Španělsko - zajímavosti a památky

Granada - Toledo - Barcelona - Santiago de Compostela - Madrid - Segovia - Córdoba - Sevilla - Další města

Španělsko se řadí podle záznamů Světové organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization, WTO) mezi nejoblíbenější turistické destinace na světě. V roce 2009 sem kupříkladu zavítalo přes 52 miliónů turistů, z nichž bylo nejvíce Němců a Britů. Jejich útraty Španělsko staví mezi země s nejvyšším příjmem z mezinárodního cestovního ruchu, který dosáhl v roce 2009 53,2 miliard amerických dolarů. S touto částkou se bezesporu ve státním rozpočtu počítá, ale její výše v posledních letech stabilně klesá v důsledku úbytku turistů, kteří stále častěji volí exotičtější destinace. Nicméně Španělsko má v cestovním ruchu stále co nabídnout a potřebuje dnes turisty daleko více než kdy jindy.

Leťte do Andalusie v dobré partě

Granada

K nejnavštěvovanějším místům Španělska a světa se už dlouhou dobu řadí město Granada, nacházející se v nejlidnatější a druhé největší autonomní oblasti Španělska, v Andalusii. Granada byla ve středověku posledním sídlem muslimského panství na Pyrenejském poloostrově zvaného Al-Andalus (odtud název Andalusie) a patřila k jedněm z nejbohatších středověkých měst. Granadu si rovněž za poslední místo odpočinku zvolili Katoličtí králové Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský. Dnes toto malebné město se zhruba 240 000 obyvateli v pozadí s nejvyšší horou pevninského Španělska Mulhacén (3 482 m n. m.) v pohoří Sierra Nevada okouzlí svou jedinečnou atmosférou bez nadsázky každého návštěvníka.

Hlavní atrakcí města je opevněný palácový komplex Alhambra budovaný od 13. století coby honosné sídlo poslední muslimské dynastie nasrovské (nazarí). Název Alhambra pochází z arabského slova Al Hamra, která znamená červený, protože se zvedá na Červeném kopci pojmenovaném podle barvy zdejší půdy. Alhambra je zapsána od roku 1984 na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a v roce 2011 ji navštívilo přes 3 miliony turistů. K hlavním lákadlům komplexu patří Palác Nazaríes (Palacio Nazaríes), Lví palác (Palacio de los leones), Alcazaba, Palacio de Carlos V. a zahrady Generalife.

Naproti Alhambře přes údolí řeky Darro se dostanete do proslulé granadské čtvrti Albaicín. Jde o zachovalou muslimskou čtvrť, v jejíchž uličkách a zákoutích sice snadno zabloudíte, ale nabudete dojmu, že jste úplně v jiném světě – na jiném kontinentu. Úzké dlážděné ulice vedoucí mezi bíle natřenými domy vás povedou za vůněmi a barvami všudypřítomných květin a za neutichajícími zvuky španělského flamenca, které se zrodilo právě v Andalusii.

K významným křesťanským památkám patří granadská katedrála nacházející se v centru města. Ta se začala stavět v roce 1523 na místě mešity na popud Katolických veličenstev. Jde o pětilodní renesanční stavbu s barokním průčelím, která byla dokončena až na počátku 18. století. Vedle katedrály je nejvýznamnější křesťanskou stavbou v Granadě Královská kaple (Capilla real) dokončená v roce 1521. Královská kaple je s katedrálou konstrukčně spojena, ale má vlastní vchod. V jejích prostorách jsou v mramorovém mauzoleu uchovány ostatky Katolických králů Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského, jejich dcery Johany Šílené, jejího manžela Filipa Sličného a Miguela, nejstaršího vnuka Isabely a Ferdinanda.

