Státní svátky - Náboženské svátky - Festivaly - Srbská kultura
Státní svátky
Abyste se vyvarovali nepříjemnostem spojeným s neplánovanou nedostupností obchodů a úřadů, může vám přijít vhod přehled srbských státních svátků. Kdykoli padne svátek na neděli, "převádí" se pracovní volno na pondělí (u soboty se tento převod neaplikuje).
Nový rok se světí pracovním klidem 1. a 2. ledna, což je poněkud zavádějící – viz srbská kultura – kalendář. Vánoce, tzv. Božić, se slaví vlastně technicky vzato až po Novém roce, a to 7. ledna. Datum 15. ledna (pravoslavný Nový rok – Nova godina) je v kalendáři zapsáno především jako Den státnosti (jedná se o výročí prvního srbského povstání roku 1804 – viz kapitolka Srbské povstání).
Velikonoční svátky jsou, ostatně jako v celém křesťanském světě, pohyblivé a neřídí se tedy pevným dnem v kalendáři. Může se stát, že je my a Srbové slavíme v různou dobu – pravoslavní obvykle alespoň o týden později, a to pro různou metodu výpočtu. V Srbsku se světí Velký pátek (Veliki petak), Velikonoce, tj. Uskrs – Velikonoční neděle, a Velikonoční pondělí. Nejvýznamnější je Uskrs, tedy neděle. Před Velikonocemi se tradičně drží poměrně přísný šestitýdenní půst s velmi konkrétními pravidly, co se týče potravin a jejich zpracování. Počítejte tedy s tím, že lidé mohou být v době půstu nejen pohublí, ale také nevrlí a v práci méně výkonní.
Svátek práce (Praznik rada) se též slaví pracovním klidem 1. a 2. 5.
Náboženské svátky
Podle toho, jakého je zaměstnanec náboženského vyznání, může si navíc nárokovat pracovní volno ve dny některých náboženských svátků příslušného vyznání.
Katolíci mají nárok na volno 25. 12., tedy na Božić, Vánoce, anebo na katolické Velikonoce dle katolického výpočtu, tj. první neděli po prvním jarním úplňku. Pravoslavní mají ještě velmi důležitý svátek Slava nebo Krstna slava, více viz srbská kultura – Slava, jehož datum se liší u každé rodiny.
Muslimové mají nárok slavit Bajram, resp. Ramazanski bajram, tj. konec ramadánu – jehož datum je také pohyblivé, a Kurbanski bajram, rovněž pohyblivé datum. Vyznavači judaismu pak mohou slavit pracovním klidem Jom Kipur (datum se opět liší).
Festivaly
Guča
Mohlo by se klidně stát, že už jste o Guče něco zaslechli. Bodejť by také ne, když se jedná o věhlasný trubačský festival pořádaný každoročně v malé obci Guča, nedaleko města Čačak, Kraljevo či Užice (dříve Titovo Užice). Z Bělehradu se dáte směrem na jih a cesta trvá kolem pěti hodin jízdy autobusem. Tento festival, který trvá zhruba týden, přitahuje každý rok více a více turistů, což je pro Srbsko velmi vítaná a ne zcela samozřejmá turistická propagace.
Pokud se na festival, který probíhá v srpnu, chcete vypravit, nepodceňte včasné shánění ubytování, anebo si vezměte stan – vedle hotelů, penzionů, hostelů, provizorních ubytoven a soukromého ubytování jsou k dispozici i různé kempy zakládané zpravidla jen pro tuto příležitost.
Exit
A že je Srbsko skutečně kulturně založené a organizace kulturních akcí schopné, dokládá i každoročně (od roku 2000) pořádaný a také mezinárodně slavný hudební festival Exit v Novém Sadu ve Vojvodině. Platí zde to, co o Guče, každý rok má více a více příznivců, a to v širokém mezinárodním rozsahu. V roce 2007 byl Exit oceněn jako nejlepší evropský festival. Umístění celé akce je také velmi zajímavé – odehrává se totiž v novosadské pevnosti Petrovaradin.
Přehled uplynulých festivalů, prezentovaných umělců a počet účastníků je dobře shrnut na stránkách Wikipedie, jen pro představu se tam celkově každý rok zajede podívat mezi 150 000 až 250 000 lidí.
Ubytování je opět dobré shánět s předstihem – přestože je Novi Sad rozvinuté a dobře vybavené kulturní město, jeho ubytovací kapacity také nejsou nafukovací, a tak většina účastníků pobývá v kempech vybudovaných pro potřeby ubytování hostů Exitu. Na těch pár dní se to určitě dá vydržet. Anebo sem lze dojíždět z nedalekého Bělehradu či jiného města.
