Dánská kuchyně využívá plodiny, které se dají pěstovat v chladnějším a vlhčím podnebí – ječmen, žito, brambory, červená řepa, listová zelenina, bobulové plody a houby. Protože před rozšířením industrializace neexistovala možnost potraviny dlouho skladovat ani daleko dopravovat, vychází tradiční recepty ze zemědělských produktů, které tu byly k dostání místně a čerstvé, jako např. obiloviny, mléčné výrobky, vepřové maso, ryby a mořské plody, cibule, žitný chléb a zejména brambory. V tradičních receptech proto není mnoho ovoce a zeleniny. Dodnes Dánové výrazně preferují svoje produkty před dováženými.
Časté uzení a nakládání potravin odkazuje k dřívější snaze uchovat potraviny déle čerstvé v dobách, kdy neexistovala mrazírenská technika. Dnešní dánská kuchyně má často velmi vysokou kvalitu díky prvotřídní jakosti zdejších čerstvých surovin. V Dánsku existuje také mnoho prvotřídních restaurací, zejména v Kodani.
Jí se poměrně dost ryb, především losos, slaneček, úhoř, platýs a treska, a také masa (vepřové, hovězí, telecí, kuřecí). Dánsko je největším chovatelem prasat v Evropě. Zato se konzumuje velmi málo slaniny, kterou je přitom Dánsko proslulé v zahraničí, stejně jako svým mlékárenským průmyslem a sýry. Velmi oblíbený je zde křen a kopr. Dánové jsou milovníci sladkého a mezi tradičními výrobky má své pevné místo dánský marcipán a sladkosti na bázi pendreku (lékořice).
Jídlo
Smørrebrød – v překladu „chléb s máslem“, dánské národní jídlo. Otevřený sendvič, který je tvořen hutným tmavým žitným chlebem (rugbrød) s máslem, na nějž je umístěn plátek teplého či studeného masa, ryby nebo sýra a dochucen nejrůznější oblohou z čerstvé či nakládané zeleniny nebo omáčkou.
K nejčastějším součástem smørrebrød patří nakládaný slaneček (může být i marinovaný, kořeněný nebo s kari omáčkou), krevety, plátek hovězího nebo vepřového masa, smažené rybí filé, uzený úhoř, vepřová játrová paštika, uzený losos, makrela v tomatové omáčce a jiné. Oblohu tvoří např. vařená vajíčka, kroužky červené cibule, nakládané okurky, chřest, mrkev, majonéza, remuláda (tj. majonézová omáčka s nasekanou nakládanou zeleninou, kořením kari a paprikou, křenem, ančovičkami a kaparami).
Mezi jednotlivými druhy smørrebrød (jednotlivými chody jídla) se často pije snaps. Obložené chlebíčky smørrebrød se připravují na stovky způsobů, jmenujme alespoň několik tradičních variant:
Dyrlægens natmad (dánsky „veterinářova půlnoční svačinka“) – chléb s játrovou paštikou (leverpostej), nasoleným hovězím a masovým aspikem, zdobený kroužky cibule a řeřichou.
Leverpostej – chléb s teplou játrovou paštikou, slaninou a houbovým sauté.
Roast beef – chléb s roast beefem, remuládou, na kousky nakrájenými ředkvičkami a opečenou cibulí.
Røget ål (uzený úhoř) – chléb s uzeným úhořem, míchanými vajíčky a plátky ředkviček.
Stjerneskud – chléb se dvěma kusy ryby (jedna vařená v páře, jedna smažená), s hromadou krevet, majonézou, červeným kaviárem a plátkem citronu.
Uzený losos (laks) – chléb se studeným uzeným nebo nasoleným lososem s krevetami, plátkem citronu a koprem.
Ribbensteg – chléb se studenou vepřovou pečení, sladkokyselým nakládaným červeným zelím a plátkem pomeranče.
Rullepølsemad – chléb s tenkými plátky rullepølse (závitek z vepřového žaludku s bylinkami) s křenem a řeřichou.
Frikadeller – další dánské národní jídlo, ploché smažené karbanátky z mletého masa, které jsou populární i v Německu. Nejčastěji se připravují z mletého vepřového, hovězího nebo telecího masa s nakrájenou cibulí, vejci, mlékem, chlebovými drobky, moukou, solí a pepřem. Smaží se na pánvi s vepřovým tukem.
Podávají se s vařenými bramborami a masovou šťávou, jako příloha bývá řepa nebo vařené červené zelí. Frikadeller mohou být také součástí studeného obědového bufetu, např. na žitném chlebě s červeným zelím. Zajímavou variantou jsou rybí karbanátky, které jsou běžně k dostání ve stáncích s rychlým občerstvením.
Koldt bord - doslova „studený stůl“, typicky dánská záležitost, která je v České republice známá jako švédský stůl. Servíruje se většinou v čase oběda a skládá se z mnoha studených jídel, ale i několika teplých jídel. Prvním chodem bývá slaneček (nakládaný, marinovaný nebo v kari omáčce) se syrovou cibulí.
Rullepølse - závitek z vepřového žaludku s bylinkami a kořením. Krájí se na plátky a dává se často na sendviče.
Pølse – v Dánsku velmi obvyklá červená klobása z vepřového masa, lehce kořeněná pepřem, muškátovým oříškem a dalším kořením. Protože stánky s hot dogy jsou v zemi všudypřítomné, dala by se i tato klobása označit za národní jídlo. Ke klobáse se jí remuláda, hořčice a/nebo rajčatová omáčka, také cibule a okurky.
