José Martí - Che Guevara - Fidel Castro - Revoluční hesla
José Martí
Téměř v každém kubánském parku najdete sochu národního hrdiny José Martího. Kdo to ale byl a proč je na Kubě tolik oblíbený a oslavovaný?
José Julián Martí Pérez se narodil 28. ledna 1853 v Havaně. Matka pocházela z Kanárských ostrovů a otec ze španělské Valencie. Obecně ho jeho krajané považují za hlavního modeláře kubánské národnosti a přezdívají mu mimo jiné „apoštol nezávislosti“, „učitel“ a „národní hrdina“. Je považován za největšího kubánského vlastence.
Již od raného věku bojoval proti španělské nadvládě (byl kvůli tomu z Kuby dokonce 2x vyhoštěn) a v roce 1892 založil Kubánskou revoluční stranu (Partido Revolucionario Cubano – PRC). V exilu se setkal s Antoniem Maceem a Máximem Gomézem a společně se 40tisícovou armádou povstalců pod záštitou PRC rozpoutali druhou válku za nezávislost, při které Martí padl – třemi výstřely ze zbraní španělských vojáků byl sražen ze svého nápadného bílého koně.
Byl také zapáleným politikem, básníkem a filozofem – mezi jeho hlavní myšlenky, které následně o několik desítek let později převzal i Fidel Castro, patří odpor k USA, volání po rovnosti ras a vzdělání kubánského národa. Dá se říci, že na těchto myšlenkách stojí prakticky celá revoluce až do dnešní doby.
Che Guevara
Ernesto Rafael Guevara de la Serna, přezdívaný jako El Che, se narodil 14. června 1928 v argentinském Rosariu.
Již od raného mládí četl díla Marxe a Engelse, která mu vštípila jeho levicovou orientaci. Jeho přesvědčení bylo ještě podtrženo jeho cestami na motocyklu po Latinské Americe (zdokumentované v díle Motocyklové deníky), kde se setkal s ukrutnou chudobou a čím dál více si uvědomoval nespravedlnost a rozdíly mezi životní úrovní místních obyvatel.
Když se v Mexiku seznámil s Fidelem Castrem, rozhodl se připojit k invazi na Kubu s cílem sesadit Batistův režim a zavést v zemi socialismus. Tenkrát ještě v pozici lékaře se tedy vypravili na lodi Granma směr Santiago a po několika letech bojů, kdy se Che vypracoval až na Fidelovu pravou ruku, revoluce zvítězila. Napomohlo tomu i přepadení Batistova vojenského vlaku (Tren Blindado) ve městě Santa Clara, které Che uskutečnil. Následně Che Guevara Kubu opustil, aby pokračoval v šíření revolučních myšlenek v dalších státech (Kongo, Bolívie).
Che Guevara zemřel v roce 1967 v Bolívii, kde byl zajat a následně popraven. Jeho ostatky byly o mnoho let později převezeny do města Santa Clara, kde v mauzoleu odpočívá dodnes.
Fidel Castro
Fidel Alejandro Castro Ruz, narozen 13. srpna 1926 jako nemanželský syn bohatého farmáře a jeho kuchařky a služebné (kteří se ale po letech vzali), je bezesporu jednou z nejznámějších kubánských osobností.
Už při studiu práv na Havanské univerzitě byl členem Ortodoxní strany kubánského lidu, za kterou následně i kandidoval ve volbách, které byly poté Batistou zrušeny. To mu dalo podnět se o požadované změny ve své zemi postarat jinak.
Ovlivněn myšlenkami Marxe, Lenina a Martího zosnoval v roce 1953 ozbrojený útok na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba s cílem zmocnit se zde uložených zbraní a zahájit občanské povstání. Útok byl ale neúspěšný a ti, co přežili a nebyli zajati, utekli do hor Sierra Maestra. O tři roky později se vylodili (nebo podle jeho vlastních slov spíše ztroskotali) s jachtou Granma u východních břehů Kuby, kde je o pár dní později našli Batistovi vojáci – přeživší opět utekli do úkrytu hor Sierra Maestra, kde Fidel začal plánovat další postup k vítězství revoluce nad Batistovým režimem.
Postupem času získávali čím dál více přívrženců z řad obyčejných Kubánců, kteří si také přáli Batistův pád. Přelomovým okamžikem bylo vykolejení obrněného vlaku ve městě Santa Clara pod taktovkou Che Guevary, díky němuž získali další zbraně. Po tomto útoku dostal Batista strach, nasedl na své letadlo a Kubu opustil.
1. ledna 1959 Fidel Castro v Santiagu de Cuba oznámil vítězství revoluce a vydal se džípem do Havany, kde byl jmenován šéfem ozbrojených složek (Comandante en Jefe), premiérem a nakonec i prezidentem Kubánské republiky (až v roce 1976).
Za doby svého vládnutí provedl Castro mnoho reforem. Mezi nejznámější patří znárodnění velkých firem, centralizace ekonomiky, agrární reforma (zabavení půdy velkostatkářům a její rozdělení mezi prostý lid), reforma zdravotnictví (podařilo se snížit dětskou úmrtnost při narození na jednu z nejnižších v Latinské Americe) a školství (během pár let se téměř podařilo vymýtit analfabetismus na Kubě).
V dobách napojení na Sovětský svaz se kubánskému lidu dařilo relativně dobře, po pádu sovětského bloku v roce 1991 ale nastalo pro Kubánce velmi krušné období nazývané speciální období (Período Especial), které trvalo dlouhá léta a mnoho Kubánců trpělo hladem a nedostatkem základních věcí k běžnému životu.
V roce 2008 Fidel přenechal vládu svému bratru Raulovi a stáhl se kvůli špatnému zdravotnímu stavu do ústraní. I přesto ale stále zůstává náměstkem Národního shromáždění lidové moci (Asamblea Nacional del Poder Popular) a prvním tajemníkem Komunistické strany Kuby.
25. listopadu 2016 Raúl Castro oficiálně oznámil v kubánské televizi Fidelovu smrt a o pár dní později se jeho ostatky vydaly na poslední pouť do Santiaga de Cuba, kde na hřbitově svaté Ifigenie odpočívá.
Hesla revoluční propagandy na Kubě
Na Kubě nejsou k vidění žádné reklamní billboardy – reklama zde ani není potřeba, zboží na výběr moc není a Kubánci tak téměř okamžitě skoupí v podstatě všechno, co se v obchodech objeví.
Co ale na Kubě hojně uvidíte, jsou různá hesla propagandy revoluce – ať už se jedná o různé nástěnné malby, obří cedule u silnic a na budovách nebo o ručně psané cedulky na výlohách obchodů.
Autorkou textu je Michaela Salcedo Torres, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.