Proč trávit dovolenou v Litvě? - Kam Litvu zařadit? - Základní informace o Litvě - Státní symboly
Proč trávit dovolenou v Litvě?
Při plánování dovolené se Litva na prvních příčkách zemí, které by stály za navštívení, rozhodně neobjevuje. Má sice přístup k moři, ale kvůli tomu, že jeho teploty dosahují v létě pouze k 18 °C a navíc od Baltu často fouká studený vítr, rozhodně nepřitáhne teplomilné plážové polehávače. Pro milovníky severu je naopak Litva až moc jižně. Potenciálního turistu nenaláká tato rovinatá země (nejvyšší vrchol nedosahuje ani 300 m n. m.), ani na hory či třeba lázeňské prameny, které se na území Litvy vůbec nevyskytují. A českému turistovi, který si libuje v projížďkách na kole s koupáním se v jezeře, bohatě vystačí, když dojede do oblasti Mazurských jezer v Polsku, či dokonce pouze na Mácháč. Mnohé dobrodruhy Litva láká svým puncem západní části „Ruska“, který však vzal za své vstupem země do EU v roce 2004.
Jeďte do Pobaltí v dobré partě
V čem tedy spočívá krása této země, kterou ve svých dílech opěvují mnozí spisovatelé, z nichž českému čtenáři je asi nejznámější Pan Tadeáš od Adama Mickiewicze? Odpověď nejspíše naleznete uprostřed hlubokých lesů, na břehu jednoho z desítek, ne-li stovek, jezer, či na úpatí zbytků hradišť připomínající hrdinskou a velkolepou litevskou minulost.
S ohledem na již zmíněnou rovinatost je Litva rájem cyklistů. Několik národních parků s mnoha jezery přímo vybízí k projížďkám nádhernou přírodou s možností vykoupání takřka na každém rohu. Nachází se zde také mnoho památek, které jsou svým charakterem nepodobny těm, které můžeme najít v ČR. Ať již se jedná o Horu křížů, ostrovní hrad Trakai nebo tzv. Baltskou Saharu na Kurské kose. Také povaha Litevců je té naší docela podobná, a proto si tu za chvíli budete připadat jako doma a budete se sem rádi vracet.
Při rozhodování zda Litvu navštívit, tedy rozhodně nedejte na známou hlášku ze hry divadla Járy Cimrmana: „Žádá-li nachlazený člověk letenku na Maltu, může se mu stát, že přistane na Baltu. Což ho jistě nepotěší.“
Kam Litvu zařadit?
Většina lidí by bez mrknutí oka na takovou otázku odpověděla, že přece do východní Evropy, mnoho Litevců pak bez váhání a s hrdostí odpoví, že do střední Evropy, a aby toho zmatku nebylo málo, tak podle OSN se řadí mezi státy severní Evropy.
Jak je to vlastně možné? Roku 1989 pracovníci Francouzského geografického institutu vypočítali, že střed Evropy leží 26 km severně od Vilniusu u vesnice Purnuškės. K tomu došli jednoduše tak, že spočítali plochu kontinentu včetně všech ostrovů a určili jeho těžiště.
Litevci jsou na svůj střed Evropy náležitě hrdí a vůbec jim nevadí, že po celé Evropě se nachází dalších více než dvacet míst honosících se označením střed Evropy. V roce 2004, při příležitosti vstupu Litvy do EU, byl na tomto místě vztyčen sloup, na jehož vrcholu je koruna z hvězd – znak Unie – a kolem jsou vlajky všech členských zemí. Přesné místo je pak označeno obrovským balvanem. Je zde i informační centrum, kde je možné zakoupit si certifikát z tohoto geografického středu Evropy.
Základní informace o Litvě
Název země Lietuva se často odvozuje od slova lietas (déšť), neboť se říká, že během roku je v Litvě pouze 60 slunečných dní, ale pravděpodobnější je verze, že označení vychází ze jména říčky Lietava, kolem níž žilo původní obyvatelstvo.
Litva je svou rozlohou 65 200 km2 (větší než třeba Dánsko či Švýcarsko, ale menší než Česko nebo Rakousko) a cca 3,4 miliony obyvateli největší a nejlidnatější z pobaltských republik – v porovnání se sousedním Lotyšskem je větší o pouhých 1 000 km2, ale má o 1,1 milionu obyvatel více.
Na jihu sousedí s Polskem, od západu s ruskou Kaliningradskou enklávou, na severu s Lotyšskem a na východě s Běloruskem. Jak už bylo výše zmíněno, leží při Baltském moři a délka jeho pobřeží dosahuje 90 km. Celé pobřeží je vlastně jedna souvislá písečná pláž, kterou narušuje pouze 390 metrů široký průliv do Kurského zálivu.
Nejvyšším vrcholem je kopec Aukštojas (Vysoký) dosahující 293,84 m n. m. Ve starší literatuře však můžete narazit na Juozapinės kalnas (Josefův kopec) vzdálený ani ne půl kilometru a podle posledního měření z roku 2004 dosahující 292,7 m.
Nejdelší a největší řekou je Nemunas (Němen) pramenící v Bělorusku, protékající napříč celou Litvou a také druhým největším městem země Kaunasem, kopírující část hranice s Kaliningradskou enklávou a vtékající do Kurského zálivu.
Na Litvě je stejně jako ve zbytku Pobaltí, Rusku či Finsku o hodinu více než v České Republice.
Státní symboly
Litevská vlajka sestává ze tří stejně širokých horizontálních pruhů žluté, zelené a červené barvy (jmenováno seshora). Význam barev je vykládán následovně: žlutá je barva slunce (už jsem slyšel i verzi o barvě žitných lánů), zelená znázorňuje přírodu a červená krev prolitou v průběhu dějin lidem za národní nezávislost. Podoba vlajky byla vybrána speciální komisí v roce 1918 z barev, jež převládaly na lidových krojích. V období sovětské nadvlády byla tato její podoba zakázána a nahrazená jinou vlajkou se srpem a kladivem. V posledních několika letech se objevují tendence ke změně vlajky, neboť se svými barvami vymyká evropskému standardu a spíše by zapadla mezi africké státy.
Autorem litevské státní hymny je Vincas Kudirka. Píseň vznikla na konci 19. století, tedy v době, kdy litevský stát neexistoval a bylo dokonce zakázáno o Litvě mluvit. Autor neměl vůbec v úmyslu složit hymnu, dokonce se ani nedožil vyhlášení nezávislosti. Text oslavuje minulost a doufá v lepší časy. Jelikož je plný archaismů a ani melodie není nijak zázračná, objevují se čas od času podobné tendence jako u vlajky, tedy pokus o změnu. Ovšem ani v tomto případě se nedomnívám, že by jakýkoliv jiný návrh mohl projít veřejným referendem.
Státním znakem Litvy je bílý Vytis v červeném poli. Vytis, slovansky pogoń (do češtiny by se dalo přeložit jako honec), je rytíř na bílém koni držící v pravé ruce meč a v levé ruce štít s dvouramenným křížem. Současný státní znak Litevské republiky je odvozen od znaku Litevského velkoknížectví a patří mezi nejstarší znaky v Evropě. Poprvé se objevil v bitvě u Grunwaldu (1410), ve které Litevci porazili Řád německých rytířů. Až do roku 1993 se Vytis nacházel také na pasech Běloruské republiky, což dokládá propojenou minulost obou zemí.
Autorem textu je Standa Bednář, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.