Turistika - Ubytování v horách - Značení a vybavení - Rumunská pohoří - Outdoorové aktivity
Turistika v Rumunsku
To, co nejčastěji cestovatele do Rumunska táhne, jsou právě rumunské hory. Není se čemu divit, rumunské Karpaty jsou nejen díky své rozloze, ale i díky rozmanitosti (nejen) přírodních scenerií, které v těchto končinách můžeme zhlédnout, svým způsobem unikátní. V horách jakoby se zastavil čas. Dřevorubci svážejí dříví pomocí koní, ovčáci pasou stáda ovcí na rozlehlých lukách a po hřebenech hor se prohání polodivocí koně. Setkání s horskými samotami je pro nás jako cesta o několik staletí zpět. Doškové střechy, malá políčka s kukuřicí, primitivní pece na chléb… Pohoří převyšující výšku 2 000 metrů nám mohou připomínat alpské štíty. Rumunské hory nám opravdu nabízí téměř vše – vrcholky, pastviny, samoty, soutěsky, jeskyně, jezera, hluboké lesy či nekonečné pláně.
Jeďte do Rumunska a Moldavska v dobré partě
Ubytování v rumunských horách
Pohoří se dost často podstatně liší jedno od druhého, stejně tak se liší jejich zázemí pro turisty. Mnohé rumunské hory nemají ani jednu turistickou chatu a je tedy nutností být vybaven stanem nebo tuláckou duší a spát pod širým nebem. Dobré zkušenosti mám s přespáváním v salaších či ve vysoko položených senících, které slouží jako shromaždiště pro sekáče kosící přes léto horské louky.
Často se v rumunských horách vyskytují tzv. refugiu (pl. refugii) neboli útulny. Jejich kvalita i kapacita je rozdílná. Někdy jsou to jen jakési plechové iglú (jako např. na Fagaraši), kam se vejde zhruba 15 lidí a jejich charakter je spíše nouzový. Oproti tomu existují i útulny velice komfortní, které vypadají jako chaty. V těchto komfortních útulnách se dá i zatopit, bývá tam několik místností, stůl a občas i lehce zařízená „kuchyňka". Ani v jednom z těchto případů se za útulnu neplatí. Útulny jsou udržovány skupinami nadšenců či horskou službou a je tedy vhodné například po opuštění útulny opět nasekat dříví či zanechat konzervu pro další návštěvníky…
V některých pohořích se pochopitelně nacházejí i horské chaty. Jedná se zejména o turisticky frekventovaná pohoří, jako je např. Fagaraš či Bucegi, zde jsou i ve vyšších polohách chaty celkem dobře vybavené a nenabízí pouze přespání, nýbrž i něco k jídlu. Avšak situace ohledně horských chat se v Rumunsku celkem rychle mění a to, co platí dnes, nemusí platit zítra. Navíc s přibývajícími turisty roste i počet chat (zejména v přístupových místech do hor) a jejich služeb. Všeobecně bych doporučoval se o situaci ohledně chat informovat na internetových stránkách příslušných horstev, rozhodně bych slepě nespoléhal na mapy (i když vydané v nedávné době), samotnému se mi již několikrát stalo, že na papíře byla chata, ale ve skutečnosti po ní nebylo ani stopy.
Nejjednodušší, nejlevnější a nejspolehlivější je mít s sebou na hory vlastní přístřešek. Stanování není v Rumunsku nijak omezené a můžete si tedy stan postavit téměř kdekoli. Výjimku, vedle soukromých pozemků, tvoří některé národní parky, kde se smí tábořit jen na vyznačených místech. Výhodou takto vyznačených tábořišť je, že téměř vždy zaručují i přítomnost vody, avšak taky často vylučují romantickou samotu. Stanovat mimo doporučená tábořiště, zejména během léta, tedy hlavní turistické sezóny, nedoporučuji. Pokuty jsou vysoké a pocit ničitele přírody také není příjemný. Pokud se dostanete z hřebenů hor do údolí, tak se s ubytováním nemusíte trápit – stačí se někoho ve vsi zeptat, zda byste si nemohli postavit stan na jeho zahradě a bude vám zajisté vyhověno. Pokud si předem majitel louky/zahrady za stanování nic neřekne (což bude většina případů), tak nemusíte nic platit.
