Ve Švýcarsku se oficiálně mluví čtyřmi jazyky. Německy mluví zhruba tři čtvrtiny populace v oblasti centrálního a severního Švýcarska. Francouzsky se domluvíte od Bernu na (jiho)západ. Jazykové hranici mezi německy a francouzsky mluvící částí se říká „Röstigraben” (podle tradičního pokrmu z brambor) a zajímavé je, že někdy tato jazyková hranice vede i skrze jedno město (příklady budiž Fribourg/Freiburg nebo Biel/Bienne).
Jeďte do Švýcarska v dobré partě
Na jihovýchodě, v kantonu Ticino, zhruba pět procent populace mluví italsky, a za oficiální jazyk je také uznávána rétorománština (romatsch), jazyk, jímž mluví zhruba procento Švýcarů na jihovýchodě země v největším kantonu Graubünden.
Aby to bylo trošku komplikovanější, mluvenou řečí je „švýcarština”, přičemž každá oblast má svůj dialekt (v kantonu Bern se mluví „bärndütsch”, okolo Curychu „züridütsch”, v kantonu Valais „walliserdütsch”). Nářečí nemají oficiální psanou podobu, takže je možné soukromé/neoficiální zprávy psát ve stylu „piš, jak slyšíš” (někdy si je člověk musí přečíst nahlas, aby vlastně porozuměl, co tím chtěl básník říci).
V rodinách a ve školce se mluví dialektem, ve škole se pak učí ve spisovném jazyce daného kantonu.
Trošku kuriózní je, že pro mladou generaci Švýcarů z jazykově různých částí Švýcarska se stává univerzálním jazykem angličtina, nad čímž starší generace jen nechápavě kroutí hlavou.
Autorkou textu je Hana Hurábová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.