Trocha faktografie - Švýcarská duše - Švýcarské zvyklosti
Trocha faktografie na úvod
Švýcarsko má 8,5 milionu obyvatel, přičemž 7 milionů z nich má švýcarské občanství. Zatímco v 19. století převládala spíše emigrace ze Švýcarska (Švýcarsko bylo v té době chudým hornatým a zemědělským státem), rozvoj průmyslu a zejména bankovnictví na konci 19. století vystřelil Švýcarsko mezi nejbohatší země světa a situace se obrátila. Není proto divu, že obyvatele (nejen) okolních zemí lákalo jít sem „za lepším”. Počet přistěhovalců rostl také během světových válek a také po politických zvratech (nejen) v evropských státech (Maďarsko, Československo, Jugoslávie, Srí Lanka…).
Jeďte do Švýcarska v dobré partě
Švýcarská duše
Švýcaři můžou navenek působit zdrženlivým, až chladným a uzavřeným dojmem, který je ale v kontrastu se všudypřítomnou zdvořilostí a ochotou, zejména v zákaznickém servisu. Dá se říct, že jsou spíše opatrní a docela dlouho trvá, než si někoho „pustí k tělu”. Mohlo by se zdát jako klišé o nich tvrdit, že jsou praktičtí, šetrní, s nechutí stavit bohatství na odiv, ale často tomu tak opravdu je.
Švýcarům také jako by v genech koloval gen poctivosti. Prostě nemají ve zvyku podvádět, někoho „ošulit”. Myslím, že by se propadli hanbou, kdyby měli někoho okrást (i když můžeme polemizovat o tom, že ceny švýcarských služeb jsou krádeží za bílého dne ;)). A také nejsou připraveni na to, že by měl někdo okrást je. Důkazem budiž všudypřítomné samoobslužné krámky, většinou s místní farmářskou produkcí, kde si můžete vybrat, co potřebujete, sami si zboží zvážíte a pak zaplatíte příslušný obnos do připravené kasičky. V podstatě by se dalo říct, že věří v dobro ve společnosti, očekávají od světa, že je fér, když lidi jsou fér.
O Švýcarech by se taky dalo s jistou nadsázkou říct, že jsou přesní jako švýcarské hodinky, které se trošku předbíhají. Když máte sraz se Švýcarem, můžete si být skoro jistí, že dorazí dřív než v domluvenou dobu. Něco jako „akademická čtvrthodinka" ve Švýcarsku prakticky neexistuje.
Taky bych řekla, že Švýcarům chybí smysl pro improvizaci ve stylu „to půjde, ono se to nějak udělá". Ne, tady musí být všechno přesně naplánováno, nejlépe několik týdnů dopředu. Jakmile je něco jinak, než se původně naplánovalo, je z toho poprask.
Švýcarské zvyklosti
Při osobním kontaktu se Švýcary je běžné podání ruky a oslovování křestním jménem. Švýcaři, kteří se mezi sebou znají (v rodině, mezi přáteli), se zdraví polibkem na tvář. Pozor – třikrát! Nejdřív na pravou tvář, pak na levou, pak znova na pravou. Někdy je těžké odhadnout, kdy už jste si se Švýcary tak blízcí, že se můžete při běžném setkání zdravit polibky na tvář. Proto je nejlepší nechat to na nich, až uznají za vhodné „přijmout” vás mezi sebe.
Když přijdete do větší neformální společnosti, je zvykem potřást si se všemi rukou a pokud se vzájemně neznáte, tak se i představit. Stačí křestním jménem, a poté zopakovat jméno vašeho společníka.
“Hallo, ich bin Hana.”
“Hoi Hana, ich bin Peter, freut mich.”
“Hoi Peter, freut mich auch.”
Také při přestěhování do nového bytu či domu se sluší se sousedům představit. Ideální je, když uspořádáte Apéro – večírek na uvítanou. Pokud se na to necítíte, stačí sousedům dát do schránky kartičku, kde sebe a svou rodinu představíte.
Pokud cestujete veřejnými dopravními prostředky, často se vám stane, že se vás Švýcar slušně zeptá, jestli je vedle vás volné místo, i když je očividné, že volné je. Také se vám může stát, že budete zdvořile, ale důrazně požádáni, abyste ze sedadla sundal svršky, batoh nebo kabelku, aby se místo uvolnilo a dotyčný si mohl sednout.
Zvykem také je užívat neděli jako den odpočinku. Většina obchodů (kromě těch na čerpacích stanicích nebo na větších nádražích) je zavřená.
Autorkou textu je Hana Hurábová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.