Největší město Švýcarska leží u Curyšského jezera (Züricher See). Má zhruba 400 tisíc obyvatel, včetně předměstí potom 1,2 milionu obyvatel. Zhruba třetina registrovaných obyvatel přitom nemá švýcarské občanství. Z Curyšského jezera zde vytéká řeka Limmat, která dělí staré město na dvě části, teče dále na sever a o 35 km dál se vlévá do řeky Aare. Curyšské jezero i řeka Limmat jsou proslulé křišťálově čistou vodou, která se údajně dá pít.
Samotný Curych je jedním z nejvýznamnějších globálních měst. Sídlí tu SIX Swiss Exchange, třináctá největší burza na světě (a největší ve Švýcarsku), a světově nejvýznamnější trh pro obchod se zlatem a drahými kovy. Curych měl dlouho pověst nablýskaného, klidného a dokonale čistého města bankéřů, které je „zu reich“ (příliš bohaté). Britský tisk označil v 60. letech zdejší pokoutné bankéře za gnómy (pohádkoví trpaslíci střežící své poklady pod zemí) a tato přezdívka jim zůstala dodnes. Podle několika různých žebříčků patří Curych nejen k nejbohatším městům, ale také k městům s nejvyšší kvalitou života na světě.
Tato pověst Curychu v očích turistů spíše škodila. Věci se ale změnily, teď je to živé město s multietnickým obyvatelstvem, čilým nočním životem a klubovým děním. Každoročně se tu druhou sobotu v srpnu koná festival pod širým nebem - Street Parade. Po berlínské Love Parade je to druhá nejnavštěvovanější techno party na světě. Koná se na březích Curyšského jezera a účastní se jí (i v závislosti na počasí) až jeden milion lidí. Ve městě sídlí jedno z nejvýznamnějších divadel v německy mluvících zemích – Schauspielhaus Zürich. Také curyšská Opera náleží v Evropě k těm špičkovým. Velkou kulturní tradici potvrzuje i filmový festival (ZFF), který se tu koná od roku 2005.
Curych je také známý jako město, jehož obyvatelé hojně a rádi využívají kvalitní městskou hromadnou dopravu – vlaky, tramvaje, trolejbusy, lanovky a také lodní dopravu na jezeře a řece. Železniční nádraží Zürichhauptbahnhof je největší ve Švýcarsku a je i významným celoevropským uzlem. Ke každodennímu dojíždění do práce ho využívá kolem půl milionu lidí, tedy více než je obyvatel města. Co do počtu přijíždějících a odjíždějících vlaků je to nejfrekventovanější nádraží na světě. Mezinárodní letiště vzdálené 10 km od centra má také svoji vlastní železniční stanici umístěnou pod zemí.
Ve městě působí známé fotbalové kluby Grasshoppers Curych a FC Curych. Sídlí tu mezinárodní fotbalová federace FIFA a zdejší stadion Letzigrund byl jedním z dějišť mistrovství Evropy v roce 2008. Velmi populární je tu také lední hokej. Weltklasse Zürich patří k nejlépe obsazeným atletickým mítinkům na světě.
Historie Curychu
Keltové zde na kopci Lindenhof založili sídliště, které v 1. století př. Kr. opevnili Římané a nazvali ho Turicum. Město začalo velmi prosperovat v 11. a 12. století, kdy zdejší kupci nashromáždili velké bohatství, především díky obchodu s hedvábím, vlnou a lněným plátnem. V roce 1336 byla moc obchodnické šlechty nahrazena vládou řemeslnických cechů, která vydržela až do konce 18. století. V roce 1351 se Curych připojil ke švýcarskému spříseženstvu.
Reformace pod vedením Ulricha Zwingliho
Významně se město zapsalo do historie v 16. století jako jedno z center reformace. Žil a kázal tu Huldrych (Ulrich) Zwingli. Stejně jako jeho současník Martin Luther přednášel o lidské svobodě a proti mnoha praktikám katolické církve. Věřící se měl podle něj řídit jenom tím, co je v Písmu svatém. V roce 1518 začal kázat v katedrále Grossmünster a za 12 let udělal z Curychu centrum evropské teologie, kam se sjížděli studenti a teologové z celé Evropy.
V konfliktu s církví stála na straně Zwingliho i městská rada, takže se reformace ve městě nejen prosadila, ale také se šířila do jiných měst. Zwingliho učení přijaly mj. Bern, Basilej a St. Gallen, zatímco tzv. lesní kantony kolem Luzernského jezera zůstaly katolické. V občanské válce mezi oběma stranami v roce 1531, ve které byli protestanti neúspěšní, Zwingli v bitvě u Kapellu zahynul.
