Hlavní a největší město Srbska má cca 1,7 milionu obyvatel a leží na strategickém místě, na soutoku balkánských veletoků Dunaje a Sávy na jižním okraji Panonské pánve. V průběhu historie bylo město vždy křižovatkou mezi Západem a Východem. Dnes je hlavním ekonomickým centrem Srbska s rozvinutým průmyslem, ale také významným městem kultury. Koná se tu např. filmový festival (FEST), který byl od roku 1971 jediný v bývalém východním bloku, který občas přilákal i nějakou hollywoodskou hvězdu. Další zajímavou událostí je mezinárodní divadelní festival (BITEF), festival klasické hudby, knižní festival a dokonce pivní festival (Beogradski festival piva). Jugoslávský nositel Nobelovy ceny za literaturu Ivo Andrić napsal většinu ze svého díla Most na Drině právě v Bělehradě. Bělehradská univerzita byla založena teprve v roce 1808, dnes však patří se svými 90 tisíci studenty k největším v Evropě.
Bělehrad je také vyhlášený svým nočním životem. Zdejší kluby navštěvují o víkendech a svátcích nejen místní, ale také mladí lidé z Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a Slovinska, kteří mu dávají přednost před vlastními hlavními městy. V různých žebříčcích se Bělehrad umísťuje na čelných pozicích jako jedno z nejživějších „pařmenských“ měst Evropy.
Ve městě sídlí dva slavné fotbalové kluby – Crvena Zvezda Beograd (vítěz Poháru UEFA v roce 1991) a Partizan Beograd. Rivalita těchto dvou klubů je obrovská a jejich vzájemná utkání jsou označována jako Velké derby. Pro basketbalové, házenkářské a volejbalové zápasy nebo zápasy tenisového Davis Cupu, ale i pro koncerty je využívaná Bělehradská aréna (aktuálně zvaná Kombank Arena), která je svou kapacitou 20 až 25 tisíc diváků (dle typu akce) jednou z největších zastřešených sportovních hal světa. V posledních letech dal Bělehrad světu několik špičkových tenistů, především Annu Ivanovićovou, Jelenu Jankovićovou a Novaka Đokoviće.
Historie Bělehradu
Už ve 3. století př. Kr. se zde usadili Keltové, v té době se město jmenovalo Singidunum (singi = kulatý, dunum = pevnost či město). V 1. století n. l. potom přišli Římané, pro něž bylo Singidunum po 400 let důležitým vojenským táborem na hranicích říše. Po několika útocích barbarských kmenů se zde v 7. století nakonec natrvalo usadili Slované. Název Singidunum byl zapomenut a začalo se používat jméno Beligrad („bílá pevnost“, „bílý hrad“), později Beograd, odkazující na barvu kamene, z něhož bylo město vystavěno.
Strategická poloha Bělehradu vedla k mnoha válkám a soupeřením středověkých států, Byzantinců, Bulharů, Maďarů a Srbů. Historické jádro srbského středověkého státu leželo v dnešním jižním Srbsku a v Kosovu, teprve po porážce Srbů Turky v bitvě na Kosově poli v roce 1389 byl tento stát prakticky zničen. Poté, co v roce 1403 vznikl tzv. Srbský despotát pod vládou Stefana Lazareviće, se Bělehrad stal hlavním městem zbývajícího území Srbska. Dlouho se Bělehrad Turkům úspěšně bránil, např. v roce 1456 odrazil pod vedením maďarského vojevůdce Jánose Hunyádyho obléhání obrovské turecké armády. Protože šlo o zásadní střet mezi křesťanstvím a islámem, nechal tehdy papež každý den v poledne zvonit zvony na kostelech vybízející k modlitbám za vítězství. Protože novinka o vítězství dorazila na některá místa dříve než papežův příkaz, stala se ze zvonění oslava vítězství. A polední zvony v křesťanských kostelech po celém světě dodnes připomínají tuto událost.
