Proč cestovat do Švédska - Základní informace - Administrativní rozdělení - Tre kronor - Vlajka - Hymna - Náboženství - Sociální stát - Alkoholová politika
Proč cestovat do Švédska?
Chcete zažít v tichu a o samotě nádherné bílé noci na břehu průzračně čistého jezera, nad nímž tiše krouží sovy a netopýři? Zahlédnout v dálce majestátního losa nebo potkat na výletě stádo netečných sobů? Milujete orientační běh? Chcete si užít dlouhých treků v hlubokých lesích a rázovitých horách, během kterých nepotkáte ani živáčka, nebo si dát prostě pořádně dlouhou zimní túru na běžkách? Chcete si k večeři ulovit svého vlastního lososa? Máte rádi historii? Fascinuje vás atmosféra filmů Ingmara Bergmana? Chcete strávit dovolenou někde, kde všechno funguje a vládne neskutečná pohoda? Pokud jste alespoň na jednu z těchto otázek odpověděli „ano“, zkuste vyrazit do Švédska. Nebudete litovat.
Jeďte do Norska a Švédska v dobré partě
K největším lákadlům Švédska bezesporu patří panenská příroda s hlubokými lesy a stovkami průzračných jezer. Je protkaná bezpočtem turistických cest a naučných stezek provádějících návštěvníky chráněnými oblastmi s vzácnou flórou a faunou. Kromě pěší turistiky je Švédsko jako stvořené i pro mnoho dalších outdoorových aktivit v závislosti na ročním období: v zimě si přijdou na své milovníci lyžování a bruslení, v létě si na mohutných a čistých švédských řekách a jezerech můžete do sytosti užívat kanoistiky nebo rybolovu. Ani nemluvě o tom, že Švédsko je se svými perfektními sítěmi upravených cyklostezek doslova ráj pro cyklisty. Vzhledem k tomu, že zejména menší švédská jezera bývají vcelku mělká a voda se v nich rychle prohřeje, nemusíte vzdávat ani myšlenku na koupání. Téměř v každé vesnici jsou farmy s chovy koní, kde nebývá žádný problém si zamluvit projížďku nebo celé kurzy jízdy na koni.
Do Švédska se rozhodně vyplatí jet nejen za přírodou, ale i za nejrůznějšími památkami, zejména pokud jste fandové historie. Sice tam nenajdete žádný „pořádný“ hrad – rozhodně ne ve stylu majestátních staveb, jaké známe z kontinentální Evropy. Hrady ale bohatě vynahradí množství jiných kulturních památek, ať už se jedná o zámky, starobylé kláštery, fascinující runové kameny, nebo tajemné mohyly a jiná prehistorická kamenná pohřebiště ve tvaru kruhů nebo lodí, ze kterých na vás dýchá dávná historie. Potěší vás i množství zajímavých skanzenů z nejrůznějších období a krásné středověké kostelíky rozeseté po malebné krajině.
Příznivci novějších dějin zde najdou velké množství zajímavých muzeí a návštěvníkům přístupných provozů historických skláren, pil, rudných dolů, loděnic atd. Kromě toho stojí za prohlídku naprostá většina švédských měst už jen z toho důvodu, že se v nich ve velkém rozsahu dochovala původní předindustriální architektura.
Základní informace o Švédsku
Švédsko zaujímá větší část Skandinávského poloostrova a svou rozlohou je pátou největší zemí Evropy. Část území leží za severním polárním kruhem. Plocha pokrývá 449 964 km², což je pro přibližnou představu téměř šestinásobek rozlohy České republiky. Ve Švédsku ale žije pouhých 9,5 milionu obyvatel a hustota osídlení je velmi nízká: v průměru pouhých 21 osob na 1 km². Přes 80 % obyvatelstva navíc obývá jižní polovinu země a z nich převážná většina bydlí ve městech.
Oficiální název Švédska zní Konungariket Sverige, tedy Švédské království. Název Sverige pochází ze slova Svearike, což znamená doslova „Říše Sveů“, jejíž centrum bylo nejspíš ve Staré Uppsale. První dochovaný výskyt názvu v podobě Swēorice byl zaznamenaný v rukopisu písně o Béowulfovi z 11. století. Hlavní městem Švédska je Stockholm.
