Počátky - Keltové a Vikingové - Křesťanství - Autonomie - Současnost
Počátky
Poloha irského ostrova významnou měrou ovlivnila, jakým způsobem se odvíjely jeho dějiny. První osadníci pravděpodobně přišli ze severní Evropy. Během sedmi tisíc let, po které je Irsko osídleno, zažili mnohé nájezdy a vpády, které měly za následek mísení tradic předků dnešních obyvatel Irska. Po starověkých osadnících se v Irsku dochovalo mnoho památek. Primitivní zbraně či hliněné nádoby jsou k vidění v nejednom z místních muzeí, na pozůstatky obydlí pak můžete často narazit i ve volné přírodě. Četné památky se dochovaly také z období neolitického. Tou nejznámější je pravděpodobně megalitická kruhová hrobka v Newgrange, která zcela jistě stojí za návštěvu.
Keltové a Vikingové
Od šestého století začaly do Irska přicházet první keltské kmeny z evropské pevniny. Postupně si podmanily skoro celé území ostrova, dosáhly jazykové a kulturní jednoty, avšak jeho obyvatele nikdy nedokázaly sjednotit politicky. Na rozdíl od Keltů z pevninské Evropy, kteří postupně podlehli jiným evropským kmenům, se Irové k jejich odkazu hlásí dodnes a hrdě.
Politická roztříštěnost země na malá království měla za následek, že se Irsko od osmého století stalo terčem vikinských nájezdníků (těm se připisuje například založení Dublinu v roce 841). Díky těmto nájezdům se ovšem Irsko v desátém století konečně sjednotilo, a i když Vikingové ve své snaze ho dobýt pokračovali po další dvě století, dominantní postavení si už irští panovníci vzít nenechali. O odkazu vikinské kultury působivým způsobem pojednává výstava v dublinské síni Dublinia.
Šíření křesťanství, Normané a úpadek gaelského Irska
Je jen málo lidí, kteří neslyšeli o irských oslavách svatého Patrika. Ten připadá na 17. 3., den výročí jeho úmrtí, a oslavuje nejen památku tohoto svatého, ale především šíření křesťanství v zemi. I když dnes existují důkazy o tom, že křesťané na ostrově žili i před příchodem sv. Patrika, oslavy tohoto svátku jsou nadále velmi bujaré a pokud se jich zúčastníte, určitě na ně budete dlouho vzpomínat. Kromě konzumace velkého množství piva Guinness se většina Irů toho dne oddává sledování pestrobarevného průvodu, který pořádá nejedno město či vesnice.
Přestože bylo Irsko po dlouhou dobu pod nadvládou Normanů, kteří spravovali rozsáhlá území ostrova, jež následně přešla do rukou anglického krále, počátkem 16. století se v Anglii začaly šířit obavy o ztrátu tohoto vlivu. Kvůli strategickému významu irského ostrova proto začala anglická koruna do Irska posílat nové osadníky, aby zde svoji nadvládu upevnila. Gaelská kultura tak byla pod velkým nátlakem, který vyústil v mnohé boje. Ty ukončily bitvy u řeky Boyne (1690) a u Aughrimu (1691), v kterých Irové utrpěli velikou porážku. O tomto utrpení můžete zaslechnout během posezení v hospůdce v leckteré lidové písni.
Boj o autonomii
V roce 1800 byl přijat zákon, který mezi Británií a Irskem vytvořil úplnou parlamentní unii. Mezi oběma zeměmi panovaly markantní rozdíly v hospodářském a demografickém vývoji, které se podílely na vzrůstajícím napětí. Snahy Irska o zrušení unie se vyhrotily i díky velkému hladomoru, během kterého zemřelo na milión lidí, a za nějž dle Irů nesla vinu právě Británie. Dodnes se v Irsku na mnohých místech můžete setkat se sousošími připomínajícími tuto tragédii, která dala za vznik nové irské tradici – emigraci.
Snahy o dosažení autonomie byly zbrzděny projednáváním možnosti samosprávy a především 1. světovou válkou. V roce 1916 došlo k ozbrojenému povstání. To mělo zpočátku pouze malou podporu obyčejných obyvatel, a proto bylo potlačeno. Po popravě povstaleckých vůdců ovšem stoupla vlna nevole, která měla za následek vítězství strany bojující za osvobození země ve všeobecných volbách. Následovala nechvalně známá válka za nezávislost, která skončila v roce 1921 uzavřením dohody, v souladu s níž byl vytvořen Svobodný irský stát.
Novodobý stát
Ústava z roku 1937 dále omezila konstituční vazby mezi Irskem a Británií. Ty pak byly přerušeny úplně v roce 1948 zákonem o Irské republice. Významným krokem, který ovlivnil prosperitu země, stejně tak jako její kulturní a společenský rozvoj, byl vstup do Evropského hospodářského společenství v roce 1973.
Ekonomické reformy v osmdesátých letech a investice z Evropské unie pak vedly k jedné z nejvyšších měr ekonomického růstu na světě. Ten následovala hromadná imigrace přistěhovalců, především z východní Evropy a Asie. Tomuto období rozmachu, kdy prudce stoupla hodnota irského majetku, se často přezdívá období keltského tygra. Během něj pak také došlo k osvojení liberálnějšího společenského postoje, uzákonění možnosti rozvodu a dekriminalizaci homosexuality.
Jenže tygra čekal v roce 2008 v důsledku krize nepříjemný pád a irské občany drsné procitnutí. Podle posledního hodnocení ekonomické situace však Irsko opět pomalu získává pevnou půdu pod nohama.
Autorkou textu je Michaela Marková, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.