Delfy byly podle starých Řeků pupkem světa. Podle řecké báje vypustil Zeus z obou konců světa dva orly a ti se setkali právě zde, čímž střed světa označili. Slavná věštírna, která tu vznikla, byla zasvěcená bohu Apollónovi a stala se nejposvátnějším místem světa starých Řeků. Úcta k delfským věštbám Řeky spojovala, přestože jinak byli rozděleni do jednotlivých městských států (polis), které spolu neustále bojovaly. Ke kouzlu věštírny přispívala i nádherná poloha, kterou dnes mohou obdivovat turisté, stejně jako ruiny antického města.
Delfy leží ve svahu pod pohořím Parnassos a nad Korintským zálivem, v okolí jsou cypřišové a olivové háje. Na začátku mykénské doby byla na tomto místě uctívaná bohyně země – Gaia (Gaea) a pravděpodobně už tehdy zde vznikla věštírna. Tehdy se Delfy nazývaly Pytho (tak je zná i Homér). Věštkyně Pýthie tu úřadovala blízko jeskyně hlídané nestvůrným šupinatým hadem Pythónem, synem Matky Země (Gaie). Území ovládal městský stát Krissa. Z ostrova Kréta se do Krissy dostal kult boha zvaného Apollo Delphinios, který byl na Krétě uctíván ve formě delfína. Tento kult byl v Krise postupně rozšířen a město Pytho se přejmenovalo na Delfoi [delfy].
Mytologie změnu jména vysvětluje tak, že bůh Apollón zabil hada Pythóna svými šípy a na místě založil chrám a věštírnu. Zhruba od 8. století př. Kr. začali do Delf ze všech koutů řeckého světa proudit poutníci, aby jim Apollón poradil s důležitými životními rozhodnutími. Panovníci i obyčejní lidé se dotazovali, zda mají zahájit válku, postavit významnou stavbu, uzavřít sňatek, vydat se na náročnou cestu, uzavřít obchod atd. Šlo jen o muže, ženám byl vstup zapovězen.
Jak probíhaly věštby
Věštbu zprostředkovávala Pýthie, kněžka, kterou byla většinou obyčejná rolnická žena ve věku nad 50 let. Před věštbou se vždy umyla v posvátném kastalském prameni a napila se z fontány Kassotis. Při věštbě seděla na trojnožce nad puklinou v zemi a vedle kamene zvaného omfalos, který označoval střed světa. Žvýkala přitom listy vavřínu, který je Apollónovi zasvěcen. Na otázky příchozích odpovídala v transu způsobeném pravděpodobně omamnými výpary, které vycházely z průrvy v zemi. Její vytržení však mohlo být způsobeno také samotnou atmosférou věštby nebo žvýkáním vavřínu. Pýthie vydávala často nesrozumitelné zvuky, které však ihned zapisovali a interpretovali přítomní kněží, kteří převedli odpověď do veršů a pak předali tázajícímu se. Tato možnost jim dávala velkou moc.
Nejčastěji zněla odpověď zcela jednoduše: ano nebo ne. Pokud byla odpověď složitější (většinou pro bohaté a mocné, kteří zaplatili více), byla často formulována nejasně nebo přímo dvojsmyslně. Klasický příkladem se stal pohádkově bohatý lýdský král Kroisos (Lýdie ležela na jihu dnešního Turecka). Když se otázal Pýthie, zda má zahájit válku proti Perské říši, odpověděla mu věštba: „Jestliže překročíš řeku, zničíš velkou říši.“ Vojska krále Kroisa potom přebrodila řeku Halys, s Peršany prohrála a král skutečně zničil velkou říši – svou vlastní. Dalším nešťastníkem, který doplatil na nejednoznačnost věštby, byl král Oidipus.
Každý příchozí tazatel musel před věštbou zaplatit poplatek a obětovat nějaké zvíře (ovci, kozu, kance, býka apod.). Potom čekal na vpuštění k Pýthii. O pořadí se rozhodovalo losem, pokud si člověk bohatými dary nevydobyl přednostní právo vstupu.
