Izolovaný vývoj - Horizontální a vertikální členění - Vazby na okolí - Flóra - Fauna
Právě příroda je na Madagaskaru to nejpřitažlivější, nejzajímavější a nejpozoruhodnější. Na zemi existuje několik desítek míst, kterým biologové říkají „hot spots“ čili horká místa. Právě v nich jako kdyby se koncentrovala všechna rozmanitost přírody. Žije a roste v nich největší množství rostlin a živočichů (odborně mluvíme o megadiverzitě). Madagaskar patří mezi pět nejbohatších horkých míst. Prozatím odtud bylo popsáno na 20 000 rostlinných druhů a přes 100 000 živočichů. A nově objevované organismy přibývají jako na běžícím páse, neboť naše znalost madagaskarské přírody není nijak hluboká.
Leťte na Madagaskar v dobré partě
Příkladem mohou být lemuři čili tvorové huňatí, a tudíž lidmi oblíbení. Člověk jim vždy věnoval velkou pozornost. V osmdesátých letech 20. století bylo známo 24 nebo 25 druhů. Dnes, zhruba o 40 let později, známe přes 100 druhů lemurů. Za stejnou dobu se počet popsaných madagaskarských žab zdvojnásobil. Oběma skupinám se dnes intenzivně věnují desítky profesionálních přírodovědců. Kolik asi čeká překvapení v živočišných čeledích a řádech, které (zatím) nikdo nestuduje?
Izolovaný vývoj
Příroda Madagaskaru není jen bohatá, ale také unikátní. Asi 70 % všech zdejších organizmů je endemických. To znamená, že mimo Madagaskar je nikde nenajdeme. Jak si bohatost a jedinečnost madagaskarské přírody vysvětlit? Příčinou je dlouhodobá osamělost. Od Afrického kontinentu se Madagaskar oddělil postupně před 170 až 155 miliony let a od indického subkontinentu asi před 88 miliony let. Od té doby již nikdy nepřišel do kontaktu s žádnou pevninou ani s jinými ostrovy. Důsledků takové dlouhé izolace je několik.
Počet forem je omezen. Na vzdálený ostrov se dostane málokdo a spíš jen náhodou. Představujeme si to asi tak, že občas prudká bouře utrhne kus pobřežní vegetace a zanese trosečníka nebo trosečníky do nové domoviny. Malé organismy – třeba vodní šneci – bývají transportováni na velkou vzdálenost ptáky. Některá semena se zase přesouvají v zažívacím traktu.
Když už se ale někdo na ostrov dostane a nalezne tu vhodné prostředí pro život, má dostatek prostoru a času na bohatý vývoj. Z původních nemnoha forem se tedy vyvine překvapivá bohatost. Opět lemuři jsou toho dobrým příkladem – žádná skupina primátů není dnes tak druhově bohatá. Přitom lemuři patří k primátům vývojově velmi starým, kteří všude jinde dávno vyhynuli (jako fosilie je známe z Ameriky, Evropy i Afriky).
Horizontální a vertikální členění
Další příčinou přírodního bohatství Madagaskaru je jeho klimatická rozmanitost. Najdeme tu deštné lesy, vysoké hory, opadavé sezónní lesy, pouště a polopouště – jako by byl Madagaskar malý kontinent. Během dlouhé osamělosti ostrova vznikla celá unikátní společenstva – trnitý buš, sambirano, horský vřesovcový buš, tsingy ap.
Mohou za to dva odlišné gradienty čili pozvolné změny parametrů – konkrétně vlhkosti a teploty. Vláhu přinášejí monzuny od severovýchodu, a čím víc směřujeme na jihozápad, tím sušší oblasti navštěvujeme; a teplota se mění s nadmořskou výškou. Podél vlhkostního gradientu tedy ve vodorovném směru postupně vystřídáme deštný les, suchý opadavý les, savanová společenstva, polopoušť a poušť. Směrem vertikálním pak projdeme z litorálního lesa přes les nížinný a horský až do vřesovcového buše a horských luk. Když to všechno zkombinujeme ještě s rozmanitým geologickým podložím, můžeme si být jisti, že na Madagaskaru stěží najdeme dvě podobné krajiny nebo dva totožné ekosystémy.