Značení a potřebné vybavení
Značení v rumunských horách je na dobré úrovni. Značky jsou rozlišeny do tří barev – modré, červené a žluté. Značky se dále dělí na pruh, který značí většinou hlavní trasu, zejména hřebenovku, trojúhelník značící většinou nejrychlejší sestup z hřebene nebo vedlejší trasy, kruh značící okruhy a kříž pro cesty spojující dvě nebo více tras. I přes zmíněné velmi slušné značení můžete na některých pohořích narazit na úseky značené nepřehledně. Všeobecně opět platí, že čím navštěvovanější pohoří, tím lepší značení. Problém taky může nastat ve chvíli, kdy se pohybujete v zalesněných částech hor a právě v těchto částech zrovna probíhá těžba dřeva. Zjistíte, že cesty rozjezdily stroje dřevorubců a stromy, na nichž byly značky, jsou pokáceny…
Co se týká výbavy do rumunských hor, tak není potřeba nic speciálního. Často mi však přijde, že lidé si myslí, když Rumunsko leží na jih od ČR, že i na horách tam musí být teplo. Je pravdou, že počasí v Rumunsku je teplejší než u nás, avšak nadmořská výška a rozlehlost hor dělají své. Například v nejvyšším pohoří Fagaraši panuje subarktické klima – skoro celý hřeben se nachází kolem 2 000 metrů nad mořem. Zimní přechody hor jsou také možné, ale ty doporučuji jen těm zkušeným. Stejně tak je to se skialpinismem.
Rumunské hory – jednotlivá pohoří rumunských Karpat
Je velmi obtížné vybrat a popsat jen několik pohoří, protože všechny rumunské hory jsou krásné a co víc, každé pohoří je trochu jiné. Existuje hodně pohoří malých co do rozsahu, ale překypujících přírodními krásami (např. Ceahlău, Hășmăș, Gutâi a mnohá další). Na některá pohoří vám stačí pár dní, abyste poznali jejich krásy, na jiná vám nestačí ani několik týdnů. Tento výběr popisuje pohoří, která považuji za nejvýznamnější a zároveň nejvhodnější k prvnímu seznámení s rumunskými horami.
Pohoří Făgăraș (Fagaraš)
Făgăraș je s horou Moldoveanu (2 543 m n. m.) nejvyšší rumunské pohoří. Stejně tak si k němu můžeme přiřadit několik dalších rumunských nej. Je to pohoří s nejvíce vrcholy přesahujícími 2 000 metrů, nejrozlehlejší a nejchladnější pohoří a možná také pohoří nejnavštěvovanější.
Hřeben Făgărașe měří přes 70 km a jeho přechod bych doporučoval jen zdatným horalům. Do pohoří vede několik přístupů a záleží tedy jen na vás, odkud chcete pohoří přejít, či zda se chcete jen vydat na jednodenní túru.
Pokud se vám nechce dlouho stoupat lesem pěšky, je možné vyjet po tzv. Transfagarašské magistrále až do výšky 2 000 m n. m. k jezeru Bâlea lac a odtud se dá napojit přímo na hřeben. Pokud vím, tak neexistuje žádná pravidelná linka, která by Transfagarašskou magistrálu překonávala, takže pokud nemáte vlastní vůz, musíte se spolehnout na autostop. Cestovat po Transfagarašské magistrále je opravdu zážitkem, protože silnice je doslova nalepená na stěny horského masivu. Komunikací, která je nejvhodnější na přístup do hor, je ale silnice Sibiu - Făgăraș - Brašov. Přímo z ní odbočují cesty, které vás dovedou do prvních chat pod horami, od kterých vedou značené turistické trasy.
