Hlavní město Bosny a Hercegoviny leží na mělké a nesplavné řece Miljaćce, resp. u soutoku řek Bosna a Miljaćka, a je obklopeno Dinárskými Alpami. Na jih od města se tyčí pohoří Bjelašnica, Igman, Trebević a Jahorina, na severu pohoří Bukovik a Ozren, na východě pohoří Romanija.
Sarajevo leží v samotné Bosně (Hercegovina s hlavním městem Mostarem je na jihu země). Žije zde cca 400 tisíc obyvatel.
Sarajevo bylo vždy důležitou křižovatkou mnoha kultur a dodnes se zde mísí obyvatelstvo tří různých náboženství: islámu (Bosňáci neboli bosenští muslimové), katolického křesťanství (bosenští Chorvati) a pravoslavného křesťanství (bosenští Srbové). Je to jedno z mála měst na světě, kde stojí v jedné čtvrti pravoslavný kostel, katolický kostel, mešita i synagoga, takže není přehnané srovnání s Jeruzalémem.
Dlouhá tradice náboženské tolerance byla násilně přervána válkou v 90. letech, teď se však na ní Sarajevo snaží znovu navázat. Od roku 1995 se zde každoročně koná úspěšný mezinárodní filmový festival (vůbec první na Balkáně). Sarajevo je hlavním městem Federace Bosny a Hercegoviny, která je jednou ze dvou entit státu Bosna a Hercegovina, a to entitou bosňáckou a chorvatskou. Východní Sarajevo (dříve zvané Srpsko Sarajevo) na jihu a jihovýchodě města však už náleží do druhé entity – Republiky srbské. V Sarajevu žil nositel Nobelovy ceny za literaturu Ivo Andrić (1892-1975). Místním rodákem je také slavný režisér Emir Kusturica, který studoval na pražské FAMU.
Historie Sarajeva
Starověk a středověk
Oblast Sarajeva byla osídlena už v době kamenné, ve starověku se v ní usadily kmeny Ilyrů. V roce 9 n. l. dobyli jejich území Římané a v oblasti dnešní Ilidže (jihozápadní předměstí Sarajeva) vznikla římská kolonie. Ve středověku přišly slovanské kmeny a region Vrhbosna v oblasti dnešního Sarajeva se stal s několika pevnostmi jedním z hlavních center středověkého bosenského státu.
Z této doby pochází tisíce zdobených náhrobků (stećak, plurál stećci), které vytvořili příznivci místní specifické Bosenské církve. Některé stećci jsou k vidění v Národním muzeu. Město Sarajevo, jak je známe dnes, však bylo založeno až osmanskými Turky po jejich dobytí Bosny v polovině 15. století a brzy se stalo hlavním městem bosenského sandžaku (nejvyšší administrativní jednotka Osmanské říše). Tehdy vznikl název Saraj-ovasi (tur. „saraj“ = palác, „ovasi“ = pole), který potom převzali v upravené podobě i Slované.
Osmanští Turci
Turečtí správci začali stavět mešity, náboženské školy (medresy), veřejné lázně (hammamy), fontány, mosty, hodinové věže, ubytovny pro obchodníky (karavanseraj, han) a tehdy byl postaven i správcův palác (saraj), od něhož získalo město své jméno. 16. a částečně 17. století byla doslova zlatým věkem Sarajeva, které leželo na významné obchodní cestě a patřilo k největším, nejbohatším a kulturně nejvyspělejším městům Balkánu i celé Evropy (jednu dobu bylo druhé největší na Balkáně po Istanbulu!).
Město rostlo především za vlády moudrého správce Gazi Husrev Bega, kdy v dnešním starém městě Baščaršija vznikla řada staveb. Ve stejné době mnoho Slovanů konvertovalo k islámu, z jiných slovanských zemí přicházeli pravoslavní křesťané a ze Španělska sem proudili vyhnaní sefardští Židé. Osmanští Turci byli totiž i přes určitá omezení tolerantní k jiným náboženským vyznáním, a tak se začalo rodit kosmopolitní centrum mnoha kultur.
