Svátky dle kalendáře - Zvyky spojené s průběhem života
Velká část řeckých svátků je spíše oslavou některého z četných světců. Takže se jedná především o svátky církevní, což v tradiční ortodoxní řecké společnosti není nic neobvyklého. Tyto svátky jsou buď celonárodní, nebo lokální. Každý ostrov, město, vesnice, má totiž svého svatého patrona a při jeho oslavě se pořádají tzv. panigyri, kdy v předvečer svátku slaví všichni obyvatelé společně, a na druhý den je vyhlášen den pracovního klidu.
Svátky dle kalendáře
Nový rok
Na Nový rok zpívají děti koledy a šlehají při tom domácí zeleným proutkem, dostávají dárky. Chodí také pro svěcenou vodu.
Tři králové
Kristovým křtem (6. leden) začíná pro pravoslavné křesťany nový rok, vyzvání se na zvony, aby se zahnali zlí duchové zpět do podsvětí. Kmotři dávají dárky svým kmotřencům.
Masopust
Začíná 40 dní před Velikonocemi (datum je pohyblivé). S masopustem jsou spojeny také stravovací zvyklosti: 1. týden se pořádají zabíjačky, 2. týden v sobotu se smí jíst maso a 3. týden masopustu je hlavním jídlem sýr. Poslední neděli před půstem vrcholí veselí, pořádají se karnevaly (největší ve středomoří bývá v Patře). Na čisté pondělí (první den půstu) pak hospodyně myje celý den nádobí a děti pouští draky.
Den nezávislosti
25. března se slaví státní i církevní svátek – Den nezávislosti a Den Zvěstování Panně Marii. Jednak v tento den v roce 1821 začalo národněosvobozenecké povstání proti Turkům a jednak v tento den anděl Páně zvěstoval Panně Marii, že se stane matkou Kristovou. Děti věší na stromy barevné stužky a pastýři vyhánějí svá stáda z domu.
1. květen
Na prvního máje se oslavuje vítězství nad zimou, všichni tráví celý den v přírodě a do oken věší květinové věnečky. Pokud připadl na sobotu, je celý květen považován za nešťastný.
Svátek sv. Konstantina a Heleny
21. květen je svátkem Konstantina Velikého (zakladatele Konstantinopole, který zrovnoprávnil křesťanství) a jeho matky Heleny (objevila Kristův kříž). V tento den se chodí po žhavém uhlí, hraje na bubny a tančí s ikonami Konstantina a Heleny. Mimo jiné také slaví svůj svátek téměř polovina Řeků – jedná se o nejčastěji používaná jména.
Nanebevzetí Panny Marie
Jeden z největších křesťanských svátků (hned vedle Velikonoc) je Nanebevzetí Panny Marie, které se slaví 15. srpna. V tento den se hromadně všichni vrací do míst, odkud pochází jejich rodiny. Týden okolo tohoto svátku bývá Řecko vzhůru nohama, každý někam cestuje, obchody jsou zavřené, celá země prostě jen slaví. Největší slavnosti se pořádají na ostrově Tinos.
Den „NE“
28. října se slaví státní svátek nazvaný Den Oxi. Připomíná se tak den, kdy řecký diktátor Metaxas v roce 1940 odpověděl na Mussoliniho ultimátum jediným slovem: Oxi (Ne). Den se slaví vojenskými přehlídkami a průvody školní mládeže.
Svatý Mikuláš
Svatý Mikuláš (Nikolaos) 6. prosince je v Řecku patronem námořníků. Lidé házejí do moře tzv. kolibu (kaši), aby se tak mohli nasytit i ti, kteří v moři zahynuli.
Silvestr
Na Silvestra děti hrají karty a speciálním pokrmem je tzv. Vasilopita se zapečenou mincí, kdo ji najde, bude mít štěstí po celý rok.
Velikonoce
Velikonoce jsou tím největším křesťanským svátkem v Řecku. Datum se každoročně mění, vychází vždy na první neděli po úplňku po jarní rovnodennosti. Velikonoční svátky se začínají slavit v sobotu před květnou nedělí, což je den vzkříšení svatého Lazara. A ten den se jeho vzkříšení předvádí. Na Květnou neděli (poslední neděle 40denního půstu), kdy vjel Kristus do Jeruzaléma, se jedí ryby. V Rudý čtvrtek se malují vejce načerveno a peče se mazanec, uvnitř kterého je vejce. Vejce se také berou do kostela k požehnání, tam se světí chléb a voda. Na Velký pátek je nejpřísnější půst, Kristus byl totiž sňat z kříže, zbytky svíček z kostela si lidé berou domů jako talisman. Na Bílou sobotu jsou kostely vyzdobeny zelení, lidé připravují velikonočního beránka. Křesťané si v kostele zapalují svíčky jednu od druhé a dělají hluk pro zahnání zla. V den vzkříšení Krista si lidé ťukají rudými vejci a zdraví se „Christos anesti“ (Kristus vstal z mrtvých). Doma jedí beránka na rožni. Na Velikonoční pondělí musí mít na sobě něco nového.
