Historie města - Památky města
Historie Bělehradu
V mezinárodní terminologii se jmenuje Belgrade. Město zvané Bílé město (beo + grad = bílé + město) má bohatou a slavnou minulost a jeho kořeny sahají až do dob římského impéria. Ale kdepak, najdeme zde dokonce archeologické nálezy dokládající pobyt již pradávných Keltů. Ono by se dalo čekat, že oblast někdo brzy obsadil, neboť strategická pozice na břehu dvou velkých řek odjakživa lidi přitahovala.
Římané město obsadili a přejmenovali na Singidunum, v překladu Bílé město. Od šestého století zde vládla pro změnu říše Byzantská, jejíž východní evropsko-orientální kultura a později i náboženství zanechaly v zemi dodnes nesmazatelné stopy. S úpadkem Cařihradu se do země přistěhovali Slované a dodali tak střípek do bělehradské skládanky.
Za to, že se o Srbsku začalo uvažovat jako o středověkém významném městě, mohou tak trochu i Češi, respektive husité. Husitské války české země natolik zdecimovaly, že Srbsko dostalo příležitost stát se jedničkou v těžbě stříbra, díky čemuž se právě Bělehrad stal kulturní i hospodářskou velmocí tehdejšího evropského světa.
S příchodem Osmanů se pak Bělehrad stal hlavně útočištěm inteligence z jižních obsazených oblastí (bulharských, makedonských, řeckých...), protože více odolával tureckému náporu. Toto nové obyvatelstvo přispělo k tomu, že se Bělehrad postupně formoval jako nepsané hlavní město kultury celé balkánské oblasti.
V novověku se oblast Bělehradu postupně ocitala v rukách tu Osmanů, tu Rakušanů. Od roku 1806 (po prvním srbském povstání – více v kapitolce Historie Srbska) se Bělehrad stal hlavním městem nového Srbska (ve středověku totiž sídlem většiny panovníků bylo nedaleké Smederevo). Od konce 19. století už bylo město výhradně srbské, bez do té doby přítomné turecké posádky.
Srbové si chtěli metropoli přizpůsobit k novému obrazu svému, a tak de facto srovnali se zemí téměř všechno, co jim připomínalo staré pořádky. A tak při návštěvě Bělehradu nečekejte procházku staletími architektury, prakticky veškerá výstavba nestojí déle než dvě stě let.
Zajímavosti a památky Bělehradu
Bělehradská architektura, což je zpravidla první, čeho si člověk ve městě všimne, je poměrně nová, nejstarším budovám není ani dvě stě let, neboť Srbové po oproštění od osmanské nadvlády zničili všechno, co jim Turky připomínalo, což bylo vlastně všechno... Bělehrad tak vznikal v podstatě znovu!
Ocitnete-li se v Bělehradě, těžko uniknete setkání s kulturním a historickým komplexem Kalemegdan. Kalemegdan je rozsáhlý park v centru města, s výhledem na jedinečný soutok Sávy a Dunaje. Součástí parku je pevnost určená původně především vojenským obranným účelům – to je patrno již z názvu tureckého původu: "kale" znamená park a "megdan" (někdy také "mejdan") značí souboj, střet, utkání. Tato zelená část centra je natolik velká, že se sem kromě památek vešlo i vojenské muzeum (což je tematicky na místě) a tematicky překvapivější zoo (poměrně malé).
Blížíme-li se do města směrem od chrámu sv. Sávy (stále ještě ne zcela dostavěný monument z bílého mramoru), projedeme či projdeme velikým kruhovým náměstím a objezdem Slavija a dále pokračujeme monumentálním bulvárem Terazije (tzn. váhy, což připomíná prvotní účel kdysi kupecké a řemeslnické oblasti). Bulvár pochází z poloviny 19. století a najdeme na něm mj. unikátní hotel Moskva v honosném secesním stylu nebo fotogenickou kašnu před hotelem Terazijska česma.
Abychom spojili park Kalemegdan s bulvárem Terazijemi, máme zde ulici Kneza Mihaila (knížete Michala). Je jednou nejstarších v Bělehradě, je převážně pěší a v noci to na ní žije možná více než přes den. Srbové jsou lidé, kteří se rádi druží a rádi ponocují. Zde je tedy můžete potkat v noci skoro všechny, ano, tak to při vytížení ulice alespoň působí.
Skadarlija, to je zase čtvrť umělců a bohémů. Je velice malebná, s nespočtem kaváren a drobných obchůdků a velmi příjemnou atmosférou dlážděnou "kočičími hlavami". Velmi fotogenické místo, alespoň jeden večer či odpoledne stojí za to věnovat tomuto magickému koutku s roztomilými domky a milými obyvateli.
V málokterém hlavním městě je nemožné dát si sraz tzv. "pod koněm". Ani srbská metropole nám toto "právo" neupře. Trg Republike (Náměstí Republiky) v samém srdci města nabízí jezdeckou sochu Mihaila Obrenoviće, ideální místo setkávání. Vzhledem k poměrně rozsáhlé ploše je náměstí vhodným místem k "menším" demonstracím. Například po smrti S. Miloševiće (v roce 2006, zemřel během soudních procesů v Haagu) se zde setkali lidé, jež tato událost příliš nerozlítostnila.
