Autem - Autobusem - Vlakem - Stopem - MHD
Autem
Pohyb vlastním automobilem po Srbsku není žádný problém, vedle sítě dálnic jsou tu i kvalitní rychlostní silnice. Jak se ale asi dá očekávat, čím nižší status dopravní komunikace, tím nižší kvalita. Ale zase žádná velká exotika to není, kdo z nás ještě v Čechách nečelil výmolům?
Hlavní dálniční tah A1 vede ze severu země na jih, tedy mezi městy Subotica v blízkosti hranic s Maďarskem, přes Bělehrad do města Leskovac. Průjezd dálničních úseků je zpoplatněn prostřednictvím mýtných bran. Dálniční poplatky je možné platit kreditní kartou, hotovostí v místní měně (srbský dinár) nebo eurem anebo prostřednictvím systému pro automatickou platbu mýtného E-go. Na začátku placeného úseku vám bude vytištěn lístek s místem, datem vjezdu a kategorií vozidla. Na základě tohoto potvrzení vám bude při opouštění placeného úseku vypočteno mýtné. V případě, že kupón v průběhu cesty ztratíte, bude vám naúčtován poplatek za průjezd nejdelšího možného úseku.
Autobusem
Autobusy po Srbsku jezdí a jsou finančně rozumnou možností, jak si prohlédnout celou zemi. Časy odjezdů z autobusového nádraží v Bělehradě si můžete nastudovat na stránce Bas.rs (anglicky). Velmi kvalitně a přehledně zpracované webové stránky má také autobusové nádraží ve městě Novi Sad. Jednosměrnou jízdenku si zakoupíte přímo u řidiče v autobuse. Pokud byste měli zájem o celodenní nebo vícedenní jízdenku, tu je možné zakoupit v GSP kiosku, ale platí pouze na předem určenou trasu. Nelze s ní cestovat kamkoli.
K cestování po Srbsku můžete využít některou z lokálních autobusových společností, například BSTours nebo Niš Ekspres. Ceny jsou skutečně přijatelné, vyvíjejí se, ale alespoň pro přehled si uveďme příklad na trase Bělehrad – Niš (asi 240 km), kde zaplatíte kolem 8, resp. 15 € (jednosměrná, resp. zpáteční) s tím, že různí dopravci mohou mít ceny poněkud různé, ale ne řádově jiné.
Co se týče frekvence autobusové dopravy, tak na hlavních trasách, jako například zmíněná trasa Bělehrad-Niš, se dlouho nečeká, spoje jezdí řádově po desítkách minut, trasa 240 km trvá něco málo přes 3 hodiny. Ale i na vedlejších trasách nebývá problém se autobusem odněkud někam dopravit, a to i o víkendech a svátcích, i když s většími prodlevami.
Jste-li studenti nebo do 26 let, nezapomeňte si do Srbska přibalit nějakou tu kartičku (ISIC, Karta 26 apod.), mohlo by vám to poměrně snížit náklady, a to jak za dopravu, tak za vstupy do památek. Na slevu se ptejte raději více než méně, budete příjemně překvapeni, kde všude ji dostanete.
Vlakem
Vlak pro cestování po Srbsku také není špatná volba. Existují různé programy slev a časových jízdenek, doprava i v mezinárodním rozměru je možná, poměrně snadná, navazující a v první třídě či lůžkovém vozu i pohodlná. Webové stránky hlavní železniční společnosti Joint Stock Company for Passenger Railway Transport “Srbija Voz“ jsou v anglickém jazyce a hezky přehledné. Za zpáteční jízdenku na trase Bělehrad-Niš zaplatíte 1 254 RSD (což se rovná zhruba 11 €) za druhou třídu a 1 882 RSD (16 €) za první třídu. Ceny jsou tedy srovnatelné s dopravou autobusovou.
Síť železnic je v Srbsku celkem kvalitně rozvinuta, a to hlavně díky jugoslávské slavné a bohaté minulosti, kdy neexistovalo po Balkáně ještě zdaleka tolik hranic, co dnes, a tak se mohlo vesele budovat. A proto ani dnes není problém se dopravovat mezi jednotlivými zeměmi za rozumné peníze.
Stopem
Cestování autostopem je určitě nejlevnější, nepatří však k časově nejspolehlivějším. Musíte ve svém harmonogramu počítat s nevyzpytatelnými prostoji a případným popocházením, většinou v řádu kilometrů, abyste si našli to správné místečko na stopování. Tento způsob dopravy tam není nelegální, ale všichni víme, že s sebou nese určitá rizika. Není ale třeba se bát policejní kontroly, za stopování se nepokutuje, ani nevězní.
Srbové nejsou velcí cestovatelé a už vůbec ne dobrodruzi, a tak neberte špatně, pokud vás někdy vysadí na naprosto nepříznivém místě k dalšímu stopu – oni zkrátka nevědí, co stopování obnáší, a tak si neuvědomují, že vám třeba zkomplikují život. Věřte, že to jistě dělali z dobré vůle a chtěli vám spíše pomoci, ne uškodit.
Jinak jsou Srbové spíše přátelští a snaží se pomoci, rádi si s někým popovídají, někdy vás i svezou daleko dál, než původně sami plánovali jet. Dávejte si ale pozor, někteří mohou mít tendenci se předvádět za volantem, pokud se budete chtít v autě připoutat, budou si to vykládat jako projev nedůvěry... Ale nenechte se odradit, buďte upřímní, řekněte, co vám vadí, poutejte se – upřímnost oni naopak ocení.
MHD v Bělehradě
Pokud plánujete strávit nějaký čas v Bělehradě, určitě využijete místní hromadnou dopravu. Ta je zajišťována sítí autobusových, trolejbusových a tramvajových tras provozovaných společností GSP "Beograd" a autobusovou dopravou provozovanou soukromými autobusovými společnostmi. Jednotlivé jízdenky (platné pro všechny druhy výše zmíněných dopravních prostředků) lze zakoupit buď u řidiče ve vozidlech veřejné dopravy, v kioscích označených nálepkou pro prodej jízdenek anebo na prodejních místech GSP. Pro turisty jsou nejvhodnější klasické papírové jízdenky. Jedna stojí 89 RSD a je platná 90 minut. V nabídce jsou samozřejmě také celodenní a vícedenní jízdenky. Jednodenní vás vyjde na 25 RSD, třídenní na 700 RSD a pětidenní na 1 000 RSD.
V městské hromadné dopravě v Bělehradě se oficiální kontroloři dostanou do autobusu poměrně často. Pokud nebudete mít platnou jízdenku, pokuta činí 2 000 dinárů.
Autorkou textu je Radka Nováková, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.