Z hlediska státního zřízení se jedná o konstituční monarchii, švédským králem je od roku 1973 Karl XVI. Gustaf. Královský pár doplňuje královna Silvia, rozená Sommerlath, která je brazilsko-německého původu. Nástupnictví se dědí podle principu primogenitury, nárok na královskou korunu má tedy prvorozený potomek, kterým je korunní princezna Viktoria: až nastoupí na trůn, stane se v pořadí čtvrtou švédskou královnou v historii. Kromě Viktorie má královský pár ještě dvě další děti: princeznu Madeleine a prince Carla Philipa. Švédský král a jeho rodina plní víceméně jen reprezentativní funkci. Samozřejmě ale představují také vděčné téma pro média a drbůchtivé občany, kteří s královskou rodinou prožívají každodenní události podobně intenzivně jako Britové s tou svojí.
Švédský stát funguje na parlamentárním systému: zákonodárnou moc drží ve svých rukou riksdag – švédský parlament, který je na rozdíl od českého pouze jednokomorový. Výkonnou moc má přidělenou vláda – tu sestavuje strana, která zvítězila ve volbách, případně většinová koalice sestavená ze zvolených politických stran.
Administrativní rozdělení Švédska
Při hledání ubytování nebo třeba autobusových spojů se v podstatě neobejdete bez znalosti administrativně-územního dělení Švédska. Nejdůležitější pro potřeby dnešního cestovatele jsou kraje (län), kterých je celkem 21. Drtivá většina vyhledávačů totiž funguje nejlépe, když zadáte názvy krajů, které vás zajímají. Jejich seznam a mapu s přehledem najdete např. na Wikipedii (v angličtině).
Kraje se do značné míry kryjí s tradičním, historickým dělením na provincie (landskap), kterých je ve Švédsku o něco víc (25). Nejedná se o žádný produkt novodobé byrokracie. Naopak je toto územní rozdělení velice starobylé, dokonce sahá ještě hluboko před vznik Švédského království a daleko do prehistorických dob. Mnohé z provincií fungovaly i během středověku coby samostatné a víceméně nezávislé jednotky, které měly své vlastní zákonodárství a sněmy (landsting). Dodnes mají všechny provincie svůj vlastní znak i historicky tradiční hlavní město.
Tre kronor
Tři zlaté korunky v modrém poli – kdo by neznal dresy švédského hokejového týmu? Tyto korunky jsou historickou součástí švédského státního znaku. Existují dvě jeho varianty: velký státní znak, který používá švédský monarcha a královská rodina, a malý státní znak, který používá např. švédská vláda. Malý státní znak je ovšem jenom zjednodušená varianta velkého.
Švédská vlajka
Žlutý kříž v modrém poli má své místo na švédské vlajce už mnoho set let. Není přesně známo, kdy se vlastně začal používat, ale vcelku jistě tato tradice sahá už do středověku. Legenda dokonce praví, že svatý Erik (patron Švédska) spatřil zlatý kříž na modré nebeské klenbě, když roku 1157 přistál u finského pobřeží při první švédské křížové výpravě, a rozhodl se tento symbol zvěčnit na své zástavě.
Současný vzhled má švédská vlajka až od roku 1906, kdy švédský parlament po rozdělení unie s Norskem přijal nový zákon o vlajce. Na vlajce byl totiž předtím umístěn také unijní znak, kterému se lidově říkalo „sillsalladen“ – rybí salát. Nevzhledný červenavý salát byl odstraněn a vlajka konečně získala nové proporce i pevně určené barevné odstíny.
Hymna Švédska
Píseň známá coby švédská hymna se jmenuje „Du gamla, du fria“ – v překladu to znamená „Ty stará, ty svobodná“ (míněna je samozřejmě země) – a vznikla v polovině 19. století na motivy staré lidové melodie. Autorem textu byl Richard Dybeck, který kupodivu nebyl ani básníkem, ani hudebníkem, ale právníkem.
Švédská hymna má několik zvláštností. Poměrně překvapivé je například to, že nikdy nebyla politicky ani jinak oficiálně vyhlášena státní hymnou a nebylo nutné ji právně zakotvit v ústavě. Její status je udáván pouze tradicí a spontánním hromadným přijetím písně švédským obyvatelstvem. Používá se přitom nejen při sportovních událostech, ale i při veškerých oficiálních příležitostech, jako jsou např. státní a diplomatické návštěvy.
