Vnitrostátní letecké spoje - Vlakem - Autobusem - Taxíky a sdílenými taxíky - Lodí - Autem z půjčovny
Vnitrostátní letecké spoje
Vnitrostátní letecké spoje v Ománu provozují dvě ománské letecké společnosti. Státní letecká společnost Oman Air a nízkonákladová společnost Salam Air.
Obě společnosti létají na trase Maskat–Salalá a spojení je zde tedy několikrát denně. Vzhledem k tomu, že vzdálenost těchto dvou měst je více než 1000 km a cesta autobusem či autem napříč pouští Rub al Chálí trvá přibližně 12 hodin, určitě stojí za zvážení využití tohoto leteckého spoje. Letenky na této trase ovšem stojí kolem 30 OMR jedním směrem a cenově tedy vychází hůř než doprava po zemi.
Druhou a poslední vnitrostátní leteckou linkou je spojení z Maskatu do městečka Chasáb v enklávě Musandam u Hormuzského průlivu. Tuto linku provozuje pouze společnost Oman Air a letadlo létá jednou denně s výjimkou pátku. Cena letenky je opět kolem 30 OMR jedním směrem. Jinak než letecky je ovšem poměrně dost komplikované se na Musandam dostat. Autobusové spojení Musandamu s vlastním Ománem ani s městy ve Spojených Arabských Emirátech neexistuje. A překračovat pozemní státní hranice s autem z půjčovny je též dosti komplikované a ne úplně levné. Jedinou rozumnou alternativou k leteckému spojení je tedy spojení lodí mezi Chasábem a městem Šinas v provincii Batina – to ovšem také není levné.
Vlakem
V Ománu neexistují železniční tratě. Kromě několika málo vleček v přístavech v Maskatu, Salalá a Duqmu. Ty však nejsou určeny k přepravě cestujících.
Autobusem
Autobusová doprava na území Ománu existuje, ale není příliš rozšířená. V posledních letech počet linek přeci jen stoupá, a tak mezi největšími městy lze dopravu autobusem použít. Stejně tak fungují i autobusy MHD po Maskatu a po Salalá.
Nejvíce linek provozuje státní společnost Mwasalat. Na jejich webových stránkách lze zjistit jízdní řády a rezervovat či zakoupit jízdenky. Centrální autobusové „nádraží“ v Maskatu se nachází ve čtvrti Azajba, poblíž letiště a dosti daleko od centra. Většina meziměstských autobusových linek má svou zastávku i na letišti. Spojení na autobusové nádraží je buď taxíkem, nebo městským autobusem číslo 1. Samotné autobusové nádraží spočívá v jedné provizorní buňce, kde se nachází jedna pokladna, několik málo sedaček a záchody. Před buňkou je pak prostor, kde staví autobusy. Ty nejsou nijak označené, je třeba se doptat, kam který autobus jede. Jelikož jich však není mnoho, orientace mezi jimi je snadná.
Meziměstské autobusové linky jezdí mimo jiné do měst Duqm, Sur, Sohar, Nizwa a Ibri. Do Salalá jezdí několik autobusů denně a existují i noční spoje. Z Azajby jezdí i mezinárodní autobusová linka do Dubaje. V Dubaji ovšem nekončí na autobusovém nádraží, ale na neoznačené zastávce poblíž kanceláře Mwasalatu ve čtvrti Dejra.
Dopravu mezi Maskatem a Salalá provozuje i několik soukromých společností. Jejich zastávky jsou rozesety různě po městě, stejně tak i prodejní kanceláře. Jízdní řády je nutno hledat na internetu a není to úplně snadné. I proto, že mnoho stránek těchto společností je neudržovaných a informace na nich nespolehlivé. Některé soukromé společnosti provozující linku Maskat–Salalá odjíždějí z ulic poblíž terminálu městské dopravy ve čtvrti Ruwi.
Městská doprava po Maskatu zahrnuje 6 linek. Všechny linky začínají a končí na terminálu v Ruwi. Pro turisty jsou nejužitečnější linky číslo 1 a 4. Linka 1 spojuje Ruwi po ulici Sultan Kábús street s oblastmi na západě města. Na její trase leží královská opera, Velká mešita a meziměstské autobusové nádraží Azajba. Některé, ale ne všechny, spoje této linky zajíždějí i na letiště. Linka 4 spojuje Ruwi s centrální čtvrtí Matrá a končí u sultánského paláce Al Alam. Jízdenky na městské autobusy se kupují u řidiče a stojí mezi 300 a 500 baiza podle linky a vzdálenosti.
