Hlavní město Sicílie je s celkem 656 tisíci obyvateli pátým největším městem Itálie po Římu, Milánu, Neapoli a Turíně. Leží na severním pobřeží ostrova a je významným průmyslovým a obchodním centrem. Turisté sem jezdí za památkami, zejména těmi, které pamatují zlaté časy arabské a normanské nadvlády – kostely, paláce a krásné mozaiky. Za vidění stojí ale i renesanční a barokní stavby a známé jsou i pouliční trhy Palerma. Patronkou města je svatá Rozálie a její svátek 15. července je zde největší společenskou událostí roku.
Obyvatelé jsou přátelští, ale město je většinou rušné a hlučné. Od ruchu velkoměsta je možné si odpočinout v nedalekém pohoří Monte Pellegrino nebo na písečné pláži v letovisku Mondello. Dnešní Palermo má celou řadu ekonomických problémů: málo využívaný přístav, vysokou nezaměstnanost, korupci a značný podíl šedé ekonomiky. To vše souvisí s neblahým vlivem stále činné mafie zvané Cosa nostra. Turista by však její vliv neměl nijak pocítit.
Historie Palerma
Palermo bylo založeno Féničany v úrodném údolí Conca d´Oro (Zlatá mušle) na místě vhodného přírodního přístavu. Později ho ovládli Řekové, kteří měli na Sicílii silnou základnu v Syrakusách, a pojmenovali přístav Panormos, v překladu tedy „všepřístav“. Řekové bojovali o Panormos a o Sicílii s Kartaginci, nakonec však v důsledku punských válek ovládli v polovině 3. století př. n. l. celý ostrov Římané. Po pádu Římské říše přišli Ostrogóti a po nich Byzantinci.
Dlouhá řada dobyvatelů, jejichž zájem souvisel se strategickou polohou Sicílie ve Středomoří, pokračovala po vpádu Arabů (831), kteří byli v 11. století vystřídáni Normany. Arabská a normanská vláda byla pro Palermo zlatým věkem. Za arabské vlády soupeřilo nové hlavní město Sicílie (Palermo v této roli vystřídalo Syrakusy) v důležitosti a nádheře staveb s Káhirou a Córdobou. S 300 000 obyvateli bylo druhým největším městem Evropy po Córdobě. Křesťané se na Sicílii vrátili pod vedením Rogera I. v roce 1072 a tomuto normanskému království existujícímu do 12. století se také velmi dařilo. Palermo patřilo k nejbohatším, největším a nejvzdělanějším městům tehdejší Evropy. K významným stavbám té doby patří Palazzo dei Normanni a katedrála. Tehdejší architektura spojovala arabské, byzantské a normanské vlivy.
Smrtí Viléma II. v roce 1189 normanská vláda skončila a nastala doba trvalého úpadku nebo minimálně stagnace. V Palermu postupně vládli Němci (Štaufové), Francouzi (dynastie Anjou), Španělé (aragonská dynastie), Savojská dynastie, Habsburkové, Bourboni… V roce 1860 vstoupil do Palerma sjednotitel Itálie Giuseppe Garibaldi se svojí armádou a v roce 1861 se město stalo součástí Italského království. Jedním ze světlejších období jeho dějin byla nová secesní výstavba.
Za druhé světové války bylo město katastrofálně poškozeno spojeneckým bombardováním při invazi na Sicílii v roce 1943. Poválečnou obnovu pak silně brzdila kriminální činnost mafie, neschopnost a korupce v nejvyšších patrech městské správy. V 80. letech bylo Palermo nechvalně známé častými vraždami, jejichž oběťmi se až do let 90. často stávali i vyšetřovatelé a soudci, kteří se rozhodli proti mafii bojovat. Teprve od 90. let se noví starostové pustili do boje s mafií a situace je nyní už mnohem klidnější.
Palermo – zajímavosti a památky
Quattro Canti – rušná křižovatka bulvárů Vittorio Emanuele a Via Maqueda pojmenovaná „čtyři nároží“ leží na rozhraní čtyř čtvrtí Albergheria, Capo, Vucciria a La Kalsa, v nichž se nacházejí všechny hlavní památky Palerma. V sousedství křižovatky stojí náměstí Piazza Pretoria a Piazza Bellini s barokními kostely, působivou renesanční kašnou Fontana Pretoria a radnicí.
Porta Nuova a Porta Felice – dvě brány z 16. století postavené na dvou koncích bulváru Corso Vittorio Emanuele, které ohraničují staré město.
