Oficiální název
Marocké království (arabsky: المغرب al-Maghrib, doslova „Západ“)
Hlavní město
Rabat
Rozloha
446 550 km2 (přibližně stejná rozloha jako Švédsko)
Státní zřízení
konstituční monarchie
Administrativní členění
Území Maroka zahrnující i Západní Saharu se dělí na 12 regionů (Béni Mellal-Khénifra, Casablanca-Settat, Dakhla-Oued Ed-Dahab, Drâa-Tafilalet, Fès-Meknès, Guelmim-Oued Noun, Lâayoune-Sakia El Hamra, Marrakech-Safi, Oriental, Rabat-Salé-Kénitra, Souss-Massa, Tanger-Tétouan-Al Hoceïma).
Podnebí
Důležitý vliv na podnebí Maroka má Střední a Vysoký Atlas, který je výrazným klimatickým rozhraním. Severozápad země je ovlivněn Středomořím a vyznačuje se mírným deštivým podnebím. Oblast Atlasu se vyznačuje typickým vysokohorským podnebím se značnými teplotními rozdíly. Na jihu a jihovýchodu je suché pouštní kontinentální podnebí.
Reliéf
Marocká krajina je nejvíce ovlivněna třemi útvary – pohořím Atlas, Saharou a atlantským pobřežím. Atlas prochází zemí od jihozápadu (Antiatlas s vrcholy přes 2 500 m n. m.) přes jeho největší část – Vysoký Atlas dosahující výšek přes 4 000 m n. m. – až k severu (pohoří Rif s vrcholy přes 2 000 m n. m.) a severozápadu země (Střední Atlas s vrcholy přes 3 000 m n. m.), kde strmě padá do Středozemního moře a pokračuje po pobřeží do Alžírska. Ve Vysokém Atlasu, rozprostírajícím se ve středním Maroku, najdeme i nejvyšší bod Maroka a celé Severní Afriky – Džebel Toubkal. Atlantické pobřeží je ploché a stoupá do vnitrozemí k tabulovité krajině marocké mesety (náhorní plošiny), která má průměrnou nadmořskou výšku kolem 800 m n. m. Na východě a jihovýchodě přechází pohoří Atlas v alžírskou náhorní plošinu a v Saharu.
Nejvyšší hora
Jebel Toubkal (4 167 m)
Nejnižší bod
proláklina Sebkha Tah (-55 m)
Největší řeky
Většina marockých řek ústí do Atlantického oceánu. Největší z nich (od severu k jihu) jsou Sebou, Oum Er Rbia (obě tečou na západ a ústí do Atlantiku), dále pak Tensift, Sous. Řeka Muluja (Moulouya, Mulúja) ústí do Středozemního moře. Mnoho řek se ztrácí na okraji Sahary. Režim řek je charakteristický vodnatostí v zimním období, v létě nízkými průtoky či úplným vyschnutím. Tento jev se nazývá vádí - řečiště zůstávají po většinu roku suchá, voda jimi protéká nárazově jen po deštích či ve vlhčím období roku. Voda tam často vytváří strmé stěny ohraničující údolí a dno pokrývá horninovou sutí.
Jezera
Větší jezera v zemi nejsou, výjimkou je např. Lac d´Ifni ve Vysokém Atlasu.
Obyvatelstvo
36 milionu
Etnické složení
Většinu populace (zhruba 99 %) tvoří Arabové a poarabštění Berbeři, zbytek Mauritánci, Senegalci a Evropané (především Francouzi a Španělé). Berbeři sídlí v Maroku především v pohoří Rif a Atlas, v oázách na jih od Atlasu a v horských oblastech jako usedlí rolníci v sídlištích z hlíny (kasbah). Malá etnická menšina Haratinů (potomci černých otroků) sídlí především v oázách na jih od pohoří Atlas. Méně početnou menšinou jsou Židé (přibližně 2 000). Naopak nezanedbatelný je i počet Marokánců žijících v zahraničí – podle odhadů jich je cca 6 miliónů.
Náboženství
Obyvatelé Maroka jsou téměř bezvýhradně (přibližně z 99 %) sunnitští muslimové (sunnitský islám je státní náboženství). Zbytek tvoří křesťané a Židé.
Jazyk
Úředními jazyky Marockého království jsou arabština a berberština. Zejména ve městech se ale stále široce používá francouzština, která je také druhým úředním jazykem. 30 až 40 % obyvatel používá některý z berberských dialektů (berberština se na území Maroka vyskytuje ve třech základních dialektech podle zeměpisné oblasti). Na severu země se setkáme i se španělštinou.
Města
Casablanca (3,5 milionu obyvatel), Rabat (včetně aglomerace 1,6 mil., z toho 541 tis. samotný Rabat, 978 tis. sousední Salé), Fes (1,2 mil.), Tanger (1,1 mil.), Marrákeš (962 tis.), Meknes (563 tis.), Oujda (558 tis.), Agadir (484 tis.), Kénitra (484 tis.).
Vlajka
Na červeném podkladě je umístěna zelená pěticípá hvězda (pentagram) z tzv. Šalamounovy pečetě. Červená i zelená jsou tradiční berberské barvy. V Maroku jejich symboliku vykládají tak, že červená představuje svobodu národa a zelená (barva islámu) naději na vítězství. Vlajka byla ustanovena v roce 1915, kdy byla na červený podklad přidána hvězda. Červená je také barvou vládnoucí dynastie.