Remuláda – pikantní omáčka, jejímž základem je majonéza a jejími součástmi bývají nasekaná nakládaná zelenina, koření kari a paprika, křen, ančovičky a kapary. Je velmi populární zejména v Dánsku, Francii, Německu a USA. Jejím původní účelem bylo podávání k masu, dnes se častěji podává k rybám a mořským plodům (např. smaženým filetům z platýse). Ochucují se s ní ale také hranolky (je stejně populární jako kečup), hot dogy, roast beef na sendviči smørrebrød atd.
Leverpostej – játrová paštika populární v celé Skandinávii. Připravuje se z vepřových jater s bylinkami, solí, pepřem a jiným kořením.
Æbleskiver - v překladu “jablečné plátky”, jde o smažené kulaté těsto s plátkem jablka uvnitř, podobné koblihám. Jedná se o tradiční vánoční pokrm. Často se k němu pije svařené víno gløg.
Wienerbrød – v překladu „vídeňský chléb“. Stejně jako croissant údajně pochází původem z Vídně, ale světu ho dalo Dánsko. Jde o sladké pečivo, které je v angličtině nazýváno „danish pastry“ a i jinde ve světě se mu říká „dánské pečivo“. K ingrediencím patří mouka, kvasnice, mléko, vejce a hodně másla. Výsledné těsto je máslové, načechrané a lístkové (odlupující se). Těsto se formuje do nejrůznějších tvarů a přidává se na něj trocha čokolády, cukru nebo polevy. Uvnitř může být džem, pudink nebo marcipán.
Původ tohoto pečiva se vysvětluje stávkou mezi pekařskými dělníky v Dánsku roku 1850. Majitelé pekáren, kteří chtěli tehdy nahradit stávkující dělníky, údajně najímali zahraniční pekaře. Byli mezi nimi i Rakušané, kteří pekli podle svého. Jejich recept potom Dánové pozměnili přidáním většího množství tuku a hlavně ho velmi rozšířili.
Pití
Známému úsloví „pije jako Dán“ dělají obyvatelé země čest, protože alkohol se pije opravdu běžně a je vcelku obvyklé vidět člověka na pěší zóně s láhví piva v ruce.
Pivo – Dánové patří k největší konzumentům piva na světě, i když průměrná spotřeba na obyvatele nedosahuje úrovně České republiky, Irska a Německa. Pivovar Calsberg s hlavním sídlem v Kodani je největším vývozcem piva na světě a prodává světově známé značky Carlsberg a Tuborg. V Dánsku však vznikla také celá řada malých místních pivovarů.
Víno – je v Dánsku i přes výraznou „pivní tradici“ také překvapivě velmi oblíbené a v průměrné spotřebě vína na obyvatele patří Dánové na první příčky na světě (1. Francie, 2. Itálie, 3. Portugalsko, 4. Slovinsko, 5. Chorvatsko, 6. Švýcarsko, 7. Španělsko, 8. Maďarsko, 9. Dánsko). Dánové dávají přednost červenému vínu před bílým. Oblíbený je tu také gløg, tedy kořeněné svařené víno s rozinkami a oříšky, které se předem namáčejí ve snapsu.
Akvavit – ve Skandinávii velmi oblíbený alkoholický nápoj, jehož název je odvozen od latinských slov aqua vitae (živá voda). Destiluje se z brambor nebo obilí podobně jako vodka, při druhé destilaci se přidávají bylinky jako kmín, anýz, kopr, fenykl, koriandr a jiné. Převládající je ale chuť kmínu. Obsah alkoholu je kolem 40 %. Akvavit se často pije na ex z ledově vychlazených panákových skleniček. Často se také zapíjí pivem. V Dánsku se vyrábí v Aalborgu.
Snaps („šnaps“) – označení pro jakýkoliv druh čirého alkoholického destilátu, obdoba německého slova Schnaps. Snaps se většinou pije mezi jednotlivými chody jídla, typicky mezi několika různými druhy obloženého chleba smørrebrød.
Pití snapsu ve Skandinávii (hlavně Dánsku a Švédsku) má dokonce svoji kulturu, kdy se skupina lidí shromáždí kolem stolu u oběda o několika chodech a po každém chodu si dají jednoho panáka z ledově vychlazené skleničky. Hostitel vždy pozvedne svou sklenici a všichni hosté se všem ostatním u stolu podívají do očí. Hostitel pronese „skål“ a každý upije. Potom znovu následuje oční kontakt a sklenice se položí znovu na stůl, kde zůstanou, dokud nedá hostitel další pokyn.
Jako snaps se nejčastěji používá skandinávský akvavit nebo vodka. Dánové a Švédové mají tradici zpívání před každým panákem snapsu. Především v Dánsku existuje také tradice domácího dochucování snapsu – v obchodě se koupí chuťově neutrální komerčně vyrobený snaps, doma se pak dochutí bylinkami. Kromě toho se snaps často podomácku destiluje (hlavně ve Švédsku a Norsku), i když je to všude ve Skandinávii zakázané.
Gammel Dansk – dánský bitter, tedy hořký bylinný likér. Obsahuje velké množství bylinek a koření a je tak podobný žaludečním likérům jako Campari a Jägermeister.
Káva – stejně jako ve všech ostatních skandinávských zemích se i v Dánsku vypije velké množství kávy. Co do průměrné spotřeby na obyvatele jsou Dánové dokonce na 4. místě na světě za Finskem, Norskem a Islandem. Těsně za Dány jsou na pátém místě Švédové...
Autorem textu je Petr Želiezko, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena. Případné připomínky můžete zaslat na e-mail petr@mundo.cz.