Oficiální název
Ukrajina (ukrajinsky Україна)
Hlavní město
KyjevRozloha
603 700 km2 (po Rusku druhý největší stát Evropy, pouze o něco menší je rozloha metropolitní Francie – 550 tisíc km²). Z celkové rozlohy je však přibližně 43 tisíc km2 (asi 7,1 % území Ukrajiny) obsazeno Ruskem – Krymský poloostrov a asi třetina Luhanské a Doněcké oblasti.
Státní zřízení
poloprezidentská republika
Administrativní členění
Ukrajina se oficiálně dělí na 27 správních celků, z toho je jedna autonomní republika (Krym), 24 oblastí a dvě města se zvláštním právním statutem (Kyjev a Sevastopol). Krym a Sevastopol jsou však de facto ovládané Ruskem.
Podnebí
Téměř celá Ukrajina leží v mírném klimatickém pásu, kde převládá kontinentální podnebí, což znamená studené zimy a horká léta. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 6 °C na severu a 12 °C na jihu země. Nejvíce srážek spadne na severozápadě Ukrajiny, jejich množství pak citelně klesá směrem k jihovýchodu. Maximální srážky se obvykle vyskytují v červnu a červenci.
Reliéf
95 % Ukrajiny má rovinný charakter a je součástí rozlehlé Východoevropské roviny. Jedinými horami jsou Karpaty na jihozápadě země s nejvyšším vrcholem Hoverla (2 061 m). V polohách nad 1 500 m zde najdeme tzv. poloniny, oblé travnaté hřebeny bez lesního porostu, které byly tradičně využívány pro hospodářské účely. Většinu území Ukrajiny tvoří úrodné stepi, které se mírně zvedají na západě země (Podolská a Dněperská plošina). Ukrajina, tradičně považovaná za obilnici, má po Bangladéši a Moldavsku třetí největší podíl orné půdy na celkové rozloze – celkem 53,8 %. Centrální pás černozemě, těžké půdy bohaté na humus, patří díky vyváženým klimatickým podmínkám k nejúrodnějším oblastem světa. Dalším výrazně zastoupeným biotopem jsou husté, zejména bukové a dubové lesy.
Nejvyšší hora
Hoverla (2 061 m)Nejnižší bod
Černé moře (0 m)
Největší řeky
Více než 90 % ukrajinských řek patří do úmoří Černého a Azovského moře, jen málo jich směřuje do moře Baltského. Hlavním veletokem je Dněpr (Dnipro), který pramení v Rusku a je nejdelší řekou jak Ukrajiny, tak i Běloruska a s celkovou délkou 2 201 km čtvrtou nejdelší řekou Evropy (po Volze, Dunaji a Uralu). Dněpr je hlavní dopravní tepnou země s mnoha přehradami a elektrárnami. Vlévá se do Černého moře, stejně jako druhá nejdelší řeka Ukrajiny Jižní Bug. Významným přítokem Dněpru je řeka Pripjať, která pramení na Ukrajině, teče do Běloruska a zase se na území Ukrajiny vrací.
Západní Ukrajině dominuje Dněstr (Dnister) a východní Ukrajině řeka Donec, důležitý vodní zdroj Doněcké uhelné pánve (tzv. Donbas). Hranici s Rumunskem tvoří jedno z ramen Dunajské delty. Zakarpatská oblast patří do povodí Tisy, která je přítokem Dunaje. Vodní elektrárny tvoří významný zdroj energie v zemi.
Jezera
Největším přírodním jezerem je Jalpuh (149 km²), dále pak jezera Kahul a Katlabuch – všechny leží v údolí Dunaje. Další jezera se rozkládají na pobřeží Černého a Azovského moře: Sasyk, Šahany, Alibej. V okolí Oděsy leží limany (typ ústí řeky do moře, kdy se díky sedimentům vytvoří zátoka uzavřená písčitou kosou), z nichž Dněsterský (360 km²) je zároveň největší neumělou vodní plochou Ukrajiny.
Obyvatelstvo
V zemi žije cca cca 42 milionů lidí (nepočítaje populaci okupovaného Krymu, kde žijí více než 2 miliony lidí). Počet obyvatel na Ukrajině už řadu let klesá. Ještě v roce 1993 měla Ukrajina 52 milionů obyvatel! V důsledku občanské války a chudoby dochází k „úniku mozků“ a klesá odvaha zakládat rodiny. V populaci výrazně stoupá procento starších lidí, což pochopitelně zatěžuje i ekonomiku. Nízkou porodnost a vysokou úmrtnost mají zejména východní průmyslové provincie, západní převážně zemědělské oblasti jsou na tom mnohem lépe. Celková výše úmrtnosti na Ukrajině patří k nejvyšším na světě, nízká je také pravděpodobnost dožití (u mužů pouze 68 let, u žen 77 let).
Přibližně 70 % obyvatel žije ve městech. Nejhustěji osídlené jsou provincie při východní hranici s Ruskem (vysoce industrializované oblasti Doněcké pánve a Dněpru, pobřeží Černého a Azovského moře) a západní část země (Zakarpatí, Kyjev). Nejvíce obyvatel se koncentruje v okolí měst Kyjev, Charkov, Doněck, Dněpropetrovsk a Oděsa. Ukrajina se řadí mezi státy s nejvyšším počtem sebevražd v poměru k počtu obyvatel, stejně jako další postsovětské země (Rusko, Bělorusko, Kazachstán a pobaltské republiky) okupuje první příčky nelichotivého žebříčku. Stejně neveselý je rychlý růst počtu HIV pozitivních lidí, kterých je tu po Rusku procentuálně nejvíce v Evropě (0,9 %).
