Autobusem - Vlakem - Lodí - Letecky - Autem, na motorce - Na kole
Autobusem
Autobusová doprava má v Řecku nejhustší pokrytí. Ceny jízdenek ale nepatří k těm úplně nejlevnějším. Autobusovými linkami je prošpikovaná celá řecká pevnina i Peloponés, kdy se dostanete alespoň jednou denně i do těch nejzapadlejších vesniček. Na ostrovech ani jiný druh hromadné dopravy neexistuje.
Státní společnost, která linky provozuje, se nazývá KTEL. Autobusy mívají stejnou barvu – tmavě zelenou, s velkým nápisem KTEL na předním i zadním skle. Kromě této státní společnosti ale samozřejmě existují i menší soukromé.
Autobusové zastávky v evropském slova smyslu najdete spíš jen ve větších městech a na turisticky vyhledávaných ostrovech. Stejně tak i jízdní řády vylepené na zastávkách. V „zapadlejších“ oblastech hledejte jen zapíchnutou tyčku někde na cestě a na ní řecký nápis ΣΤΑΣΗ – zastávka. Jízdní řády tady k dispozici nebývají, jsou k vyzvednutí z výchozího a cílového bodu linky.
Autobusy (ne MHD) jezdí víceméně na čas. Pokud existuje na zastávce i prodejní místo jízdenek, kupte si ji tam, pokud ne, prodá vám ji personál autobusu – záměrně neříkám řidič, protože v autobuse je vždy kromě řidiče ještě jeden člověk, který jen prodává jízdenky. U dálkových spojů se také vyplatí si místo v autobuse předem zarezervovat. Doba jízdy a cena např. na lince Athény–Soluň (Thessaloniki) je 5,5 hodiny a 45 €.
Vlakem
Vlakové spojení je omezeno pouze na pevninskou část Řecka a Peloponés. Navíc spojuje jen větší města, takže síť opravdu není nijak hustá. Vlaky bývají pomalejší než autobusy, ale většinou levnější. Státní řecké železnice mají zkratku ΟΣΕ.
Hlavní trasy vedou ze Soluně až k tureckým hranicím, tzn. až za město Alexandrupoli, ze Soluně do města Kozani a do Athén. Z Larisy pak do Volosu (významný přístav) a Kalambaky (Meteory). A z Athén dále na Peloponés, kde existuje takový menší okruh celým poloostrovem.
Jízdní řády se neustále mění, existuje totiž letní a zimní řád, respektive řád v době školních prázdnin a v době školní docházky. Ty se mění nejen pro vlaky, ale i pro autobusy a bývá to zpravidla v polovině června a v polovině září. Řády jsou vždy k vyzvednutí na železničních stanicích. Opět se vyplatí zarezervovat si místo ve vlaku předem. Trasu Atény-Soluň zvládnete za 5 až 6 hodin a zaplatíte 45-60 €. On-line jízdenky můžete koupit přímo na stránkách Trainose.
Vnitrostátní lodní dopravou
Centrálním výchozím bodem pro vnitrostátní trajektovou dopravu je samozřejmě athénský Pireus. Cestovat mezi ostrovy trajektem vřele doporučuju, pro nás Čechy je to vždy tak trochu „vzácnost“. Můžete se nalodit na tzv. ferry – středně velké a velké trajekty, které jsou nasazovány na dlouhé vzdálenosti nebo na tzv. „okřídlené lodě“ (měla jsem tu možnost se svézt Létajícím delfínem nebo i Okřídlenou kočkou...). Tyto lodě bývají daleko menší, daleko rychlejší a daleko dražší. A v provozu bývají převážně v hlavní letní sezóně.
Společností, které na daných trasách fungují, je docela dost a je těžké je shrnout. V každé oblasti jich působí několik různých. Ceny jízdného bývají velmi přijatelné, především na delších trasách, protože zde příznivě působí konkurence. Nejlevnější lístek bude do ekonomické třídy, tedy bez nároku na kajutu a bez místenky, místo k sezení se zabírá stylem „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Pokud budete chtít větší komfort, můžete si za něj samozřejmě připlatit.
Jízdenku je možné si zarezervovat přes internetové stránky (například Go ferry, Greek Ferries nebo Ferries.gr), nebo osobně přímo v kanceláři dané společnosti, které spolehlivě najdete v přístavu nebo i v centru velkých měst.
Na některých ostrovech budete mít k dispozici i lodní taxíky, kterými se můžete dopravit na krátké vzdálenosti a také na běžně nedostupná místa. Ceny bývají rozumné.