V roce 1521 však už sultán Sulejman II. Nádherný oblehl Bělehrad s 250 tisíci vojáky, dobyl ho a pro Turky se tak otevřela cesta k dalšímu dobývání Evropy a obležení Vídně. Bělehrad se stal nadlouho sídlem turecké provincie (sandžaku) a brzy byl se 100 tisíci obyvateli největším městem říše po Istanbulu. V 17. a 18. století bylo město třikrát dobyto Habsburskou říší a třikrát znovu získáno zpět Turky. Po povstáních Srbů a osvobození od Turků se v roce 1842 znovu stalo hlavním městem srbského státu, později i daleko rozsáhlejšího Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a následně Jugoslávie.
Poloha Bělehradu na soutoku Dunaje a Sávy a na křižovatce mezi západní a východní Evropou byla pro Bělehrad vždy požehnáním, ale zároveň prokletím, protože byl mnohokrát zničen či vypleněn. Většina dnešní zástavby pochází z dob obnovy města po druhé světové válce, za níž byl Bělehrad bombardován a Srbsko obsazeno Hitlerem. V roce 1999 bylo město znovu vážně poničeno bombardováním NATO během kosovské války. Bombardovány byly např. budovy několika ministerstev, budova RTS (Radio-televizija Srbija), hotel Jugoslavija, budova ústředního výboru komunistické strany z časů Jugoslávie (věž Ušće, nejvyšší budova města) a telekomunikační věž Avala. Zasaženo bylo i několik nemocnic a čínská ambasáda. O rok později téměř milion lidí v ulicích Bělehradu přinutil prezidenta Slobodana Miloševiče, který zatáhl zemi do balkánských válek, odstoupit z funkce.
Bělehrad – zajímavosti a památky
Staré město
Park Kalemegdan – se 30 ha největší park ve městě, který zahrnuje pevnost Kalemagdan, vojenské muzeum, zoo a další objekty. Najdeme zde také dva meziválečné památníky. „Posel vítězství“ připomíná úspěšný průlom u Splitu za 1. světové války. Původně měl stát v centru města, ale otevřená nahota postavy pohoršovala, a tak byl umístěn v parku. Památník Francii je pomníkem francouzským vojákům, kteří zemřeli za 1. světové války v Jugoslávii při boji proti /Habsburkům. Zpodobuje koupající se postavu, která znamená, že se vojáci koupali ve vodách odvahy…
Pevnost Kalemegdan – má jméno složené z tureckých slov kale (pole) a megdan (bitva), což odkazuje spíše na plošinu pod pevností než na samotnou pevnost. Pevnost totiž ční nad okolní krajinu a je odtud pěkný výhled na všechny strany i na soutok Dunaje a Sávy. Osídlena byla už od časů Keltů a Římanů, dnešní budovy byly postaveny v časech srbského despotátu, Habsburků a Turků.
Věž Nebojša – někdejší součást pevnosti Kalemegdan dole na břehu řeky stojí dnes u řeky osamoceně. Věž byla postavena v 15. století a měla chránit přístav s pomocí kanónů.
Kneza Mihaila (ulice knížete Michaila) – pěší zóna a hlavní tepna procházející starým městem.
Mešita Bayrakli – byla postavena po znovudobytí města Turky v roce 1690. V překladu název znamená „mešita vlajky“, protože kdysi se věřící svolávali k modlitbě vyvěšením vlajky. Dnes je mešita osamocenou a vcelku zanedbanou muslimskou památkou uprostřed čistě pravoslavného města. V roce 2004 byla poničena v reakci na protisrbské nepokoje v Kosovu.
Pravoslavná katedrála sv. Michala (Saborna crkva) – katedrála vybudovaná na příkaz knížete Miloše Obrenoviče v letech 1837–40. Obrenovič je pohřbený v kryptě společně se dvěma syny.
Trg studentski (Studentské náměstí) – stojí na místě využívaném kdysi Turky jako hřbitov, poté jako tržiště. Srbové ho změnili na veřejný park.
