Rostlinstvo a květena - Zástupci zvířecí říše
Rostlinstvo a květena
Omán je z větší části pouštní zemí. Přesto zdejší flora není úplně jednotvárná a chudá. V severní částí země a na Musandamu je jednoznačně nejčastějším stromem akácie, česky též nazývaná kapinice. Trnitý strom či keř je přizpůsoben suchým oblastem a jeho trny ho chrání i proti všudypřítomným kozám a ovcím. V zelených zavlažovaných oblastech a na dně horských vádí rostou palmy, nejčastěji palmy datlové. Na místních políčkách se pěstují obilí, rýže, citrusy a občas i další tropické ovoce.
Zcela jinak vypadá jižní provincie Ománu Dhofár. Každoroční pravidelný monzun sem přináší z Indického oceánu více vláhy, a tak zde najdeme i něco, co by se dalo nazvat les. Pravda, k zelenému Křivoklátsku to má daleko, ale i tak je to příjemná změna. Kromě dracén a lahvovníků zde lze narazit třeba i na baobaby. Pro historii Ománu je veledůležitým stromem kadidlovník latinsky zvaný boswelia sacra, ze kterého se i dnes stejně jako v minulosti získává velice cenná surovina.
Zástupci zvířecí říše
V Ománu žije více než 400 druhů ptáků. I pro mnohé naše ptáky je Omán častou zastávkou na cestě do teplých krajin. Případně je samotný Omán tou teplou krajinou. V přímořských vodách Ománu lze potkat 22 druhů delfínů a velryb. A nelze samozřejmě zapomenout na mořské želvy včetně čtyř druhů karet a jednoho druhu kožnatky, které kladou svá vajíčka na dlouhých písečných plážích poblíž mysů Ras al Hadd a Ras al Džins.
Z větších savců lze v Ománu potkat antilopu přímorožce arabského, zvanou též oryx či arabsky al maha. Plocha rezervace chránící tuto antilopu však byla radikálně omezena, když byla na jejím území objevena ložiska ropy. Na území Ománu je tato antilopa s protáhlou hlavou a až 120 cm dlouhými rohy kriticky ohrožena. Ještě více je ohrožen levhart perský, který se v horách jižního Ománu vyskytuje již jen v počtu několika málo jedinců. Na okraji pouště lze občas vidět pouštní lišku, různé druhy hlodavců, pavouků a hmyzu.
Z hospodářských zvířat převažují na severu ovce a kozy. Na jihu je pak více velbloudů, krav a oslů. V okolí Salalá a Mirbatu se vyskytuje místní plemeno arabských koní, na kterých občas jezdí i sultánova jízdní policie. Mirbatský arabský plnokrevník je jedním z předchůdců evropských lipicánů, a tedy i našich kladrubských koní.
Autorem textu je Tomáš Vaníček, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.