Letecky
Vnitrostátní leteckou dopravu zajišťují dvě letecké společnosti: soukromá Aegean a státní Olympic Airlines. Letecky jsou propojena všechna větší města na pevnině a hlavně ostrovy. Centrálním bodem jsou opět Athény a Soluň. Ceny samozřejmě odpovídají letecké dopravě a letenky se dají zarezervovat na internetových stránkách společností.
Autem, na motorce
Půjčovnu aut nebo skútrů najdete snad úplně všude, ceníky se liší podle místa, sezóny, typu auta nebo motorky atd. Při sepisování smlouvy budete potřebovat řidičský průkaz (mezinárodní není v Řecku potřeba) a občanský průkaz nebo pas. Bude vám nabídnuto i uzavření pojištění auta, které samozřejmě doporučuji, protože budete v cizím prostředí a trochu jiný styl řízení v Řecku by vám mohl dělat problémy. Před podpisem smlouvy, která musí být v angličtině, si ji dobře prostudujte. Bývá zvykem, že s jak plnou nádrží vám auto předají, s tak plnou ji zase vrátíte.
Pokud budete ubytovaní na některém z ostrovů a budete jej chtít lépe poznat, doporučuju spíš motorku než auto. Budete se snáze pohybovat, proplétat se kolonami, zácpami a odpadne vám starost s parkováním, se kterým bývá obecně v Řecku problém. A to nezmiňuji náklady jak na půjčovné, tak i na pohonné hmoty. Na jízdu na motorce si rychle zvyknete, a navíc ten pocit, že dýcháte čerstvý mořský vzduch a cítíte vůni borovic, kterých je hlavně na ostrovech víc než dost, určitě stojí za to. Pozor si dávejte na přilbu, která je v Řecku povinná (i když vidět Řeka s přilbou je spíš malý zázrak) a také na jízdu po nezpevněném povrchu. Velká část úrazů, které turisté na dovolených mívají, jsou právě ty způsobené pádem z motorky, většinou vlastní, a ne cizí vinou.
Pokud přece jen preferujete auto, připravte se na problémy s parkováním. Řekové parkují téměř všude, slalom mezi zaparkovanými auty je asi jejich národní hobby. Opět hlavně na ostrovech může nastat problém i s vymotáním se z měst. Menší městečka a vesnice mívají ještě ryze středověký ráz, což s sebou nese i křivolaké a úzké uličky, tak pozor, ať někomu neodřete zeď domu nebo plot :-). Dalšími specifiky je to, že se zde zásadně nedodržuje rychlost, z jednoho jízdního pruhu se dělají dva (většinou na vysokorychlostních komunikacích) a pořád se tady troubí.
Na kole
Jelikož je Řecko převážně hornatá země, budou i podmínky pro cyklistiku horské. Takže se připravte na pořádné kopečky a serpentiny. Ideální dobou pro tento druh turistiky je květen. Pokud ale přece jen trváte na létě, pořádně si přivstaňte, aby vás horko nedostalo dřív, než vůbec někam dorazíte.
Oblíbenou destinací je centrální Řecko, tady se dá využít nížin pro nenáročnou cykloturistiku. Kdo ale vyhledává kopce, přijde si na své i zde, můžete navštívit Delfy nebo ještě výš položené horské středisko Arachova. Na Peloponésu jsou lákadlem především památky, a to hlavně v Argolidě – na severovýchodě poloostrova (Mykény, Epidaurus, Nafplio, Tíryns, Argos, Nemea, Korint...). Ideální spojení památek a kopců, navíc vše příjemně na dosah. Z ostrovů jsou oblíbené Aigina, Hydra a Spetses – tzv. Saronské ostrovy. Navíc na Hydře a Spetses se jinak než na kole pohybovat ani nesmíte, je zde přísný zákaz motorových vozidel. Z dalších ostrovů jsou to Kyklady, Kréta, Lesbos a Chios. V Řecku existuje dokonce i skupina CycleGreece, která organizuje výlety na kole s turistickým výkladem.
Povrch cest se během let radikálně zlepšil, takže vozovky jsou velmi kvalitní. Pozor snad jen po dešti, dost často můžou klouzat. Cyklostezky zatím nikde v Řecku neexistují, budete se muset pohybovat po obyčejných silnicích a cestách, proto buďte opatrní a pro jistotu doporučuji nějaký reflexní kousek oblečení. Cyklisté jsou v Řecku stále ještě výjimkou. Podrobné mapy vhodné i pro cyklisty lze koupit v českých knihkupectvích.
Autorkou textu je Michaela Smékalová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.