Vazby na okolí
I přes vysokou míru endemismu má zdejší příroda jisté vazby na okolí. Překvapivě ne příliš velké na Afriku, ale spíš na Asii; a najdeme i mnoho dokladů o dávném společném vývoji amerických a madagaskarských rostlin a živočichů.
Příkladem mohou být hroznýšovití hadi, leguáni nebo třeba kaktusy. Zástupce všech těchto skupin známe z Nového světa a z Madagaskaru. Jinde nežijí, pokud je tam náhodou nevysadil člověk v dobách nedávno minulých. Jak je to možné? Jak se z Ameriky dostali až na Madagaskar, aniž zanechali příbuzné třeba v Africe?
Vysvětlení je prosté. Jde o staré skupiny, které obývaly svět ještě v dobách, kdy se na jižní polokouli rozprostíral jeden velký světadíl, zvaný Gondwana. Během dlouhých geologických epoch se rozpadl na několik částí. Leguáni žili tehdy na velkém prostoru, takže po rozpadu Gondwany „zůstali“ hned na několika jejích úlomcích. Na některých se jim příliš nedařilo a vyhynuli, jinde stále prosperují. Proto mají dnes areál svého rozšíření tak zvláštně rozdělený.
Flóra
Z přebohaté madagaskarské nabídky nelze než vybrat jen to nejznámější, případně to, s čím se návštěvník Madagaskaru má šanci setkat během krátkého pobytu.
Stromy
Pojednání o madagaskarském rostlinstvu je nutné začít rostlinou ravenalou (Ravenala madagascariensis) zvanou též palma poutníků, ač to žádná palma není (patří do příbuzenstva banánů a strelícií). Ravenala je národní strom. Roste ve vlhčích oblastech na východě. Skvěle se jí daří i v sekundárních porostech a na plantážích téměř čehokoli. Její listy a listové řapíky jsou skvělým materiálem na stavbu domků, plotů a střech, hodí se k pletení košů a rohoží.
Ravenala je velmi dekorativní, a jistě také proto se dostala do státního znaku, do loga společnosti Air Madagascar i jiných firem. Palma poutníků se jí říká proto, že ve svém srdci (to je růstový vrchol, místo, odkud vyrůstají nové listy) obsahuje vodu či spíš šťávu natolik čistou, že se dá pít bez obav z nákazy nějakou chorobou nebo z toho, že se vám udělá špatně od žaludku.
Nejznámější rostlinou Madagaskaru je asi baobab, konkrétně ten z aleje baobabů u Morondavy. Na Madagaskaru ale roste hned sedm z osmi známých druhů. Asi největší exemplář stojí uprostřed kruhového objezdu v Mahajanze. Není příliš vysoký, ale průměr jeho kmene jistě dosahuje 7 až 8 m. Malgaši mají baobaby v úctě, někdy jim dokonce říkají „královny lesa“. U paty některých velkých exemplářů lze občas najít trochu peněz, krabičku, zrcátko, láhev s nějakou lihovinou a podobné drobné „dárky“.
Ráj orchidejí
Na Madagaskaru roste přibližně 1000 druhů orchidejí – víc než v celé Africe. Nejznámější orchidej ostrova tu však není původní. Pochází z Ameriky a jmenuje se vanilka. Madagaskar produkuje velmi kvalitní vanilku a patří k jejím největším světovým producentům. Jelikož tu rostlina nemá přirozené opylovače, každý květ musí opylit šikovné lidské ruce.
Z divoce rostoucích orchidejí mnohé patří do početných rodů Angraecum a Bulbophylum. Angraecum sesquipedale proslavil již Charles Darwin. Podle dlouhé květní ostruhy předpověděl existenci jejího opylovače. Navrhoval, že by to měl být nějaký motýl se sosákem tak dlouhým, aby dosáhl až na dno třiceticentimetrové ostruhy. A takový motýl se později opravdu našel mezi lišaji. Jmenuje se Xanthopan morgani praedicta (praedicta = předpovězený).
Rostliny krásné i prospěšné
Užitečnou rostlinou je barvínkovec růžový (Catharanthus roseus), drobný keřík s růžovými kvítky. Obsahuje látku, o níž se zjistilo, že je účinným lékem proti dětské leukémii.
Masožravé láčkovky mají zajímavé rozšíření. Většina druhů roste v Asii, pouze jeden na Seychelách a dva na Madagaskaru. A právě podle jednoho z nich (Nepenthes madagascariansis) byly láčkovky popsány.