Jinou zajímavostí je, že text písně pojednává mnohem více o Severu než o samotném Švédsku. Slovo „Švédsko“ nebo „švédský“ v původním textu (který zahrnuje první dvě sloky) dokonce není obsaženo vůbec. Zmiňuje se jenom ve čtvrté sloce, která byla připojena až později (začátkem 20. století) a není tradičně považována za součást hymny, ani se obvykle nezpívá. Jedinou hymnou, kde je přímo zmiňováno Švédsko jako takové, je tedy dost paradoxně hymna polská. Švédskou hymnu si můžete poslechnout např. na Youtube (s anglickými titulky).
Náboženství
Ačkoli cca 70 % švédských obyvatel je formálně členy luteránské církve, patří Švédsko podobně jako Česko k nejateističtějším zemím na světě. Průzkumy uvádějí, že až 85 % obyvatel Švédska se považuje za ateisty, agnostiky nebo zkrátka nevěřící. Náboženská aktivita (účast na bohoslužbách a jiných církevních událostech) je celkově velmi nízká. Postoj švédského státu vůči ostatním náboženstvím je velice liberální, stejně jako švédská politika vůči národnostním a jiným menšinám obecně. Štědrou státní podporu proto dostává velké množství nejrozmanitějších náboženských organizací a sdružení.
Kromě tradičních židů (o nichž jsou ve Švédsku záznamy nejpozději od 17. století) tam žije také poměrně mnoho muslimů a syrských křesťanů, ale i pravoslavní křesťané. Povětšinou se jedná o imigranty, kteří se v posledních dvou desetiletích ve velkém obracejí směrem do Skandinávie a žádají o politický azyl, který je jim ve Švédsku v rámci solidarity a silného důrazu na ochranu lidských práv velmi ochotně poskytován. Přicházejí hlavně z Přední Asie, arabských zemí, Afriky, ale také Balkánu. Přistěhovalci z Polska a zemí bývalé Jugoslávie přinesli do Švédska po několika stech let opět také katolicismus. Kromě těchto početnějších náboženských skupin lze ve Švédsku nalézt také menší skupiny buddhistů, hinduistů, vyznavačů Bahá'í, ale i moderní formy staroseverského náboženství (Ásatro), tradičního sámského šamanismu a některých přírodních náboženství.
Druhým nejrozšířenějším náboženstvím po křesťanství je islám. Muslimské kořeny má v současnosti téměř již půl milionu obyvatel Švédska. První muslimové ve Švédsku byli finští Tataři, kteří přišli z Finska a Estonska už ve čtyřicátých letech 20. století a roku 1949 založili první švédské islámské sdružení. Tím se islám ve Švédsku etabloval jako první náboženství založené na jiném než křesťanském základě (samozřejmě kromě judaismu). V dnešní době v celé zemi funguje šest velkých islámských organizací: Jednota islámských shromáždění (FIFS), Svaz švédských muslimů (SMF), Unie islámských kulturních center (IKUS), Švédská islámská shromáždění (SIF), Islámská obec šíitů (ISS) a Bosenská islámská obec (BIS).
Není tedy divu, že ve Švédsku lze najít i značné množství mešit. Mnohé z nich jsou vystavěné tradičně i s minarety, další část funguje jako tzv. „sklepní mešity“, což jsou lokály postavené původně pro jiné účely. Známé mešity jsou např. v Trollhättan, Skövde, Stockholmu, Örebro nebo Lundu, zdaleka nejvíc jich je pak v Malmö a Göteborgu, kde je obzvlášť vysoký podíl přistěhovalců (v Göteborgu tvoří cca pětinu obyvatelstva, v Malmö kolem 40 %). Největší (a zároveň první) mešitou ve Švédsku je Nasirmoskén v Göteborgu, postavená již roku 1976.
Sociální stát
Životní úroveň ve Švédsku patří už od minulého století tradičně k těm nejvyšším na světě. Podle Indexu lidského rozvoje (Human Development Index) se sice v posledních letech poněkud propadla, ale jenom na stále ještě skvostnou 9. pozici. Významnou roli hraje v moderních dějinách zcela převažující politika sociálnědemokratických vlád orientovaná na solidaritu se sociálně nebo jinak slabšími jedinci, rovnoprávnost bez ohledu na pohlaví, náboženství nebo národnost, dlouhodobá politika podporující zaměstnanost, a v neposlední řadě i velice vysoká úroveň ochrany životního prostředí, ekologická výchova a politika udržitelného rozvoje společnosti. Velmi důležitým faktorem a váženou hodnotou je pro Švédy vědomí vysokého stupně bezpečí a ochrany před kriminalitou zajišťované státem, které bohužel po zavraždění oblíbeného sociálnědemokratického premiéra Olofa Palmeho v roce 1986 utržilo citelné rány.
