Proč jet do Izraele a Palestiny – Základní informace – Nejposvátnější místa – Právo v Izraeli – Zvláštnosti života v Izraeli a Palestině
Proč cestovat do Izraele a Palestiny
Izrael a Palestina jsou nesporně jedny z nejzajímavějších a zároveň nejdiskutovanějších míst na naší planetě. Málokde je na tak relativně malé ploše soustředěno tolik různých kultur, náboženství, společenství, tolik zajímavých a pozitivních věcí, které jsou zároveň propojeny s emocemi, konflikty a napětím. O Izraeli a Palestině byly popsány tuny papíru, vyšly o ní stovky, možná i tisíce bedekrů a turistických průvodců. Ty všechny velice rychle zastarávají, protože celé místo má obrovskou dynamiku – společenskou, náboženskou, politickou, urbanistickou…
Leťte do Izraele a Palestiny v dobré partě
Velkým proměnám trochu překvapivě podléhá i zdejší příroda – nejde jen o různé podnebné pásy, které můžete na tak malém geografickém území vidět, ale očividnou dynamiku má například i jedno z nejvyhledávanějších míst v regionu – Mrtvé moře – které se proměňuje a bohužel zmenšuje rok od roku.
Izrael a Palestina – základní informace
Izrael a Palestina se nacházejí v centru regionu Blízký východ (někdy také nazývaného Střední východ). Izrael je samostatný stát, který vznikl v roce 1948. Palestina, přesněji Palestinská autonomie, se rozkládá na území Západního břehu Jordánu a pásma Gazy a má status území okupovaného Izraelem. Území Izraele a Palestiny jsou velmi rozmanité, od pobřežního středomořského klimatu přes pouště (hlavně Negev) až po vysokohorské klima na Golanských výšinách.
Nejposvátnější místa ve Svaté zemi
Pro Židy je nejdůležitějším místem Svaté země Zeď nářků v Jeruzalémě, což je jediný dochovaný pozůstatek biblického ústředního Chrámu rozbořeného později Římany. Pro věřící Židy je ale posvátná i celá řada dalších míst: hrobka krále Davida v Jeruzalémě, jeskyně s ostatky patriarchy Abraháma v Hebronu, hrob pramatky Ráchel u Betléma nebo Josefův hrob v Nábulusu (Šchemu). Velké vážnosti Židů se také těší místa spjatá se starověkými proroky i mnohem pozdějšími duchovními autoritami – rabíny, gaony a cadiky. Tradiční posvátná města Židů ve Svaté zemi jsou čtyři: Jeruzalém, Hebron, Safed a Tiberias.
Pro křesťany mají zásadní význam především místa spjatá se životem Ježíše Krista a jeho blízkých. Tedy především Betlém, kde se dnes nachází bazilika Narození Páně. Mnoho důležitých míst je v Galileji, kde Ježíš žil (okolí Galilejského jezera, Nazaret, hora Tábor atd.). Zcela klíčový význam má opět Jeruzalém, tedy město, kde došlo k Ježíšovu ukřižování a zmrtvýchvstání. Právě zde se nachází Olivetská hora s Getsemanskými zahradami, Křížová cesta, Chrám Božího hrobu a mnoho dalších poutních míst.
I pro muslimy má Svatá země s Jeruzalémem klíčový význam. Krátkou dobu před rokem 624 se dokonce modlili směrem k Jeruzalému (arab. Al-Kuds), než byl změněn směr modlitby k Mekce. Jeruzalémský Posvátný okrsek (na Chrámové hoře) je pro muslimy třetím nejvýznamnějším místem jejich víry hned po Ka´abě v Mekce a Mohammedově mešitě v Medíně. Odtud totiž prorok Mohamed podnikl cestu do nebes. Muslimové však uznávají i židovské proroky, Ježíše a řadu dalších biblických postav, z nichž mnohé jsou pohřbeny ve Svaté zemi. Velké vážnosti muslimů se těší i hrobka biblického praotce Abraháma v Hebronu nebo hrob Mohammedova děda Gaze.
Právo v Izraeli
V Izraeli je na rozdíl od České republiky jiná právní tradice. Zatímco český právní řád vychází z tradic římského a později německého a rakouského práva, izraelský právní systém je velmi ovlivněn právem britským. Zahrnuje však i prvky práva tureckého (z dob Osmanské říše) a částečně v něm platí i některá ustanovení práva židovského (halacha), muslimského (šarí´a) a křesťanského. Nejdůležitější soudní institucí v Izraeli je Nejvyšší soud.
Zvláštnosti života v Izraeli a Palestině
Není třeba zvlášť připomínat, že život na Blízkém východě, a v Izraeli a Palestině zvlášť, má řadu specifik, se kterými se těžko setkáme v jiných částech světa. Nesouvisí to zdaleka jen s politickým napětím, ale často i s náboženstvím a různými společenskými zvyklostmi. O tom, jak se chovat k všudypřítomným bezpečnostním silám, se dočtete v závěru této kapitoly. Nyní se podívejme detailněji na náboženské zvláštnosti, se kterými se v Izraeli a Palestině můžeme setkat a které by nás neměly překvapit.