Ideální zastávkou před/po výstupu do hor je město Sibiu. Patří bezpochyby mezi nejkrásnější města v Rumunsku, navíc je v něm několik perfektních knihkupectví, kde lze sehnat mapy rumunských horstev. Z jižní strany Fagaraše doporučuji navštívit město Curtea de Argeș.
Căliman
Národní park Căliman patří mezi nejopuštěnější pohoří v Rumunsku. Jeho nejvyšší horou je Pietrosul dosahující 2 100 m n. m. Pohoří je proslulé svoji divokostí a je fakt, že hloubka lesů, které leží pod nejvyššími vrcholy, je opravdu fascinující. Naposledy, když jsme z călimanských hor klesali, tak jsme snad dva dny šli jen lesy, než jsme narazili na první civilizaci. Ale pohoří Căliman nejsou jen lesy. Mezi nejkrásnější část hor patří jeho hřeben, který se dá přejít jak od západu na východ (výchozí bod vesnička Colibița, kde je penzion, obchod a možnost koupání v přehradě), tak od východu na západ (výchozím bodem je Gură Haitii, ves kousek od města Vatra Dornei).
Hřebenovka je nenáročná, avšak komplikace působí dlouhé úseky téměř neprosekané kleče (asi půl hodiny chůze od vrcholu Bistriciorul). Připravte se tedy na potrhané oblečení a několikahodinové prodírání se klečí, které vám bude připomínat bloudění Alenky v Říši divů. Mezi vyhledávané zajímavosti pohoří patří skalní úkaz Dvanáct apoštolů, který se dá navštívit během jednodenního výletu z Gura Haitii. Horské chaty ani útulny na Călimanu nehledejte…
Apuseni
Apuseni, Západní hory, leží nedaleko hranice s Maďarskem a patří k jedněm z nejvíce navštěvovaných pohoří v Rumunsku. Samotný pojem Apuseni zahrnuje celkem šest pohoří. Nejznámější a nejnavštěvovanější jsou pohoří Bihor a Vladeasă. V Bihoru leží nejvyšší vrchol celé soustavy, hora Cucurbăta Mare (1 847 m), zatímco Vladeasă je proslulá krásami svého krasu. Já osobně mám ale nejraději menší pohoří Trascău. V kopcích jsou rozesety samoty, které vám připomenou, jak se žilo ve středověku – malá políčka, dokonce i malé chmelnice, vysoké doškové střechy odolávající zimním přívalům sněhu, žádný proud, ani pořádné cesty, do některých stavení se dostanete jen na koni.
Trascăuské pohoří láká zejména svými soutěskami, z nichž nejznámější je Cheile Râmețului. V jejím ústí je klášter a turistická chata. Hezký je jednodenní výlet, kdy jednu z cest můžete absolvovat dnem soutěsky a druhou jít po jejím okraji. Do pohoří je několik přístupů, do Bihoru a Vladeasy je nejlepší přístup ze silnice číslo 75 vedoucí z Turdy do Ștei. Do pohoří Trascău je nejlepší vstupovat ze soutěsky Cheile Râmețului nebo z vesnice Întregalde, která leží na druhé straně hor.
Retezat
Na jižní straně karpatského oblouku se nachází pohoří Retezat. Dělí se na dvě jednotky – Malý a Velký Retezat. Malý Retezat je nazýván malým nejen proto, že je menší co do rozlohy, ale i jeho vrcholy dosahují nižších nadmořských výšek a nepřesahují 2 000 m n. m. Obě části Retezatu se dost liší, Malý Retezat je na rozdíl od Velkého pohoří vápencové. Retezat je kromě krásných horských scenerií známý i bohatostí svojí fauny. Turista si musí, pokud hory navštěvuje v létě, dávat pozor na hady, kteří se každoročně stávají příčinou úmrtí návštěvníků jižních Karpat.
