Dnešní 30tisícové město Korint je nepříliš zajímavým moderním městem, které bylo znovu vystavěno po zemětřesení v roce 1858. Podobně ničivá zemětřesení ho postihla ještě v letech 1928 a 1981, kdy muselo několik tisíc lidí celý následující rok bydlet ve stanech. Z toho důvodu je město postaveno tak, aby zemětřesením co nejlépe odolávalo – je to jednotvárná zástavba se spoustou betonu. Ekonomicky žije především z produkce hrozinek.
Starověký Korint
Ruiny starověkého Korintu (Arhéa Kórinthos) leží 7 km jihozápadně od nového města. Starověký Korint vzkvétal díky velmi výhodné poloze na šíji (úzkém pásu pevniny) mezi Sáronským a Korintským zálivem, tj. mezi Egejským a Jónským mořem. Šíje byla dokonce i před vybudováním Korintského průplavu nejkratší a nejvýhodnější cestou z východního Středomoří do Jaderského moře a do Itálie. Cesta přes pevninskou šíji byla bezpečnější než plout pobřežními vodami poloostrova Peloponés a přilehlých ostrovů.
Korint tak mohl disponovat dokonce dvěma přístavy – Lechaion v Korintském zálivu (na severu) a Kenchreai v Sarónském zálivu (na jihu). Někdy se proto pro město používal termín Corinthus bimaris („u dvou moří“). Kontrola obchodu přinesla Korintu velké bohatství. Kromě toho zvýšily význam města i Isthmijské hry, které se tu konaly každé dva roky. Pořádaly se na počest boha Poseidóna – vládce moří. Jejich název je odvozen od šíje mezi dvěma moři (isthmus = šíje).
Historie
Už od nejstarších dob uctívali obyvatelé Korintu především Afroditu (v římských časech Venuši), bohyni lásky, což v praxi znamenalo užívání si s chrámovými prostitutkami (i prostituty). Korint byl široko daleko známý jako město neřestí. Římský básník Horatius převedl do latiny staré řecké přísloví: „Non cuivis homini contingit adire Corinthum.“, tedy „Ne každému člověku dostane se navštívit Korint.“ Což znamenalo, že ne každý si mohl dovolit účastnit se bezstarostného hýření a rozmařilosti.
Na tomto pro křesťanskou víru velmi nepřívětivém místě založil později v římských dobách svatý Pavel kostel a začal tu šířit evangelium. Součástí bible (Nového zákona) jsou dodnes i jeho Listy Korintským, které Korinťany kárají za jejich neřestný život. Svatý Pavel tu působil 18 měsíců. Korint dal také jméno jednomu z klasických architektonických řádů (korintský řád, pro který je typický korintský sloup, jehož hlavice je zdobena listy akantu), v moderní době potom jednomu druhu hrozinek (korintky jsou sladké hrozinky bez semen vyráběné z vinné révy v okolí Korintu).
Ačkoliv bylo toto místo osídleno už dříve, klasický Korint založili Dórové. V 7. století př. Kr. už zde bylo přelidněno, a tak založili Korinťané několik dalších měst, např. Kerkyru na ostrově Korfu a Syrakusy na Sicílii. Na vrcholu své slávy mělo město údajně až 300 tisíc obyvatel a dokázalo konkurovat i Aténám, proti nimž spolu se Spartou bojovalo v rámci peloponéské války. Později patřilo k městům podrobeným Makedonci. Za vlády Makedonie Korint prosperoval, ale Římané ho v roce 146 př. Kr. srovnali se zemí. Julius Caesar ho však dal o sto let později znovu vystavět a před příchodem svatého Pavla v roce 51 n. l. stačil Korint znovu získat svoji pověst spojenou s luxusem, hýřením a neřestí. Bylo to největší římské město v Řecku a hlavní město celé řecké provincie, počet obyvatel dosáhl podle některých odhadů až 700 tisíc.
V dalších stoletích už přišly nájezdy barbarů a ničivá zemětřesení, které přinesly úpadek města. Po mnoha nájezdech a přírodních katastrofách se dnes ve starém Korintu mnoho památek nezachovalo. Většina ruin pochází až z římské doby, výjimkou je Apollónův chrám.
Starý Korint – zajímavosti a památky
Apollónův chrám – dórský chrám z 5. století př. Kr., nejvýraznější stavba areálu. Dodnes stojí sedm jeho sloupů.
Agora (římské fórum) – někdejší tržiště a hlavní náměstí. Správnější název je fórum, protože to, co dnes vidíme, bylo postaveno až v římských časech.
Jižní stoa – kryté sloupořadí na jižním okraji římského fóra. Původní stavba tu stála už ve 4. století. Údajně byla postavena, aby se zde mohli v roce 337 př. n. l. sejít delegáti panhelénského shromáždění a slíbit svou věrnost Filipovi II. Makedonskému, který po vítězné bitvě u Chaironeie o rok dříve řecké státy porazil. Šlo o dvojitou kolonádu, kterou tvořilo směrem k agoře (fóru) 71 dórských sloupů a uprostřed 34 jónských sloupů. Na straně odvrácené od fóra byla stoa uzavřená stěnou.
Bema – řečnická tribuna, kde se na veřejnosti objevovali římští hodnostáři. Tady obvinili korintští Židé apoštola Pavla ze svatokrádeže.
Dolní Peirénina fontána – podle mytologie plakala Peiréné nad ztrátou svého syna, jehož zabila bohyně Artemis, tak vydatně, že ji bohové proměnili v pramen. Ve skutečnosti je zde přírodní pramen, který zásoboval starověký Korint vodou a zásobuje i dnešní vesnici. Voda se uchovávala ve čtyřech vodních nádržích, které jsou uzavřeny do domku s šestiobloukovou fasádou. Poměrně velká stavba je zdobená sloupovím a výklenky s freskami. Tzv. „horní“ fontána téhož jména je na hradě Akrokorint.
Lechaionská cesta – kdysi hlavní tepna vedoucí k přístavu Lechaion, dlážděná mramorem. Na jihu ji zakončovala monumentální brána (propylaje).
Muzeum – vystavuje artefakty nalezené na tomto nalezišti (sochy, mozaiky, reliéfy atd.).
Divadlo – leží naproti hlavnímu areálu, přes silnici. Ve 3. století po Kr. ho Římané upravili tak, aby mohlo být naplněno vodou a využíváno pro inscenaci námořních bitev.