Na severu Srbska, v autonomní oblasti Vojvodina, najdeme největší koncentraci národnostních menšin, údajně vůbec největší na světě. Také tam najdeme v Evropě nezvyklou oblast klasifikovanou jako poušť. A tam kdesi v této poušti žijí vedle jiných etnických menšin i naši čeští krajané.
"Hlavním městem" srbských Čechů bychom mohli nazvat městečko Bela Crkva, kde žije mnoho potomků českých obyvatel, ne však pouze v tomto městečku, ale v celé oblasti. Největší koncentrace jich je bezpochyby ve vesničce téměř odříznuté od vnějšího světa – Češko Selo (v překladu „Česká vesnice“). Zde žije několik desítek obyvatel české národnosti a jeden Srb.
Čeští krajané jsou poměrně aktivní zastánci udržení povědomí o svých kulturních kořenech, a tak se zde konají české mše, najdeme zde české učitele vyučující češtinu (zpravidla jsou posíláni přímo z ČR z iniciativy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, výuka je nepovinná a nenahrazuje povinnou školní docházku), nefalšované české kroje, zvyky, tradice a krásný český jazyk, do kterého sice pronikl srbský element, i tak ale nebudete mít problém se při návštěvě u místních domluvit bez znalosti srbštiny či jiného cizího jazyka.
Obyvatel české vesničky rychle ubývá, zůstávají spíše důchodci a malé děti, dokud neodejdou do škol a později za prací, neboť nezaměstnanost je zde poměrně vysoká a ve městech mají rozhodně větší šanci se uchytit. Někteří odcházejí dokonce studovat do Čech, vstříc jim vycházejí stipendia zaměřená na krajany. I tak ale v těchto obcích zůstává zachovaný český duch, který i mladí lidé udržují navštěvováním folklorního souboru, který je na opravdu vysoké úrovni.
Oblast, kde se ve Vojvodině Češi nacházejí, je nazývána Banát, jehož větší část se dnes nachází v Rumunsku. I na rumunské straně žije české etnikum, např. kolem vesnice Svatá Helena. Čeština rumunských Čechů je kupodivu znatelně zachovalejší než ta srbská, což se zřejmě podařilo jen díky tomu, že si s rumunštinou není tolik podobná jako se slovanskou srbštinou, a tak se tyto dva jazyky tolik nesmísily.
Autorkou textu je Radka Nováková, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.