V sušších částech ostrova rostou i jiné sukulentní a suchomilné rostliny. Z našich květinářství známe třeba pachypodia, takové tlusté otrněné výhonky s čupřinou podélných listů na vrcholu. Jsou to vlastně jen semenáčky. Vzrostlé exempláře měří 3 až 5 m na výšku a 0,5 m na šířku. Spolu s nimi rostou v trnitém buši na jihu i četné aloe, pryšce a zejména zástupci endemické čeledi Didiereaceae.
Fauna
Stejně jako u květeny uvádím jen to nejznámější a nejsnáze spatřitelné.
Lemuři
Bohatá skupina poloopic endemická pro Madagaskar. Nejmenší jsou makiové (rody Microcebus, Mirzy a Cheirogaleus), kteří váží jen několik gramů a jako noční duchové obývají keřové a stromové patro jak deštných lesů na západě, tak suchých porostů západního Madagaskaru.
Protipólem je největší žijící lemur, indri (Indri indri), kterého lze spatřit v hojně navštěvované rezervaci Analamazaotra u Andasibe. Největší samci váží 8 až 9 kg. Žije v několikačlenných tlupách, které si svá území vymezují pronikavě hlasitým voláním, jež se nese i na několik kilometrů (průvodci v Analamazaotře jejich zvuky k nerozeznání napodobují).
Zvláštní skupinkou jsou středně velcí zástupci rodu Lepilemur. Aktivní jsou v noci a den tráví spánkem většinou v nějaké dutině stromu nebo zaklíněni mezi větvemi. Průvodci o jejich „nocovištích“ (netuším, jak lépe nazvat místo, kde se přespává přes den) vědí, a proto je celkem snadné tyto noční tvory v přírodě spatřit.
Suchý jih Madagaskaru obývá nejznámější z lemurů – kata (Lemur catta; jinak znám jako král Jelimán). Jeho nápadný pruhovaný ocas, který ho činí tak jedinečným, slouží jako signální zařízení. Z pohybující se tlupy jsou často vidět právě jen ocasy. Jinak si ale své území značkuje výměškem žlázy, kterou má na předních končetinách. Kromě svého skvostného chvostu proslul i důstojnou pózou, kterou zaujímá hlavně zrána při východu slunce. Tehdy si sedá s široce rozkročenými zadními končetinami, přední si opře o kolena a „chytá bronz“, přesněji sluneční teplo, které mu ohřívá ztuhlé údy za chladných rán.
Další pozoruhodnou skupinkou lemurů jsou sifakové (rod Propithecus). Známe několik druhů, od úplně černých (P. perrieri), přes různě černobíle strakaté až po docela bílé (P. candidus). Nejznámější je asi P. verreauxi, který proslul svým tancem víc než ledajaká primabalerína. Protože žije v trnitém buši, byl také nucen naučit se skákat z ostnité větve na trnitou (a naopak).
Asi nejpodivuhodnějším lemurem je ksukol (Daubentonia madagascariensis). Je natolik jiný, že jej i přírodovědci zprvu zařadili mezi veverky. Váží asi 2 kg, žije nočním životem a vypadá spíš jako vymyšlené zvíře. Živí se tím, co najde pod kůrou, ve dřevě, uvnitř plodů, zkrátka vždy něčím hluboko schovaným. Za tímto účelem se mu vyvinuly pečlivě tvarované prsty na předních končetinách. Poklepává jimi po površích všeho druhu a bedlivě naslouchá obrovitými boltci. Do nitra zkoumaných věcí se poté prohrabává silnějšími prsty, a zvláště tenkým a mimořádně dlouhým prostředníčkem z nich vyšťourává dobroty – tu sladkou kokosovou dužninu, tu masitou larvu nějakého tesaříka.
Bodlíni
Bodlíni čili tenreci (z malgašského tandraka) jsou velmi rozmanitou skupinou hmyzožravců. Pomocí genetiky máme doloženo, že se všichni dnešní zástupci této přepestré skupiny vyvinuli z jediného předka. Představují proto hezkou ukázku, co zmůže evoluce, má-li dost času a vhodný prostor.
