Klášterní komplex v drsné polopoušti na hranicích Gruzie a Ázerbájdžánu
byl založen v 6. století svatým Davidem, jedním ze 13 syrských
mnichů, kteří v regionu šířili víru. Jeho žáci Dodo a Luciane nadále
rozšiřovali komplex a v době své největší slávy v 11. až 13. století sestával klášter až z 15 mnišských komunit žijících ve
skalních komůrkách. Z té doby pochází i cenné fresky, kterými jsou komůrky
zdobeny, především v klášteře Udabno. Počátkem 17. století při útoku Peršanů
bylo mnoho mnichů zmasakrováno (uvádí se oběti v řádu tisíců), ale koncem
století byla činnost klášterů opět obnovena. Za Sovětského svazu byly kláštery
uzavřeny a koncem 80. let sloužil prostor jako vojenská střelnice. Tato praxe
byla pozastavena až po desetitisícových demonstracích. Po obnovení gruzínské
nezávislosti byla obnovena činnost kláštera, ale v roce 1996 bohužel i vojenská cvičení v této oblasti, která byla opět ukončena až po velkém nátlaku
veřejnosti. Nyní je činný pouze hlavní klášter, který lze navštívit spolu s ruinami kláštera Udabno, kde se zachovala bohatá fresková výmalba.