Braga - Bom Jesus do Monte - Citânia de Briteiros - Porto - Coimbra - Convento do Cristo - Fátima - Batalha - Lisabon - Cascais - Sintra - Cabo da Roca - Évora - Beja - Faro - Albufeira
Braga
Portugalský Řím, tak se říká správnímu centru provincie Minho. Braga bývala důležitou křižovatkou obchodních cest a sídlem arcibiskupství. Proto tu najdeme hlavně památky církevního rázu – třicet pět kostelů na jedno město není vůbec málo. Také oslavy křesťanských svátků nemají v zemi obdoby.
Mezi zajímavosti v centru města patří Torre de Menagem (pozůstalost hradu ze 14. století) a několik zajímavých budov, například kavárna Brasileira či Casa do Raio, tzv. Mexický dům s nádherným průčelím obloženým azulejos, zdobenými portály a propracovanými tepanými balkóny. V roce 1070 nahradila místní maurskou mešitu katedrála Sé, která je díky všem možným úpravám napříč staletími nejpozoruhodnější stavbou ve městě.
Nedaleko někdejší městské brány Porta Nova se nachází dva paláce. Palácio dos Biscaínhos ze 17. století sloužil po tři sta let jako šlechtické sídlo a v současnosti jako muzeum umění z dob baroka a rokoka. Druhý z nich, arcibiskupský Paço Episcopal slouží jako městská knihovna, univerzita a úřední budova. Paláce obklopují překrásné zahrady navrženými André Soaresem. Z jeho návrhu pochází také městská radnice, skvostná ukázka baroka.
Bom Jesus do Monte
Jen pár kilometrů od Bragy, na hustě zalesněném svahu, leží jedno z nejmagičtějších míst Portugalska. Už ve 14. století tu byla postavena malá kaple, o dvě staletí později přestavěná na větší svatyni. K ní bylo v 18. století vybudováno monumentální schodiště dlouhé 116 metrů. Je zdobené sochami biblických postav a kašnami, které symbolizují vodu života a očištění těla i ducha. Podél bylo vystavěno dvanáct kaplí skrývajících terakotové plastiky zobrazující Kristovy pašije.
Až několik let po dokončení schodiště byla svatyně na jeho vrcholku přestavěna na novoklasicistní kostel Bom Jesus, který je dnes významným poutním místem. V jeho okolí v průběhu romantického 19. století vznikly květinové zahrady, umělá jeskyně a jezírka.
Další unikátní součástí tohoto místa je původní lanovka s hydraulickým pohonem z roku 1882. Je to první lanovka na Pyrenejském poloostrově a zároveň první svého druhu na světě.
Citânia de Briteiros
Jedna z největších keltských osad v zemi byla objevena až v 19. století, přičemž osídlení se tu datuje do počátku 1. tisíciletí př. Kr. Na rozloze 3,8 ha se nachází trosky více než sto padesáti kamenných stavení kruhového či obdélníkového půdorysu – některá sloužila jako obytné domky a chlívy, další jako „sněmovna“, soud apod. Byly tu postaveny také kašny a systém pro rozvod vody, dlážděné cesty a kaple.
Unikátní jsou také lázně se dvěma komorami na teplou a studenou vodu, které zdobí geometrické obrazce. Některé z chýší byly zrekonstruovány do původní podoby (mají lavice podél zdí a uprostřed kámen podpírající doškovou střechu).
Porto
Druhé největší a nejvýznamnější portugalské město a Evropské město kultury (2001) má jedinečné charisma. Na rozdíl od metropolitního Lisabonu si výrazně uchovalo kouzlo starých dob. Některé čtvrti působí dojmem, jako by se v nich zastavil čas. Polorozpadlé domky, prádlo sušící se na malých tepaných balkóncích a děti hrající si v úzkých dlážděných uličkách dodávají městu zvláštní atmosféru, stejně jako řeka Douro, jejíž voda se tu mísí s oceánem. S tím vším kontrastují moderní budovy, rušné avenidy a obchodní i kulturní centra.