Nejznámější bodlíni jsou ti (a od nich dostala celá skupina i své české jméno), kteří se podobají našim ježkům (rody Tenrec, Setifer, Echinops a Hemicentetes). Obratně šplhají po skalách i po stromech, hrabou si nory nebo vyhledávají dutiny v kamenech a ve dřevě. Pod zemí, podobně jako naši krtci, žijí zástupci rodu Oryzorictes. Příslušníci rodu Microgale jsou zase takoví madagaskarští rejsci. A existuje i vodní bodlín (Limnogale mergules), který když plave, vypadá jako drobounká vydra.
Chameleoni
Madagaskar je také původním domovem proslulých měničů barev. Je to zatím jediná skupina živých tvorů, u kterých máme spolehlivě doloženo, že na Madagaskar odnikud nepřišli, ale které naopak dal Madagaskar světu. Někteří časem z ostrova „uprchli“ a dnes obývají Afriku a Asii a jedním druhem zasahují až do jižní Evropy.
Kromě notoricky známé barvoměny vynikají chameleoni i řadou jiných zvláštností. Imitují své okolí nejen barvou, ale i pohyby, takže třeba ve větru se kývají sem a tam jako větev, do níž se opírá vítr. Svou kořist lapají vystřelovacím jazykem, jenž je ovládán svalem pracujícím na principu tětivy luku. Každým okem se dovedou dívat jiným směrem. Toho si všimli i Malgaši a mají pro to hezké přísloví: „Buď jako chameleon. Jedním okem se dívej do minulosti a druhým do budoucnosti.“
Největším druhem je Furcifer oustaleti, který i s ocasem měří až 70 cm, nejmenší je Brookesia minima, která patří k nejmenším plazům světa – tělíčko samce měří jen 15 až 18 mm. Ostatně brookezie jsou od pravých chameleonů dosti odlišné. Jsou malé, nežijí na větvích, ale v lesní opadance, a proto také mají většinou hnědé zbarvení.
Gekoni
Tvorové, kteří provázejí člověka na Madagaskaru takřka na každém kroku, jsou gekoni. V lesích ale třeba i na kokosové plantáži jsou to felsumy (rod Phelsuma), drobní denní gekonci, pestře strakatí jásavými barvami jako z halucinogenního snu. Na zdech hotelových pokojů a restaurací poštěkávají gekoni rodu Hemidactylus, zvířátka, která provázejí člověka tropy celého světa. Na kmenech stromů, obvykle hluboko v lesích žijí ploskorepové (rod Uroplatus), bizarní mistři kamufláže.
Želvy
Na Madagaskaru a v jeho nejbližším okolí lze spatřit všechny typy želv – suchozemské, sladkovodní i mořské. Velmi populárním obyvatelem suchého jihu je želva paprsčitá (Geochelone radiata), která vychází k večeru na pastvu a roztomile překáží autům na cestách. Na západě žije její blízká příbuzná, želva angonoka (G. yniphora), která byla označena jako nejvzácnější želva světa. Opravdu v přírodě zbývá posledních několik stovek exemplářů.
V severní polovině Madagaskaru žijí želvy rodu Pelusios. Část plastronu (spodní části krunýře) je ke zbytku želvího „brnění“ připojena kloubem. Cítí-li živočich ohrožen, nejen že schová hlavu a nožky do kostěné schránky, ale ještě za sebou zabouchne vrátka.
Krokodýli
Krokodýl nilský (Crocodylus niloticus) je pravděpodobně největším zvířetem, které dnes na Madagaskaru žije. Jediným konkurentem v tomto směru mu snad může být divoké prase zvané štětkoun šedý (Potamochoerus larvatus), které pochází z Afriky a na Madagaskar se dostalo až někdy v historické době (dle naší chronologie období středověku až novověku). Krokodýli dorůstají až třímetrové délky a obývají některá jezera a řeky.
Dnes již jsou místy vzácnější, ale v minulosti byli velmi početní a v některých krajích budili značný respekt. Svědčí o tom i místní názvy, třeba jméno města Marovoay znamená v překladu „mnoho krokodýlů“. Antankaranové na severu krokodýly uctívají a v minulých časech jim obětovali buď dobytče, anebo dokonce člověka. V rezervaci Ankarana, v kraji obývaném Antankarany (ostatně Antankarana neznamená nic jiného než „z Ankarany“), žijí krokodýli i v jeskyních.
Hadi
Tvorové vzbuzující v cestovatelích spíše bázeň. Ale na Madagaskaru se jich není třeba obávat. Nežijí zde žádní praví jedovatí hadi. Výjimkou jsou hadi mořští, kteří se v okolí ostrova také občas vyskytnou. Na suché zemi se však není čeho bát.