Dalším negativním faktorem je emigrace. Široce rozšířená je migrace Ukrajinců za prací jednak do Ruska, jednak do zemí Evropské unie (Polsko, Česká republika, Maďarsko, Portugalsko, Španělsko, Itálie aj.). Miliony Ukrajinců nejčastěji v zahraničí dělají nekvalifikovanou práci v oblasti stavebnictví, služeb a zemědělství a posílají domů na místní poměry velké objemy peněz. Zejména na západní Ukrajině je počet rodin, jejichž otec pracuje v zahraničí, nesmírně vysoký.
Etnické složení
77,8 % populace tvoří Ukrajinci. Nejvíce Ukrajinců žije v Haliči, Volyni a Podolí. Na Ukrajině žije početná menšina Rusů (17,3 %). Na anektovaném Krymu tvoří Rusové většinu obyvatelstva (58 %), silně zastoupeni jsou také ve východních oblastech (především Luhanské, Doněcké a Charkovské). Dalšími etnickými skupinami zastoupenými na Ukrajině jsou Bělorusové (0,6 %), Moldavané (0,5 %), Krymští Tataři (0,5 %), Bulhaři (0,4 %), Maďaři (0,3 %), Rumuni (0,3 %), Poláci (0,3 %), Židé (0,2 %) a Řekové (0,2 %). Podle odhadů žije na Ukrajině také cca 5 000 etnických Čechů.
Naopak miliony etnických Ukrajinců žijí v zahraničí, kam odcházeli z různých důvodů od 19. století až do současnosti. Nejvíc je jich v Rusku (cca 1,9 milionu), Kanadě (1,36 milionu – většina Kanaďanů ukrajinského původu však dnes už neovládá ukrajinštinu), USA (cca 1 milion), Brazílii (cca 500 tisíc, většina z nich ve státě Paraná), Kazachstánu (cca 350 tisíc), Argentině (cca 300 tisíc), Německu (cca 270 tisíc), Itálii (cca 230 tisíc), Moldavsku (cca 180 tisíc), Bělorusku (cca 160 tisíc), Lotyšsku (cca 55 tisíc), Polsku (cca 50 tisíc, podle odhadů však v Polsku pracují cca 2 miliony Ukrajinců), Rumunsku (cca 50 tisíc podle sčítání, podle odhadů ve skutečnosti až 200 tisíc), Portugalsku (45 tisíc) či Austrálii (cca 40 tisíc). V České republice dnes žije cca 130 tisíc Ukrajinců. Ukrajinská komunita v Kanadě je nejpočetnější v západní provincii Alberta a je známá tím, že pomáhala i s kulturní obrodou Ukrajiny po rozpadu Sovětského svazu.
Náboženství
Převažujícím náboženstvím je pravoslavné křesťanství, které vyznává asi 67 % obyvatel. Část pravoslavných se hlásila k Ukrajinské pravoslavné církvi Kyjevského patriarchátu, část uznávala Moskevský patriarchát, malá část patřila také k nacionalistické Ukrajinské autokefální (samosprávné) církvi. V roce 2019 však došlo ke sjednocení všech tří církví, avšak některé proruské farnosti nesouhlasily a nadále se považují za podřízené Moskvě.
Zejména v Haliči, tedy na území ovládaném kdysi Polskem, převládá řeckokatolické vyznání (Ukrajinská řeckokatolická církev), kterému dává přednost asi 9 % populace. Toto vyznání je podobné pravoslaví, hlavní rozdíl spočívá v uznání autority římského papeže.
Protestantská náboženství mají v zemi kolem 2 % příznivců, římskokatolické náboženství vyznává necelé 1 % populace. Na Ukrajině má dlouhou tradici judaismus (0,4 %).
Jazyk
Jediným oficiálním jazykem země je ukrajinština, východoslovanský jazyk z rodiny indoevropských jazyků, kterým zde mluví 67 % populace. Ruští rodilí mluvčí jsou na Ukrajině zastoupeni asi z 30 %. To znamená, že část etnických Ukrajinců hovoří v první řadě rusky. Mnoho obyvatel používá střídavě oba jazyky. Ukrajinština jednoznačně převládá na západní a střední Ukrajině, ruština dominuje na východě, zejména v Luhanské a Doněcké oblasti.
Rozdíl mezi ruštinou a ukrajinštinou se dá přirovnat k rozdílu španělštinou a portugalštinou, možná i mezi češtinou a slovenštinou. Ukrajinci rozumí Rusům lépe než Rusové Ukrajincům. Mnoho lidí, především na severovýchodě země, používá suržyk, což je směs ruštiny a ukrajinštiny s převahou ukrajinské gramatiky a výslovnosti, ale ruské slovní zásoby.
Města
Kyjev (3 miliony obyvatel), Charkov (1,4 milionu), Oděsa (1 milion), Dněpropetrovsk (991 tisíc), Doněck (908 tisíc), Záporoží (Záporižžja, 732 tisíc), Lvov (724 tisíc), Krivoj Rog (Kryvyj Rih, 619 tisíc), Mikolajiv (480 tisíc).
Vlajka
Tvoří ji dva vodorovné pruhy, horní je modrý a dolní žlutý. Obě barvy se používaly už před příchodem křesťanství jako symbol Kyjevské Rusi. Modrá a žlutá barva znamenaly nebe, hory, potoky a zlatá pole. Po příchodu křesťanství byly obě barvy zakomponovány do církevní symboliky. Po násilném vpádu Tatarů se přestaly používat. Novou vlajku schválil ukrajinský parlament jako státní symbol v roce 1992, rok po získání nezávislosti.