Katedrála a okolí
Jednou z dominant Porta je katedrála Sé, která si i přes výrazné úpravy v 18. století stále uchovává strohý vzhled románské tvrze. Nedaleko odtud bylo na místě starého kláštera postaveno centrální vlakové nádraží São Bento. Novorenesanční stavbu od ostatních nevýrazných budov podobného účelu odlišují obrazy historických událostí a scény z dějin dopravy na téměř 20 000 malovaných dlaždičkách.
Cordoaria
Čtvrť Cordoaria se vyznačuje strmými uličkami, zajímavými obchůdky a budovami převážně v klasicistním a pombalovském stylu, stejně jako zelení svých parků. Její nejvýraznější součástí je věž Torre dos Clérigos, symbol celého Porta. Po zdolání 225 schodů mohou návštěvníci za odměnu obdivovat kouzelný výhled na město z výšky sedmdesáti metrů.
Ze zajímavých kostelíků vyniká Igreja do Carmo z 18. století, který téměř splývá se sousedním Igreja dos Carmelitas. Při bližším zkoumání si ale lze povšimnout metr a půl úzkého domu, který byl postaven mezi nimi proto, že by se správně kostely nesměly svými zdmi dotýkat a také snad proto, aby se zabránilo stykům karmelitských jeptišek a mnichů.
Centrum a Baixa
Jádrem historického centra je náměstí Praça do Liberdade, ze kterého vede široký bulvár Avenida dos Aliados až k městské radnici. Bývá mu připisován „pařížský půvab“, podobnost má ale i s pražským Václavským náměstím. Lemují ho kavárny, novoklasicistní budovy obchodního rázu a sídla největších bank. Nalezneme tu též jezdeckou sochu, ze které hrdě vzhlíží král Dom Pedro IV. Nad vším stojí majestátní radnice Câmara Municipal se 70 m vysokou zvonicí.
Čtvrť Baixa ležící východně od Avenidy má rušný ráz. Nachází se tu Městské divadlo a spousta obchůdků. Nejživějším místem je tržnice Bolhão. Už od 19. století se v této dvoupatrové budově schází davy lidí, aby zde nakoupily čerstvé ryby, ovoce a zeleninu a další zboží všeho druhu. Vyhledávaná je také pěší zóna Rua de Santa Catarina plná pouličních umělců, obchodů s módním zbožím, ale také stánků s ručními výrobky. Na jejím konci stojí okouzlující secesní kavárna Café Majestic, kde se scházeli umělci a spisovatelé.
Ribeira
Právě tahle čtvrť svažující se ke břehu řeky Douro dodává Portu tu jedinečnou atmosféru. Nejfotogeničtějším objektem jsou domečky u řeky s barevnou či kachlovanou fasádou a jejich podloubí se zapadlými kavárnami, restauracemi nabízejícími mořské speciality a zábavou hýřícími bary. Ve spleti uliček se také ukrývá několik dalších zajímavých památek města Porto. Jednou z nich je novoklasicistní Palácio da Bolsa, bývalé sídlo burzy s oslňujícím mramorovým Arabským sálem. Svou dekorativností je také významný kostel Igreja de São Francisco, jehož opulentní interiér pokrývá téměř dvě stě kilogramů zlata.
Vila Nova de Gaia
Samosprávné městečko Vila Nova de Gaia bylo založeno na jižním břehu Doura ve 13. století Alfonsem III., když se nepohodl s arcibiskupem o podmínkách kontroly obchodu. Počínaje 18. stoletím směli portští vinaři stavět své sklepy pouze zde. Proto je toto místo hlavním centrem produkce portského vína. Na sídla téměř šedesáti značek výrobců upozorňují ohromné cedule na červených střechách. Na Douru navíc jako atrakce pro návštěvníky kotví tradiční bárky zvané rabelos používané dříve k přepravě sudů s vínem.