Turbe šejk Mustafa – jedna z mála tureckých staveb, které se v Bělehradu zachovaly. Jde o mauzoleum postavené koncem 18. století původně jako součást kláštera dervišů.
Trg republike (Náměstí republiky) – podlouhlé náměstí s neoklasickou budovou Národního muzea a také budovou Národního divadla. Jezdecká socha knížete Michala Obrenoviće připomíná osvoboditele Srbska od Turků, který vládl v letech 1839–68. Místní si u této sochy často dávají sraz s tím, že se sejdou „u koně“, stejně jako je tomu v Praze u svatého Václava. V Národním muzeu se nachází mimo jiné i bohatá sbírka italského umění (Tizian, Caravaggio, Tintoretto, Veronese), francouzského umění (Renoir, Monet, Degas, Lautrec) i vlámského umění (van Gogh, Rembrandt) a mnoho dalších slavných děl.
Skadarlija – původně romská čtvrť vznikla ve třicátých letech 19. století, ještě v průběhu 19. století se však proměnila v bohémskou čtvrť oblíbenou malíři, herci, hudebníky a spisovateli. S nadsázkou bývá místními srovnávána s pařížským Montmartrem. Jedná se o pěší zónu ulice Skadarska a okolní uličky s mnoha autentickými restauracemi s tradiční srbskou kuchyní. Po večerech tu někdy hrají kapely naživo tradiční hudbu. Čtvrť je pojmenovaná na počest albánského města Skhodër (Skadar).
Moderní město
Parlament – klasická budova z počátku 20. století. Právě před ní se konaly hlavní opoziční demonstrace proti Miloševičovu režimu v říjnu 2000.
Kneza Miloša (ulice knížete Miloše) – jedna z nejpoškozenějších oblastí během bombardování NATO v roce 1999, protože zde stojí budovy ministerstva vnitra, obrany a spravedlnosti. Některé budovy jsou stále zničeny a neopravené.
Náměstí Tašmajdan – příjemný park, v němž dnes stojí památník dětem zabitým při náletech NATO. Na náměstí také stojí budova rádia a televize (RTS) zničená při náletu v dubnu 1999. Tehdy zemřelo 16 zaměstnanců. Hrozné je, že vedení televize o hrozbě náletů vědělo, ale zaměstnanci dostali příkaz, že nikdy, ani při bombardování, nesmí v pracovní době budovu upustit.
Muzeum Nikoly Tesly – je věnováno muži, kterého Srbové uctívají. Uvidíte tu jeho osobní předměty a modely jeho vynálezů. Tesla mj. vynalezl asynchronní motor, objevil princip střídavého proudu a uvedl v život i bezdrátovou komunikaci.
Chrám svatého Sávy – největší pravoslavný kostel na Balkáně a výrazná dominanta města. Jeho náročná stavba začala už v roce 1894 a byla několikrát přerušena, zejména v důsledku politických událostí. V roce 2004 byl kostel konečně dokončen, jeho interiér však stále dokončen není. Chrám svatého Sávy stojí na místě, kde údajně osmanský vládce Sinan Paša spálil ostatky národního světce svatého Sávy.
Titovo mauzoleum – areál tvořen Muzeem 25. května a tzv. Domem květin (Kuća cveća). V Domě květin je Titův hrob z mramoru a jeho sbírka štafetových kolíků, v muzeu potom předměty spojené s jeho vládou (dary od jiných státníků). Chybí však jakékoliv popisky či informace z Titova života. Lze se sem dostat z centra autobusem linkami číslo 40 a 41 z Trgu republike, směr Dedinje, zastávka „Muzej 25 maja“.
Ostrov Ada Ciganlija
Bývalý ostrov při ústí řeky Sávy s umělou přehradou nabízí koupání v čistší a teplejší vodě, než jaká je přímo v řece Sávě. Je to oblíbené místo pro trávení volného času. Dlouhé pláže doplňuje spousta sportovních zařízení a hřišť. V areálu se můžete zabavit i v Adventure Parku.