Toledo

Toledo je městem s asi 84 000 obyvateli, které se rozkládá na březích řeky Tajo. Dnes by málokdo řekl, že bylo hlavním městem Vizigótského království a za Karla V. i Habsburské říše. Své výsadní postavení Toledo ztratilo za Karlova nástupce Filipa II., který natrvalo přemístil královský dvůr o 71 km na sever do Madridu. Toledu se přezdívá město tří kultur, protože zde po dlouhou dobu, než se stal sídlem španělské katolické církve, vedle sebe žili židé, muslimové a křesťané. Výsledkem této koexistence je bohaté umělecké dědictví čerpající z vzájemně se obohacujících tradic.

Městu dominuje pevnost Alcazár, jejíž základy položil Abd ar Rahmán III. v 10. století. Po dobytí Toleda křesťany se měl stát za Karla V. královským sídlem, ale svého účelu se nedočkal a dnes je z něj vojenské muzeum. Kousek od pevnosti se nachází křesťanské centrum města, toledská katedrála, která byla nejdříve sídlem vizigótského arcibiskupa, jenž byl uznán za hlavu katolické církve ve Španělsku, pak se stala mešitou, až byla nahrazena ve 13. století gotickou katedrálou. S Toledem je spojen i život známého dvorního malíře španělského krále Filipa II., El Greca, který v Toledu strávil velkou část svého života.

Barcelona

Hlavní město Katalánska, druhé největší španělské město po Madridu, patří k nejnavštěvovanějším místům ve Španělsku. Katalánci jsou na Barcelonu náležitě hrdí a mají k tomu důvod, neboť Barcelona nabízí nejen moře, ale i znamenitou secesní architekturu v podobě děl katalánského architekta Antonia Gaudího (1852–1926).

Jeho nejznámějším dílem je bezesporu chrám Sagrada familia (Svatá rodina), s jehož stavbou se začalo v roce 1882. Jeho dokončení se plánuje k 100. výročí smrti Gaudího na rok 2026 a je otázkou, zda to Španělé stihnou dříve či zda katedrálu vůbec dostaví. Chrám je výjimečný svou koncepcí počítající s 18 věžemi, ta nejvyšší by měla dosahovat 170 m a reprezentovat osobu Ježíše Krista, zbylé věže (100 m vysoké) budou představovat Pannu Marii, čtyři evangelisty a 12 apoštolů. Z dalších Gaudího staveb zmínku zaslouží Güellův park (jakési zahradní městečko), Casa MiláCasa Batlló.

Po Gaudím si nenechte ujít procházku po nejslavnějším barcelonském bulváru zvaném La Rambla. Ten vede od pobřeží do centra města s řadami kaváren a restaurací. Narazíte rovněž na středověkou gotickou čtvrť s úzkými uličkami a s malebnými zákoutími, které ve svých útrobách skrývají barcelonskou gotickou katedrálu vznikající od 13. století.

Pokud si pamatujete Barcelonu jako dějiště olympijských her z roku 1992, můžete vystoupat nebo se svézt lanovkou na horu Montjuïc (Židovská hora). K hlavním atrakcím místa patří mimo Olympijského stadiónu skanzen Poble Espanyol (Španělská vesnice), Národní muzeum katalánského umění a Galerie Joan Miró.

Fotbaloví nadšenci nezapomenou v Barceloně na návštěvu jednoho z největších stadiónů na světě Camp Nou patřící jak jinak než jednomu z nejlepších fotbalových klubů v Evropě FC Barcelona („Barça“).

Santiago de Compostela

Santiago de Compostela je ve srovnání s Madridem (přes 5 milionů obyvatel) či Barcelonou (3 miliony) menším městečkem čítajícím okolo 95 000 obyvatel. Je hlavním městem autonomní oblasti Galicie a hlavním španělským poutním místem. Ne náhodou město nese ve svém názvu jméno apoštola Jakuba (Santiago), jehož ostatky jsou uchovány v místní katedrále. Městečko je cílem a centrem poutníků z celého světa, kteří městu dodávají neobyčejnou atmosféru.