I když se později centrum reformace přesunulo do Ženevy a soustředilo kolem osoby dnes mnohem známějšího Jana Kalvína, byl právě Zwingli skutečným průkopníkem reformace, který jako první výrazně zaútočil na pořádky a hierarchii zavedené po staletí.
Lenin, Joyce a dadaisté
Dalším slavným období Curychu je doba první světové války, kdy striktní neutralita Švýcarska umožnila, aby se tu usadili disidenti a intelektuálové z celé Evropy. Nějakou dobu tu žil např. i V. I. Lenin, který právě promýšlel bolševickou revoluci, a také spisovatel James Joyce, který tady napsal jeden z nejslavnějších románů světové literatury, Odysseus, a poté zde v roce 1941 i zemřel. Kromě toho se tu usadila skupina intelektuálů a umělců, která založila slavný Cabaret Voltaire, ve kterém probíhaly večery plné hudby, tance a poezie, a vytvořila avantgardní umělecké hnutí dada.
Dadaisté bořili všechny dosavadní umělecké konvence, vytvářeli záměrně nesmyslná umělecká díla a zesměšňovali tradiční hodnoty. Protestovali tak proti morální zkaženosti evropské civilizace. Šlo též o reakci na hrůzy světové války. K čelným představitelům patřil rumunský básník Tristan Tzara, alsaský umělec Hans Arp, německý spisovatel Hugo Ball a výtvarník Marcel Duchamp, který sdělil ve zkratce hlavní myšlenku hnutí tím, že jako umělecké dílo vystavil trochu poškozený pisoár („urinal“).
V Curychu žil a zemřel také spisovatel Max Frisch a psychiatr Carl Jung.
Levice a squaty
Po 2. světové válce se Curych změnil ve světově významné finanční centrum. Levicové hnutí mezi mladými lidmi v 70. letech vyvrcholilo v Curychu při nepokojích v letech 1980–81. Ve městě se vytvořily dva velké squaty. Obyvatelé squatu Wohlgroth zabrali prázdnou komerční budovu na Zollstrasse vedle železničních kolejí a postavili na střechu velký poutač s nápisem „Zu reich“ (příliš bohatý), který tak vítal všechny přijíždějící vlaky.
Wohlgroth se proslavil a změnil v kvetoucí centrum umění, hudby a alternativní kultury. V roce 1993 byl však násilně vystěhován. Druhý velký squat ze začátku 80. let, Rote fabrik, získal v roce 1987 od města oficiální status a dokonce začal coby umělecké centrum dostávat štědré dotace. Levicoví radikálové to pochopitelně považují za zradu…
Orientace v Curychu
Centrum města je rozděleno tokem řeky Limmat. Na východním břehu (Niederdorf, Dörfli) se nachází spousta kaváren, barů, restaurací a malých obchůdků. Západní břeh soustředěný kolem nevysoké přírodní vyvýšeniny Lindenhof je nejstarší částí města a charakterizují ho drahé butiky a kanceláře. Dlouhá luxusní třída Bahnhofstrasse patří k nejprestižnějším nákupním ulicím Evropy s řadou klenotnictví a módních butiků. Je tak symbolem bohatství Curychu.
Na Curyšské jezero se lze vydat na lodní výlet, hlavní přístavní molo se nachází na náměstí Bürkliplatz. Jezero se odtud táhne v délce 40 km až k podhůří Glarnských Alp.
Zajímavosti a památky Curychu
Východní břeh (Niederdorf)
Katedrála Grossmünster – v překladu „velká katedrála“ či „velechrám“ vyniká dvěma mohutnými věžemi. Založil ji v 9. století francký král Karel Veliký. Práce na dnešní románsko-gotické stavbě byly zahájeny kolem roku 1100. Grossmünster je historicky velmi významný, protože právě tady začal svoje myšlenky šířit Ulrich Zwingli a odtud se tedy šířila reformace.
Po reformaci nezbyla v kdysi zdobné katedrále téměř žádná vnitřní výzdoba. V katedrále je možné sestoupit do rozsáhlé krypty se sochou Karla Velikého, navštívit křížovou chodbu a zejména vystoupit na 62 metrů vysokou jižní věž (Karlsturm), z níž se naskytne krásný pohled na město. Zajímavá je také vitráž Alberta Giacomettiho z 30. let 20. století.
Ulička Spiegelgasse – se proslavila za první světové války. Právě tady bydleli po dobu 14 měsíců v domě číslo 14 Lenin a Krupskaja, než se v dubnu 1917 vrátili do Ruska, kde brzy nato vypukla bolševická revoluce. V domě číslo 1, na místě, kde vzniklo hnutí dada, zase sídlí kavárna a bar Cabaret Voltaire.