Taxíky a sdílenými taxíky
Doprava taxíky je v Ománu běžná a není drahá. Po Maskatu, Salalá a dalších větších městech jezdí taxíků velké množství a nikdy a nikde není problém taxík najít. Naopak, taxikáři se budou sami nabízet tak často, že to může být až nepříjemné. Ceny za jízdu taxíkem jsou přijatelné, byť pochopitelně vyšší než ceny za jízdu veřejnou dopravou. Taxíky nemají taxametry, o cenu se smlouvá a první nabídka může být i několikanásobně vyšší. Pro turistu, který nezná místní prostředí, místní ceny a jazyk, je prakticky vyloučené, dostat se na cenu, kterou platí místní.
Taxíky lze sjednat i na delší, celodenní nebo několikadenní výlet. V takovém případě je ovšem lepší využít služeb některého z hotelů nebo některé ománské cestovní agentury. V turistických částech Maskatu je nabídek dost. Vždy se však dobré se předem důkladně ujistit o ceně a o tom, co všechno je v ceně zahrnuto.
Mezi velkými městy je občas využíván systém sdílených taxíků. Tyto vozy odjíždějí z určených stanovišť a jedou tehdy, až se naplní dostatečným počtem lidí. Obzvláště oblíbená je tato doprava na trase Maskat-Nizwa, kde jezdí hodně cestujících a málo autobusů veřejné dopravy. Stanoviště sdílených taxíků na Nizwu je v Maskatu ve čtvrti Síb za letištěm, u kruhového objezdu, kde odbočuje silnice 15 na Nizwu z pobřežní magistrály číslo 1 (Sultan Kábús street). Z centra se sem lze dostat městským autobusem číslo 1.
Lodí
Ománská státní společnost National ferries company provozuje několik vnitrostátních trajektových linek. Jízdní řády lze zjistit a jízdenky rezervovat na stránkách NFC nebo na stránkách autobusové společnosti Mwasalat. Jízdenky lze též zakoupit i v každém přístavu v kanceláři NFC. Pro zakoupení jízdenky jsou potřeba pasy všech cestujících a znalost registrační značky auta. I v případě zakoupení jízdenky po internetu je potřeba navštívit přístavní kancelář a nechat si zde zdarma vytisknou palubní vstupenku. Do vytištění palubní vstupenky je možno rezervaci zrušit či změnit, po jejím vytištění je rezervace nevratná.
NFC provozuje lodní spojení mezi ománskou pevninou a přístavem Chasáb v enklávě Musandam. Cizinci na této lince platí výrazně vyšší jízdné než Ománci, a ti platí vyšší jízdné než obyvatelé Chasábu. V konečném důsledku je tak cena lodního lístku srovnatelná či vyšší než cena letenky. Pokud nemáte v úmyslu na Musandam dopravit auto, nemá tato lodní linka pro turisty valný smysl.
Další lodní linky spojují též jednotlivá města a vesnice na Musandamu. Z Chasábu je možno cestovat například do Diby, Limy, či Kumzaru. Někdy se však stává, že některá z těchto měst nejsou přístupná cizincům. Časté je to zejména v případě Kumzaru, který leží jen několik málo kilometrů od iránského pobřeží přes extrémně strategicky důležitý Hormuzský průliv.
NFC též provozuje třikrát denně lodní spojení mezi ostrovem Masirá a přístavem Šaná na pevnině. Tyto spoje jsou čisté, rychlé a spolehlivé, ovšem opět poměrně drahé. Na téže trase jezdí i řada soukromých trajektů, které nemají pevný jízdní řád a přepravují především kamiony. Vyplouvají tehdy, když se naplní. Jízdné na nich je různé, ale výrazně, až třikrát, nižší než u trajektů státních. Nejvíce trajektů vyplouvá po ránu, kdy vozí na ostrov kamiony, co během noci přijely do přístavu, a z ostrova rybáře s jejich úlovkem.
Lodní spojení několikrát týdně existuje též mezi přístavem Hasik v provincii Dhofar a ostrovem Churija Murja, které jsou sporným územím mezi Ománem a Jemenem.
Autem z půjčovny
Zdaleka nejjednodušším, nejlevnějším a nejpraktičtějším způsobem přepravy po Ománu je doprava autem půjčeným v některé z ománských půjčoven. Jedná se kromě taxíků o jediný způsob, jak se dostat do oblastí v přírodě, které jsou hlavními lákadly Ománu.
Na mezinárodních letištích v Maskatu a v Salalá má své kanceláře několik mezinárodně uznávaných půjčoven. Auto je lépe předem rezervovat, popřípadě i zaplatit. Půjčovny však obvykle mají několik aut do rezervy, a tak téměř s jistotou lze auto zapůjčit i na místě po příletu bez rezervace.