Vila Nova de Gaia je spojena s Portem šesti mosty. Nejznámějším z nich, který vede téměř až ke katedrále tyčící se nad Ribeirou, je Ponte de Dom Luís I. a vznikl podle návrhu Eiffelova žáka Teófilo Seyriga. Končí u kláštera Mosteiro da Serra de Pilar ze 17. století, který má neobvyklý kruhový půdorys a nabízí jedinečný pohled na město.
Coimbra
Třetímu největšímu městu Portugalska patří několik prvenství. Hned na počátku vzniku portugalského království se stalo hlavním městem a bylo tu založeno sídlo nejstarší univerzity v zemi, která se i dnes těší velké prestiži. Její studenti výrazně ovlivňují charakter města plného života a kultury. Coimbra leží na březích řeky Montego a její historické centrum se rozkládá na kopci protkaném starými uličkami, tajuplnými zákoutími a průchody a hlavně nekonečnou spoustou schodů.
Nachází se tu dva kláštery klarisek (jeden byl na několik staletí opuštěn kvůli častým záplavám a po vyškrábání z bahna odkryl zajímavé artefakty), dvě katedrály (ta starší je považována za jednu z nejkrásnějších románských památek v zemi) a množství dalších gotických a románských staveb. Příjemným místem k odpočinku od denního shonu jsou rozlehlé parky.
Velha Universidade
Univerzita zaujímá majestátní pozici na vrcholku kopce určenou jinde pro hrady a pevnosti. Na místo původní královské rezidence sem byla přesunuta v roce 1574. V některých jejích částech stále probíhá výuka Právnické fakulty a v impozantních sálech se odehrávají důležité univerzitní ceremoniály.
Nejpozoruhodnější částí areálu je Biblioteca Joanina, jedna z nejvýznamnějších knihoven na světě a skvostné barokní dílo. Zrak až přechází z bohaté výzdoby v podobě zlacených řezbářských prací a alegorických obrazů. Pro uchování 20 000 cenných knih byla zavedena důkladná opatření – silné zdi a brána udržují 60% vlhkost a stabilní teplotu, veškeré použité dřevo pochází z teaku a dubu, jejichž tvrdost je dobrou obranou proti parazitům. Raritou je zde žijící kolonie netopýrů, která likviduje hmyz.
Univerzita má také svou renesančně-barokní kapli, někdejší vězení pro studenty a Muzeum sakrálního umění. Na přednášky svolává studenty jeden ze zvonů věže zvané Cabra (Koza).
Convento do Cristo (Tomar)
Nejvýznamnější pamětihodností malebného městečka Tomar je rozsáhlý Klášter Kristova řádu. Architektonický skvost, který představuje několik různých uměleckých stylů, je zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
Stavba získala současnou podobu během pěti století. Nejprve na strmém svahu u řeky Nabão vyrostl opevněný hrad, ukázka templářského bohatství a náboženské a vojenské centrum templářů. Stavbu doplnila také rotunda inspirovaná chrámem Božího hrobu v Jeruzalémě a kostel, který je vzorovou ukázkou manuelského stylu. V ambitech z 16. století odpočívají významné osobnosti, včetně mořeplavce-objevitele, Vasco da Gamy.
Fátima
Ačkoliv toho ve městě Fátima není příliš k vidění, stojí alespoň za krátkou zastávku. Představuje jedno z nejdůležitějších poutních míst v zemi a svým významem se přibližuje slavnému španělskému Santiagu de Compostela. 13. května 1917 se zde třem dětem zjevila Panna Marie a během dalších „setkání“, vždy každého třináctého dne v měsíci, jim sdělila tři tajemství. Poslední zjevení 13. října 1917 sledovalo přes 700 000 věřících a byli svědky tzv. zázraku slunce, kdy se prý změnilo v ohnivý disk a vysílalo na zem barevné paprsky. Později samotná církev uznala události ve Fátimě za věrohodné a dnes se zde plazí po kolenou miliony věřících ročně na znamení pokání a pokory.
