Před pár lety divoký západ po malgašsku, dnes celkem spořádaná vesnička, která vznikla zhruba před dvaceti lety kvůli těžbě safírů. Z prvních 40 obyvatel se kvůli honbě za drahými kameny počet obyvatel rozrostl na 60 000. Mnozí z nich přišli i z jiných afrických států nebo ještě z větší dálky. Kriminalitu, která zde byla ještě před několika málo lety hrozivá, se již podařilo omezit.
Dnes se v okolí Ilakaky těží safíry i další polodrahokamy sice organizovaným, leč značně primitivním způsobem. Důlní prospektoři hloubí úzké (o průměru jen asi 60 cm), až přes 50 metrů hluboké jámy. Do nich se spouštějí na laně, zatímco jejich kolegové jim do podzemí vhánějí kyslík primitivní pumpou z igelitových pytlů.
Také při vlastní těžbě chybí jakákoli mechanizace, takže i skrývku desítek metrů hlušiny zajišťují jen dělníci s lopatami. Seřadí se do dvojstupu a jako jakýsi živý dopravník synchronizovaně přehazují hlínu a písek – každá dvojice vždy o stupínek výš, odkud ji další dvojice přehodí ještě výš a tak dále, až se materiál dostane o několik desítek metrů dále a výše.
Ve vesnici, přímo u hlavní silnice, je několik dobře zásobených krámků, kde je možno polodrahokamy nakoupit, anebo si prohlédnout brusiče při práci.