Ada Ciganlija je dalším místem, které by člověk neměl ze svého seznamu vypustit. Jedná se vlastně o městskou pláž, a to v celé své parádě. Kolem jezera vzniklého na řece Sávě se vám pouhé 4 km od centra metropole nabízí veškeré vyžití rekreační, sportovní (plavání, vodní lyžování, ba i lyžování na umělých otáčivých kopečcích, plážový volejbal) i kulturní. Kavárničky kolem řeky jsou něco velmi typického výhradně pro Bělehrad – jsou to totiž z drtivé většiny house-boaty (tzv. "splavovi"), na nichž se od pití přes jídlo dostanete i k živé hudbě, tanci, diskotékám, zkrátka, co hrdlo ráčí.
Během vojenských událostí roku 1999, kdy bylo Srbsko bombardováno NATO za své prohřešky páchané v Kosovu, trpělo nejen obyvatelstvo. Dodnes je to (asi spíše naschvál?) patrné i na budovách. Vládní budovy v ul. Nemanjina ulica jsou dodnes napůl stržené, z čehož je jasně vidět, jaké to asi tehdy musely být výbuchy! Také budovy rozhlasu a televize utrpěly na kráse, bohužel v nich také zahynuli někteří pracovníci, kteří měli zákaz před ohlášeným bombardováním uprchnout, protože jinak by se prý už do práce vracet nemuseli. A také se nevrátili.
Stejně neblahý osud, jaký postihl veřejné stavby v centru hlavního města, potkal i televizní věž nedaleko za městem – Avala. Po někdejší pýše zůstala v zemi v podstatě jen obrovská díra na kopci, na němž je mj. také krásné výletiště, sportovní a rekreační letovisko Bělehraďanů. Roku 2006 byla zahájena celková rekonstrukce, k níž přispívali i obyvatelé podobně, jako kdysi naši předkové na Národní divadlo. Od roku 2008 je už tedy opět hrdě na svém místě, a to v podobě kopie té původní.
Co se kultury týče, Bělehrad je studnicí velkého množství koncertů, živá hudba hraje prakticky odkudkoli a cokoli, populární jsou třeba romské kapely, ať již modernějšího, či spíše dechového stylu. A ti hudebníci jsou opravdu úžasní! Vedle hudby živé je v oblibě i ta reprodukovaná – Srbové bez hudby nedají ani ránu, tancují všude a na všechno, opravdu se drží hesla: "užívej dne", a mohli bychom přidat: "ale šetři se i na noc".
Jste-li milovníky atmosféry, nenechte si ujít některý z úžasných bělehradských trhů, které jsou každodenně k dispozici v různých lokalitách, např. Zeleni Venac; koupíte zde od čerstvých organických přírodních produktů – ovoce, zelenina, nakládané olivy, různá semínka, oříšky, sladkosti a jiné pamlsky – až po zboží denní potřeby, zavazadel, ponožek a kdo ví, čeho všeho ještě.
Pokud máte zájem o bělehradské kostely, neměli byste určitě vynechat katedrálu Saborna crkva (nejdůležitější pravoslavný kostel srbské pravoslavné církve), chrám sv. Savy, kostel sv. Marka v centru nebo kostel Ružica na Kalemegdanu. Vedle sv. Savy najdete ještě malý kostelík Svetosavska crkva, kde se konají bohoslužby a interiér je velmi zajímavý. Vedle pravoslavných kostelů zde ale najdete třeba i mešitu Bajrakli – nejstarší islámskou stavbu v Bělehradě.
Velika škola v centru Bělehradu je památkou z období let 1863-1905, kdy byla nejvyšší vzdělávací institucí v Srbsku. Byla založena pro studium absolventů lycea. Měla tři fakulty: filozofickou, technickou a právní. Dnes si její skromnou, historickou, dobře zachovalou budovu můžete prohlédnout nedaleko dnešního rektorátu a Filologické fakulty v ulici Jug Bogdanova.
Novi Beograd je nejnovější a stále se rozvíjející část města, která se nachází na levém břehu Sávy. Vzniká již od roku 1947, ale stavby panelového typu vypovídají spíš o rozvoji z let pozdějších. Velmi vypovídající je pohled z letadla, kdy máte jako na dlani neuvěřitelně symetrické a geometrické systémy ulic a bloků. Paneláky jsou zde obrovské, vypadají jeden jako druhý a pocit uniformity dotvářejí i názvy ulic: blok 32, 47 atp. Toto město je však velmi důležitou součástí Bělehradu, už jen proto, že poskytuje střechu nad hlavou velké části bělehradského obyvatelstva. Také kulturní události, výstavy, koncerty apod. se tomuto koutu nevyhýbají.
Zvláštní částí města Bělehrad je Zemun. Najdete jej za řekou na severozápadě od centra. Je na něj dobře vidět z Kalemegdanu. Dominuje mu červená věž, takový komín, který má Maďarům připomínat nejjižnější bod, kam kdy sahalo jejich území (tedy Uhersko). Zemun je milé, staré městečko s nízkými starými domky a křivolakými uličkami. Dnes je to také čtvrť známá svými ilegálními aktivitami, tzv. klanu, hovoří se o zemunské mafii. Ale nejedná se o nebezpečný kout metropole, naopak, na turistu působí mírně, harmonicky a procházka tam je vřele doporučena.
Autorkou textu je Radka Nováková, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.