V letech 1928–1953 tu byla vystavěna neobarokní Basilica do Santuário z bílého vápence s 65 m vysokou věží, lemovaná dlouhou promenádou. Samotný prostor před bazilikou dlážděný mramorem je dvakrát větší než náměstí Sv. Petra ve Vatikánu.
Málokdo by také ve Fátimě čekal kus Berlínské zdi. Městu ji daroval portugalský emigrant jako poděkování Bohu za přispění k pádu komunismu, přesně jak Panna Marie předpověděla.
Batalha
V srpnu roku 1385 Portugalci porazili kastilská vojska v bitvě u Aljubarroty a zajistili tak své zemi dvě staletí nezávislosti nad Španěly. Za pomoc k vítězství splnil král João I. svůj slib Panně Marii a nechal vystavět mistrovské dílo, které nemá obdoby: dominikánské opatství Santa Maria da Vitória, později nazývané pouze Batalha (=bitva).
Po dlouhých 154 letech byla dokončena stavba z bílého vápence, jedinečná svým tvarem i velikostí, odrážející národní hrdost a nevázanost portugalských stavitelů. Najdeme na ní prvky gotiky, manuelského stylu i renesance a také si lze povšimnout podobnosti s anglickými katedrálami. Protože je považována za vrchol evropského středověkého klášterního stavitelství, byla zařazena na seznam památek UNESCO.
Uprostřed jedné z kaplí stojí ohromná hrobka Joãa I. a jeho ženy Filipy, na níž leží jejich sochy ruku v ruce, což je na tehdejší dobu něco velmi neobvyklého. Patrně nejvíce fascinující částí celého kláštera je neuvěřitelně zdobná Nedokončená kaple s hrobkami dalších portugalských panovníků.
Lisabon
„Lisboa“ se rozkládá na sedmi pahorcích při ústí řeky Teja a hlavním městem Portugalska je již od roku 1255. Protože velké zemětřesení z roku 1755 a následné požáry a tsunami zničily většinu centrálního Lisabonu, zbylo tu jen nevelké množství dochovaných historických památek. Zato však Lisabon působí jako elegantní, metropolitní, moderní město, které z velké části vděčí za svůj rozkvět funkci prosperujícího přístavu, významnému zejména v 15.–16. století. V roce 1983 lisabonský Klášter Jeronimitů a Belémská věž obohatily seznam portugalských památek zapsaných v organizaci UNESCO a o jedenáct let později získal Lisabon status Evropského města kultury.
Belém
Západně od městského centra leží nejvýznamnější čtvrť portugalských dějin. Právě odtud vyplouvaly karavely na své zámořské objevy, aby se slávou získaly pro svou zemi nové kolonie a náklady exotických cenností.
Na počest úspěšného návratu Vasco da Gamy byl iniciován vznik kláštera Mosteiro dos Jerónimos. Pozdní gotika je tu v rovnováze s renesanční výzdobou, celá stavba oplývá symboly manuelského stylu. Odpočívají tu dvě nejvýznamnější osobnosti portugalských dějin – Vasco da Gama a Luís de Camões.
Jedinou ryze manuelskou stavbou je Torre de Belém, která původně stála uprostřed řeky a jako jedna ze tří pevností při deltě Teja střežila vjezd do přístavu. Věž po vyblednutí slávy objevitelské éry sloužila nějaký čas jako telegrafní stanice, maják a až do 19. století jako vězení.