Pýthijské hry
Zatímco v létě byl v Delfách uctíván Apollón, v zimě nastoupil na jeho místo Dionýsos, bůh vína, tance a veselí, jehož uctívání bylo vítaným odlehčením proti snahám porozumět skrytým vzkazům věštírny. Kromě toho se v Delfách každé čtyři roky konaly tzv. Pýthijské hry. Podle mytologie přikázal Zeus na žádost bohyně Gaie svému synovi Apollónovi, aby uspořádal hry a napravil tak zabití hada Pythóna.
Pýthijské hry se konaly nejdříve jednou za osm let, později stejně jako olympijské hry jednou za čtyři roky. Původně se jednalo jen o hudební slavnosti. Poezie a hudba sice zůstaly hlavní bodem her, ale v roce 582 př. Kr. přibyly i závody v lehké atletice a závody koňských spřežení. Vítězové nezískali žádné materiální výhody, jen vavřínový věnec a právo mít na posvátném okrsku svoji sochu. Hry byly důvodem pro přerušení všech válek mezi městskými státy, byly dobou míru.
Spory a války o věštírnu
Delfská věštírna byla spravována tzv. amfiktyonickou ligou (amfiktyonií), z řeckého slova amphictyones = „ti, kteří žijí kolem“. Tímto termínem se v Řecku označoval náboženský spolek kmenů a měst, který byl soustředěn kolem nějaké svatyně či věštírny, v tomto případě kolem Apollónovy delfské věštírny. Vznikl už kolem roku 1 100 př. Kr. a skládal se z 12 kmenů, které měly stejná práva. Liga měla právo potrestat ty, kteří nedodržovali pravidla (pokuta, vyloučení z ligy nebo svatá válka). Okolí věštírny spravoval městský stát Krissa.
Původně náboženská organizace začala mít politický význam v 6. století př. Kr., kdy ji začaly velké městské státy zneužívat k prosazování svých zájmů na úkor malých. Právě v této době začal růst význam a bohatství věštírny, které přinášely bohaté dary mj. právě městské státy např. před každou válkou, vítězové pak i děkovné dary po válce. Velkými dárci byli v této době také zmiňovaný lýdský král Kroisos a dokonce egyptský faraon Amasis.
Zatímco Olympia byla centrem řeckého vlastenectví, sláva Delf byla mezinárodní. Řecké státy proto soupeřily o ovládnutí svatyně. Spory vedly k celkem čtyřem svatým válkám. V první válce začátkem 6. století bylo zničeno město Krissa a jeho přístav Kirrha, protože vybíral horentní sumy od poutníků, kteří cestovali do Delf přes Kirrhu. Třetí a čtvrtá svatá válka dala záminku Filipovi II. Makedonskému, aby zasáhl do záležitostí řeckých městských států a po bitvě u Chaironeie v roce 338 př. n. l. nakonec celé Řecko ovládl.
Za vlády Římanů význam svatyně poklesl, protože Římané nebrali delfské věštby příliš vážně, diktátor Sulla dokonce delfskou věštírnu v roce 86 př. n. l. vyplenil. Když se jednoznačně prosadilo křesťanství, byla svatyně v roce 385 n. l. za vlády císaře Theodosia definitivně zrušena.
Delfy – zajímavosti a památky
Posvátný okrsek (Apollónova svatyně)
Římská agora – někdejší tržiště, kde se kdysi prodávaly náboženské předměty (už ve starověku byla víra i dobrým obchodem). Dnes tvoří agora vstup do areálu.
Svatá cesta – cesta z agory k Apollónovu chrámu lemovaná sochami a pokladnicemi (thésauros), které postavily městské státy, aby do nich ukládaly obětiny. Soch a pokladnic bylo kdysi celkem na 3 000! Městské státy jako např. Atény, Théby, Siphnos, Sikyon či Knidos mezi sebou soupeřily ve velkoleposti a zdobnosti svých pokladnic. Dnes je nejnápadnější pokladnice Atéňanů, protože byla v roce 1906 zrekonstruována. Atéňané ji postavili po svém vítězství nad Peršany v bitvě u Marathónu (490 př. Kr.). Za ní stála budova delfská radnice neboli búleuterion.
