Asi tři hodiny cesty na západ od Antananariva leží městečko Ampefy, kolem něhož se rozkládá cosi, co bychom v Evropě nazvali rekreační oblast. Jezero Itasy je rájem vodních sportů a v okolí je několik dobře vedených hotelů. Několik kilometrů od Ampefy jsou velké vodopády Chute de la Lily, o něco dále po proudu je ještě jedna vodní kaskáda. Okolní scenérii dokreslují čedičové šestiboké skalní hranoly. Hlavní atrakcí oblasti jsou však gejzíry Andranomandraotra (malg. „česat vodu“ nebo „uhrabat vodu“). Zvlášť pro toho, kdo se s gejzíry dosud nesetkal, je to skvělá podívaná, přestože vlastně nejde o skutečné gejzíry, ale o výtvor člověka.
V minulosti byly v této oblasti aragonitové doly. Podzemní voda v nich je horká a bohatá na kyselinu uhličitou, takže se v ní snadno rozpustí velké množství vápence. K odvodňování dolů se používalo potrubí. Voda s kyselinou uhličitou (vlastně slabá kyselina uhličitá), která protéká potrubím, rozpouští také železo a tvoří se v ní bubliny CO2. Je to taková železitá sodovka. A protože každý z nás někdy zatřepal lahví s šampaňským, všichni tušíme, jak se občas zachová voda plná bublinek. A něco podobného se děje v Analavory (to je jiné jméno pro Andranomandraotru). „Sodovka“ bohatá na vápník a železo teče potrubím a na břehu řeky Mazy, kde trubky končí, vystříkne na povrch. Zde se dosud teplá a kyselá voda ochladí a zneutralizuje, takže vápník a železo se vysráží. Výsledkem jsou až čtyři metry vysoké travertinové valy umělých gejzírů zbarvené do oranžova kovem z potrubí. Voda si při ústí otvoru najde nejnižší místo a tudy odtéká. Travertin trochu naroste a voda si najde jiné nejnižší místo odtoku. To se opakuje stále dokola a val roste výš a výš.
V Amparaky (to je ještě jiné jméno pro Andranomandraotru) se nachází čtyři „gejzíry“. Voda z nich stříká většinou do výše 20 až 30 centimetrů. Někdy se však stane, že se kanál ucpe vysráženým vápencem, a když je překážka proražena, vystříkne voda až do výše tří metrů.