Novodobou připomínkou zámořských objevů je Padrão dos Descobrimentos z roku 1960, postavený u příležitosti pětistého výročí úmrtí Jindřicha Mořeplavce. Tento betonový památník má tvar karavely, v jejímž čele stojí na přídi sám Jindřich a s ním další hrdinové Portugalska – spisovatelé, mořeplavci, kartografové, mniši a jiné osobnosti. Vnitřní prostory stavby slouží k různým expozicím a z vrcholku se nabízí rozhled na celý Belém. Odtud je také nejlépe vidět mozaika vydlážděná na prostranství před památníkem, která zobrazuje obrovský kompas a v jeho středu mapu světa s vyznačenými trasami portugalských objevných plaveb. V roce 1960 jej Portugalsko dostalo darem od Jihoafrické Republiky.
Baixa
„Srdcem Lisabonu“ je čtvrť zvaná Baixa, která byla nejvíce zasažena velkým zemětřesením a poté zcela přestavěna na návrh markýze Pombala. Vyrostla tu pravoúhlá síť ulic a široká náměstí, kterým dominují neoklasicistní veřejné budovy a sochy významných historických osobností. V duchu hesla „Pohřběte mrtvé a nakrmte živé“ bylo každé z ulic přiděleno nějaké řemeslo, což dosvědčují jejich názvy ulic (např. Stříbrná, Ševcovská…). Dnes je tato čtvrť rušným obchodním a bankovním centrem plným obchodů s módním zbožím a pouličních prodejců i umělců.
V Baixe najdeme také dvě pozoruhodné technické památky, obě sloužící jako lanovky vedoucí vzhůru do čtvrti Bairo Alto. První z nich je Elevador da Glória, v provozu od roku 1885. Její žlutý vagónek stoupá 265 m po strmém svahu a je velmi oblíbeným objektem fotografování. O sedmnáct let mladší Elevador da Santa Justa má podobu výtahu ukrytého ve 32 m vysoké kovové konstrukci, na jejímž vrcholku je vyhlídková plošina. Sestrojil ji Raul Mésnier, pokračovatel Gustave Eiffela.
Vystoupáme-li s pomocí výtahu nahoru, naskytne se nám pohled na magicky vyhlížející ruiny pozdně gotického kostela Convento do Carmo. Připomíná pro Lisabon kritický rok 1755. V jeho prostorách je umístěno archeologické muzeum s náhrobky, fragmenty soch, mumiemi i konzervovanými hlavami peruánských indiánů.
Alfama
Na skalním masívu východně od moderního centra Baixa se rozkládá dochovaná starobylá čtvrť Alfama, která se svými křivolakými uličkami nese nádech maurských časů. Ukrývá spoustu tradičních kaváren a zapadlých barů, ze kterých se po večerech linou tóny fada. Na samotném vrcholku kopce se tyčí rozvaliny středověkého hradu Castelo de São Jorge, někdejšího sídla portugalských králů. V současnosti má komplex podobu hradeb s jedenácti dochovanými strážními věžemi shlížejícími na biskupské paláce, zahrady a také drobnou středověkou čtvrť Santa Cruz s vlastním kostelem a školou z 12. století.
Jen kousek pod hradem stojí nejstarší sakrální památka Lisabonu, katedrála Sé. V roce 1150 byla založena jako památka na vyhnání Maurů na místě mešity.
Cacilhas
Lisabonská metropole se rozrostla postupem času také na jižní břehy Teja, tedy Setúbalský poloostrov. Jednou ze čtvrtí rozlehlého předměstí je i Cacilhas. Dominantou tohoto místa je kolosální Cristo Rei, 28 m vysoká socha Ježíše, která shlíží na celé město s otevřenou náručí. Portugalští biskupové se na svém shromáždění rozhodli vystavět monument inspirovaný sochou Ježíše v Riu de Janeiru jako poděkování Bohu za to, že ušetřil jejich zemi druhé světové války.