Dominantou města je Svatojakubská katedrála ukrývající v kryptě ostatky svatého Jakuba. Dnešní vnější vzhled katedrály je barokní, ale uchovává si prvky z románského slohu, kdy byla započata její stavba. Nejkrásnější ukázkou tohoto slohu je Pórtico de la Gloria (vstupní portál), který byl původním průčelím chrámu, ale dnes je obrácen do interiéru chrámu. Kromě pozlacené sochy sv. Jakuba na hlavním oltáři patří k největší atrakci chrámu obrovská kadidelnice (botafumeiro). Tato nádoba o váze 62 kg a 1,6 m vysoká se plní dalšími 40 kg uhlí a vonnou pryskyřicí a do pohybu se dostává pomocí pro to speciálně vycvičeného týmu osmi kněží. Jde vskutku o nezapomenutelný zážitek a nemusíte přitom být ani křesťan.

Na náměstí Praza de Obradoiro, kterému dominuje katedrála, narazíme na další objekt hodný pozornosti – Hostal Katolických králů. Byl postaven Ferdinandem a Isabelou jako přístřeší pro chudé a nemocné. Dnes je tento špitál místem pobytu pro zámožné, protože se z něj stal luxusní státem vlastněný hotel. Náměstí pak uzavírá radnice, budova v neoklasicistním slohu z 18. století.

Madrid

Madrid je hlavním městem a zároveň geografickým středem Španělska. Přijdou-li vám líbivá města s širokými bulváry, kruhovými objezdy a obrovskými stavbami, tak vás Madrid určitě nezklame. V Madridu jakožto v hlavním městě španělského království sídlí král, zasedá zde parlament a další národní a nadnárodní instituce (Světová organizace cestovního ruchu, Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry).

Královský palác (Palacio Real) je oficiálním sídlem hlavy státu, španělského krále Juana Carlose I., ale je jím využíván pouze k oficiálním účelům (státním ceremoniím). K bydlení slouží královské rodině Palác Zarzuela na okraji Madridu. Královský palác se svou rozlohou 135 000 m² a 2 800 místnostmi řadí k největším královským palácům na světě. Palác je barokní stavbou, která vznikala od roku 1738 podle plánů italských architektů na místě vyhořelé královské pevnosti. V interiéru jsou k zhlédnutí kromě nádherných dekorací i sbírky obrazů od světově známých malířů, jako byl Caravaggio, Velázquez a Francisco de Goya.

Obrazy výše zmíněných malířů a mnohých dalších můžete rovněž zhlédnout, když zavítáte do Muzea Prado (Museo Nacional del Prado). Budova muzea vznikala od roku 1786 jako muzeum přírodních věd. Nicméně roku 1819 záhy po svém dokončení se veřejnosti představila jako muzeum malířství a sochařství. Sbírka muzea čítá okolo 1 000 sochařských děl, převážně z doby starověkého Řecka a Říma, renesance, baroka a z 18. a 19. století. Z malířských děl muzeum vlastní přes 7 600 obrazů, z nichž 4 900 jsou díla španělských mistrů od doby románské až do 19. století, což je největší a nejcennější sbírka španělského malířství vůbec.

Sbírky moderního a současného umění pokrývající období let 1900 až 1982 (Picasso, Joan Miró, Salvador Dalí) jsou k vidění v dalším z madridských muzeí, Museo de Arte Reina Sofía, které vzniklo rekonstrukcí nemocnice z 18. století.

