Flóra
Přestože má většina rostlinstva díky mírnému irskému klimatu delší vegetační dobu, rozmanitost druhů zastoupených na ostrově je podstatně menší než jinde v Evropě. Tak je tomu prý především díky jeho časnému oddělení od evropské pevniny, ke kterému došlo už po poslední době ledové. I když nejspíš nebudete počítat, zda irská vegetace opravdu čítá necelé 4 000 registrovaných druhů, zajisté si brzy povšimnete poměrně řídkého zalesnění ostrova. Většinu jeho území tvoří především pastviny a rozsáhlá rašeliniště.
Irská rašeliniště
Rašeliniště, blata a slatě zabírají v současnosti 200 000 hektarů irského území. To je podstatně méně než tomu bylo dříve, ale i tak se vzhledem k celkové rozloze ostrova stále jedná o velké území (česká rašeliniště, pro srovnání, zaujímají pouze 25 000 hektarů). Plocha rašelinišť se zmenšuje hlavně následkem těžby. Oproti minulosti se dnes rašelina, kterou místní používají hlavně jako palivo, těží hlavně mechanizovaným způsobem. Za to, aby nedocházelo k přílišnému poškozování tohoto biotopu, zodpovídá irská společnost Bord na Móna, jenž průmyslovou těžbu provádí.
Typickými rostlinami, se kterými se na území rašelinišť setkáte, jsou různé druhy vřesů, masožravých rostlin (zejména rosnatky), orchidejí či rákosů. Na pastvinách pak najdete traviny, zejména jílek, psárku, medyněk nebo bojínek. Vaše oko ale potěší třeba i pryskyřníky, hluchavky, škarda, prvosenka či vzácný asfodel.
Burren
Zajímavostí je, že sedmdesát procent z 900 původních irských rostlinných druhů se nachází v krasové oblasti Burren, která leží na západním pobřeží ostrova a zabírá jen méně než půl procenta z jeho celkové rozlohy. Část této oblasti je jedním (a nejmenším) z šesti národních parků v zemi. Mikroklima v Burrenu vytváří ideální podmínky jak pro arktické a alpínské rostliny, tak současně i pro ty subtropické, takže si tam milovníci botaniky jistě přijdou na své.
Nejvhodnějším měsícem pro návštěvu Burrenu je květen, kdy kvete většina vegetace. Kromě měsíční krajiny a bohaté květeny můžete ale v Burrenu obdivovat i nejstarší irskou parfumerii a různá archeologická naleziště, na která je tato oblast obzvláště bohatá (nachází se zde přibližně 90 megalitických hrobek, dolmeny a kruhová hradiště).
Houbaření
Navzdory tomu, že se v irské přírodě celkem dobře daří houbám, je zde mnoho lidí nesbírá, alespoň ne Irů. Tradice této volnočasové aktivity tu není příliš rozvinutá, ne tak, jak je tomu v Čechách. Stává se tak, že případní nadšenci často dělají chyby při určování jedlosti svých úlovků, na které mnozí z nich dokonce doplácí svými životy. Tuto situaci se ovšem snaží změnit různé spolky, které pořádají takzvané hony na houby.
V podstatě se jedná o to, že jsou lidé nahnáni do lesa, kde seberou veškeré houby, co tam najdou. Ty jim pak přizvaný mykolog pomůže roztřídit. Občas je na tyto akce zván i kuchař, který z vybraných hub na místě připraví na ukázku několik chutných pokrmů, aby účastníky přesvědčil o upotřebitelnosti hub. Účast na takovémto honu, který trvá dvě až čtyři hodiny, pak stojí v přepočtu asi 2 000 Kč.
Fauna Irska
S rozmanitostí fauny je to v Irsku podobně jako u rostlinstva. Živočišné druhy, které se zde vyskytují, v převážné většině případů odpovídají těm, na které můžete narazit i v Čechách. Největším volně žijícím savcem v Irsku je jelen lesní. Toho však spatříte jen vzácně. Častěji můžete vidět například lišku obecnou (a to i v centru Dublinu), lasici hranostaj, rejska malého nebo, v České republice poměrně těžko spatřitelného, jezevce lesního.
Ptactvo
Patříte-li mezi nadšence, kteří rádi pozorují ptactvo, je pro vás Irsko ideální destinací, zejména pokud máte v oblibě mořské a vodní ptáky. Z těch mořských zde, kromě racků či kormoránů, můžete nejčastěji obdivovat tereje, buřňáky či rybáky, a pokud máte štěstí, tak i papuchalky. Na řekách a jezerech pak labutě, různé druhy brodivých ptáků či kachen a hus. Irsko také každým rokem poskytuje dočasný azyl tažnému ptactvu. Na zimu se do Irska stěhují ptáci z Grónska a Islandu (zejména husa běločelá), na léto pak přilétají ptáci z Afriky (především vlaštovky). Mezi vzácné druhy místního ptactva, které zde občas můžete zahlédnout, patří ostříž, chřástal polní či kavče žlutozobé.