Jedním z nejdůležitějších mostů spojující břehy Teja je Ponte 25 de Abril. Původně nesl jméno ministerského předsedy Salazara, který jej nechal v roce 1966 vystavět. Po svržení jeho vlády byl však přejmenován tak, aby připomínal den tzv. karafiátové revoluce, poklidné akce, která udělala tečku za třicetiletou Salazarovou diktaturou. 2,3 km dlouhý most se tyčí 70 m nad hladinou a velmi se podobá mostu Golden Gate v San Franciscu.
Cascais
Cascais je přímořské letovisko 25 km od Lisabonu, příjemné místo k malé procházce a obědu v některé z místních rybích restaurací. Stará část města je velmi malebná, úzké uličky plné půvabných domků žijí řemeslnými obchůdky a ruchem v kavárnách a „pastelariích“. Nejrušnější hlavní ulice Cascais je pojmenována podle Alfonsa Sanchese, který podle Portugalců objevil Ameriku deset let před Kolumbem. Pobřeží lemuje upravená promenáda se zajímavými domy, sochami a fontánami.
Na náměstí Largo 5 de Outubro najdeme radnici z 18. století s republikánským průčelím a zvonkovými věžičkami a kostel Nossa Senhora da Assuncão zdobený ručně malovanými dlaždičkami. Návštěvníci si mohou užívat sluneční paprsky na několika malých plážích, u kterých kotví desítky barevných rybářských lodiček. Celou zátoku střeží stará pevnost, dnes však návštěvníkům uzavřená.
Pouhé 3 km od Cascais se nachází působivý skalní útes nazvaný Boca do Inferno, tedy Tlama pekelná. Vlny tříštící se o skálu s jeskynní průrvou poskytují dramatický pohled na mořský živel.
Sintra
Pohádkové město Sintra se skrývá v zalesněné kopcovité krajině přírodního parku Parque Sintra-Cascais. Tato oblast má zvláštní vlhké mikroklima, v němž se daří rozmanité polotropické vegetaci. Zvláštní kouzlo tohoto místa objevili už Maurové, kteří si na vrcholku kopce vybudovali svůj monumentální hrad. Později tu byly postaveny dva nejbizarnější paláce v celé zemi a zajímavé secesní měšťanské domy. Ve 20. století se Sintra stala národní památkou a byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.
Samotné městečko je roztroušené ve svahu kolem klikaté silnice a skládá se ze tří částí, z nichž nejzajímavější je Sintra Velha, staré centrum s nejvíce pamětihodnostmi, včetně Královského paláce. Zajímavá je také věžička městské radnice postavené v roce 1906. Z romantického období pochází Maurská fontána zdobená mudejarskými dlaždičkami. Návštěvník by měl rozhodně během poznávání města zajít do půvabné kavárny Casa da Sapa a ochutnat jedinečnou místní sladkou specialitu queijadas.
Palácio Nacional de Sintra
Podivuhodný Palácio Nacional je nejstarším palácem v Portugalsku. Stavby na něm probíhaly od maurských dob až do začátku 20. století, proto představuje zvláštní architektonickou směsici – najdeme na něm prvky gotiky, renesance i manuelského stylu. V průběhu dějin byl oblíbeným letním sídlem a loveckým zámečkem panovníků.
Celý palác je přehlídkou dlaždiček azulejos zejména s islámskými motivy. Nejvýraznějším prvkem celé stavby jsou dva obrovské kónické komíny nad kuchyní viditelné z celého města. V paláci návštěvníci mohou obdivovat dekorativní předměty z manuelského období a vzácný původní nábytek.
Palácio da Pena
Žádný jiný palác v Portugalsku si nevysloužil přízviska jako „absurdní“ či „fantaskní“. Eklektická stavba z 19. století je ovlivněna evropským romantismem, kombinuje prvky neogotické, neorenesanční, islámské i manuelské. Extravaganci dodává výrazně barevná omítka v odstínech žluté, červené a levandulové. Exteriér je až přesycen ozdobami, cimbuřími a věžičkami.