Příchod Habsburků
Už v 16. století tady vznikl dřevěný vodovodní systém, a tak je Sarajevo jedním z mála měst, které jsou zásobovány vodou už po dobu více než 400 let. V 17. století začala Osmanská říše upadat. Konec rozkvětu Sarajeva přineslo vyplenění města rakouským (habsburským) vojskem Evžena Savojského v roce 1697. Od roku 1878 bylo Sarajevo stejně jako celá země okupováno Rakouskem-Uherskem.
Habsburská vláda přinesla rozvoj průmyslu, vzdělání a vědy, ekonomický pokrok a evropskou architekturu. Byla otevřena první železnice, v roce 1885 zde byla zavedena veřejná tramvajová doprava (jako ve druhém městě na světě po San Francisku!) a bylo založeno např. Národní muzeum. V roce 1884 přicestoval do Sarajeva český architekt Karel Pařík, který zde pak působil až do roku 1916, a stal se autorem nejvýznamnějších sarajevských staveb. Celkem je autorem 110 projektů po celé Bosně a Hercegovině. Pařík byl pravděpodobně jediným architektem na světě, který v jediném městě pracoval na projektech pro pravoslavné, katolíky, evangelíky, muslimy i židy! Ve městě působili i další čeští architekti. Odpor proti rakouské nadvládě však trval a byl podněcován ze strany sousedního Srbska.
Sarajevský atentát a Zimní olympijské hry
V roce 1914 spáchal srbský nacionalista Gavrilo Princip atentát na rakouského následníka trůnu Franze Ferdinanda a jeho těhotnou ženu Žofii. Rakousko vyhlásilo válku Srbsku, na jehož stranu se přidalo Rusko, a tak tato událost nakonec rozpoutala první světovou válku.
Po válce se stalo Sarajevo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, brzy přejmenovaného na Království Jugoslávie, za druhé světové války zase součástí chorvatského fašistického státu. Po druhé světové válce se stalo hlavním městem jedné ze šesti republik Titovy socialistické Jugoslávie. Slavný okamžik města přišel v roce 1984, kdy se Sarajevo stalo dějištěm Zimních olympijských her (dosud jediných ZOH pořádaných v socialistické zemi).
Obležení Sarajeva za války
Tragickou kapitolou historie města je bratrovražedná válka z 90. let. Nejsmutnějším z celé bosenské války je právě příběh Sarajeva, které bylo celých 1 200 dní (necelé čtyři roky) neprodyšně obležené Srby. Jedná se o nejdelší obležení města v dějinách moderních válek (dokonce i nechvalně proslulá lenigradská blokáda za druhé světové války trvala méně než dva a půl roku!).
Jediným spojením s vnějším světem byl pro obyvatele 700 metrů dlouhý tunel pod letištěm ovládaným jednotkami OSN. Lidem chyběla voda, elektřina i jídlo a byli pod neustálou palbou ostřelovačů. Přesto chodili na kávu, tiskly se noviny, hrálo se divadlo a dokonce se ve sklepě jednoho domu konala soutěž Miss Sarajevo. Všechny hrůzy, při nichž zemřelo 11 tisíc obyvatel, z toho 1 500 dětí, se děly pod tzv. „ochranou“ jednotek OSN, které jen přihlížely zabíjení civilistů, ale neměly pravomoci k zasažení.
Ostřelováním byly poškozeny mj. Gazi Husrevbegova mešita, katolická katedrála Nejsvětějšího Srdce, židovský hřbitov i Národní knihovna se vzácnými tisky, přičemž zcela zničeny byly např. stará radnice a Olympijské muzeum. Po válce začala s pomocí velké mezinárodní finanční pomoci rozsáhlá rekonstrukce. Na budovách však zůstávají vidět stopy po kulkách a v okolí jsou stále zaminovaná území.