Vánoce
Vánoce v Řecku nejsou tak významné a jako v každé tradičně křesťanské společnosti se za důležitější považuje akt křtu než narození, a tak se ani Vánoce jako narození Krista v Řecku příliš neprožívá. Navíc Narození Páně se zde slaví až 25. prosince ráno. 24. večer chodí děti na koledu a přejí si štěstí. Vánoce jsou svátky především rodinné, proto se lidé navštěvují, z tradičních pokrmů se peče vánoční koláč, biskupský chlebíček a jí se slepice nebo vepřové.
Zvyky spojené s průběhem života
Narození
Nechtěnému potratu má zabránit červené vejce nebo kámen. Prvních 40 dní jsou pro matku i dítě nebezpečné, dříve se pálily staré hadry a boty, aby zápach zahnal zlé duchy. Křest se koná až po šestinedělí, kdy teprve dítě dostává jméno (do té doby se chlapečkovi říká bebis a holčičce beba). Chlapec dostává jméno po dědovi z otcovy strany, dcera většinou po babičce z matčiny strany. Křest má být ochranou před smrtí, probíhá vždy v kostele za hojné účasti příbuzných a známých.
Celý křest trvá déle než hodinu. Kmotr a kmotra stojí s nahým dítětem před popem, který zpívá modlitby, a až přijde čas k pojmenování, ponoří dítě do nádoby s vodou a potom ho hned natřou posvěceným olejem. Tohle se opakuje třikrát. Posléze matka dítě oblékne do nových šatů a kmotr s kmotrou s ním třikrát obejdou okolo oltáře. Všichni přítomní přinesou miminku nějaký dárek a na památku si odnesou suvenýr v podobě nějaké hračky nebo pytlíčku mandlí obalených v cukru.
Sňatek
Ani v dnešní moderní době není v Řecku výjimkou, že sňatek sjednává tzv. dohazovač nebo dohazovačka. Děje se tak především na vesnicích. Magické rituály, které musely být dodržovány v minulosti, už nejsou pravidlem a svatba probíhá sice jinak než u nás, ale přece jen moderněji než v minulosti. Týden před svatbou pomáhají příbuzní nevěsty s přípravami (svatba se vždy koná v místě jejího bydliště).
Svatební obřad začíná většinou okolo 7. či 8. hodiny večerní (kvůli vysokým teplotám přes den) a trvá cca hodinu až dvě. Snoubenci stojí před popem a ten opět zpívá modlitby vztahující se ke sňatku. Mé dojmy z jedné řecké svatby: strašné horko v maličkém kostele, zpocená nevěsta i ženich jsou unavení z tak dlouhého stání a svatebčané se při tak dlouhém obřadu nudí...
Když konečně dochází k samotnému aktu, jeden ze svědků drží v rukou věnečky spojené k sobě stužkou a střídavě je pokládá na hlavu nevěsty a ženicha, tohle zopakuje asi pětkrát, vymění se prstýnky a teď už novomanželé musí opět udělat tři kolečka okolo oltáře, zatímco svatebčané na ně hází rýži. V kostele se neblahopřeje, protože všichni svatebčané jsou zváni na obrovskou hostinu. Při východu z kostela si opět odnášejí pytlíček s mandlemi obalenými v cukru.
Hostiny bývají opravdu honosné, ani ne tak úchvatnými chody, jako spíš počtem svatebčanů. Klasická řecká svatba čítá průměrně 500 hostů, ale není výjimkou ani 1 000. To pak má nevěsta a ženich co dělat, aby si s každým osobně potřásli rukou. Jakmile se novomanželé na hostinu dostaví, všichni jim ve stoje zatleskají, zatančí si na svou oblíbenou zamilovanou píseň, nají se u stolu na vyvýšeném místě a začíná povinné kolo gratulací. No a potom už se jen tančí a pije...
A kdo všechnu tuhle parádu platí? Když je rodina nevěsty jednou z těch šťastnějších, tak ženich, jinak to bohužel zůstává na ní. Civilní sňatek je v Řecku zaveden až od roku 1982 a je využíván jen minimálně.
Smrt
Starého člověka oplakávají jen příbuzní, je to chápáno jako přirozenost. Pokud však zemře mladý člověk, schází se celé okolí a všichni pro něj pláčou. Pohřeb se v Řecku odehrává hned na druhý den a v rodině zemřelého by se pak neměl nikdo vdávat a ženit po dobu jednoho roku od pohřbu. Po 40 dnech se také pořádají sešlosti k upomínce zemřelého (kdysi se vyhrabávaly jeho kosti a pohřbívaly se znovu). Z kostela, kde se s nebožtíkem rozloučili, pak jde průvod na hřbitov a potom všichni na hromadnou hostinu.
Autorkou textu je Michaela Smékalová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.