Stejně bohaté jsou vnitřní prostory, veškerý nábytek a vybavení zůstalo v nezměněném stavu od roku 1910, kdy došlo k pádu monarchie a po útěku královské rodiny získal palác využití jako muzeum. K vidění jsou tu nejrůznější umělecké předměty, např. na míru vyrobený čínský porcelán a křišťálové lustry, které podpírají sochy Maurů, luxusní nábytek (některé kusy z dílny Eiffela). V celé budově najdeme okázalou štukovou, kachlovou i freskovou výzdobu.
Castelo de Mouros
Opevněný hrad byl na dvou skalních vrcholcích vybudován Maury v 8. století. Jeho majestátnost ukončil v rámci rekonkvisty Alfonso Henriqués, když ho roku 1147 se svým vojskem vypálil. Trosky byly v 19. století zrekonstruovány, takže se dnešní návštěvníci mohou procházet po cimbuří, klikatých schůdkách a cestičkách a kochat se nádherným výhledem do dalekého okolí.
Cabo da Roca
„Kde země končí a moře začíná…,“ tak popsal největší portugalský básník Luís de Camões nejzápadnější mys evropského kontinentu. Kam oko dohlédne, na jedné straně tyrkysový oceán, na druhé louky poseté žlutými a růžovými kvítky. Mezi nimi se na 140 m vysokém útesu tyčí bílý maják z 18. století a památník s křížem udávající zeměpisné souřadnice. Nic víc tu nečekejte, ale velmi pravděpodobně vás ovládne genius loci a nezměrný pocit svobody a nekonečna. Magické místo.
Évora
Uprostřed nekonečných plání provincie Alentejo leží další portugalská kulturní perla. Město Évora vzkvétalo už za římské a později i maurské nadvlády, ale největšího rozkvětu se mu dostalo ve 14.–16. století, proto tu převažují historické památky renesančního a manuelského stylu. Díky úpadku způsobenému napoleonskými válkami se Évora nedočkala výrazných přestaveb a dnes je jedním z nejzachovalejších středověkých měst v Portugalsku.
V samém jádru města se nachází nejlépe zachovalá památka z římských dob na celém Pyrenejském poloostrově, chrám Templo Romano. Torzo čtrnácti korintských sloupů obložených mramorem pochází ze 2. století a za dobu své existence se dočkalo i využití jako divadlo či dokonce jatka. Na konci 20. století byly ve vstupní hale městské radnice objeveny zachovalé římské lázně.
V bezprostřední blízkosti chrámu se nacházejí další církevní památky – goticko-mudejarský kostel São João Evangelista a katedrála Sé. Katedrála je pozoruhodně asymetrická stavba s dvěma různými věžičkami postavená ve 13. století jako úložiště arcibiskupských ostatků. Největší cenností je relikviář bohatě zdobený drahokamy. S katedrálou sousedí arcibiskupský palác, ve kterém sídlí muzeum obsahující archeologické nálezy a malby portugalských a vlámských umělců z 15.–16. století.
Překrásné zahrady obklopují další architektonický klenot – barokní budovu univerzity. Za vidění stojí hlavní chodba s mramorovými sloupy a ozdobou z azulejos a brazilským dřevem obložené stropy.
Jednou z velkých atrakcí Évory je Capela dos Ossos, součást největšího goticko-manuelského kostela v zemi, São Francisco. Protože v 17. století bylo v Évoře příliš mnoho hřbitovů, františkáni nechali shromáždit kosti více než 5 000 lidí a nechali jimi obložit stěny kaple.
Beja
Toto příjemné městečko s klidnou atmosférou bylo správním a zemědělským centrem oblasti Alentejo již od dob Caesara. Malebné historické centrum, původně obehnané opevněním (dnes silničním okruhem) lze projít hravě pěšky a pokochat se při tom všemi pamětihodnostmi. Dominantou města je 42 m vysoká věž, která tvoří součást hradu ze 13. století. Hned vedle ve stínu jeho zdí stojí katedrála střízlivého vzhledu, ale zato bohatě zdobeného interiéru. V Beje najdete několik zajímavých kostelíků, jedním z nich je vizigótský Santo Amaro.
