Politika - Náboženství - Jazyk
Poslední sčítání lidu proběhlo v Kyperské republice v roce 2008 a podle něj zde žije necelých 800 000 obyvatel. V severní části Kypru žije asi 265 000 obyvatel, z nichž nezanedbatelná část se narodila v Turecku, z čehož je vidět snaha Turecka o poturečtění severní části pomocí přílivu obyvatel na severní Kypr, aby tak vyrovnali početní převahu řeckých Kypřanů. Před okupací žilo na Kypru obyvatelstvo v poměru 4:1 ve prospěch řeckých Kypřanů.
Jelikož turecká ekonomika zaznamenala v posledních letech úspěchy, mohla si dovolit investovat i do severní části Kypru, kde „na zeleném drnu“ vznikají nové vesnice, města, sídliště… V posledních letech zde propukl přímo stavební boom pro přistěhovalce z Turecka.
Nejvíc obyvatel samozřejmě žije v hlavním městě Lefkosia (Nicosia), konkrétně 228 400, druhé největší město na ostrově Lemesos (Limassol) pojímá 180 000 obyvatel, potom následuje Larnaca s 80 400 obyvateli a posledním velkým městem je Pafos s 54 000 obyvateli. Největším tureckým městem je Ammochostos (Famagusta) s 21 000 obyvateli a druhé největší turecké město Kyreneia čítá na 6 000 obyvatel. Podle těchto šesti měst je i celý ostrov rozdělen na šest správních celků.
Imigrantská otázka začíná na Kypru nabývat na závažnosti spolu s ekonomickým růstem země, především pak v řecké části, která je vyspělejší a je součástí EU. Opět hraje velmi důležitou roli blízkost afrického a asijského pobřeží. Nejpočetnější jsou přistěhovalci z Afriky a také z Bangladéše, Filipín, Kambodže atd.
Lidé a politika
Nebudu se tady rozplývat nad pověstnou jižanskou srdečností a ochotou vždy a všude pomoct, protože ji mnozí cestovatelé znají z jiných jižanských zemí a jaksi se tady i očekává. Na co by se však slušelo upozornit, jsou především vztahy mezi řeckými a tureckými Kypřany. Jeden vedle druhého dokázali bez problémů žít, jeden proti druhému ze dne na den pozvedli zbraně. Jeden druhého často nenávidí a přitom o sobě už skoro nic neví, protože se „nesníží“ k tomu, aby s druhým komunikovali.
Teprve od dubna 2008 se na několika místech otevřely hranice mezi oběma částmi Kypru. Řečtí Kypřané směrem na sever hranici zarytě bojkotují (snad jen minimum lidí si sem chodí koupit levnější cigarety), turečtí Kypřané jezdí na jih nakupovat do moderních a značkových obchodů, které u nich chybí.
Jak jsou na tom vztahy mezi Kyprem a Řeckem? Člověk by si myslel, že k sobě mají velmi blízko, což je samozřejmě ovlivněno společným jazykem, kulturou, historickým vývojem atd. Opak je však pravdou… Až nápadně často jsem se setkala s negativními reakcemi na Řeky. Dokonce zde pro ně mají i hanlivou přezdívku „kalamaras“. Doslova znamenalo toto slovo ve starověku vzdělaného člověka, toho, kdo umí číst a psát, umí používat inkoust. V současnosti se význam slova přenesl spíš do roviny kecalů, kteří jen učeně mluví, ale slovo nedodržují. Tahle zahořklost byla u Kypřanů vypěstovaná především v době, kdy se z politických důvodů nepodařilo prosadit sjednocení Řecka s Kyprem. A jaký názor mají Řekové na Kypřany? Vesměs vůbec žádný…
A co Severokyperská turecká republika a Turecko? Kdo by hádal, že turečtí Kypřané budou své turecké bratry vnímat jako osvoboditele, kteří jim pomohli vytvořit jejich vlastní stát, se bude opět hodně mýlit. I oni mají pro své turecké kolegy hanlivou přezdívku, říkají jim „bradáči“ (prý měli všichni vojáci při invazi dlouhé vousy) a někteří prohlašují, že je na ostrov vlastně vůbec nezvali.
Řečtí Kypřané obvykle nenosí červenou barvu. I kdyby to byl sebevětší módní trend, této barvě se vyhýbají, až moc jim totiž připomíná krutou minulost a tureckou vlajku. Proto když uvidíte na Kypru někoho v červeném tričku nebo s uvázanou červenou šálou, velmi pravděpodobně nebude místní.
Náboženství
Podle národnostního složení nebude těžké odhadnout poměr pravoslavných křesťanů (řečtí Kypřané) a muslimů (turečtí Kypřané). Oficiální údaje hovoří o 78:18 procentům. Kromě těchto nejvíce zastoupených náboženství zde existuje i církev anglikánská, arménská a maronitská.
Jazyk
Kypr byl téměř 100 let pod britskou nadvládou, z čehož logicky vyplývá, že se zde anglicky domluvíte naprosto bez problémů. Od velkých hotelových komplexů, kde je to přirozené, až po vesnickou tavernu. S jinými jazyky však budete mít asi problém.
Oficiálním jazykem je novořečtina na jižní straně a turečtina na severní straně ostrova. Řečtina na Kypru však není shodná s řečtinou v Řecku. Oficiální podoba je sice naprosto stejná, ta mluvená je ovšem velmi specifická. Kypřan se od Řeka pozná už pouhou intonací.
Kypr jako ostrov byl součástí řeckého území jen ve starověku, od té doby se Kypřané s Řeky spolu několikrát sešli v Byzantské říši nebo v područí Osmanů. Navíc je Kypr samostatným státem až od roku 1960, do té doby byl neustále pod něčí nadvládou, takže je úctyhodné, že si Kypřané dokázali zachovat jazyk, kterým se zde mluví už od starověku.
Kyperský dialekt používá daleko více archaických slov než spisovná novořečtina. Přidává archaické koncovky, kterých se oficiální podoba jazyka už dávno zbavila. Takovou koncovkou je například -n: řecky ekato (sto), spiti (dům), stin Kypro (na Kypr) a kypersky ekaton, spitin, stin Kypron. Rozdílů je daleko více, například ve slovesech: varieme – varkoume (nudím se), kano – kamno (dělám). Místo některých novořeckých slov se používají archaická, která zní zcela jinak, např.: les – lalis (říkáš). Kyperština přejala i některá slova z turečtiny (nebo jsou řecká slova poturečtěná), např. eki - džamé (tam), edo – tadé (tady), z angličtiny zase slovo čaéra (chair, židle) – řecky se řekne karekla.
Kypřané navíc svá slova změkčují, takže z trakosia vznikne trakoša (tři sta), z magazia machaža (obchody), z esy eši (ty). Při výslovnosti slova více natahují (tak trochu zpívají) a zdvojenou hlásku taky dvojitě vyslovují, takže například ve slově tessera na vás zasyčí malinký had. :-)
Autorkou textu je Michaela Smékalová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.