Oficiální název
Bretaň (francouzsky Bretagne, bretonsky Breizh)
Hlavní město
Rennes
Rozloha
Region se rozkládá na ploše 27 208 km² a je tak jen o málo menší než např. Belgie, Albánie či sousední region Normandie.
Státní zřízení
Bretaň je jedním ze 13 regionů metropolitní Francie.
Administrativní členění
Region se člení na čtyři departementy: Côtes-d'Armor, Finistère, Ille-et-Vilaine a Morbihan. Historicky a kulturně bylo území Bretaně větší než dnes, jeho součástí byl i departement Loire-Atlantique, jehož hlavní město Nantes bylo dříve i hlavním městem Bretaně, dnes však již patří k regionu Pays de la Loire.
Podnebí
Poloostrov má exponovanou polohu a klima je díky vlivu Atlantického oceánu a kanálu La Manche mírné a typicky oceánské s převládajícími západními větry. Silnější a studenější větry vanou ze severozápadu, mírnější bríza z jihozápadu. Pro Bretaň jsou charakteristické mírné zimy a relativně chladná léta s častými srážkami. Klima je dále ovlivňováno teplým Golfským proudem, a tak je v celoročním průměru dokonce mírně teplejší než klima středozemní.
Reliéf
Tato nejzápadnější oblast Francie je zároveň největším francouzským poloostrovem, který je vystaven vlivu Atlantického oceánu. Z jihu ho omývá Biskajský záliv, ze severu Lamanšský průliv. Pobřeží je členité, s mnoha skalnatými útesy, zátokami, mysy a písečnými plážemi. K tomu je třeba připočíst zhruba 800 ostrovů, z nichž největší je Belle-Île ležící na jih od poloostrova.
V Bretani převažuje mírně kopcovitá a zvlněná krajina, protože sem zasahuje západní část Armorického masivu, který leží také v západních částech regionů Normandie a Pays de la Loire. Nejvýznamnějšími pohořími jsou Monts d´Arée a Montagne Noire v západní části poloostrova. Dochovalo se několik původních pralesů, např. Forêt de Paimpont, označovaný ze legendární Broceliandský les, do něhož bývá umisťován počátek artušovské legendy o meči Excaliburu.
Nejvyšší hora
Nejvyšší hora Roc´h Ruz a hory Ménez Kador a Roc´h Trévézel v pohoří Monts d´Arée shodně dosahují nadmořské výšky 385 m.
Největší řeky
K nejvýznamnějším řekám patří např. Blavet, Vilaine nebo řeka Rance, která je známá přílivovou elektrárnou.
Jezera
Největším jezerem je přehradní nádrž Lac de Guerlédan v centru Bretaně.
Obyvatelstvo
V regionu žije 3,34 milionu lidí.
Etnické složení
Francouzská ústava zakazuje zveřejňování statistik etnického složení, proto nelze etnika přesně rozlišit. Většinu obyvatel tvoří Francouzi. Bretonci jsou uznáváni za jeden ze šesti keltských národů, které obývají Bretaň, Cornwall, Wales, Skotsko, Irsko a ostrov Man. Jejich hlavním poznávacím znamením je znalost bretonštiny. V každém ze čtyř bretaňských departementů žijí také imigranti z různých zemí, např. z Velké Británie, Španělska, Portugalska a Maroka.
Náboženství
Náboženská tradice je v Bretani velmi silná. Procento obyvatel, kteří se hlásí ke katolické církvi, je poměrně vysoké (přesná čísla však nejsou k dispozici, protože náboženské statistiky jsou ve Francii zakázány ústavou). Uchovaly se zde mnohé náboženské tradice, z nichž nejznámější jsou pouti (pardons). Bretonci uctívají více než 300 svatých, přitom pouze několik z nich je oficiálně uznáno katolickou církví. Ostatní náboženství jsou zde zastoupena velmi málo, s výjimkou muslimů, jejichž počet je zde však také podstatně nižší než ve zbytku Francie.
Jazyk
Oficiálním jazykem je francouzština, která je dnes také mateřským jazykem pro výraznou většinu obyvatel Bretaně. Původním jazykem, bretonštinou, dnes hovoří přibližně 200 000 lidí, většina z nich je však ve vyšším věku. Nejvíce mluvčích se nachází v západní části poloostrova, především v oblasti Cornouaille (jihozápadní Finistère), kde se jazyk používá v každodenním styku. Počet rodilých mluvčí bretonštiny však neustále klesá, a tak je považována za ohrožený jazyk. Jde o keltský jazyk nejblíže příbuzný kornštině a velštině, jimiž mluví obyvatelé britského Cornwallu a Walesu (irština a skotština tvoří druhou větev keltských jazyků). Bretonštinu přinesli do regionu lidé migrující z Británie v raném středověku.
Města
Rennes (217 tisíc obyvatel), Brest (140 tis.), Quimper (63 tis.), Lorient (57 tis.), Vannes (53 tis.), St-Malo (46 tis.), St-Brieuc (44 tis.).
Vlajka
Neoficiální bretaňská vlajka se nazývá Gwenn ha Du, což v překladu znamená bílá a černá. Vznikla v roce 1923 a její grafická podoba byla inspirována hvězdami a pruhy vlajky Spojených států. Devět horizontálních pruhů symbolizuje devět tradičních bretaňských biskupství (pět černých – hornobretaňských a čtyři bílé – dolnobretaňské). V levém horním rohu vlajky jsou pak stylizovaná zvířata, lasice hranostajové. Právě hranostaj byl už na erbu bývalého Bretaňského vévodství.
Podle legendy se tak stalo proto, že místní vévoda v 10. století uviděl hranostaje neohroženě bojujícího proti větší lišce, což ho inspirovalo v boji proti Vikingům. Podle jiného příběhu je to zásluhou vévodkyně Anny, která viděla na lovu prchat hranostaje. Ten než by vběhl do bahna a poskvrnil si kožich, raději se zastavil a přijal smrt. Poselství pro vévodství znělo: „Raději smrt než poskvrnění.“ Vlajka byla francouzskými úřady dlouho považována za symbol bretaňského separatismu, postoj k ní se však už změnil a v regionu se využívá běžně a nejen separatisty, dokonce často visí i na radnicích místních měst.