Co dělat ve finské přírodě - Turistika - Rybaření - Jezera - Běžky
Co dělat ve finské přírodě?
Nejčastější aktivitou ve finské přírodě je turistika. Túry mohou měřit od několika kilometrů po několik desítek kilometrů. Některé dálkové trasy měří i několik set kilometrů. V zimě můžete boty vyměnit za běžky. Excelentní online turistickou mapu celého Finska najdete na Excursionmap.fi. Finská příroda láká i k pozorování ptáků. Můžete strávit týdny pobytem v pronajaté chatce. Na přilehlém jezeru můžete relaxovat na loďce. Nezapomeňte se každý večer pořádně prohřát v sauně a také si jít zaplavat.
Sbírání hub je velmi jednoduché. O rozlehlý revír se nebudete muset s nikým dělit a v sezóně nasbíráte během chvilky tolik hub, kolik budete chtít. Dále se můžete věnovat sběru borůvek, brusinek a dalších lesních plodů jako např. ostružiníku moruška.
I jízda na kole nebo na koni si nachází ve Finsku stále více příznivců. K dalším aktivitám patří lezení po skalách, jízda na plachetnici nebo se můžete toulat po Finsku na motorové lodi.
Turistika ve Finsku
Mapy a značení
Ve většině národních parků a přírodních rezervací je velké množství značených cest. Vycházejí od parkovišť a nabízejí okruhy pro všechny, někdy dokonce i pro vozíčkáře. Hlavní cesty jsou poměrně dobře značené. Přehledná schémata cest najdete přímo na stránce jednotlivých parků. Kvalitnější topografické mapy online nabízí portál Retkikartta.fi. Přehlednější mapy všech turistických oblastí ve Finsku můžete zakoupit ve většině knihkupectví. Nejširší výběr je v Helsinkách a kdo tudy projíždí, určitě by neměl odkládat nákup mapy na pozdější dobu. Několik map můžete zakoupit i před odjezdem v České republice.
Na kvalitní turistické značení v národních parcích můžete spoléhat na hlavních turistických okruzích. Do méně navštěvovaných částí národních parků a přírodních rezervací by se žádný Fin nevydal bez topografické mapy a kompasu, ačkoliv i zde cesty obvykle bývají dobře značené. Absolvování dálkových turistických a lyžařských tras mimo národní parky vyžaduje kvalitní mapu s vyznačenou cestou.
Používání veřejných chatek
Existuje několik důležitých nepsaných pravidel, jakým způsobem využívat volně přístupné chaty. To nejzákladnější zní: ten, kdo přijde později, má větší nárok na využívání chaty. Může si tedy například vybrat lůžko, kde bude spát nebo dát přednostně vařit vodu na čaj.
Dávejte velký pozor s rozděláváním ohně. Kamna nejsou vždy zcela v pořádku a hrozí riziko požáru. Místnost před ochodem ukliďte a zameťte. Nezapomeňte nechat připravené dříví pro další návštěvníky, ideálně přímo na dobře vyhaslém ohništi. V žádném případě nepalte plasty a všechny odpadky odneste s sebou.
Nikdy v divočině nespoléhejte pouze na přespávání v chatách, mohou být plné nebo mimo provoz. Noste stan nebo vždy naplánujte možnost včasného a bezpečného návratu zpět do civilizace!
Jak se bezpečně toulat v divočině?
Nepodceňujte finskou přírodu. Klidná túra severským lesem se může proměnit v drama. Vždy s sebou noste krabičku první pomoci. Na některých místech se totiž nelze spolehnout ani na signál mobilního telefonu. Snažte se vylézt na nějaký strom, dostat na otevřenější místo a vyjmout SIM kartu a zkusit volání na číslo 112. I pokud se dovoláte a dokážete vysvětlit, kde se nacházíte, může příjezd zdravotníků z nejbližší nemocnice trvat mnoho hodin.
Nespoléhejte na svůj orientační smysl. Lišejníky nerostou jenom na severní straně stromů. Orientačních bodů je poskrovnu a pochodovat k nejbližší silnici v jednom směru může trvat i mnoho dnů. V cestě může překážet nepřekonatelná bažina. Proto s sebou vždy mějte kompas a ujistěte se, že s ním umíte dobře zacházet. Ještě bezpečněji se budete cítit s GPS. Nezapomeňte náhradní baterie.
Počítejte se změnami počasí. Na závěr nádherného dne může přijít déšť, který mnoho hodin nepřestane. Mrznout v Laponsku může i kdykoliv během léta! I na nejlépe značených cestách v národních parcích může přijít překvapení.
„Před několika lety jsem se v září vydal na třicetikilometrový okruh v jednom laponském parku. Už se začalo stmívat, ale zbývalo jen posledních několik kilometrů k chatce, kde jsem ráno nechal všechny své věci.
