Vánoce - Velikonoce - Lelo burti - Další svátky
Vánoce
V zemích ortodoxního křesťanství pro nás neobvykle následují Vánoce až po Novém roce. Slaví se 7. ledna a mezi Novým rokem a Vánocemi to funguje zhruba jako u nás, skoro nikde se nepracuje a leckde je zavřeno. Vánoce zde mají hlavně duchovní význam, jen postupně se rozvíjí západní podoba oslav.
Leťte do Gruzie a Arménie v dobré partě
Velikonoce
Stejně jako u nás je i v Gruzii termín Velikonoc pohyblivý. Gruzínské Velikonoce odpovídají pravoslavnému kalendáři. Připomínka ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista na pár dní změní chod celé společnosti.
Některé tradice jsou podobné těm našim – i v Gruzii se v kostele světí ratolesti vrby, tzv. kočičky, a Květnou nedělí začíná pašijový týden. Během tohoto týdne se chystá pascha, bochánky pečené ve vysoké formě. Také se malují vajíčka – ale pozor, na rozdíl od nás jen na tmavě červeno, v odkazu na prolitou Kristovu krev. Velikonoce nejsou až do oslav vzkříšení Krista svátkem radostným. Frekvence návštěv kostela se zvyšují a slaví se jako u nás, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota.
Na Velikonoční neděli a pondělí oslavy vrcholí, protože se slaví Zmrtvýchvstání. Lidé se na ulici zdraví slovy Kriste aghsdga!, tedy „Kristus vstal z mrtvých!“ a odpovídají si slovy „V pravdě vstal z mrtvých!“. Gruzíni se v té době vydávají na hřbitovy navštívit hroby svých blízkých a berou s sebou vajíčka, paschu i další jídlo a alkohol. V tuto chvíli právě přijdou vhod malé stolečky, kterých si všimnete na mnoha hřbitovech. Rodina vybalí piknik, zavzpomíná na mrtvé, pomodlí se, odloží jim část jídla a uleje vína. Vzpomínka na zesnulé je tak veselejší než naše Dušičky.
Lelo burti
Jedna tradice za všechny: k Velikonocům i dalším svátkům se často pojí různé lokální tradice. Po celé Gruzii známá, ale jen v jediné vesnici v regionu Gurie slavená, je tradice lelo burti. Někdy se také celé akci přezdívá gruzínské rugby. Ve vesnici Šukhuti na hlavním tahu od Kutaisi na východ se na celé odpoledne přeruší doprava, aby se silnice stala hlavní osou a dějištěm zvláštní hry. Muži z horní a dolní části vesnice utvoří dva tábory a kněz jim předá velký kožený míč, každý rok nový. Ten má váhu 8 až 30 kg, je plněný pískem a je v něm pro požehnání nalité i víno. Cílem hry je dopravit míč na svoji stranu (v tomto případě za říčku) a nejsou zakázané žádné prostředky.
Velký dav mužů se tlačí na sebe a přetlačuje. Kde je míč se dá tušit jen podle ještě větší hustoty lidí. Občas se z davu vymotá někdo pohmožděný, ale lékařská pomoc je na místě. Vítězná strana získá pohár a také míč, který slouží jako místní posmrtné vyznamenání. Vítězové se usnesou, komu z mužů zemřelých od poslední hry dopřejí tuto poctu, a na jeho hrob potom položí míč. Ten tam zůstane, dokud úplně nezetlí. Hra lelo burti ve své moderní podobě má přesná pravidla, definovanou velikost hřiště a není tak brutální, ale jen v Šukhuti ji o Velikonocích můžete vidět v její původní, staré podobě.
Další svátky
Dva hlavní stání svátky navázané na moderní dějiny Gruzie jsou 9. dubna Den sjednocení, který připomíná potlačení protisovětské demonstrace v Tbilisi roku 1989, a Den nezávislosti 26. května, který oslavuje vyhlášení Gruzínské republiky v roce 1918.
Slaví se i svátky významných svatých a s tím i všichni jejich jmenovci. Den svátku nese označení svatého s příponou –ba; takže svatý Jiří, neboli Giorgi, bude oslaven svátkem Giorgoba.
Mezi dva hlavní křesťanské svátky roku, Vánoce a Velikonoce, se vklínil u nás už pozapomenutý Mezinárodní den žen. V Gruzii je to však stále příležitost si popřát, darovat kytičku (muži ženám, ale i ženy ženám), uspořádat genderově zaměřenou akci nebo si aspoň připít.
Autorkou textu je Kamila Sirotná, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.