Obyvatelé Bosny a Hercegoviny - Mentalita Bosňanů - Jazyk - Státní svátky
Obyvatelé Bosny a Hercegoviny
Tato země je velice zajímavá především z hlediska soužití státotvorných národů a náboženských vyznání: Bosňané jsou obyvatelé země, ve které se většina hlásí k islámu (uvádí se přes 40 procent), pak jsou označováni jako Bosňáci nebo Muslimové (s velkým počátečním písmenem). Bosňané jsou ale také Chorvati, kteří se ve velké míře hlásí ke katolictví. Bosenští Chorvaté představují jedno ze tří základních etnik na území Bosny a Hercegoviny, které je početně nejmenší (méně než dvacet procent). Obvyklým Bosňanů srbského původu je pravoslaví, tj. východní křesťanství, přičemž k srbskému etniku se hlásí asi třicet procent obyvatel Bosny a Hercegoviny.
Jeďte do Bosny a Hercegoviny v dobré partě
Žije zde samozřejmě ještě více etnik a v určité míře jistě i další náboženské skupiny, ovšem ty nejsou ústavou vnímány jako státotvorné, tvoří tedy menšiny. Z těch početnějších je třeba jmenovat Černohorce, Romy, Albánce, Ukrajince, Slovince, Makedonce, menšin je však mnohem více, a to včetně asi pětisetčlenné české menšiny v obcích Nova Vas, Maćino Brdo apod.
Jaký je typický Bosňan?
Pojďme se na typického Bosňana podívat z perspektivy obyvatel ostatních států bývalé Jugoslávie. První myšlenka je, že Bosňan je muslim (tedy Bosňák, tedy Muslim). K islámu neodmyslitelně patří zelená barva. V anekdotách obvykle figuruje komická dvojice Mujo a Haso – dva Bosňáci, kteří se vyznačují tím, že nejsou zrovna inteligentní. V podstatě jsou to však hodné a milé postavičky. Tak to je tedy parodická představa obyvatel ostatních států bývalé Jugoslávie.
Obyvateli Bosny však nejsou jen muslimové, žijí tu také pravoslavní (Srbové) a katolíci (Chorvati). Zelená je tedy typická jen pro část obyvatelstva. Jako všichni Balkánci i zde jsou lidé velice pohostinní, přátelští a vše berou tak nějak lehce a vypadají neustále nad věcí. Pověstná je pro ně i ostatní Balkánce nedochvilnost a poněkud laxní přístup k povinnostem. Asi to souvisí s tím, že jsou nad věcí. Bylo by bláznivé, aby v jejich přítomnosti platil útratu host nebo dokonce žena! Rádi pomohou a poradí (pozor, někdy však radí také tehdy, když sami nevědí, což není na první pohled poznat).
Jsou hrdí na svůj národ a své národní sportovní týmy. Nejsou to však velcí cestovatelé nebo dobrodruzi, což je jistě dáno vízovou povinností a nedávnou historií. Rádi vzpomínají na velkou Jugoslávii a dobu, kdy se měli lépe. Umí si užívat života a ocení dobrou společnost a zábavu.
Jazyk
Bosenský jazyk, respektive srbský či chorvatský – všechny tři jsou v zemi uznávané – patří mezi indoevropskými jazyky do těch slovanských, respektive jihoslovanských. Jeho základem je východohercegovský štokavský dialekt, který byl základem spisovné chorvatštiny, potažmo srbštiny. Je možno psát jak latinkou, tak cyrilicí. Cyrilice se velmi důsledně používá především v Republice srbské.
Bosenština je z historického hlediska snadno obhajitelný jazyk, neboť v něm vznikaly nejstarší památky na daném území již v 10. století.
Oproti srbštině a chorvatštině, od nichž se liší asi tak jako různé dialekty (představte si například rozdíl mezi hanáckým a chodským nářečím), používá bosenština převážně muslimských mluvčích různé výpůjčky z turečtiny, arabštiny apod. (tzv. orientalismy), nadpoužívá "f" a "h" (např. srbské/chorvatské hvala se obvykle řekne fala; srbsky kafa, chorvatsky kava se bosensky řekne kahva aj.).
Státní svátky
Člověk si při cestování obvykle moc nevšimne, kdy je v dané zemi státní svátek. Jediné, co z toho pro turistu či cestovatele vyplývá, je, že si ten den spíše nenakoupí, nezajde na úřad či do banky, případně hromadná doprava bude jezdit neobvykle. Právě pro tyto případy si alespoň pro pořádek uveďme, jak jsou na tom s volnem v Bosně a Hercegovině...
Samozřejmě je to 1. 1., kdy se slaví Nový rok. Co ale možná překvapí, je, že Nový rok se slaví také 2. 1. A hned 9. 1. slaví v Republice srbské Den státnosti, což však slaví pouze obyvatelé Republiky srbské, zbytek federace jde poslušně do práce. 1. 3. je na pořadu Den nezávislosti vztahující se k roku 1992.
Svátek práce, stejně jako Nový rok, se slaví dva dny, tedy 1. a 2. 5. Den podpisu Daytonské dohody, uváděný jako Den státnosti, se slaví 21. 11., ale opět pouze v Republice srbské. Celá Federace Bosny a Hercegoviny pak za Den státnosti uznává 25. 11.
Náboženské svátky
Zajímavá je situace s náboženskými svátky, protože hovoříme o zemi, kde se mísí tři různá vyznání a kde má každé své vlastní svátky, pochopitelně v jinou dobu.
Katolíci slaví katolické Vánoce na konci prosince, pravoslavní si své pravoslavné Vánoce prodělávají v první polovině ledna, muslimové pak slaví bajram – takové muslimské Velikonoce, jejichž datum je pohyblivé; stejně jako datum Ramadanu (devátý měsíc islámského kalendáře, který stojí na lunární bázi).
Už jen když si dáme dohromady, že mezi katolickými Vánocemi, Novým rokem a pravoslavnými Vánocemi a Novým rokem je vždy rozestup jen kolem jednoho týdne, dokážeme si jistě živě představit to pracovní nasazení od poloviny prosince až do poloviny ledna (pokud ne déle). Jinak řečeno, jestli potřebujete něco vyřizovat na úřadech v prosinci nebo v lednu, nedělejte to v Bosně a Hercegovině!
Autorkou textu je Radka Nováková, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.