Lublaň - Maribor - Goreňsko - Korutany - Štýrsko - Doleňsko, Notraňsko a Bílá krajina - Přímoří - Zámuří - Slovinský Kras
Dvě největší a zároveň univerzitní města
Lublaň (Ljubljana) - hlavní město
Město draka (symbol Lublaně) leží v centrální oblasti Slovinska. Počet obyvatel se uvádí kolem 300 000. Samotné historické jádro a širší centrum je poměrně malé a dá se v pohodě projít pěšky. Na každém rohu je přítomný odkaz díla architekta Plečnika (tentýž architekt působil na Pražském hradě za Masaryka a postavil zajímavý kostel na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze). Jádro města bylo totiž zničeno velkým zemětřesením v roce 1895, takže na přelomu a na počátku 20. století se „budovalo“ ve velkém znovu.
Jeďte do Slovinska v dobré partě
Centrální náměstí se jmenuje Prešernov trg a je pojmenované po největším slovinském romantickém básníkovi France Prešernovi. Ten měl velmi podobný osud jako náš Mácha a tím byla nešťastná láska a brzká smrt. Ostatně ti dva se znali a propařili spolu nejednu noc v Lublani při Máchově cestě z Prahy do Říma. Uprostřed náměstí stojí Prešernova socha, která se dívá na protější dům, kde je umístěna busta jeho nešťastné lásky. Socha je oblíbeným místem srazu, něco jako náš kůň na Václaváku.
Z náměstí vede tzv. Trojmostí (Tromostovje) přes řeku Lublanici do staré části centra města, nad kterou stojí hradní kopec s Lublaňským hradem (sem se vyplatí zajít za dobrého počasí, vystoupat na vyhlídkovou věž odkud je nádherný výhled na alpské podhůří a Alpy, jinak hradní komplex za moc nestojí). Stará část je místem kavárniček, hospůdek, galerií a nočního života umělců a studentů. Je vidět, že Lublaň je opravdu univerzitním městem, protože o víkendech, kdy studenti odjíždí domů, je město vylidněné a prázdné.
Dalším charakteristickým bodem Lublaně je její tržnice (opět dílo Plečnika), kterou tvoří kolonáda podél Lublanice, kde se prodává maso, ryby, pečivo a přilehlé prostranství, kde jsou stánky nabízející většinou ovoce, zeleninu a květiny. V Lublani (na náměstí Trg francoske revolucije) je taky jediný Napoleonův pomník mimo území Francie. Slovinci totiž jako jedni z mála vzpomínají na Napoleona v dobrém, protože za jeho Ilyrských provincií (1809-1813) byla zavedena slovinština do škol a vůbec se uvolnily do té doby dost utažené poměry, které panovaly v rámci Rakousko-Uherska.
Originální je také Plečnikova univerzitní knihovna nacházející se blízko Napoleonova pomníku. Po procházce centrem města, kde mám pocit, že je každá druhá budova buď nějaký vládní úřad, nebo část univerzity, je příjemným místem pro odpočinek park Tivoli vybudovaný na začátku 19. století a renovovaný jak jinak než zase Plečnikem. Z centra je to 10 minut, dá se tu lehnout do trávy a udělat si piknik. Na centrum pak navazují další městské části, které tvoří buď paneláky (leckdy architektonicky ještě horší než u nás) nebo čtvrti rodinných domů mísící se s pozůstatky venkovských stavení, jež byly kdysi součástí okolních vesnic, které se k městu postupně připojovaly.
V Lublani je také cenově výhodné doplnit zásoby potravin či jiných potřebných věcí. Nejvýhodněji vše pořídíte v nákupní zóně BTC (Interspar, tržnice). Hlavně v letním období jsou na tržnici dobré ceny ovoce a zeleniny, mě uchvátily výborné třešně a melouny. Nebo si lze nechat do petlahví natočit víno, které pak vyjde i o polovinu levněji než v obchodě, k mání je mimochodem i můj oblíbený Teran. Zóna leží ve východní části města, když pojedete z centra a podjedete železniční viadukt (rozhraní ulic Slovenska a Dunajska) a zahnete první doprava po Vilharjevé a Šmartinské ulici (pořád po hlavní), nemůžete minout.
