Hlavní město gruzínského regionu Šida Kartli (Vnitřní Kartli) má v současné době asi 55 tisíc obyvatel. Leží několik kilometrů na jih od dálnice spojující největší gruzínská města Tbilisi a Kutaisi. Ačkoliv bylo osídlené už ve starověku a zdejší částečně dochovanou pevnost dokonce údajně obléhal slavný římský vojevůdce Pompeius, mnoho zajímavého toho zde z pohledu turisty k vidění není. Do Gori se jezdí především kvůli muži, který se zde narodil. Jmenoval se Josif Džugašvili a později se stal známým jako Josif Visarionovič Stalin.
Rozporuplný pohled obyvatel Gruzie na tuto osobnost je nejvíce patrný právě tady, v jeho rodišti. Stalin byl největším masovým vrahem v dějinách a poslal na smrt mnoho milionů lidí, přičemž shovívavější nebyl ani ke svým krajanům, Gruzínům. Místní sice většinou nepopírají jeho „chyby“, přesto je to pro ně především veliký muž, který po celé čtvrtstoletí vládl Sovětskému svazu, jedné ze dvou největších světových mocností v době studené války, a také muž, který ve druhé světové válce porazil Hitlera.
Do roku 2010 stála na hlavním náměstí v Gori 17metrová Stalinova socha. Ačkoliv tisíce dalších podobných soch po celém Sovětském svazu byly odstraněny už v 60. letech za éry Chruščova, tato překonala díky zuřivému odporu místních i pád Sovětského svazu a odstraněna byla až proevropskou vládou Michaila Saakašviliho, a to v noci a v tajnosti. Socha byla přesunuta do nedalekého Stalinova muzea. V Gori však stále najdete Stalinovo náměstí a Stalinovu ulici.
Gori bylo poměrně výrazně poškozeno v roce 2008 za války s Ruskem a Jižní Osetií. Město bylo bombardováno, cizí vojska, která ho na čas obsadila, jsou obviňována z plenění, žhářství a únosů. Zprávu v tomto smyslu vydala i organizace Human Rights Watch.
Stalinovo muzeum
Stalin je jediný velký rodák města Gori a jako takový je víceméně oslavován v muzeu, které vzniklo vzdorovitě v roce 1957, rok poté, co diktátorův nástupce Nikita Chruščov odhalil Stalinův kult a veřejně odsoudil jeho zločiny. Už předtím v roce 1939 byl na tomto místě postaven velký dórský chrám se skleněnou kopulí, aby zakryl dvoupokojový domek, kde se Stalin v roce 1879 narodil a žil se svými rodiči první čtyři roky svého života. Celá okolní nuzná čtvrť byla zbourána, aby vzniklo místo důstojné pro vzpomínky na zdejšího rodáka. V roce 1989 bylo muzeum oficiálně zavřené, ale školní výpravy sem chodily i nadále a nakonec se přestalo zavření muzea předstírat.
Při prohlídce několika místností nenajdete mnoho zmínek o čistkách, gulazích (trestanecké tábory na Sibiři), hladomoru na Ukrajině nebo paktu Stalina s Hitlerem v roce 1939. V první místnosti se seznámíte s dětstvím a dospíváním Džugašviliho, který chodil do církevní školy, psal neumělé básně, ilegálně vydával dělnický časopis Pravda v Batumi a organizoval odborové stávky Tbilisi. Je to romantický obraz mladého revolucionáře.
Druhá místnost je věnovaná událostem do druhé světové války. Generálním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu se Stalin stal v roce 1922. Třetí místnost je věnovaná Velké vlastenecké válce, jak se v Sovětském svazu nazývala druhá světová válka. Zásluhy Stalina o porážku hitlerovského Německa jsou nepopiratelné i z našeho pohledu. Dále v muzeu najdete Stalinovu posmrtnou masku, sbírku dárků, které Stalin dostal, a rekonstrukci jeho kanceláře v moskevském Kremlu. Na závěr vám místní průvodce ukáže jednu vězeňskou celu, která zde jen „aby se neřeklo“ zastupuje utrpení milionů lidí za Stalinovy hrůzovlády.
Zvlášť si můžete prohlédnout neprůstřelný vagón, ve kterém Stalin cestoval na Jaltskou konferenci, kde spolu s Churchillem a Rooseveltem rozhodoval o poválečném osudu Evropy.