Značená cesta byla zaplavená a prkna postupně mizela hlouběji a hlouběji ve vodě. V metrové hloubce již byla prkna (bývalá lávka) zcela zetlelá a bořil jsem se hluboko do bahna. Nešlo pokračovat dále. Stmívalo se a začínalo mrznout. Protější břeh byl daleko. Dlouho jsem vymýšlel různé alternativy. K cíli, teplému spacáku, vařiči a pohodlné chatce nechyběl ani kilometr. Nejbezpečnější se jevilo přenocovat asi v pět kilometrů vzdálené chatě. Poslední půl hodinu cesty k ní jsem si svítil lampičkou.
V chatě se mi naštěstí podařilo rozdělat oheň. Každou hodinu jsem se budil, přikládal a v místnosti udržoval teplotu, ve které se dala přežít noc. Schoulený v klubíčku jsem probděl mrazivou noc a druhý den se vrátil zpátky ke svým věcem.“
Rozdělávání ohně
V národních parcích poblíž ohnišť obvykle najdete velkou místnost s připravenými poleny. Kromě toho po chvíli hledání objevíte i štípací sekeru. Dříví, které spotřebujete, případně i více, byste měli před odchodem naštípat i pro další návštěvníky.
Ani Finsku se nevyhýbají období sucha. Pokud v létě dlouho neprší, hrozí obrovské riziko požárů. V takovém případě je zakázáno rozdělávat otevřený oheň. Upozornění uslyšíte v každých zprávách v rozhlase (bohužel většinou jen ve finštině). Většinou jsou varování i na informačních tabulích národních parků. Situaci nepodceňujte. V nekonečných finských lesích může požár napáchat obrovské škody.
Makkara – finský buřt
K neodmyslitelné výbavě finských táborníků patří makkara. Obdoba buřtu má v sobě sice mnohem více masa než český kolega, nicméně při jeho konzumaci se vám určitě zasteskne po domově. Nezapomeňte k opékání nakoupit kvalitní finskou hořčici (sinapi) a tradiční místní chleba (ruisleipä). Pokud máte nedaleko automobil, stojí za zvážení přinést s sebou i pár lahví místního piva. Pokud vás při opékání ještě kousne pár komárů, zažijete opravdový finský zážitek.
Komáři
Tento protivný hmyz v letních měsících okupuje finské lesy. Jeho kousnutí se nevyhne žádný turista. Používání repelentu je na některých místech téměř nezbytností. Slabší povahy by měly zvážit nákup síťky přes obličej. Nikdo by se asi v letním finském lese netoulal v krátkých kalhotách. Proti komárům prý svědčí i pobyt v tradiční finské venkovské kouřové sauně. Obecně komáři štípou především k večeru. Na sušších místech se s nimi během dne často vůbec nesetkáte.
Rybaření
Ve Finsku můžete celé dny rybařit. Pro rybaření bez navijáku většinou není potřeba povolení. Státní poplatek musí zaplatit všechny osoby mezi 18 a 65 lety, které chtějí používat prut, naviják a návnadu – jeho výše je asi 30 eur na kalendářní rok a 7 eur na týden. Dále je potřeba regionální povolenka nebo povolení majitele vodní plochy.
Chytat ryby lze i v zimě - jde o mimořádně populární činnost u samotných Finů zvanou pilkkiminen. Pro vytvoření otvoru v ledu je třeba speciální ruční vrták. Poté už je třeba jen háček s návnadou, teplé oblečení a spousta trpělivosti. Pro tuto činnost není potřeba žádné povolení. Na internetu se dočtete více o systému povolenek ve Finsku.
Romanticky přes jezera
Ve Finsku jsou desetitisíce jezer. Občas některé z nich překáží turistické cestě. Obcházet vodní překážku často není dost dobře možné a stavět most by bylo příliš komplikované. Na takových místech najdete dvě loďky - jednu na každé straně jezera nebo řeky. Na vás je pak dostat se na druhou stranu a před opuštěním místa zajistit, aby i pro další návštěvníky zůstala k dispozici jedna loďka na každé straně. Věřte nebo ne: je to možné, aniž byste se přitom museli koupat!
V zimě na běžky
V zimě se celé Finsko promění v běžkařský ráj. Nejinak tomu je i v divoké přírodě. V některých místech si úzké stopy vytvoří sami dobrodruzi, jinde jsou strojově upravované luxusní stopy. V zimě platí ještě dvojnásob poučení o bezpečnosti. Až 40stupňové mrazy v noci krutě trestají jakoukoliv nerozvážnost. Nezapomeňte s sebou zápalky a suchý líh. Teplo ohně vás může příjemně rozehřát, v extrémních případech i zachránit život.
K populárním destinacím pro výlety na běžkách patří především Laponsko. Hory zvané tunturi, kam již nezasahuje les, jsou obzvláště populární pro tuto aktivitu. Ti největší odvážlivci mohou podniknout populární zimní výstup na nejvyšší horu Finska. Nejlepšími měsíci pro běžkování je březen a duben, kdy už je více světla a obvykle i tepleji.
Na různých mapách najdete i řadu zimních běžkařských dálkových tras napříč celým Finskem. Než odvážně vyrazíte, je třeba se informovat o kvalitě jednotlivých stop a datu jejich poslední úpravy.
Autorem textu je Jan Brotánek, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.