Sefardé a Aškenázové - Etnické složení společnosti - Ultraortodoxní Židé - Související pojmy
Složení izraelského obyvatelstva (přibližně 7 800 000 obyvatel) je značně nehomogenní, což je způsobeno tím, že je tvoří převážně Židé, kteří z velké většiny přišli (a stále přicházejí) v přistěhovaleckých vlnách (alija) z nejrůznějších částí světa. Tito lidé se od sebe dosti často velmi liší, a to nejen kulturně, nábožensky, ale nezřídka i etnicky.
Leťte do Izraele a Palestiny v dobré partě
V současnosti přichází do Izraele nejvíce přistěhovalců ze zemí bývalého Sovětského svazu. Následují přistěhovalci z Etiopie, Francie a Spojených států. Do Izraele přichází v současnosti přibližně 20 000 přistěhovalců ročně. To je výrazný faktor nárůstu populace, ale v těchto skupinách není až na výjimky mimořádně vysoká porodnost. Zároveň také velké množství lidí Izrael každoročně opouští. Jen v devadesátých letech – a to bylo období mírového procesu a relativního klidu – to bylo kolem čtvrt miliónu lidí. Pro mnoho přistěhovalců (hlavně ze zemí bývalého Sovětského svazu) je Izrael totiž často jen přestupní stanicí. Poté, co získají izraelské občanství a pas, se například daleko snadněji dostanou do Spojených států.
Pro komplexnost dodávám, že z hlediska etnického žije v současném Izraeli kromě Židů rovněž vysoké procento nežidovského obyvatelstva. Prakticky čtvrtina současné izraelské populace (24–25 %), není židovského původu. Jsou to převážně Arabové (tzv. „izraelští Arabové“), kterých je mezi Izraelci 20 %. „Izraelští Arabové“ je termín vytvořený Izraelem. Tito lidé nejsou považováni Izraelci za Palestince, a to i přes fakt, že se mnoho izraelských Arabů s Palestinci identifikuje. Oproti tomu samotní Palestinci obývají hlavně území Západního břehu, pásma Gazy, respektive jsou palestinskými emigranty či uprchlíky v mnoha zemích světa a nemají na rozdíl od izraelských Arabů izraelské občanství.
Zbývající více než 4 % obyvatel Izraele představují převážně Arméni, Drúzové a Čerkesové žijící v severní části země, dále přibližně 2 500 Libanonců a křesťané z Rumunska, Bulharska a Etiopie. Také určitá část přistěhovalců, kteří přicházejí do Izraele na základě Zákona o návratu – a zde se jedná hlavně o část přistěhovalců ze zemí bývalého Sovětského svazu – nemá vůbec židovský původ.
Sefardé a Aškenázové
Izraelské Židy je třeba rozlišovat nejen z hlediska náboženského sebeuvědomění, ale i podle jejich rozdílného vnitroetnického a kulturního původu. Na tomto základě je možno židovské obyvatelstvo Izraele rozdělit do dvou velkých skupin – na obyvatelstvo aškenázské a sefardské. Někdy bývá podle etnického původu uváděna i jiná typologie – Aškenázové (střední a severní Evropa), Sefardé (Portugalsko, Španělsko a Středomoří) a Orientální Židé (Jemenité, iráčtí Židé, indičtí Židé). Zde vycházím z rozšířenějšího duálního dělení na Sefardy a Aškenázy.
Aškenázské obyvatelstvo (Aškenazim podle heb. slova „Aškenaz“ pro Německo) přišlo do Izraele většinou z evropských zemí, hlavně z Německa, Polska, Pobaltí, Maďarska, Rumunska, Ukrajiny, Ruska a ze Severní i Jižní Ameriky.
Sefardští Židé (Sefardité, Sefardé, Sefardim, správněji heb. Sfaradim) pocházejí spíše z mediteránních oblastí a Blízkého východu, tj. hlavně ze Španělska (hebrejsky se řekne Španělsko „Sfarad“), jižní Evropy, severní Afriky – Tunisu, Maroka a Alžírska, také z Etiopie, Sýrie, Libanonu, Iráku, Íránu, Indie či bývalých sovětských středoasijských republik.
Etnické složení izraelské společnosti (2007)
| Etnická skupina | Počet obyvatel | Zastoupení v procentech |
|---|---|---|
| Židé | 5 499 000 | 75.6 % |
| Izraelští Arabové (včetně Drúzú) | 1 461 000 | 20 % |
| Ostatní | 309 900 | 4.4 % |
Pramen: Izraelský statistický úřad
Ultraortodoxní Židé – charedim
Ultraortodoxní Židé, správněji charedim, jsou sice v Izraeli oproti sekulárním Židům co do počtu v menšině (představují přibližně 10–15 % izraelské židovské populace), jejich vliv však značně přesahuje velikost této komunity. Zvláště poslední tři desetiletí jsou poznamenána jejich politickým vzestupem.
Jednou ze základních charakteristik izraelské ultraortodoxní komunity je její dobrovolné sociální a kulturní oddělení. Charedim tak žijí ve svých čtvrtích a městech odděleni od ostatních Izraelců. Dvě nejznámější centra izraelského ultraortodoxního židovstva se nacházela už před založením Státu Izrael v západojeruzalémské čtvrti Mea Šearim a ve městě Bnej Brak (propojeného dnes již s Tel-Avivem). Existují však i další spirituální centra (např. Safed) a charedim mají v současnosti mnoho dalších čtvrtí v Jeruzalémě i v řadě dalších měst (Kirjat Sanz v Netanji, Roš Ha-Ajin, Netivot, Jerucham a další). Oddělení charedim je například posíleno i zproštěním ultraortodoxních mužů a žen vojenské služby z náboženských důvodů.
Dnešní komunita charedim se dělí na množství různých proudů, skupin a stoupenců jednotlivých rabínů a rabínských dynastií. Rabíni mezi sebou často navzájem soupeří a mohou mezi nimi panovat i různé osobní antipatie.
Související pojmy
Tóra a Talmud – Tóra je základní posvátný text judaismu. Skládá se z Pěti knih Mojžíšových – Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium. Tóra má zákonný charakter a je základním pramenem židovského práva halacha. Talmud je soubor autoritativních komentářů k Tóře, které vznikaly v souvislosti s jejím výkladem. Základem Talmudu je text Mišna, který sestavil rabín Jehuda HaNasi (přibližně ve 2.–3. století n. l.). Spory o výklad Mišny vedly ke vzniku dvou verzí Talmudu: jeruzalémského (palestinského) a babylonského.
Halacha (heb. „cesta“) – korpus židovského náboženského práva vycházející jak z Tóry (5 knih Mojžíšových, tedy část křesťanského Starého zákona), tak z pozdějších rabínských interpretací Tóry (Talmud) a ze židovských zvyků a tradic. Halacha zahrnuje mj. 613 micvot (sing. micva), což jsou základní povinnosti a zákazy vztahující se na každého zbožného Žida. Analogií halachy v islámu je šarí´a. Podobně jako šarí´a se i halacha může stát při dezinterpretaci židovskými náboženskými radikály a fundamentalisty inspirací k radikalismu a teroristickým činům.
Ješiva – vzdělávací instituce vyššího typu určená k náboženskému vzdělávání zbožných Židů (např. komunity charedim), hlavně ke studiu Talmudu.
Autorem textu je Marek Čejka, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.