Palazzo dei Normanni (Palazzo Reale) – opevněný palác stojící na nejvyšším místě ve městě. Začali ho stavět Arabové v 9. století, ve století 12. pak pokračovali normanští panovníci. Tehdy byl palác centrem velkolepého středověkého dvora, kde kvetla kultura a umění. Dnes je sídlem parlamentu autonomní oblasti Sicílie, takže přístup do něj i otevírací hodiny jsou omezeny. Z královských komnat je k vidění ložnice Sala di Ruggero II. vyzdobená světskými mozaikami. Je pojmenovaná po králi Rogerovi II.
Stejný král nechal v roce 1130 postavit i nejnavštěvovanější památku Palerma, kapli Capella Palatina, která je skutečným uměleckým skvostem s nádhernými mozaikami, které doplňují mramor, zlato a drahé kameny. K umělecké výzdobě patří i tzv. muqarnas, stropní výzdoba připomínající stalaktity, která je typická pro islámské stavby a v křesťanském objektu je naprostou raritou. Na vstup do kaple se často stojí fronta.
Kostel San Giovanni degli Eremiti – normanský kostel, jehož čtyři červené kopule potvrzují arabský vliv a dodávají mu velmi orientální ráz.
Katedrála – byla postavena koncem 12. století ve stylu normanské architektury. Její znaky si zachovala i přes četné přestavby a přístavby, např. katalánský tříobloukový portikus, který přibyl v době vlády Španělů. Uvnitř se nachází hrobky králů, jsou tu pohřbeni i nejvýznamnější vládci Sicílie, Norman Roger II. a Fridrich II. z rodu Štaufů.
Kostel Gesù – byl postaven koncem 16. století Jezuity a je jedním z prvních příkladů tzv. sicilského baroka, které se stalo téměř „národním“ architektonickým stylem.
Mercato di Ballarò – nejživější trhy Palerma, které se konají každý den na náměstí Piazza Ballarò a sousedním Piazza del Carmine.
Kostel La Martorana (Santa Maria dell'Ammiraglio) – další stavba, která se datuje do doby rozkvětu města za vlády Normanů ve 12. století. Byzantští řemeslníci se zasloužili o jeho mozaikovou výzdobu, která zůstala z většiny zachována i po barokní přestavbě (viz např. barokní fasáda, která ústí na náměstí). Kostel později převzal řád benediktinek založený Eloisou Martorano, odtud jeden z jeho názvů. Dnes patří řecké pravoslavné církvi. Podle kostela se jmenuje mandlová hmota ve tvaru ovoce – frutta di Martorana, která se kdysi prodávala u kostelních vrat a dnes v místních cukrárnách.
Teatro Massimo – v překladu „největší divadlo“ je skutečně největším divadlem v Itálii. Bylo postaveno v roce 1897 v neoklasicistním stylu. V úvodní sezóně této operní budovy tu zpíval i Enrico Caruso. V divadle natáčel závěrečné scény svého Kmotra III. režisér Francis Ford Coppola.
Mercato della Vucciria – další velké pouliční trhy, které se konají každý den v trochu ošuntělé čtvrti Vucciria (blízko kostela Sant´Agostino).
Museo archeologico regionale – jednoznačně nejvýznamnější muzeum města s etruskými, kartaginskými, římskými a řeckými archeologickými nálezy a uměleckými poklady. Mezi nejzajímavější nálezy se řadí ty z řeckých chrámů Segesta a Selinunte.
La Cala – starý palermský přístav, který začal být v 16. století zanášen bahnem, a proto se hlavní centrum ekonomické činnosti přesunulo dále na sever.
Věznice Ucciardone – není žádnou turistickou atrakcí, je však zajímavým místem, protože se zde v 80. letech odehrával monstrproces s mafiánskými bossy a dodnes je tu mnoho mafiánů uvězněno. Vězení je známé jako místo, kde si bohatí gangsteři i přes trest odnětí svobody mohou dopřávat dobrého jídla a jiných vymožeností. V červenci 2011 zde dokonce musela šéfka věznice zakázat nošení drahých obleků značek Versacce, Gucci, Prada, Armani a dalších…
Convento dei Cappuccini – neleží v centru města, ale na západ od něj. Je to kapucínský klášter s rozsáhlými katakombami, v nichž je umístěno neuvěřitelných 8 000 mumifikovaných ležících nebo sedících těl mnichů a dalších obyvatel Palerma a okolí, mezi nimiž je možné se procházet. Taková procházka je tedy dost morbidním zážitkem. Některá těla jsou pouhými kostrami, jiná jsou velmi dobře zachovalá.