Památky a zajímavá místa
Baščaršija
Baščaršija je stará turecká část města, která si dodnes uchovává orientální nádech. Řemeslníci tu stále vyrábějí a prodávají své ručně vyráběné zboží, dále je tu celá řada kaváren, cukráren a restaurací, kde se podává mj. tradiční turecká káva se sladkou tureckou cukrovinkou zvanou rahat lokum a kde si také můžete dát vynikající ćevapi.
Ulice Kazandžiluk – vybíhá na východ z náměstí Baščaršija. Je to známé centrum obchodu s tepanými měděnými výrobky. Některé jsou vyrobené z nábojnic projektilů, kterých dopadlo na město během téměř čtyřletého obléhání více než milion…
Baščaršijska Džamija (Havadže Duraka Džamija) – původní dřevěná mešita ze 16. století byla zničena vojsky Evžena Savojského a následně znovu postavena.
Národní knihovna (Městká radnice, Vijećnica) – budova postavená během rakouské vlády měla být původně dílem Čecha Karla Paříka, který ale odmítl výhrady ministra vůči jeho projektu, a tak začala stavba v roce 1892 podle návrhu jiného českého architekta Alexandra Vítka v maurském stylu s bohatou orientální výzdobou. Po jeho sebevraždě byl návrh mírně pozměněn podle představ Chorvata Ćirila Ivekoviće.
Původně šlo o budovu městské radnice, v roce 1949 sem přesídlila Národní knihovna. Přesně sto let po svém vzniku byla knihovna zcela zničena srbskými ostřelovači. Všechny kulturní poklady zmizely v plamenech. Budova byla v posledních letech rekonstruována.
Sebilj – dřevěná fontána na náměstí Baščaršija (neboli náměstí Sebilj), které je známé stálou přítomností holubů. Fontánu v pseudo-maurském stylu, která je jedním ze symbolů města, navrhl v roce 1891 český architekt Alexandr Vítek.
Stara pravoslavna crkva - starý srbský pravoslavný kostel postavený v 16. století, tedy v době, kdy začínala pravoslavná církev v Bosně růst. Přiléhá k němu muzeum s freskami a ikonami.
Brusa Bezistan – krytý trh postavený v 16. století velkovezírem Rustem Pašou jako místo pro obchodování s hedvábím, které sám velkovezír vyráběl v tureckém městě Bursa. Orientální kryté tržiště se šesti kupolemi je dnes opět obchodním centrem s krámky a kavárnami, uvnitř navíc sídlí Muzeum Sarajeva.
Ferhadija – pěší zóna, která je zřejmě nejkrásnější částí města. Táhne se od Sebilje na východě až po Věčný oheň (Vječna vatra) na západním okraji starého města. Leží na ní mj. mešita Ferhadija z roku 1561.
Morića Han – karavanseráj neboli han z roku 1551 sloužil pro ubytování obchodníků (karavan) včetně ustájení jejich koní a uskladnění jejich zboží. Byly zde i obchůdky a hospody. Karavanseráje jsou k vidění v mnoha islámských zemích, které kdysi patřily k Osmanské říši, v Sarajevu jich bylo v 16. století přes 50. Dnes je Morića Han upravený pro turisty, jsou tu obchůdky a restaurace.
Gazi Husrev Begova mešita – nejvýznamnější islámský objekt v Sarajevu a v celé zemi. Mešita byla postavena na příkaz správce bosenského sandžaku Gazi Husrev Bega v 16. století. Byla zničena při vpádu Evžena Savojského, potom znovu v 19. století a také při válkách v 90. letech, ale vždy znovu rekonstruována. Velká část orientální výzdoby interiéru zůstala zachována. Interiér byl už v roce 1898 elektrifikován jako první na světě mezi stavbami tohoto druhu.
Gazi Husrev Begova medresa – islámská (koránová) škola stojí přímo naproti mešitě a pochází ze stejné doby.