Wasserkirche – pozdně gotický kostel, který stojí na údajném místě umučení sv. Felixe a Regula, patronů města. Za své jméno vděčí ostrůvku, na němž stojí (ten je dnes spojený s pevninou). Vedle Wasserkirche je zde k vidění někdejší cechovní dům Helmhaus, kde se nyní pořádají výstavy moderního umění, i další bývalé cechovní domy.
Radnice (Rathaus) – barokní stavba zbudovaná na pilotech zaražených do dna řeky Limnat.
Kunsthaus – největší a také nejlepší galerie ve Švýcarsku. Stojí na náměstí Heimplatz, kterému ale všichni říkají Pfauen (pávi) kvůli sošce páva nad divadlem Schauspielhaus. V kavárně vedle divadla (Pfauencafé), která má páva ve znaku, sedával James Joyce.
V galerii Kunsthaus najdeme např. Rodinovy sochy, obrazy holandských a vlámských malířů jako Rubens, Rembrandt, Hals a další, také spoustu děl Van Gogha a Moneta. Zastoupeny jsou i sošky Giacomettiho, díla Picassa, Dalího, Miróa, Chagalla, Kandinského, Muncha a také Warhola.
Univerzita – komplex budov z let 1911–14 zahrnuje i archeologickou sbírkou (Archäologische Sammlung), v níž si lze prohlédnout egyptské, etruské i mezopotámské exponáty. Univerzita byla založena v roce 1833 a dnes je největší ve Švýcarsku.
Park Zürichhorn – park na východním břehu jezera, situovaný na jihu od centra. Je třeba se vydat na jih od náměstí Bellevue. V parku jsou umístěny sochy moderních umělců a je zde také čínská zahrada.
Západní břeh
Bahnhofstrasse – dlouhý rušný bulvár procházející západní části Curychu patří k nejprestižnějším nákupním ulicím v Evropě. Najdeme tu vedle mnoha obchodů a kaváren také Beyer Museum v prostorách nejstaršího švýcarského výrobce hodinek, věnované hodinám a dějinám měření časů. Malé náměstí Paradeplatz, kde projíždějí tramvaje, je významným centrem bulváru – ulice vybíhající z tohoto náměstí jsou často hlavním sídlem švýcarských bank a pojišťovacích ústavů a nechybí tu řada značkových prodejen. Z náměstí Bürkliplatz na jižním konci ulice potom odplouvají výletní lodě na jezero.
Katedrála Fraumünster – je velmi starobylá a je pozůstatkem někdejšího ženského kláštera (Fraumünster = ženský dóm). Přesný rok založení není známý, ale už v roce 853 jmenoval král Ludvík Němec abatyší kláštera svoji dceru Hildegardu. Její sestra Bertha potom postavila kryptu, která uchovávala relikvie sv. Felixe a Reguly, kteří jsou patrony Curychu (byli to římští vojáci, kteří zběhli z vojska a mučednicky zemřeli za svoji křesťanskou víru).
Velká část dnešní stavby pochází ze 13. století, průčelí je novogotické. Klášter byl zrušen za Zwingliho reformace, bohatá výzdoba kostela byla tehdy zničena. V roce 1967 přijal v tu dobu už 80letý světoznámý umělec rusko-židovského původu Marc Chagall zakázku na vytvoření vitráží kostela. Jeho okna z barevného skla s biblickými náměty jsou jedním z vrcholů návštěvy Curychu. Nacházejí se v presbytáři. Za vidění stojí i vitráž Alberta Giacomettiho, kterou najdete u hlavního východu z kostela.
Kostel sv. Petra (St. Peter Kirche) – kostel ze 13. století zajímavý pro své největší kostelní věžní hodiny v Evropě, jejichž ciferník má v průměru 8,7 metru.
Lindenhof – nejstarší část Curychu a místo, kde stála kdysi keltská osada a pak římská celnice. Z této vyvýšené terasy pokryté stromy je pěkný pohled na střechy města. Obrovská šachovnice slouží pro partie pod širým nebem.
Švýcarské zemské muzeum (Schweizerisches Landesmuseum) – velmi rozsáhlé muzeum přibližující historii a kulturu Švýcarska. Zahrnuje např. archeologické nálezy, středověké umění, rekonstrukce starých oděvů, hraček, nábytku, věnuje se tradičním řemeslným pracím i vojenské historii. Všechno se během jedné návštěvy určitě nedá stihnout vidět, je třeba si vybrat.