Jeden z nejznámějších národních parků Madagaskaru. Roku 1986 zde byl objeven nový druh lemura, jenž byl později popsán jako lemur zlatý (Hapalemur aureus). Tento objev jako by spustil sérii dalších nálezů a noví lemuři začali být z Madagaskaru popisováni jako na běžícím pásu. Z tehdejších zhruba 25 známých druhů je jich dnes již okolo stovky.
Právě objev lemura zlatého urychlil vznik národního parku, který byl vyhlášen v roce 1991 a během krátké doby se stal modelovým příkladem pro skvělé soužití místních obyvatel, turistů a výzkumníků v chráněné oblasti. Část peněz, kterou cizinci (turisté a vědci) za pobyt v národním parku zaplatí, jde do pokladen okolních vesnic. Z nich se pak financuje další rozvoj, např. stavba školy, hloubení studní, nákup pomůcek do škol a úřadů ap. Další příjem mohou mít místní lidé, pokud vystudují průvodcovskou školu a specializují se na provádění turistů po parku.
Městečko Ranomafana (malg. „horká voda“) leží hned pod velkým geologickým zlomem, který odděluje východní nížiny od náhorní pahorkatiny. Od východu přicházející monzuny přinášejí na Madagaskar vláhu, ale většinou se zarazí právě o zhruba severojižní hradbu hor a většina vody spadne na východě. Proto tu roste tropický deštný les.
Národní park Ranomafana chrání velké území (41 601 ha) primárního lesa a také sekundární porosty, jež se rozkládají v nadmořské výšce 600–1 400 m. Protéká jím malebná řeka Namorona s vodopády. Biodiverzita zdejšího lesa je obrovská; např. jen žab zde najdeme přes 120 druhů. Od roku 2007 je park spolu s pěti dalšími tropickými deštnými lesy na Madagaskaru součástí světového dědictví UNESCO (pod názvem „deštné lesy Atsinanana“).