Maribor - druhé největší město
Maribor je se svými cca 120 000 obyvateli druhé největší a také nejvýznamnější město Slovinska. Jistá řevnivost mezi Mariborem a Lublaní je stejná jako u nás mezi Brnem a Prahou. Sídlí zde druhá největší univerzita, což se projevuje i na nočním životě města. Ze severu ho obklopují vinice, z jihu pak kopce Pohorje. Městem protéká řeka Dráva, která v minulosti zajišťovala obživu vorařům a potažmo i dřevařům (v Pohorje se kácely stromy, ty se pak spojily do vorů a byly po Drávě splaveny do Dunaje a dále až do Černého moře).
Dnes je ze staré vorařské čtvrti Lent, která leží v samém centru města, místo hospůdek, barů, kaváren a galerií. Na přelomu června a července se zde koná třítýdenní mezinárodní hudební festival. Představení se odehrávají i na vodě (na svázaných vorech) a je to jedna z největších akcí na jihovýchodě Evropy. Žánrově jde o neuvěřitelnou směsici (jazz, afro-pop, středověká hudba atd.), k dispozici je i program festivalu.
Jedním z hlavních symbolů Mariboru je „stara trta“ – údajně nejstarší vinná réva v Evropě, kterou je porostlý Dům staré révy (Hiša stare trte), kde se člověk může dozvědět vše o vínu pěstovaném ve Štýrsku. Ve městě, pod náměstím Svobody, se prý nachází největší podzemní sklep v Evropě (20 000 m2 s kapacitou 7 milionů litrů vína). Na historii Mariboru a okolí je specializováno Regionální muzeum sídlící v městském hradě. Procházka starým městem je příjemná a většinou poklidná (mimo doby konání hudebního festivalu ve městě návaly turistů rozhodně nejsou).
Maribor byl kdysi průmyslovým centrem, dnes stojí na okrajích města pozůstatky zavřených fabrik a velkých závodů, bývalé chlouby socialistické Jugoslávie. Dnes město žije hlavně z turismu (lyžařské středisko Pohorje, termální lázně – Terme Maribor).
Slovinské regiony
Země se neformálně dělí na 8 krajů (regionů), což má své opodstatnění v geografii a historii. Jsou to: Lublaň (hlavní město, které je stejně jako naše Praha samostatným krajem), Goreňsko (správní středisko Kranj), Korutany (Slovenj Gradec), Štýrsko (Celje a Maribor), Zámuří (Murska Sobota), Doleňsko (Novo Mesto), Notraňsko (Cerknica) a Přímoří (Nova Gorica a Koper).
Goreňsko (Gorenjska)
Jednoznačně nejnavštěvovanější oblast Slovinska, kterou tvoří Lublaňská kotlina a horská krajina (Julské Alpy, Karavanky a západní část Kamnicko-Savinjských Alp). Geograficky je zasazena mezi řeku Soču (západ), Drávu (sever), Savinju (východ) a Lublaň (jih). Kromě všudypřítomného turismu se zde daří i průmyslu (Kranj, Jesenice) a chovu dobytka.
Kranj – správní město
Čtvrté největší slovinské město je známé především díky svému gumárenskému a elektro průmyslu (např. řidiči budou znát pneumatiky Sava). Pěkné a zachovalé je ale i městské jádro, jakýsi ostroh nad soutokem řeky Kokry a Sávy, s hradem Kieselstein.
Korutany (Koroška)
Slovinské Korutany (většina Čechů si při slovu Korutany vybaví našeho jižního souseda, po plebiscitu v roce 1920 totiž větší část Korutan připadla právě Rakousku) se rozkládají na území tří údolí (Mežišské, Drávské a Mislinjské) a pohoří Savinjských Alp a části Karavanek a Pohorje. Kraj se vyznačuje zemědělskými statky (rostoucími do velkých výšek), dřevařským průmyslem a kdysi se tu těžila ruda. Dnes je důl v Mežici předělán na muzeum a nabízí unikátní možnost projet si část podzemí na kole.