Tel Aviv versus Jeruzalém
Náboženské a společenské zvyklosti se odlišují s ohledem na to, jestli se nacházíte v židovské nebo arabské části země. Jsou však například velké rozdíly i mezi jednotlivými izraelskými městy. Nikoliv nadarmo existuje v Izraeli rčení, že „v Jeruzalémě se lidé modlí, v Tel-Avivu se baví a v Haifě pracují“. V Tel-Avivu (s výjimkou ultraortodoxní čtvrti Bnej Brak) probíhá život tak, jak ho známe z velkých západních metropolí, někdy je dokonce ještě daleko bouřlivější, živelnější a uvolněnější, protože prakticky po celé délce Tel-Avivu se nacházejí hezké středomořské pláže, kde panuje v sezóně pravý přímořský plážový rej. V Tel-Avivu narazíte na nespoutaný život, spoustu hospod, nočních podniků, různé subkultury, neskrývanou homosexualitu, ale také na problémy s alkoholismem, drogy, prostituci atd.
Jeruzalém je v tomto ohledu naprosto odlišný, i když tam narazíte na několik míst, kam se lidé chodí „po evropsku“ bavit (řada hospod a nočních podniků je hlavně v okolí Siónského náměstí v centru Západního Jeruzaléma). Jeruzalém má díky svému náboženskému významu naprosto specifickou atmosféru. Většina jeho obyvatel jsou věřící – ať už židé, muslimové či křesťané – včetně těch nejvíce tradicionalistických proudů. V Jeruzalémě na vás víra odevšud doslova sálá a stačí se třeba jen projet místní novou tramvají a určitě zahlédnete několik lidí, kteří si horlivě čtou modlitební knížky. Také ultraortodoxní Židé (hebrejsky správněji „charedim“) jsou v židovských částech města takřka všudypřítomní, takže si budete na řadě míst připadat, jako byste se ocitli v některém z románů Izáka Baševise Singera či Jiřího Langera.
Abyste se v Jeruzalémě cítili lépe, asi bude lepší, když poněkud splynete s okolím. Ne, nemusíte si, pokud jste muž, kroutit pejzy, a pokud jste žena, nemusíte utrácet za paruku. :-) Stačí se obléknout o něco decentněji než v Tel-Avivu. Jste-li žena, tak raději žádné hluboké výstřihy nebo příliš upnuté kalhoty. Dobrá je delší sukně, pokud jste na ni zvyklá. Muž se nebude v Jeruzalémě cítit dobře v kraťasech či v metrosexuálním tričku (i když ta jsou velmi oblíbená mezi mladými Araby). Pokud do jeruzalémských ulic nevyrazíte přímo v plavkách (což by v Tel-Avivu nikoho nevyvedlo z míry), s velkou pravděpodobností vás nikdo neukamenuje ani v nějakém vyzývavějším modelu, ale budete se prostě cítit lépe, snadněji se vám bude také fotit a lidé k vám budou příjemnější.
Šabat
Specifikem židovského Izraele je veřejné respektování šabatu/šábesu – nejsvětějšího dne v židovském týdnu. Opět to neznamená, že se musíte jako nežid ponořit v tento den do šabatových modliteb a respektovat všechny přísné zákazy. Přesto však lze jen stěží šabat přehlédnout. V izraelských městech (i mezi nimi) například nefunguje o šabatu žádná veřejná doprava (výjimkou je město Haifa). To může značně omezit vaši pohyblivost. Šabat samozřejmě nedodržují např. jeruzalémští Arabové, takže v jejich částech města normálně funguje veřejná doprava, protože neporušují žádný předpis.
O šabatu je tak například vhodná doba k návštěvě arabských a muslimských míst či vyrazit do Betléma atd. Naopak nedoporučuji chodit o šabatu do židovských čtvrtí (např. do jeruzalémské Mea Šearim) a už vůbec ne tam fotit. Šabat je pro charedim naprostou svátostí a jindy mírumilovní lidé, kteří si vás obvykle nevšímají, vám v té době můžou uštědřit nadávky, plivance, případně se můžete vystavit nebezpečí, že vás někdo trefí kamenem či shnilou mandarinkou. Respektujte tedy jeruzalémské náboženské zvyklosti.
To stejné platí v případě muslimských či křesťanských památek a čtvrtí. O postním měsíci ramadánu ostentativně nejezte, nekuřte a nepijte alkohol na veřejnosti. Do mešit si vždy sundávejte boty a nebojte se je nechat ve veřejných botnících. V mešitě vám opravdu nikdo nic neukradne. V některých mešitách či kostelech po vás také budou požadovat vhodný oděv, po ženách případně šátek. Pokud ho nebudete mít u sebe, většinou se nic neděje, protože často mají nachystané šátky na půjčení.