Srbská kultura
Kalendář
Pravoslavná srbská církev používá juliánský kalendář. Což leccos vysvětluje – například to, proč Srbové (a jiné pravoslavné národy) slaví Vánoce a Nový rok jindy. V přehledu státních svátků sice vyčtete, že pro Nový rok je pracovní klid vyhrazen na 1. a 2. ledna, to je ale zase pro změnu podle gregoriánského kalendáře, a tedy spíše matoucí. Jinak pravoslavný Nový rok připadá samozřejmě logicky na den přesně týden po pravoslavných Vánocích.
Tento zdánlivý nesoulad je velmi "šikovný", když si uvědomíme, že se tímto procesem prakticky zdvojnásobuje počet dní pracovního klidu.
Náboženství
Hlavním náboženstvím na území srbského státu je pravoslaví, neboli východní křesťanství, někdy také nazývané ortodoxním, řeckokatolickým náboženstvím. Samozřejmě zde najdeme i stoupence jiných věr, např. katolíky, muslimy, židy a stopové množství dalších.
Jak zaznělo výše, jedná se o křesťanské náboženství, a tak zde, stejně jako v katolicismu, hraje hlavní roli Bible, Starý i Nový zákon. Mimo Srbsko je pravoslaví převládajícím náboženstvím také v Rusku, Řecku, Rumunsku, Moldavsku, Černé Hoře, Bulharsku, Bělorusku, Ukrajině a některých zemích bývalého Sovětského svazu. Mnoho pravoslavných žije také v Lotyšsku, Estonsku, mimo Evropu najdeme pravoslavné (zpravidla potomky emigrantů z "pravoslavných" evropských zemí) v USA, Kanadě i Austrálii.
Pravoslaví se od západního křesťanství liší především dílčími názory a postoji, např. k Bohorodičce, vzkříšení, svatým a zemřelým, boží trojjedinosti, svatému písmu, tradici, spáse a mnoha dalším prvkům. Také způsob křižování, průběh bohoslužby a její zákonitosti, pravoslavná architektura, výtvarné i jiné umění se od katolického liší. Pravoslaví je obvykle mnohem více spjaté s běžným životem obyčejných obyvatel.
Slava
Tento srbský pravoslavný fenomén je něco skutečně jedinečného. Slava je spojena s křestním jménem. Tedy se jménem, které bylo přijaté, samozřejmě ve jménu Boha. Každá rodina slaví své křestní jméno, jedni mají Stefana, jiní Nikolu, jiní Sávu atp. Jde vlastně o jméno a den, kdy pradávný předek, "zakladatel rodu", přijal pravoslavnou víru a s ní jméno. Je tedy možné, že rodina slaví Nikolu, i když se v ní Nikola nikdo nejmenuje. Nejedná se tedy o naše slavení svátku, tj. jmenin jednotlivce.
Slava je nejvýznamnější oslavou v srbském roce. Každá rodina má své rituály a zvyky spojené se svým svatým, resp. jménem. Platí určitá pravidla, že například svatí, jejichž jméno se slaví v době půstu (vánočního či velikonočního), se neoslavují tak bujaře a strava se skládá spíše z ryb a jiných postních pochutin, kdežto ostatní – "mimopostní" svatí se slaví s plným zaujetím, spoustou jídla a pití a velkolepou, obvykle hlučnou oslavou, na níž se schází celá rozvětvená rodina a dobří přátelé rodiny.
Být pozván na něčí slavu je velkou poctou, a pokud by se vám to stalo, určitě neodmítejte, podobná příležitost by se vám už nemusela naskytnout!
Guslar a gusle
Zní to sice tak, že pokud zaměníme "g" za "h", "u" za "ou" (tato pravidla normálně dost často platí), tak nám vznikne český překlad housle. To je ale omyl. Srbské gusle jsou nástroj sice strunný, ale jiný než housle. Drží se vlastně spíše jako basa, ale jsou maličké, možná i menší než housle. Je to typický srbský národní hudební nástroj.
Na tento nástroj se hraje smyčcem, který rozeznívá jednu až dvě struny. Melodie guslí by měla věrně kopírovat zpěv guslara. Melodie, pravda, není vždycky zcela zajímavá, důležité jsou hlavně texty, které obvykle reflektují aktuální události, což platí dodnes. Takže není problém slyšet zpěvy o Miloševićovi v Haagu apod.
Autorkou textu je Radka Nováková, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.