Švédský model vychází z ideologie založené na pojmech folkhemmet („domov pro všechny“) a välfärdsstaten („stát blahobytu“). Zjednodušeně řečeno, stát by měl všem svým občanům zajistit sociální jistoty, kvalitní podmínky k životu, plnou zaměstnanost a rovné příležitosti pro všechny bez rozdílu. Není to ovšem levná záležitost, a pokud chcete v takovém systému žít, musíte být velmi solidární, což dáte najevo hlavně placením vysokých daní, ze kterých je navíc potřeba uživit i obrovský veřejný sektor.
Sociální jistoty mají tedy i svou odvrácenou stranu v podobě vysokých daní a odvodů do sociálního systému. Daň z příjmů byla ve Švédsku zavedena už v roce 1810 podle vzoru Velké Británie. V současnosti odvádějí Švédové rovnou daň z příjmů ve výši 30 % (fyzické osoby) nebo 22 % ze zdanitelného základu (právnické osoby). Vedle daní se platí samozřejmě i poměrně vysoké důchodové a zdravotní pojištění.
Také DPH (najdete na účtenkách pod zkratkou moms) je ve Švédsku vysoká, základní sazba činí 25 % z ceny produktu. Pro spotřebitele příznivější jsou hned dvě snížené sazby DPH, které pokrývají překvapivě mnoho skupin: vyšší snížená sazba 12 % se platí za potraviny, služby a prodej vlastních uměleckých děl; nižší snížená sazba činí 6 % a zahrnuje například knihy, časopisy a mapy, přepravu osob (včetně lyžařských vleků), vstupné na kulturní a sportovní akce (které ale mohou být osvobozeny od DPH, pokud se na jejich pořádání podílí nějaká státní instituce nebo nezisková organizace), sportovní činnosti, muzea a knihovny, prodej uměleckých děl (např. hudební nosiče) aj. Od DPH jsou zcela osvobozeny zdravotní a sociální péče, vzdělávání, bankovní a finanční služby, pojištění, dědictví uměleckých děl, léky prodávané nemocnicím nebo na předpis, nájemní bydlení, studentské organizace atd.
Spotřební daň je ve Švédsku zvláštní téma spojené především se specifickou alkoholovou politikou. Na veškeré alkoholické nápoje kromě slabého piva (lättöl s obsahem alkoholu do 2,8 %) se vztahuje velmi vysoká spotřební daň, která se počítá podle zvláštního systému odměřujícího obsah alkoholu v nápoji. Jednoduše řečeno, za každé další procento alkoholu daň nepříjemně roste. Alespoň pro přibližnou představu obnáší daň z jednoho litru čistého etanolu přes 500 SEK. Dovozní daň za zahraniční alkoholické nápoje čítá přibližně 250 SEK za jeden litr tvrdého alkoholu a k tomu se přičítají ještě celní poplatky. Velmi vysoké dani podléhají také tabákové výrobky. Spotřební daň se počítá na kusy cigaret (daň 1,40 SEK/ks) nebo kilogramy tabáku (1 718 SEK/kg), žvýkacího tabáku (444 SEK/kg) či snusu (382 SEK/kg).
Není tedy divu, že velká část Švédů podniká pravidelné výlety lodí přes Baltské moře např. do Helsinek a zpět: bary a prodejny s alkoholem a tabákem na trajektech jsou totiž mimo daňovou a celní zónu, takže Skandinávci tam do sebe doslova nalijí, co se do nich vejde, a než v notně podroušeném stavu opustí loď, ještě nakoupí pořádné zásoby na doma.
Alkoholová politika Švédska
Alkoholová politika ve Švédsku je silně restriktivní. Jejím cílem je především výrazně omezit přístup švédských občanů k alkoholu a chránit tak národní zdraví. Stát přitom vychází z trochu naivní logiky „kde není nabídka, není ani poptávka“ a spoléhá na to, že když omezí přístup k alkoholu, tak se sníží i jeho konzumace.