Je-li Madrid geografickým středem Španělska, pak geografickým středem Madridu je náměstí Puerta del Sol. Zde se totiž od roku 1950 nachází ukazatel nultého kilometru, od nějž se měří vzdálenost po dálnicích v celé zemi. Nejstarším objektem náměstí z 2. poloviny 18. století je budova Královského poštovního úřadu (Real Casa de Correos), kde dnes sídlí předseda vlády autonomní oblasti Madrid. Součástí budovy jsou i věžní hodiny, u kterých se každoročně ve velkém slaví příchod Nového roku. Dalším významným objektem na náměstí je Estatua del oso y del madroňo - bronzové sousoší medvěda okusujícího plody stromu planika (stálezelený strom ze Středomoří s červenými plody). Výběr protagonistů sousoší není vůbec náhodný, nýbrž pochází z platného znaku Madridu, jehož existence je doložena do 13. století.

O pár metrů dále od náměstí Puerta del Sol se nachází hlavní náměstí Madridu Plaza Mayor. Toto obdélníkové náměstí o ploše přes 12 000 m² bylo ve středověku nejen dějištěm trhů (odtud budovy pekárny a řeznictví na náměstí), ale i dějištěm autodafé, tj. vyhlášení rozsudků inkvizice, která ve Španělsku fungovala od roku 1478 do roku 1821. Dnešní vzhled náměstí je však ze 17. století a vděčí za své stavební dokončení králi Filipovi III., jehož jezdecká socha je umístěna ve středu náměstí.

Budete-li přesyceni ruchem velkoměsta a místních širokých bulvárů, navštivte jeden z nejoblíbenějších madridských parků – Parque del Retiro (v českém překladu Park odpočinku). Park se nachází v centru Madridu v blízkosti Muzea Prado a svou rozlohou 118 hektarů umožňuje každému návštěvníkovi najít si svůj vlastní prostor pro odpočinek. Do bývalé královské zahrady ze 17. století Španělé chodí číst noviny, na rodinné procházky, za sportem a projížďkami na lodi nebo také za sbírkami soudobého umění.

Při výletu do Madridu by vám neměla uniknout návštěva Escorialu. San Lorenzo del Escorial je impozantní klášterní komplex s paláci a bazilikou s královskou hrobkou, který nechal vystavět španělský král Filip II. v 16. století. Pohnutkou k jeho výstavbě bylo Filipovi vítězství Španělska nad Francií v bitvě u Saint Quentinu a uctění památky jeho rodičů vybudováním královského pohřebiště. Komplex nese název Svatý Vavřinec z Escorialu, protože zmíněná vítězná bitva se odehrála na den svatého Vavřince 10. 8. 1557. Komplex je nejkrásnější ukázkou španělské renesance vytvořené podle projektu španělského architekta Juana de Herrery. Kromě královské hrobky, která je umístěna pod hlavním oltářem místní baziliky a kde jsou pohřbeny ostatky všech španělských králů mimo Filipa V. a Fernanda VI., zde narazíte na jednu z nejcennějších knihoven, muzeum a zahrady.

Při cestě do Escorialu vašemu oku neunikne pohled na 108 m vysoký kříž, který se zvedá nad památníkem Údolí padlých Valle de los Caídos. Tento památník byl budován během frankistické diktatury v letech 1940–1958 na popud samotného diktátora Francisca Franca pro zvěčnění památky padlých během španělské občanské války. Mimo 34 000 obětí je zde v bazilice pohřben i sám iniciátor stavby Francisco Franco spolu se zakladatelem španělské fašistické strany, kterým byl José Antonio Primo de Rivera. Proti stavbě, která má připomínat oběti španělské občanské války, by nebylo co namítat, kdyby nebyla stavěna levicovými vězni a jinými pro tehdejší vládce nežádoucími existencemi. Nicméně i přes velmi rozporuplné reakce, které tento betonový kolos dodnes vyvolává, je nesmazatelnou součástí španělských dějin.

