Národní jídla - Indická kuchyně - Další kuchyně - Sladkosti - Nealkoholické nápoje - Alkoholické nápoje
Národní jídla
Tradiční ománská kuchyně je velmi jednoduchá a Evropan si na ní obvykle příliš nepochutná. Není ani divu, suroviny byly v Ománu v historii velmi omezené. Ománští kuchaři museli vystačit s pšenicí, rýží, datlemi a sušenými rybami. Většina tradičních ománských jídel má podobu různých kaší z těchto chudých surovin.
Makbús je kaše z rýže a sušených ryb ochucená šafránem. Bohatší a modernější verze tohoto pokrmu obsahují i skopové nebo kuřecí maso.
Harís je kaše pšeničná, připomíná naši krupičnou kaši, ale připravuje se naslano.
Sachana je sladká kaše z pšenice, mléka a datlí.
Slavnostním jídlem podávaným jen několikrát do roka je šuwa. Jedná se o skopové, velbloudí, nebo kuřecí maso pečené dlouhou dobu v podzemní peci a podávané s rýži.
Indická kuchyně
Hladem však v Ománu určitě trpět nebudete především díky velkému množství přistěhovalců, kteří do země přinesli své lokální kuchyně. Mezi nimi dominuje kuchyně indického subkontinentu, tedy z Indie, Pákistánu a Bangladéše. Restaurace vedené přistěhovalci z těchto zemí jsou nejrozšířenější a také nejlevnější.
Nejčastějším pokrmem je birjání. Jedná se o velkou kupu kořeněné rýže s kusem kuřecího (chicken biryani), nebo rybího (fish biryani) masa. K tomu se podává v samostatné misce menší množství pálivé omáčky, kterou se polévá suchá rýže. V tradičních levných hospodách je rýže k dispozici neomezené množství. Proto je i neslušné v takovéto restauraci požadovat sdílení porce mezi dva lidi. Přestože by se z jedné ománské porce dva v jídle průměrně zdatní Češi klidně najedli. Dalšími variantami tohoto univerzálního jídla „kuře (popřípadě ryba) s rýží“ jsou mandi, hajdarabati a kábuli. Liší se kořením na kupě rýže.
Jednoduché venkovské restaurace často nepodávají jiné jídlo než výše zmíněné kuře s rýží. Ve městech si pak často můžete objednat další jídla vynikající a pestré kuchyně indického subkontinentu. Jedná se především o různě upravené maso v omáčce. Nazývat se to může třeba curry nebo masala. Místo masa může být v omáčce i zelenina, vejce, nebo sýr panýr. Takže ani vegetariáni v Ománu nezahynou hlady.
Další kuchyně
Kromě indických a pákistánských restaurací lze narazit na restaurace vedené příslušníky jiných národů žijících v Ománu. Ty už bývají mírně dražší. Časté jsou restaurace turecké, jemenské nebo libanonské. Zajímavou zkušeností může být návštěva restaurace nepálské, nepálská kuchyně je totiž hodně specifická. A také hodně pálivá. A pochopitelně v neposlední řadě jsou v Ománu i restaurace evropské. Vepřo knedlo zelo asi v Ománu ještě nedělají, ale restaurace italské, francouzské nebo řecké tu již mají. Ale proč jezdit na pizzu do Maskatu, že?
Sladkosti
Typickou ománskou sladkostí je chalva. Zatímco ve většině arabských a Tureckem ovlivněných zemí se jedná o sladkou sezamovou pastu, v Ománu jsou hlavní surovinou pro výrobu chalvy datle. Jedná se tedy o jakési sladké datlové želé, které s chalvou známou z jiných zemí nemá mnoho společného.
V Ománu lze nalézt i jiné tradiční blízkovýchodní sladkosti, jako jsou baklava, kunejfa nebo kadajíf. Poměrně často lze ale v cukrárnách a kavárnách objevit i dortíky evropského typu, například dorty z piškotového těsta s ovocem a se šlehačkou.
Nealkoholické nápoje
Nejčastějším nápojem v Ománu je bezesporu čaj. Čaj se podává v plastových kelímcích o velikosti kolem 1 dcl a pije se silně oslazený, s mlékem a často i s různým kořením. Kromě funkce nápoje plní i funkci společenskou. Ománští muži, když si chtějí pokecat, nejdou na jedno (pivo), ale na několik čajů.
Dalším tradičním nápojem je káva. Dnes nejčastěji najdete indickou variantu, tedy opět silně oslazenou instantní kávu s mlékem nebo bez mléka. Tradiční arabská káva je ovšem vývarem z kávových zrn a kardamomu, který svou barvou a vzhledem spíše připomíná čaj. Povzbuzující účinky má ovšem stejné jako poctivý český turek. Evropské varianty kávy jako preso či kapučíno najdete jen v drahých kavárnách.
Ke každému jídlu v Ománu dostanete lahev vody. Někdy zadarmo, někdy se objeví její cena na účtu. Voda z kohoutku je v Ománu sice v principu pitná, Ománci ji však běžně nepijí, používají vodu balenou. V Ománu totiž téměř neexistují vodovody a voda se rozváží kamiony do nádrží umístěných na střechách domů. A nikdy nevíte, zda sem voda byla přivezena včera a je tedy nezávadná, nebo zda v nádrži už hnije několik týdnů.
Ománskou specialitou jsou ovocné džusy. Mnoho restaurací má ve své nabídce často i desítky typů různých džusů ze všelijakého, často i velmi exotického ovoce. Džusy bývají opravdu přírodní, poctivé, nepřislazované a velmi hutné. Dobrou chuť.
Alkoholické nápoje
Alkoholické nápoje jsou v Ománu jen velmi obtížně dostupné a opravdu hodně drahé. Prodej alkoholu je vyhrazen pouze do obchodů a restaurací se zvláštní licencí a těch není po zemi mnoho. V podstatě je lze nalézt jen v centru hlavního města Maskatu a v turistických rezortech. Na rozdíl od řady jiných muslimských zemí s částečnou či úplnou prohibicí se alkohol nepije ani tajně a neprodává se na černém trhu. Věty, které člověk často slyší třeba v Maroku, typu „Alláh pod střechu nevidí, tak tady můžeme pít“, v Ománu neuslyšíte. Tady se alkohol opravdu nepije, a to v první řadě díky přesvědčení místních lidí.
Autorem textu je Tomáš Vaníček, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.