Col du Grand Saint Bernard

Sedlo Velkého svatého Bernarda (2 469 m) je jedním z nejznámějších a nejslavnějších alpských průsmyků vůbec. Nachází se na hranicích mezi Švýcarskem a Itálií mezi skupinou Walliských Alp a masivem Mont Blancu. Průsmyk byl lidem známý již v době bronzové (cca 800 př. n. l.), cestu přes Alpy v těchto místech znali již staří Keltové. V římské době zde byl dokonce postaven Jupiterův chrám, podle něhož průsmyk dostal pojmenování Mont Joux (čili Mont Jovis). Dodnes to připomíná i planina Plan de Jupiter, vpravo od švýcarské celnice, kde dnes stojí kamenný kříž z roku 1816 a bronzová socha svatého Bernarda z roku 1905. Někteří historici soudí, že právě tudy procházel v roce 217 př. n. l. kartaginský vojevůdce Hanibal se svou armádou a slony, když během druhé punské války napadl Řím. Průsmykem prošli na svých výbojích Langobardi, stejně jako roku 773 n. l. vojska císaře Karla Velikého, v roce 1077 vojska Jindřicha IV. a v roce 1175 armáda Friedricha Barbarossy. V roce 1049 založil v průsmyku svatý Bernard z Mentonu hospic pro poutníky. V roce 1800 tudy se svou 30 000 armádou procházel před významnou bitvou u Marenga Napoleon Bonaparte. Zvláštní kapitolu dějin průsmyku psali i psi bernardýni, které se podařilo odchovat místním mnichům. Jim vděčí za záchranu života stovky zbloudilých pocestných. Dnes v průsmyku stojí turistická ubytovna a hotel, jehož základem je původní objektu hospicu. Dosud zde žijí mniši, kteří obývají staré budovy z 16. století. Kostel je z let 1676–78. Zajímavostí je náhrobek Napoleonova generála Desaixe, který padl v bitvě u Marenga. V budovách je zajímavé muzeum s archeologickými a přírodovědnými sbírkami. Část expozice je věnována psům bernardýnům a nachází se zde i menší chovná stanice psů. Nad sedlem a hospicem je možné vyšplhat na vyhlídkový vrcholek Pointe de Drône (2 950 m) s krásnými rozhledy na okolní čtyřtisícovky.