Apollónův chrám – dominantní stavba celé svatyně, právě zde probíhaly věštby. V celle (vnitřní místnosti) tohoto dórského chrámu byla umístěna zlatá socha boha Apollóna a hořel tam věčný oheň. Archeologové však dosud nenašli trhlinu v zemi, u níž věštby probíhaly. Na architrávu (vodorovném pravoúhlém překladu neseném podporami chrámu) byla vytesána slavná prohlášení řeckých filosofů, jako např. „Poznej sám sebe.“ nebo „Všeho s mírou.“ Dnešní ruiny chrámu pochází ze 4. století př. Kr., ačkoliv první chrám tu stál už o 200 let dříve.
Divadlo – pochází ze 4. století př. Kr., bylo však později rekonstruováno Římany. Patří vedle Epidauru k nejkrásnějším divadlům v Řecku. Z jeho horních sedadel se nabízí krásný výhled na celý areál a jeho okolí. Divadlo pojala až 5 000 diváků, dramata se tu hrála během Pýthijských her.
Stadion – je nejzachovalejší v Řecku. Byl postaven z mramoru hory Parnassos, jeho severní stěna je vytesaná do skály. Stadion dokázal pojmout na 7 000 diváků, většina sedadel zůstala dodnes neporušená. Každé čtyři roky během Pýthijských her tady mohli diváci sledovat závody v běhu a lehké atletice. Dráha byla dlouhá 600 římských stop, tj. 177 metrů, start a cíl byly vyznačeny kamenným prahem, který se zde zachoval. Vedle sebe mohlo závodit 17 až 18 běžců.
Památky mimo posvátný okrsek
Kastalský pramen – posvátný pramen, u něhož údajně bůh Apollo zabil hada Pythóna. Dnes je pramen přístupný od silnice. V prameni se museli bez ohledu na ledově studenou vodu umýt poutníci přicházející kvůli věštbám, ale i atleti účastnící se her. Myla se tu také věštkyně Pýthie. Hlavní součástí obřadu bylo zřejmě mytí vlasů, vrahové se však museli umýt vždy celí. Mýtus, že voda pramene podněcuje básnickou inspiraci, rozšířili až římští básníci. Do výklenku ve skále ukládali věřící votivní dary pro nymfu Kastalii, které byl pramen zasvěcen. Voda z pramene přitéká do potoku tekoucího roklí, která rozděluje skálu na dvě části.
Gymnasion – místo, které sloužilo atletům k tréninku. Hlavní cvičiště, tzv. palaistra, je obklopeno rozvalinami někdejších šaten. Kromě venkovní běžecké dráhy tu byla pro případ špatného počasí krytá hala. Kastalský pramen zásoboval vodou kulatý studený bazén, který byl hluboký necelé dva metry a měl devět metrů v průměru. Římané přistavěli ještě horký bazén.
Okrsek Marmariá – posvátný okrsek se svatyní bohyně Athény Pronaia („Athéna před chrámem“). Název znamená v překladu „mramorový kamenolom“ a odkazuje na středověké využívání kamene z antických staveb. Stojí tu ruiny dórského chrámu ze 4. století př. Kr., na druhé straně areálu ještě starší ruiny předchozího chrámu. Mezi oběma stavbami se nachází tholos (rotunda) – kruhová stavba, která je jednou z nejzajímavějších v Delfách. Její účel je dodnes neznámý. Z původních dvaceti úzkých dórských sloupů byly tři znovu vztyčeny.
Delfské muzeum – sbírka soch a architektonických fragmentů, která patří v Řecku k nejbohatším. Najdete tu kámen omfalos, který označoval střed světa, malou maketu Apollónova chrámu a celou řadu soch a dalších uměleckých pokladů, které byly součástí pokladnic jednotlivých městských států (např. pokladnice sifnijských, aténských a další). Nejslavnějším exponátem je bronzová socha vozataje v životní velikosti, jedna z nejproslulejších soch vůbec. Objednal si ji sicilský tyran po vítězství jeho čtyřspřeží na Pýthijských hrách v roce 478 př. Kr.