Oficiální název
Sicílie (italsky Sicilia)
Hlavní město
Palermo
Rozloha
25 708 km2, což odpovídá zhruba třetině rozlohy České republiky nebo rozloze Makedonie. Jedná se o největší ostrov Itálie i celého Středozemního moře. Od italské pevniny je ostrov v nejužším místě Messinské úžiny vzdálen pouhé 3 km.
Státní zřízení
Sicílie představuje jednu z 20 oblastí (regionů) Itálie a jednu z pěti, které mají zvláštní autonomní status.
Administrativní členění
Sicílie se dělí na 9 provincií, z nichž každá má hlavní město stejného jména. Jsou to Agrigento, Caltanissetta, Catania, Enna, Messina, Palermo, Ragusa, Syrakusy a Trapani. Součástí regionu je také několik malých ostrůvků, které jsou přiřazeny jednotlivým provinciím. Především jsou to Liparské (Aiolské) ostrovy (provincie Messina), Egadské ostrovy (Trapani), ostrov Pantelleria (Trapani), který leží blíže Tunisku než Sicílii, a Pelagické ostrovy (provincie Agrigento), které leží mezi Maltou a Tuniskem. Lampedusa, hlavní ostrov Pelagických ostrovů, je cílem mnoha arabských imigrantů.
Podnebí
Na ostrově převládá typicky středomořské klima s horkými léty a krátkou, mírnou a částečně vlhkou zimou. V létě zde často vane scirocco – silný jižní až jihovýchodní vítr, který vzniká nad Saharou z teplého a suchého vzduchu a který může dosahovat až rychlosti hurikánu.
Reliéf
Sicílie má převážně hornatý povrch a je seizmicky aktivní. Povrch ostrova zabírá z 62 % kopcovitá krajina, dalších 24 % tvoří pohoří a jen 14 % zbývá na nížiny, které se nacházejí zejména při pobřeží. Na severu Sicílie tvoří pískovce a jílovité břidlice pohoří Nebrodi (1 847 m) a Madonie (1 979 m), na severovýchodě se nachází menší masiv Peloritani (1 370 m). Celé toto pásmo hor je pokračováním pevninských Apenin.
Samostatným masivem je ve východní části Sicílie sopka Etna (3 323 m) známá svou občasnou vulkanickou činností. Etna leží na magmatické puklině, která se táhne od Vesuvu přes Liparské ostrovy a Etnu až po ostrov Pantelleria. V jižní části Sicílie se tyčí nižší pohoří nevulkanického původu: Sicani na západě, kotlina Erei v centrální části a Iblei (Hyblejské pohoří) na jihovýchodě. Naopak sopečného původu jsou hory na Liparských (Aiolských) ostrovech, aktivní jsou zde vulkány Stromboli a Vulcano.
Nejvyšší hora
Etna (3 323 m) – nejvyšší aktivní sopka Evropy.
Nejnižší bod
Středozemní moře (0 m)
Největší řeky
Většina sicilských řek pramení v centrální části a ústí do moře na jihu a východě ostrova. Největšími řekami jsou: Salso (144 km, do moře ústí na jihu), Simeto (ústí do Jónského moře na východním pobřeží blízko Catanie), Alcantara (pramení ve výšce 1 250 m na hoře Feliciara a vlévá se do Jónského moře u Taorminy), Belice a Platani. Do Tyrhénského moře na severním pobřeží odtékají jen bystřiny, tzv. fiumare, které se v období dešťů prudce rozvodňují, v době sucha téměř nebo úplně vysychají.
Jezera
V jižní části Sicílie se nacházejí jezera a močály, např. Pantano, Lentini, Pergusa, Palici nebo Naftia. Na sever od Girgenti se tyčí bahnitá sopka Maccalubi. Na ostrově jsou také četné teplé minerální prameny. K nejznámějším se řadí Ali, Acireale, Termini Imerese, Sclafani, Segeste, Sciacca a jiné.
Obyvatelstvo
S populací 5 milionu obyvatel je Sicílie zhruba na úrovni států jako Slovensko, Dánsko či Finsko. V rámci Itálie je čtvrtým nejlidnatějším regionem po Lombardii, Laziu a Kampánii. Většina lidí žije na pobřeží nebo v jeho blízkosti. Zhruba dvojnásobný počet Sicilanů (kolem 10 milionů) žije díky mohutným vystěhovaleckým vlnám minulosti v zahraničí, hlavně v USA, Kanadě, Argentině, Austrálii a jinde. Pro všechny Sicilany je charakteristické silné „národní“ uvědomění a v zahraničí si stále udržují svoji kulturní identitu. Emigrace zůstává problémem i dnes, lidé ale odcházejí spíše do severní Itálie.
Etnické složení
Vzhledem k relativní hospodářské zaostalosti Sicílie směřují imigranti častěji do bohatých regionů na severu Itálie, na Sicílii činí jejich podíl na počtu obyvatel cca 4 %. Pracují zde především Rumuni následovaní Tunisany, Maročany, Srílančany, Albánci a lidmi z východní Evropy.
Náboženství
Sicílie je velmi tradičním regionem a římskokatolické náboženství hraje v životech lidí stále významnou roli. Většina lidí navštěvuje kostel každý týden nebo se alespoň účastní náboženských slavností a má svatbu v kostele. Přítomnost dalších náboženství (islám, protestantismus, pravoslaví) je daná pobytem imigrantů.
Jazyk
Většina obyvatel Sicílie ovládá jak italštinu, která se vyučuje ve školách a je prosazována v médiích, tak místní jazyk, sicilštinu. Sicilština je románský jazyk, který se vyvinul z italštiny, ale přijal i mnoho slov z řečtiny, arabštiny, španělštiny, katalánštiny a francouzštiny. Sicilštinou se částečně mluví i v italských oblastech Kalábrie a Apulie, tento jazyk měl také vliv na maltštinu. Úředním jazykem však sicilština není a nedostatek její oficiální podpory vede k tomu, že zejména mladí lidé a obyvatelé měst hovoří stále více italsky.
Města
Palermo (663 tisíc), Catania (312 tisíc), Messina (233 tisíc), Syrakusy (Siracusa, 121 tisíc), Marsala (83 tisíc), Gela (74 tisíc), Ragusa (73 tisíc), Trapani (68 tisíc), Vittoria (63 tisíc), Caltanissetta (61 tisíc).
Vlajka
Sicilská vlajka je oficiálním symbolem ostrova teprve od roku 2000, i když se začala používat už ve 13. století. Plocha vlajky je rozdělena úhlopříčně na tmavě žlutou a červenou část. Tmavě žlutá barva symbolizuje revoluci, červená nezávislost. Dalším výkladem je, že barvy představují města Palermo a Corleone, která založila konfederaci proti vládě rodu Anjou. Uprostřed vlajky je trinacria (triskelion) – symbol skládající se ze tří nohou ohnutých v koleni a z hlavy Gorgony. Tři nohy triskelionu připomínají trojnožky boha Héfaista, které samy chodily a jsou zmiňovány v Homérově Iliadě. Tento symbol byl vyražen už na syrakuských řeckých mincích (3. století před n. l.). Podle jiného výkladu symbolizují nohy trojúhelníkový tvar Sicílie. Trinacria je také starobylý název používaný pro pojmenování Sicílie po roce 1302 (za vlády aragonské dynastie).