Stará synagoga (Židovské muzeum) – památka na populaci sefardských Židů, kteří se tu usadili po svém vyhnání ze Španělska v roce 1492 a rychle se adaptovali jako obchodníci v rámci Osmanské říše. Synagoga z roku 1581 byla později dvakrát zničena a obnovena a také významně rozšířena v roce 1821. Synagoga leží u uličky Velika Avlija, což je oblast někdejší židovské čtvrti. Dnes zde sídlí židovské muzeum.
Latinska ćuprija (Latinský most) – nejslavnější z tureckých mostů, u nějž došlo 28. června 1914 k atentátu na rakouského následníka trůnu Franze Ferdinanda. Samotný most z konce 18. století je však také zajímavý. Atentát připomíná malá deska na severním břehu Miljaćky, na místě, kde stál atentátník Gavrilo Princip.
Na sever od Baščaršije
Svrzina kuća (Svrzův dům) – dům z přelomu 17. a 18. století, který je zároveň muzeem a krásným příkladem životního prostředí vysokého tureckého hodnostáře (bega, beje).
Na západ od Baščaršije
Katolická katedrála (katedrála Nejsvětějšího Srdce Ježíšova) – pochází z dob rakouské vlády koncem 19. století. Byla postavena v neogotickém stylu architekty Josipem Vancašem a Karlem Paříkem. Také katedrála byla těžce poškozena za války v 90. letech. Papež Jan Pavel II. tu vedl mši během své návštěvy v roce 1997.
Saborna crkva – největší pravoslavný kostel v Sarajevu (na náměstí Osvobození) zasvěcený Nejsvětější Bohorodičce. Byl postaven ve 2. polovině 19. století v novobarokním a byzantském stylu s finanční podporou ruského cara i tureckého sultána.
Sarajevské růže – nenápadné díry na zemi v západní části ulice Ferhadija vyplněné červeným voskem. Připomínají masakry civilistů během bosenské války. Lidé tu většinou stáli frontu na chleba a vodu… Lidé si válečné události připomínají každoročně 6. dubna (což je datum prvních obětí v roce 1992) přikládáním živých růží.
Tržnice Markale – rušné tržiště, na němž se během války v Bosně odehrály dva masakry, když ho bombardovali bosenští Srbové a zabili poprvé 68, podruhé 37 civilistů. Druhý masakr v Markale přispěl k rozhodnutí Billa Clintona, aby dal souhlas k bombardování Srbska, které nakonec přivedlo obě strany k jednání o míru.
Věčný plamen (Vječna Vatra) – hoří na paměť partyzánů (Srbů, Chorvatů i muslimů), kteří osvobodili město od fašistů.
Národní divadlo (Narodna Pozorišta) – neorenesanční budova postavená českým architektem Karlem Paříkem koncem 19. století. V roce 1949 doplnily divadelní scénu opera a balet, vůbec první zde uvedenou operou byla Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany.
Alipašina džamija – mešita ze 16. století, která leží ještě dále na západ od starého města (po ulici Maršala Tita).
Trg Karla Paržika – náměstí pojmenované po českém architektovi, který se svými stavbami výrazně podepsal na dnešní podobě města.
Hotel Holiday – výrazná stavba, která se stala symbolem zimních olympijských her v roce 1984. Později začala sloužit jako hotel, který si oblíbili politici, obchodníci a filmové hvězdy. Za války zde sídlili zahraniční novináři. Hotel se objevil i v několika filmech, např. ve filmu Lovci stínů s Richardem Gerem.
Národní muzeum (Zemaljski muzej) – leží už daleko na západ od centra. Autorem budovy postavené v letech 1907-12 je český architekt Karel Pařík, který vybudoval tehdy největší muzejní komplex na Balkáně. Zahrnuje historické, archeologické i přírodovědné exponáty. Jsou tu k vidění i některé z nejkrásnějších středověkých tesaných náhrobků (stećci), také Haggadah – židovský iluminovaný rukopis vydaný v roce 1350 a tedy nejstarší dokument sefardských Židů na světě. Dále je tu botanická zahrada, kterou založil jiný Čech – Karel Malý..