Ve velkém Retezatu se nachází i několik turistických chat. Mezi nejkouzelnější patří cabana Gențiana, která nabízí pohodlné ubytování, plynový vařič k zapůjčení, dobrý bylinkový čaj a to všechno jen za pár desítek korun. Navíc poloha chaty je vhodná k výletům do hřebenových partií. U jezera Bucura leží útulna stejného jména, která je zároveň i stanicí horské služby. Do jejího nitra se vejde cca 15 nocležníků, kteří spolu sdílejí jednu místnost. U jezera je i tábořiště. Důležité je vědět, že Retezat je jedním z rumunských národních parků, a proto se v něm musíte pohybovat jen po označených stezkách a nocovat jen na vyznačených tábořištích.
Výchozí body do hor se nachází na trati Simeria-Petroșani nebo z jihu Petroșani-Lupeni. Ideálním bodem je například obec Pui, kde je i vlaková stanice. Záleží na tom, do jaké části hor se chcete vydat.
Rodna
Na severu Rumunska na hranici Transylvánie a Moldávie leží pohoří Rodna, které je národním parkem. Jeho vrcholy dosahují výše přes 2 000 m n. m. Rodna nebo Munții Rodnei (hory Rodny) je velice krásné a příjemné pohoří, kde naleznete jak hluboké lesy, tak skalnaté vrcholky. Hřeben Rodny není nijak náročný a ani není bohatý na exponovaná místa, takže jeho přechod zvládnou i méně zdatní horalé. Rozhodně to však neznamená, že Rodna jsou nějaké kopečky!
Na hřebenu Rodny nejsou žádné chaty, a tak se musíte spoléhat na to, co si nesete na zádech. Opět platí, že vzhledem k tomu, že je Rodna národní park, je nutné stanovat pouze na vyznačených tábořištích. Do Rodny se dá vyrazit buď ze sedla Șetref a přejít celý hřeben až do sedla Prislop, nebo vyrazit z horského letoviska Borșa, odkud se dá vystoupat až na nejvyšší vrchol Pietroșul a napojit se na hlavní hřeben.
Další outdoorové aktivity v Rumunsku
Rumunsko je pro všemožné outdoorové aktivity jako stvořené a rozhodně se nemusíte omezovat na rumunská horstva. V Rumunsku je možné provozovat od horolezectví přes paragliding až po potápění. Opět zejména hory nám nabízí v tomto ohledu nejvíce možností, ale ani moře v Rumunsku není pro extrémní sporty nezajímavé.
Na území Rumunska se nachází podmořská rezervace 2 Mai – Vama Veche a právě ve vsi Vama Veche, která je známá i svými pěknými plážemi, se nachází i potápěčské centrum. Těm, kteří se rádi plaví a přitom pozorují zvěř, se na pobřeží Černého moře také nabízí návštěva Dunajské delty. Delta je hlavně vyhlášený ornitologický ráj a největší přírodní rezervace v Evropě co do rozlohy. I pro nezapáleného ornitologa však má svoje kouzlo putovat rameny delty na kajaku či jiné loďce a věnovat se pozorování bohaté fauny a flóry, nemluvě o možnostech rybaření.
Další možností jsou vodácké aktivity. Za dobrého stavu vody jsou četné horské říčky sjízdné a nabízí krásný pohled z lodi na okolní krajinu. Větší toky bývají většinou nevábně špinavé, a tak plavbu po jejich vodách nedoporučuji.
Příznivci skalních stěn si také v Rumunsku nemohou stěžovat na nedostatek vyžití. Zejména vápencových horolezeckých terénů je v zemi hodně. Ať již mluvíme o terénech v jižní části apusenských hor (pohoří Trăscău), které jsou našim hranicím nejbližší, nebo o pohoří Piatra Craiului, které je podle mnohých nejkrásnějším z rumunských pohoří a je též známé četností horolezeckých cest. Pokud se chcete dozvědět o horolezectví v Rumunsku více, podívejte se na web Carpati.org a případně kontaktujte rumunskou horskou službu, která vám poskytne více informací o lezení v té či oné lokalitě.
Autorem textu je Bohumír Krampera, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.