Segovia

Segovia, španělské městečko vzdálené 70 km na severozápad od Madridu se zhruba 56 000 obyvatel, se snadno vrývá do paměti turistů díky své nejhodnotnější stavbě, akvaduktu. Tento římský akvadukt patří k nejzachovalejším akvaduktům vůbec a je pro město natolik symbolickým, že se stal součástí městského znaku. Vodní kanál dlouhý 813 m přiváděl vodu z řeky Frío v pohoří Sierra de Guadarrama vzdálené 17 km. Legenda praví, že stavba je dílem ďábla. Ten se prý jedné noci zjevil místní služce, která se ho dovolávala poté, co propadla v zoufalství, protože musela chodit každý den svému pánovi pro vodu. Služka dala v sázku svou duši za podmínky, že ďábel stihne dokončit své dílo před svítáním. Poslední kámen stavby ďábel pokládal za svitu prvního paprsku a sázku prohrál.

Pomineme-li legendu, tak podobné datace jako akvadukt je i místní královská pevnost Alcazár de Segovia. Ta je v základech římskou pevností, která byla později několikrát v průběhu dalších staletí přestavována. První zmínka o ní pochází ze 12. století, kdy byla královskou rezidencí, později se stala vězením a dnes je v ní muzeum.

Córdoba

Córdoba zažila svůj největší rozkvět v 10. století, kdy se stala centrem a dvorem Córdobského kalifátu. Byly tu oslnivé mešity, knihovny, akvadukty, univerzity a dílny řemeslníků. Po jejím dobytí křesťany (1236) upadla Córdoba do stínu hlavního města Madridu, z něhož už se nevymanila. Dominantou města však zůstala Córdobská mešita, jedna z nejvýznamnějších staveb arabské architektury, která je dodnes druhou největší mešitou na světě. Její stavba se započala v 8. století na místě křesťanského kostela a trvala několik staletí, až do 16. století, kdy byla v jejím středu vystavěna renesanční bazilika.

Mešita dnes tvoří centrum města společně s židovskou čtvrtí Judería. Naproti mešitě se klene přes řeku Guadalquivir renovovaný římský most Puente Romano s věží ze 14. století Torre de la Calahorra.

Sevilla

Řeka Guadalquivir lemuje břehy i dalšího významného města, hlavního města autonomní oblasti Andalusie. Sevilla se po dobytí Ameriky stala jedním z nejbohatších měst Evropy díky svému monopolu na obchod s novým kontinentem. Křesťanským centrem města je gotická katedrála, která patří k největším katedrálám na světě a v jejímž interiéru narazíte třeba na hrobku Kryštofa Kolumba, jehož pozůstatky sem byly údajně převezeny na konci 19. století z Kuby. Součástí katedrály je islámská stavba zvonice Giralda, která je bývalým minaretem a která ční do výše 104 m.

Kousek od katedrály stojí královská pevnost Alcazár de Sevilla, stavební komplex paláců vystavěných během několika staletí a obehnaných hradební zdí. Na cestě mezi oběma památkami narazíte na poslední vrchol pomyslného architektonického trojúhelníku v centru Sevilly a tím je Indický archiv (Archivo General de Indias), který byl založen v 18. století za účelem uchování a evidence dokumentace vztahující se ke správě španělských kolonií. Archív obsahuje na 43 000 svazků, mezi kterými najdeme například lodní deník objevitele Kryštofa Kolumba nebo dopisy dobyvatelů Aztécké a Incké říše Hernána Cortése a Francisca Pizarra.

Další zajímavá města

Výše zmíněná města zaujímají na seznamu turisticky nejnavštěvovanějších míst Španělska první příčky, takže byste si je neměli při svých výletech nechat ujít. Kromě nich Španělsko nabízí nespočet dalších atrakcí, ať už v podobě dalších historicky významných měst (Cuenca, Zamora, Salamanca), malebných vesniček (Frigiliana, O Cebreiro, Ronda, Pampaneira) či nezapomenutelných přírodních scenérií (Picos de Europa, Pyreneje, Riglos). Ve Španělsku si vybere opravdu téměř každý.

Autorkou textu je Kamila Rusnoková, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Leťte do Andalusie v dobré partě