Alej ostřelovačů – nechvalně krvavě proslulá třída podél řeky Miljaćky spojující předměstí Ilidža s centrem Sarajeva, která dostala svou přezdívku kvůli tomu, že na ni měli Srbové v palebných pozicích ve svazích města nejlepší výhled. Ulice se takto nejmenuje, jedná se jen o její přezdívku. Ukázka místního černého humoru: "Víte, že Alej ostřelovačů je největší tančírna ve městě? Protože když sebou člověk na ulici dost škubal, tak jim to míření pořádně ztížil…"
Na jih od Baščaršije (jižní břeh Miljaćky)
Careva džamija (Sultánova mešita) – pochází původně z 15. století a byla postavená na paměť sultána Mehmeda II. Dobyvatele, který dobyl Konstantinopol a také Bosnu. Současná podoba mešity pochází ze 16. století, nová stavba začala na příkaz sultána Sulejmana Nádherného.
Konak – rezidence z dob Rakouska-Uherska. Právě na tomto místě stál dříve palác (saraj), podle nějž získalo město své jméno.
Sarajevska pivara (pivovar) – je pro návštěvníky nepřístupný, ale hrál důležitou roli během obléhání v 90. letech. Stojí totiž na největším zdroji pitné vody ve městě. Není divu, že zdejší pivo je mezi lidmi oblíbené…
Aškenázská synagoga – synagoga určená pro židovskou obec aškenázské větve byla dostavena v roce 1902, autorem objektu s pseudomaurskými dekoracemi je český architekt Karel Pařík.
Hřbitov Alifakovac – místo, kde jsou pohřbíváni muslimští cizinci, kteří zemřeli v Sarajevu. Hřbitov vznikl už v 15. století. Především je ale odtud pěkný výhled na město.
Na východ od Baščaršije
Hrad Jajce (Bílá pevnost, hrad Evžena Savojského) – leží vysoko nad městem ve čtvrti Vratnik. Jsou zde k vidění pouze opuštěné skromné ruiny.
Alej ambasadora – řada stromů, které vysadili velvyslanci různých zemí na památku obětem bosenské války.
Kozija Ćuprija (Kozí most) – elegantní 10 metrů vysoký kamenný most vznikl v době vlády Turků v roce 1550, zhruba ve stejné době jako starý most v Mostaru. V osmanských dobách zde byli davem i zástupci města očekáváni vezíři přijíždějící do Sarajeva. Most leží na východ od centra, stačí jít podél koupaliště Bentbaša a skrz „Alej ambasadora“, v níž velvyslanci mnoha zemí vysadili strom na paměť obětí bosenské války, pokračovat podél lezecké oblasti na skále Dariva a po této cyklostezce dojít až k mostu.
Ilidža
Muzeum Tunelu – leží daleko od starého města, u mezinárodního letiště na jihozápadě Sarajeva. Muzeum je věnované tunelu pod sarajevským letištěm, který tvořil jedinou spojnici města s okolím během obléhání (letiště bylo oficiálně neutrálním územím pod dohledem Spojených národů), proudilo jím jídlo, léky, potraviny, zbraně i zoufalí lidé.
Tzv. Tunel naděje spojoval sarajevská předměstí Butmir a Dobrinja. Vykopali ho bosňáčtí dobrovolníci v lednu 1993. Stal se symbolem odporu. V roce 1994 byl vybaven kolejemi s malými vozy. Přístupných zdaleka není celých 700 metrů tunelu, nýbrž jen asi jeho 20 metrů. Průvodce však podává zajímavý výklad a součástí prohlídky je i 20minutové video působivé pro své záběry válečného Sarajeva.