Menší půjčovny existují i po městě mimo letiště. Ceny v nich mohou být někdy i podstatně nižší. Problém je, že většina těchto půjčoven nemá rozumně funkční webové stránky a rezervační systém. Rezervaci je tedy nutné domluvit osobně, nebo telefonicky. Zaměstnanci menších půjčoven navíc často mluví jen velmi špatnou angličtinou.
Půjčovny půjčují běžná osobní auta, zde zvaná „saloon car“. Cena výpůjčky začíná kolem 20 OMR na den včetně základního povinného pojištění. V každém případě se však vyplatí připlatit si vyšší pojištění zvané CDW, či Super CDW, které snižuje částku spoluúčasti v případě škody na autě případně až na nulu.
Některé ománské silnice obzvláště v poušti a horských oblastech jsou běžným osobním autem nesjízdné. Do pohoří Džebel Achdar je dokonce jízda autem bez náhonu na čtyři kola zakázaná a tento zákaz se kontroluje na check pointu. Výhodnějším tedy může být zapůjčení některého auta kategorie 4x4. V Ománu je velmi oblíbený vůz Toyota Fortuner, který pojme až 7 cestujících. Dva z nich ovšem sedí na skládacích sedačkách v kufru, které nejsou obvykle příliš pohodlné, a navíc při jejich rozložení není v autě prakticky žádné místo na zavazadla. V Ománu se bohužel nepůjčují a v zemi prakticky neexistují dodávky pro 8–9 lidí.
Pro půjčení auta je potřeba pas a řidičský průkaz. Omán dosud nepřistoupil na žádnou dohodu o mezinárodních řidičských průkazech, a mezinárodní řidičský průkaz platný pro Omán tedy nelze získat. Obvykle půjčovnám stačí obyčejný český řidičský průkaz. Pro klid duše je asi lepší vyřídit si předem i mezinárodní řidičský průkaz platný v některé ze sousedních zemí, například ve Spojených arabských emirátech.
Při půjčení auta je obvykle třeba složit zálohu na případné pokuty za spáchané dopravní přestupky. Větší mezinárodní půjčovny na letišti obvykle blokují určitou částku na kreditní kartě zákazníka. Debetní karta pro tyto účely nestačí. Po uplynutí zhruba 2 až 3 týdnů po návratu auta ji pak uvolní. Menší lokální půjčovny vyžadují zálohu v hotovosti a nějakou dobu po odevzdání auta ji opět v hotovosti vrátí. Pro turistu, který je často tou dobou již v Evropě, to může představovat neřešitelný problém.
Při návratu auta je třeba doplnit benzín na úroveň, s níž bylo auto půjčeno, a která byla vyznačena ve smlouvě. Je též zvykem auto nechat umýt a vyčistit zevnitř. Myčky aut jsou u každé větší benzínky, ceny jsou mírné, samotný proces čištění auta však zabere minimálně hodinu.
Ománské silnice jsou velmi kvalitní a s výjimkou Maskatu je provoz velmi slabý. Omezení rychlosti jsou všude dána dopravními značkami a jsou vcelku velkorysá. I po městě je často možné jezdit rychlostí 80 km/h. Na meziměstských tazích bývá povolena rychlost 120 km/h, a to i na dvouproudých silnicích. V severní části země a v okolí Salalá jsou na silnicích časté pevné radary a určitě se nedoporučuje povolenou rychlost překračovat. Částky pokut za překročení rychlosti jsou značné.
Pokuty se platí též za špatné parkování. Parkovací zóny existují v centru Maskatu a Salalá. Placení probíhá pomocí místní mobilní aplikace a je tedy pro turisty obtížně přístupné. V Matrá lze zdarma parkovat na velkém parkovišti za rybím trhem. Za jízdu přes křižovatku na červenou je pokuta 100 OMR nebo popřípadě den vězení. Menší pokuta se platí i za jízdu po městě s nadměrně znečištěným autem.
Ceny benzínu a nafty pomalu stoupají a Ománci si na ně často stěžují (z našeho pohledu poněkud neoprávněně). Při cestováním autem po Ománu je třeba věnovat více pozornosti provozu než v Evropě. Místní řidiči se často chovají nepředvídatelně, nepoužívají směrová světla, jezdí bez osvětlení i za snížené viditelnosti. Celkově je ale provoz mírnější a méně komplikovaný než v jiných východních zemích. Ve městech a obydlených oblastech jsou časté zpomalovací prahy, které je nutno přejíždět velmi pomalu, aby nedošlo k poškození auta. Ne vždy jsou zpomalovací prahy předem označené. Dalším nebezpečím jsou zvířata procházející se po silnici, především pak stáda velbloudů v jižní části země.
Autorem textu je Tomáš Vaníček, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.