Další pozoruhodnou památkou Beji je Nossa Senhora da Conceicao, františkánský klášter založený roku 1459, dnes regionální muzeum. Romantiku místu dodává příběh ze 17. století, ve kterém se jedna z řádových sester zamilovala do francouzského důstojníka. Jejich lyrické dopisy plné vášně byly vydány v několika jazycích a staly se klasikou v literatuře.
Faro
Původně římská osada a centrum maurského knížectví nemělo v průběhu let příliš šťastný osud. Zažilo boje proti Arabům, v 16. století jej vyplenili Angličané a z velké části bylo poničeno zemětřesením. Přesto je dnes správním městem regionu, a protože je turisty často opomíjené, vládne tu klidná atmosféra. Svěží přímořský vzduch zpříjemňuje procházku příjemnými parky a dlážděnými uličkami s bílými domky a půvabnými kostelíky.
Při pobřeží se nachází historická část města, Cidade Velha s opevněním z 9. století. Jejím středem je prostorné náměstí Largo da Sé, lemované budovami prostého biskupského paláce z 18. století, radnicí a pomerančovníky. Pozornosti neunikne katedrála. Úpravy na ní probíhaly snad až příliš často, na jejím místě stál římský chrám, vizigótská katedrála i maurská mešita. Byla jedním z prvních křesťanských kostelů v zemi. Po schůdkách můžete vystoupat na zvonici, z níž se nabízí pohled na nedaleké letiště, červené střechy se zdobenými komínky a přírodní park Ria Formosa – lagunu s močály a ostrůvky poskytujícími útočiště vzácné fauně.
Prohlídka města může pokračovat kolem kostelíka Igreja da Misericórdia s manuelským portálem přes náměstí Largo do Bispo plné kaváren a dále rušnými uličkami až ke dvěma dalším krásným kostelíkům. Barokní perla Nossa Senhora do Carmo byla postavena po nalezení zlata v Brazílii, proto je výzdoba přehlídkou bohatství tehdejšího Portugalska.
Albufeira
Albufeira je hlavní turistické centrum jižního pobřeží. Je vyhlášená svým nočním životem, množství barů a klubů je v provozu 24 hodin denně, ulice osvětlují neonové nápisy. I přes den je tu rušno. Davy turistů smlouvají o ceny v nejrůznějších řemeslných a jiných obchůdcích, posedávají v kavárnách či ve stínu palem, pozorují pouliční umělce. Vše je přizpůsobeno movitým zahraničním návštěvníkům.
Nachází se tu neskutečné množství hotelů, akvaparky a zábavní centra, portugalštinu uslyšíte zřídka. Ano, i tohle je Portugalsko. Přesto byla až do šedesátých let minulého století Albufeira malou rybářskou vesničkou a její staré centrum si zachovává kouzlo středověku. Založena byla Římany, nejvíce znatelný vliv je ale připisován Arabům.
Historické centrum je spletí úzkých uliček, zářivě bílých stavení, oblouků a půvabných kostelíků. Pravou jižanskou atmosféru dokresluje horký africký vzduch a všudypřítomné kvetoucí keře. Symbolem města je hodinová věž Torre do Relógio se zvonkohrou, z níž se nabízí magický výhled na město. Zajímavá je Capela da Misericórida – arabská mešita přestavěná do podoby gotického kostela a farní kostel Igreja Matriz se zvonicí z 19. století. Nalezneme tu také pozůstatky starých hradeb. Pobřeží zdobí vysoké útesy a krásně čisté písečné pláže s oceněním Modré vlajky. Ideálním místem k příjemnému posezení je místní „marína“, přístav plný veselých moderních pastelově barevných domečků a soch delfínů.
Autorkou textu je Karolína Chmelařová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.