Politika
O politice se s lidmi bavit můžete – jste ve státě, kde je velká míra svobody slova. Přesto se však snažte odhadnout, o čem je dobré mluvit a o čem raději ne. Je také možné, že vás s vašimi moudrými evropskými názory pošlou místní lidé demokraticky někam… Takže se nesnažte místní v politice příliš přesvědčovat a ani se nestavte vehementně na jednu ze stran konfliktu. Nejste v zemi, kde by proti sobě bojovala pravda a nenávist, ale – jak určitě brzo sami zjistíte – na mnoho kontroverzí narazíte na obou stranách.
Alkohol a kouření
V Izraeli se obecně pije daleko méně než u nás. Židé však nemají většinou s pitím problém, včetně ultraortodoxních charedim (víno je např. nezbytnou součástí šabatového obřadu, podobně jako u křesťanů), pijí však většinou střídmě. Výjimkou jsou přistěhovalci z bývalého Sovětského svazu, kteří mají k alkoholu často vztah velmi „slovansky“ pozitivní. Opilce však v ulicích potkáte málokdy. Arabové pijí málo, protože většina z nich jsou muslimové. Arabští křesťané však rovněž nemají s pitím větší problém.
V Izraeli i Palestině se pěstuje a vyrábí dobré víno, nejznámější jsou izraelská vína z Golanských výšin (hlavně značky Yarden, Gamla, Golan, v Palestině např. Cremisan). Pivo je k dostání v Izraeli i Palestině, i když v druhém případě prakticky jen v místech, kde jsou křesťanské obchody (např. v Betlémě). Izraelské pivní značky Goldstar a Maccabi jsou pitelné a dokonce i docela chutné. Narazit můžete i na produkty některých nových mikropivovarů. Příjemnou pivní kuriozitou je palestinský chmelový mok Taybeh (čti „Tajbe“), který se jako jediné palestinské pivo vyrábí v malém pivovaru ve stejnojmenné křesťanské vesnici na Západním břehu.
Více než s alkoholem se všude setkáte s cigaretami a vodními dýmkami, které se kouří obojí hodně. Kromě světových značek cigaret (a specialit jako jsou například žluté Gauloisky) narazíte i na místní „Sparty“ – v Izraeli jsou to hlavně kibucnicko-proletářské cigarety „Noblesse“, kterými sice dnešní mladí už opovrhují, ale když nasajete jejich dým a zavřete oči, objeví se před vámi kibucníci odpočívající v horkém odpoledním slunci pod prastarým eukalyptem, případně posádka izraelského těžkého kulometu v zákopech jomkippurské války, která pokuřuje přesně tu stejnou značku…
Policie a bezpečnostní složky
O činnosti izraelských bezpečnostních složek netřeba asi příliš psát, protože o Mossadu, izraelské armádě a jejich kouscích slyšel snad každý. Izraelská policie a různé bezpečnostní jednotky (v Jeruzalémě například i pohraniční policie MAGAV, která nosí vojenské uniformy, oddíly YAMAM, které jezdí často na motorkách v černých uniformách a různé bezpečnostní agentury, často těžce vyzbrojené) je prakticky všudypřítomná, a to často i na palestinských územích v místech, kde je omezená palestinská autonomie.
Izraelská policie je velmi striktní, ale profesionální. Člověk by měl věnovat zvýšenou pozornost výstrahám policie na různých specifických místech, jako jsou např. checkpointy. V případě neuposlechnutí pokynu policie se člověk může vystavit i nebezpečí smrti. Velmi nebezpečné jsou checkpointy například v noci či za zhoršené viditelnosti, kdy je policejní pokyny obtížné bedlivě sledovat. Za této situace se autor těchto řádků už několikrát setkal s legendárním zvukem „cvak-cvak“ natahovaného samopalu.
Obecně se nedoporučuje fotografovat policejní ani vojenské jednotky a už vůbec ne vojenské a policejní objekty (checkpointy, vojenské základny, věznice, letiště…). Přesto mohou někdy vojáci souhlasit s fotografováním. Této možnosti využívají jak ženy, aby se vyfotily s pohlednými vojáky, tak muži, aby odchytili fešnou vojačku (v Izraeli absolvují základní vojenskou službu i ženy).
Autorem textu je Marek Čejka, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.
JUDr. PhDr. Marek Čejka, Ph.D. (1975) Vystudoval právo a politologii. Mnohokrát navštívil Blízký východ a v letech 2001–2002 absolvoval stáž na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V současnosti působí v Ústavu mezinárodních vztahů a přednáší na několika vysokých školách. Je autorem řady článků a knih: Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009), Izrael a Palestina (2005), Encyklopedie blízkovýchodního terorismu (2007), Dějiny moderního Izraele (2011) a je spoluautorem knihy Rabíni naší doby (2010, s R. Kořanem). Ve volném čase se zabývá fotografováním a také průvodcovstvím, mj. pro CK MUNDO. Provozuje blog: blizky-vychod.blogspot.com