Začátky boje proti opilství ve Švédsku sahají přinejmenším do 17. století. Středem pozornosti byla dlouho pálenka (brännvin), která je typickým švédským nápojem a ve velkém se tradičně pálila podomácku. Následně se také ve velkém konzumovala. Z praktického hlediska bylo důležité zamezit plýtvání bramborami a obilím na výrobu pálenky, protože v minulosti nebyl jejich dostatek pro obživu samozřejmostí. První poplatky za domácí pálení byly zavedeny už roku 1638, zcela zakázáno bylo poprvé už roku 1718, ke kýženému snížení konzumace lihovin a opilství to ale přesto nevedlo.
Během následujících staletí proběhlo mnoho dalších neúspěšných pokusů o regulaci metly lidstva, daně a poplatky za výrobu i dovoz alkoholu se postupně zvyšovaly. Monopol na výrobu pálenky zavedl už Gustav III. (18. století), který založil královské palírny a na alkohol uvalil vysoké daně. Nic ale nepomáhalo a lid nasával dál.
Během první poloviny 19. století vzrostla konzumace alkoholu ve Švédsku až na údajných 49 litrů silné 50% pálenky na osobu za rok. Není divu, že se v té době začal boj proti opilství organizovat: ve 20. letech 19. století bylo založeno první z řady lidových hnutí proti alkoholismu (tzv. nykterhetsförening, což znamená doslova „hnutí za střízlivost“). Hnutí vycházela zpočátku z církevních kruhů a kromě toho, že členové abstinovali, měla za cíl také šíření osvěty o škodlivosti nadměrného pití a o jeho souvislosti s násilím a kriminalitou. Hnutí proti alkoholismu sehrála významnou roli ve švédské politice a moderních dějinách – ještě v 50. letech 20. století byla většina členů švédského parlamentu abstinenty a aktivními členy protialkoholních organizací. Dodnes jich po celé zemi funguje velké množství s celkem více než 250 000 aktivních členů.
Boj proti opilství kulminoval po první světové válce, kdy se stal velkým a hojně diskutovaným tématem švédské společnosti. Roku 1922 se uskutečnilo referendum o zákazu alkoholu a zavedení prohibice, které abstinenti sice prohráli, ale jen velmi těsně – o pouhá 2 %. Už roku 1917 byly zavedeny přídělové knížky na alkohol, které omezovaly prodej alkoholu soukromým osobám: držitel knížky si směl koupit jen necelé dva litry tvrdého alkoholu měsíčně. Knížku navíc vůbec nedostávali nezaměstnaní nebo méně movití občané, ženy a mládež.
Přídělové knížky byly v platnosti až do roku 1955, kdy byl místo nich zaveden státní monopol na obchod s alkoholem. Tento princip boje proti nadměrnému pití využívá stát dodnes. Ve Švédsku má zákonný monopol státní podnik, akciová společnost Systembolaget. Monopol pokrývá prodej veškerých alkoholických nápojů, vína a piva s obsahem alkoholu od 3,5 %. Pokud je vám méně než 20 let, neprodají vám ani kapku – zejména studenti a všeobecně mladě vyhlížející osoby do 25 let jsou při nákupu vždy legitimováni a pokud žádný doklad totožnosti nemají, musejí odejít z obchodu s nepořízenou.
Po vstupu do EU si Švédsko vymohlo výjimku a udrželo si jak státní monopol, tak po několik let i kvóty omezující dovoz alkoholu ze zahraničí. Pro občany členských zemí EU již v současnosti žádné pevné kvóty neplatí, dovoz je ale omezen věkem (stejně jako při nákupu v Systembolaget vám musí být nejméně 20 let) a množstvím přiměřeným pro soukromou potřebu. Jako orientační maximální množství uvádí švédský Celní úřad až 10 litrů tvrdého alkoholu, 20 litrů vína se zvýšeným obsahem alkoholu, 90 litrů vína a 110 litrů piva.
Na webu Ministerstva zahraničí ČR najdete základní předpisy o dovozu alkoholu, ale i tabákových výrobků, léků aj. Podrobné informace (v angličtině nebo švédštině) najdete na webu švédského Celního úřadu.
Autorkou textu je Hana Štěříková, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.