Největšími hady Madagaskaru jsou hroznýši (rody Sanzinia a Acrantopis), kteří si občas pochutnají i na větších lemurech. Na pohled bizarní jsou hadi rodu Langaha, kteří mají hlavu vpředu opatřenou podivnými výrůstky. Slouží jim k lepšímu „zaměření“ kořisti během lovu.
Bezobratlí
Za obrovitou diverzitu madagaskarského tvorstva jsou odpovědní právě bezobratlí, tisíce a desetitisíce druhů hmyzu, pavoukovců, měkkýšů a dalších tvorů. Běžný návštěvník se setká jen s těmi nejnápadnějšími, a pak také s těmi, kteří mu mohou znepříjemňovat život.
Jakousi ikonou madagaskarského hmyzu je noční motýl lidově zvaný kometa (Argema mittrei). Dosahuje úctyhodného dvaceticentimetrového rozpětí křídel a křídelní ostruhy samců jsou ještě delší. Spolu s několika dalšími druhy motýlů bývá chován na malých farmách. Čerstvě vylíhlé exempláře se usmrcují, dávají se do více nebo méně úhledných krabiček a prodávají turistům jako suvenýr. Umělecká i jiná hodnota je sporná, ale alespoň nejsou odchytáváni jedinci v přírodě.
K obřím hmyzím druhům patří i některé strašilky (např. rod Archioptera), jejichž samice mohou měřit na délku i 30 cm; samci bývají podstatně menší. K často viděným druhům hmyzu patří voskovky (Phromnia rosea), které patří mezi křísy. V nymfálním stádiu jsou to takové bílé voskové chuchvalce přichycené na větvičce, z níž sají šťávu. V dospělosti připomínají růžová křídla složená vedle sebe a přichycená na větvičce, z níž sají šťávu (někteří tvorové holt mají život jednotvárný).
Zejména v Ranomafaně je k vidění tzv. žirafí brouk, bizarní černá zobonoska (Trachelophorus giraffa) s červenými krovkami a nestvůrně protaženým štítem a dlouhou hlavou. Zvláštností zdejších lesů jsou i suchozemští krabi rodu Madagapotamon. Ve skutečnosti až tak suchamilovní nejsou a využívají k životu různé malé tůňky v dutinách stromů, kterých je v deštném lese přehršel.
Trapiči
Z tvorů člověku méně příjemných obývají Madagaskar štíři. Známe odtud asi 40 druhů, přičemž žádný není nebezpečně jedovatý. Přesto může pobodaný člověk řádně opuchnout, bolí ho hlava a někdy se i pozvrací. Ještě nebezpečnější může být malý černočervený pavouk (Latrodectus menavodi) příbuzný černé vdově. Jisté obtíže mohou způsobit i velké druhy mnohonožek, pokud je neopatrně vezmete do rukou. V ohrožení vypouštějí mírně žíravý sekret, který může popálit pokožku.
Běžným průvodcem člověka na Madagaskaru je blecha písečná (Tunga penetrans). Na rozdíl od obyčejné blechy, která vás občas píchne a ucucne si vaší krve, písečná blecha se zavrtá pod kůži, kde dlouhodobě saje. Během několika dnů se zvětší až do podoby hrachového semínka a začne klást vajíčka (naštěstí ven z těla, ne do vás). Písečnou blechu lze získat celkem snadno. Stačí se projít někde po „infikované“ návsi nebo třeba prachem cest bos či v otevřené obuvi, a věc je zaručena. Během několika dnů se na nohou objeví malé bělavé puchýřky, v nichž je blecha zabydlena. Stačí je ale propíchnout špendlíkem či maličko naříznout, vymáčknout a vše je spraveno. Jen pozor na sekundární infekci.
Největším nebezpečím, které na nás na Madagaskaru číhá, jsou komáři, kteří mohou přenášet malárii. Nečiní tak rozhodně všichni, ale někteří zástupci rodu Anopheles. V nedávné studii z ostrůvku Nosy Boraha se uvádí, že tam žije 32 druhů komárů. Přenašeči malárie jsou jen tři z nich. Tím hlavním je Anopheles gambiae. Malárii na ostrůvku má 65 až 80 % lidí mladších 20 let.
Autorem textu je Pavel Hošek, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.