Domestikovaná zvířata
Z domestikovaných zvířat jsou v Irsku nejpočetnější ovce, kterých zde před dvěma lety bylo údajně dokonce více než obyvatel. Rozšířený je ale i chov skotu a koní. To, že se zde koně těší velké oblibě, je patrné z častých dostihů a koňských trhů, které se konají jak v malých vesničkách, tak ve velkých městech. Zajímavou podívanou, kterou stojí za to zhlédnout, je proslulý koňský trh v Dublinu. Ten se koná každou první neděli v měsíci na malém náměstíčku ve čtvrti Smithfield (nedaleko bývalé palírny Jameson).
Pokud už v hlavním městě budete a máte-li rádi zvířata, navštivte také Phoenix park, který je největším městským parkem v Evropě. Tam si můžete prohlédnout nejen zvířata v tamní zoo, ale i velké stádo daňka evropského, které se v parku volně pohybuje.
Mytologie
Přístup Irů k fauně je ovlivněn rolí, kterou zvířata v životě jejich národa hrála v minulosti. Díky irským mytologickým příběhům se zde tak například labutě těší až posvátnému postavení. Podobně jsou na tom vlkodavové, kteří jsou dokonce jedním ze zvířecích symbolů reprezentujících Irsko (dalším je například irský setr, kterého má ve znaku státní autobusová společnost Bus Éireann). Prostřednictvím legend se Irové také často snaží vysvětlit absenci některých živočišných druhů na ostrově.
Přestože například za nepřítomnost hadů v Irsku může doba ledová, místní tvrdí, že je z něho vyhnal svatý Patrik, protože ho sužovali během půstu. Irové jsou pak poměrně vynalézaví, i co se týče nových způsobů využití zvířat. Jelikož se jim v dnešní mechanizované době nevyplatí při zemědělských pracích používat oslíky, adoptovali si je aspoň jako své domácí mazlíčky.
Geologie a rašeliniště v Irsku
Drsná země?
Při pohledu na rozervaná skaliska irského pobřeží zaplesá srdce nejednoho turisty. Sloupy, skalní brány, ostrohy nebo třeba jeskyně patří mezi četné útvary, jež zdobí útesy smaragdového ostrova. Podobně rozmanité je ovšem i irské vnitrozemí, které se rozkládá na území čtyř geologických oblastí, díky čemuž je Irsko rájem nadšenců se zájmem o geologii. Ať už však holdujete této vědě nebo ne, určitě vám učaruje pohled na měsíční krajinu krasové oblasti Burren, Mohérské útesy, fjord v Killary, poloostrov Dingle či mnohé další z krás, kterými irský ostrov oplývá.
Přírodní zdroje
Rašelina
Vzhledem k tomu, že bylo Irsko v minulosti téměř odlesněno, jsou v současnosti jedním ze základních irských biotopů rašeliniště, a to jak ta vrchovištní, tak i ta slatinná. Rašelina, která je jedním z přírodních zdrojů, jež se v Irsku těží již od pradávna, se používá nejen jako hnojivo, ale především jako topivo.
Během druhé světové války, kdy bylo v Irsku nedostupné uhlí, spotřeba rašeliny prudce vzrostla. Stát proto založil společnost Bord na Móna, která dodnes dohlíží na její mechanizovanou těžbu (ta probíhá převážně v hrabstvích nacházejících se ve střední části ostrova a ročně čítá na 4 miliony tun). Během své činnosti tato společnost podstatně zmodernizovala nejen způsob těžby, ale i výsledné produkty. Nabízí tak například lisované brikety z mleté rašeliny, které nejen že nečadí, ale mají, oproti klasické surové rašelině, i větší výhřevnost.
Určité množství lidí v Irsku stále těží rašelinu po starém, ručně, takzvaným borkováním. Tento způsob je k přírodě sice podstatně šetrnější, trvá však také výrazně déle. Rašeliniště se totiž nejdříve musí odvodnit a zbavit povrchové vrstvy, teprve potom se může začít se samotným odrýpáváním. Jelikož vytěžené cihly (borky) obsahují 85 % vody, nechávají se několik týdnů schnout. Teprve potom se dají použít.
Ropa, plyn a nerosty
Rašelina není jediným přírodním zdrojem, který se v Irsku těží. Od sedmdesátých let minulého století probíhá v jeho pobřežních vodách odčerpávání zemního plynu i ropy. Irsko je pak také největším evropským producentem zinku, jenž získává ze svých dolů v Navanu, Galmoy a Lisheen. Dalšími minerálními nerosty, které se zde těží, nebo by mohly, jsou zlato, stříbro, mastek, sádrovec či břidlice.
Autorkou textu je Michaela Marková, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.