Volný pobyt v přírodě - Chráněné oblasti - Národní parky Finska - Polární záře
Na cestě po Finsku asi budete chtít co nejvíce času strávit v přírodě.
Volný pobyt v přírodě
Finský zákon „jokamiehenoikeus” vám pohyb po přírodě velmi usnadňuje. Můžete se totiž bez jakýchkoliv problémů pohybovat pěšky, na lyžích, na kole, nebo dokonce i na loďce po soukromých pozemcích. Dále můžete sbírat nechráněné lesní plody, houby a květiny i rybařit bez navijáku.
Zakázáno na soukromých pozemcích je ovšem rozdělávání ohně, tedy pokud nejste v ohrožení života (myšleno zejména v zimě). Zde je třeba si dávat velký pozor, neboť většina lesů ve Finsku je v soukromém vlastnictví! Na soukromých pozemcích můžete kempovat v rozumné vzdálenosti od domů.
Chráněné oblasti
Na území Finska se nachází 37 národních parků, které dohromady zabírají území o rozloze téměř 10 000 km². Dále zde stát chrání 17 přírodních rezervací, které jsou přístupné pouze vědcům. Na severu Laponska je dalších 12 rozsáhlých území, ve kterých je do různé míry omezena těžba, výstavba silnic a další ekonomické aktivity. Tato území se nazývají „Wilderness Areas”, česky „oblasti divočiny”. Přibližně 15 % finského území patří do evropské sítě chráněné přírody Natura 2000.
Národní parky Finska
Finské národní parky patří ke skvostům této země. Najdete v nich jedinečnou kombinaci vynikající infrastruktury a divoké přírody. Mimo sezónu v některých nepotkáte ani živáčka. V každém parku najdete řadu turistických tras, mnohé jsou v provozu i v zimní sezóně. V parcích můžete dále využít síť jednoduchých chat. Využívání mnohých z nich je zcela zdarma. Vybavením se liší. Když se budete hodně snažit, najdete i nějaké se saunou! Poblíž je vždy jednoduché přírodní WC.
Kromě chatek zde najdete i tradiční severské polootevřené přístřešky, kde lze přespávat. Táborová ohniště najdete jak u chat, tak i volně v přírodě. Mimo ně je obvykle zakázané rozdělávat oheň.
Finská divočina: medvěd, los a tuleni
Hnědý medvěd váží až 500 kilogramů. Ve Finsku se jich potuluje okolo tisícovky, většina z nich v regionu poblíž ruských hranic. Šance spatřit tohoto mimořádně plachého tvora je minimální. Mnohem větší šanci máte setkat se s losem. Toto zvíře měří přes dva metry do výšky a váží těžko uvěřitelných 700 kilogramů. Na rozdíl od často pozorovaných sobů je los zvíře divoké a setkat se s ním není snadné.
Kromě těchto dvou králů severských lesů můžeme ve Finsku narazit na vlky, lišky a velmi výjimečně i na rosomáky. U vody můžeme zahlédnout vydry i bobry. V jezeru Saimaa žije i jeden z nejohroženějších druhů tuleňů na světě – aktuální populace představuje jen asi 300 jedinců.
Finsko je populární destinací pro pozorovatele ptactva. Na jaře můžeme vidět spoustu vzácných druhů dokonce i v Helsinkách! Na své si přijdou samozřejmě rybáři – ve finských vodách najdou přes 60 druhů sladkovodních ryb. Poznámka autora: ledního medvěda ve Finsku nenajdeme a vězte, že Finové jsou na tuto otázku hákliví a tazatele automaticky považují za neinteligentní bytost.
Nekonečné lesy
Vegetace je pro Finsko něčím relativně novým. Ještě před 10 000 lety byla celá země pokrytá ledem. Ani dnes to rostliny nemají v náročném podnebí jednoduché. Tři čtvrtiny země jsou pokryty lesem. Nejčastějšími stromy jsou smrk a borovice. Finský národní strom bříza se většinou vyskytuje více na severu. Právě díky ní máme možnost na podzim v Laponsku pozorovat nádherně zbarvené lesy.
Polární záře
Zatímco v létě díky celonočnímu světlu nemůžete spatřit polární záři, v zimě je šance obrovská. V Laponsku se vyskytuje až 200 nocí v roce. Ne vždy jsou ovšem dobré podmínky k jejímu pozorování: nepřítelem je oblačnost, v létě světlo přírodní, v zimě světlo z měst.
Ve finštině se polární záře nazývá revontulet – „liščí ocas”. Každý Fin zná příběh o lišce, která běží po sněhu a mává ocasem. Jiskřičky pak vylétají do vzduchu a my je vidíme v podobě polární záře. Chovejte se tiše. Po tlesknutí polární záře zmizí, jak říká další finská pověra.
Polární záře má různé formy i různé barvy. Někdy je vidět na obzoru, jindy přejde až přímo nad hlavu. Světlo různé intenzity někdy jen slabě svítí nad obzorem, jinde zase divoce poletuje po celé obloze. Celý jev způsobují částice ze Slunce, které se ve vysokých rychlostech srážejí s atmosférou Země.
Jak pozorovat polární záři?
Pozorování můžete začít na internetu, kde lze najít aktuální aktivitu. Pokud žlutý pás na mapě přechází v červený a zasahuje až k místům, kde se právě nalézáte, je velká šance vidět polární záři. V opačném případě nemusíte vylézat do zimy. Aktivita se během noci rychle mění.
Možnost spatřit polární záři je teoreticky kdykoliv během roku stejná. V zimě je velkou výhodou dlouhá noc. Pro pozorování je třeba býti co nejdále od světelného znečištění. Pozorování polární záře patří k těm zážitkům, na které se asi nedá zapomenout. Na internetu si můžete prohlédnout fotografie polární záře.
Autorem textu je Jan Brotánek, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.