Hora Ararat (turecky Ağrı Dağı) je nejvyšší horou Turecka. Leží nedaleko hranic s Íránem (16 km), Arménií (32 km) a také Nachičevanské oblasti, která patří k Ázerbájdžánu, mezi městy Doğubayazıt and Iğdır. Má dva vrcholy – ten vyšší (Büyük Ağrı) měří 5 137 metrů, nižší (Kücük Ağrı) dosahuje výšky 3 896 metrů. Jedná se o vyhaslou sopku spojovanou s biblickými událostmi coby údajné místo přistání Noemovy archy. Celý masiv Araratu má v průměru 40 km, mezi oběma vrcholky leží sopečná plošina. Úpatí leží ve výšce asi 1 000 m n. m.
Zhruba nad hranicí 4 800 metrů se rozkládá ledovec, sníh pokrývá vrchol hory po celý rok. Geologicky je Ararat stratovulkánem, tj. typem sopky, která má výrazný kužel se strmými svahy vytvořený vytékáním lávy a pyroklastickým materiálem vymrštěným do vzduchu při explozích sopky. Celá hora je tvořena magmatickými horninami. Není známo, kdy byla sopka naposledy vulkanicky aktivní. Bezpochyby zde ale došlo k velkým otřesům při zemětřesení v roce 1840, které zničilo přilehlou vesnici a klášter.
Pojmenování hory
Zatímco Turci říkají Araratu Ağrı Dağı („Bolestný vrch“), Arméni ho znají pod jménem Masis, které by mohlo být odvozené od krále jménem Amasya, pravnuka legendárního patriarchy a zakladatele arménského národa Hayka. Název v kurdském jazyce Çiyayê Agirî lze zase přeložit jako Ohňová hora, vztahuje se tedy k vulkanickému původu Araratu. Perské pojmenování Kuh-e-Nuh (Noemova hora) souvisí s biblickou rolí hory.
Ararat a Bible
Bible (kniha Genesis 8:4) mluví o tom, že Noemova archa přistála na „horách Araratu“. To se nevztahuje k jedinému vrcholku, ale spíše k pohoří. Ararat navíc bylo asyrské jméno pro antické (protoarménské) království Urartu, které se tu ve starověku rozkládalo, takže místem přistání nemusí být tato hora. Může jím být jakékoliv místo, které obývali Arméni, jejichž území víceméně odpovídá dnešnímu východnímu Turecku. Navíc se na Araratu žádné archeologické pozůstatky Noemovy archy nenašly, i když to vzhledem k působení lávy není žádné překvapení.
Podle jedné z tradic však archa přistála právě zde. V západním křesťanství se tato interpretace objevuje už ve 4. století. Ve východní tradici (syrské a islámské) je preferovaným místem pro údajné přistání archy mnohem méně výrazná hora Cudi (Judi), 2 134 metrů vysoký vrchol nad řekou Tigris a městem Cizre v jihovýchodním Turecku, nedaleko hranic s Irákem a Sýrií. Tam také proudili poutníci z řad křesťanů, židů i muslimů po celý středověk.
Vztah Arménů k Araratu
Hora Ararat dnes sice leží na území Turecka, stále je však posvátnou horou pro všechny Armény, kteří byli z východního Turecka vyhnáni (nebo byli přímo vyvražděni) v letech 1915–21, tedy v době událostí nechvalně známých jako arménská genocida. Nejkrásnější pohled na Ararat se i dnes naskýtá z Arménie, od pravoslavného klášter Chor Virap a za jasného dne dokonce z hlavního města Arménie Jerevanu.
Ararat je národním symbolem Arménie a je vyobrazen i na jejím státním znaku. Už v pohanských časech byla hora v arménské mytologii považována za sídlo bohů, podobně jako v řecké mytologii hora Olymp. Arménští mniši považovali horu Ararat za posvátnou natolik, že až do roku 1829 zakazovali komukoliv na ni vystoupit. Symbolika Araratu se odráží i ve filmu arménsko-kanadského režiséra Atoma Egoyana z roku 2002, který je věnován arménské genocidě.
Výstup na Ararat
Jako první vystoupil na Ararat Němec Dr. Johann Jacob Parrot v roce 1829. Pomáhal mu přitom arménský spisovatel, básník a propagátor vzdělání Chačatur Abovian, oba se dostali na vrchol společně. V 19. století následovalo mnoho dalších výstupů. V moderní době však turecká vláda výstupy dlouho zakazovala, v 90. letech tu probíhaly operace proti povstalcům z PKK (Kurdská strana pracujících). První povolení k výstupu začaly turecké úřady vydávat až v roce 1998.
Dnes je možné na Ararat vystoupit, je však nutné získat k výstupu povolení (a tedy absolvovat byrokracii s místními úřady) a také mít s sebou místního průvodce. To celé stojí cca 250 USD na osobu. Výstup trvá tři dny, ale doporučuje se spíše na čtyři dny, kvůli snadnější aklimatizaci na vysoké nadmořské výšky. Nejobvyklejší je cesta od jihu.