Klášter Chor Virap má v historii arménské apoštolské církve výjimečné postavení. Nachází se na pláních Araratu, blízko hranic s Tureckem a je častým cílem místních i turistů nejen pro svou historii a architektonický půvab, ale i pro skvělý výhled na Ararat, jenž se tu za jasného dne nabízí.
Jméno kláštera znamená „hluboká studna” a vztahuje se k úplným počátkům křesťanství v Arménii. Právě na tomto místě kdysi bývalo hlavní město tehdejší Arménie, které kolem roku 300 vládl pohanský král Tiridates III. Ten nechal uvěznit Grigora Lusavoriče, budoucího svatého Řehoře za to, že odmítl obětovat pohanské bohyni Anahit. Třináct let žil Grigor v hluboké jámě pod místem dnešního kláštera, dokud ho odtamtud nenechala vyvést králova sestra, protože měla sen, že Grigor je jediný, kdo dokáže krále uzdravit ze šílenství, které ho postihlo. Tak se i stalo a král poté sám konvertoval ke křesťanství a v roce 301 vyhlásil Arménii první zemí, kde se křesťanství stalo národním náboženstvím.
První kaple zde byla postavená v sedmém století a dalšími přestavbami klášter dosáhl dnešní podoby, které vévodí chrám Matky Boží ze 17. století. Jámu, ve které byl svatý Řehoř vězněný, lze navštívit. V boční kapli vedle oltáře můžete sestoupit po dlouhém, kolmém železném žebříku až do poměrně rozměrné místnosti, kde vězeň strávil dlouhých 13 let.
Chor Virap je pro Armény významným poutním klášterem, často vybíraným jako místo svateb nebo křtin. Jedním z místních zvyků je vypouštění holubic s nadějí, že poletí k Araratu. Nemusíte si je nosit s sebou, holubičky lze zakoupit u stánků na úpatí kopce.