Slovenj Gradec – správní město
První nálezy už z doby kamenné. Středověké město, několikrát vyrabováno (Turky, Maďary, Napoleonovým vojskem), k tomu navíc několikrát vyhořelo. Na radnici sídlí Regionální muzeum Korutan a výtvarná galerie.
Štýrsko (Štajerska)
Slovinská jižní část Štýrska (severní část patří Rakousku) je charakteristická lesy a kopci (houbařský ráj), na východě pak pozvolna přechází do Panonské nížiny. Její přírodní hranice tvoří řeka Sáva (jihozápad), Rakousko (sever), řeka Mura (severovýchod) a hranice s Chorvatskem (východ). Kromě správního města Maribor (viz výše) jsou zde významná města jako je Celje a Ptuj.
Celje
Se svými 50 000 obyvateli je to třetí největší město na soutoku řeky Savinja a Voglajna. Průmyslové, kulturní a administrativní centrum středního Slovinska. Kdysi sídlo jediné slovinské šlechty – hrabat Celjských, kteří se v polovině 14. století stávají nejmocnějším rodem v zemi, v polovině 15. stol. však vymírají po meči.
Ptuj
Jedno z nejstarších slovinských měst. Jeho historické jádro s křivolakými uličkami u řeky Drávy a Hradní vrch s hradem (sídlo regionálního muzea) z něho dělají také jedno z nejhezčích měst. Synonymem pro město jsou tzv. kurenti (masopustní postavy v ovčí kůži, ověnčené kravskými zvony). Ti chodí již týden před masopustní nedělí po statcích a za úplatu (víno, špek, klobásy...) vyhánějí zlé síly ze statků.
Doleňsko (Dolenjska), Notraňsko (Notranjska) a Bílá krajina (Bela krajina)
Nyní jsme na jihovýchodě země (na východ od Lublaně až k chorvatským hranicím). Je zde zachována nejsouvislejší lesní plocha ve střední Evropě, která je domovem medvědů a vlků. Příroda je téměř původní, takže zvířata žijí hluboko v lesích, kam se člověk ani nemá šanci dostat. Podél hranice s Chorvatskem protéká řeka Kolpa (nejteplejší řeka ve Slovinsku, v létě má až 30 °C) oblíbená kanoisty a speleology.
Jinak je to kraj hradů a zámků a také kostelů a klášterů. Pěstuje se zde výborné víno (např. známý Cviček) a v posledních letech se zde ve velkém rozvinula agroturistika.
Novo Mesto – správní město
Město leží na řece Krce na trase Lublaň-Záhřeb. Známé je hlavně díky svému průmyslu (sídlo farmaceutické společnosti Krka a automobilky Renault). Staré město leží na kopci na jakémsi poloostrově obklopeném Krkou. Asi nejčastějším cílem návštěvníků je nedaleký hrad Otočec stojící na ostrově uprostřed Krky. Na hradě je dnes vybudován luxusní hotel, který je spolu s přilehlým parkem a golfovým hřištěm lákadlem pro opravdu náročné turisty (cena za nocleh mimochodem přijde skoro na 300 €). Romantiku místa využívá také mnoho snoubenců k uspořádání svatby.
Přímoří (Primorska)
Tento kraj lze rozdělit na pobřeží a Kras. O slovinském Krasu se zde nebudu rozepisovat, protože více informací najdete v samostatné kapitole slovinský Kras. Níže uvádím pár informací o největším městě této oblasti Nové Gorici.
Slovinské pobřeží má jen cca 43 km. Samotní Slovinci se radši jezdí koupat do Chorvatska. Jediné relativně pěkné pláže jsou úplně na západě v Ankaranu. Všude jinde se při koupání v moři nevyhnete pohledu na zaoceánské lodě mířící nebo opouštějící přístav Koper a navíc se zde ani nedá mluvit o plážích, ale spíš o jakýchsi betonových koupalištích. Směrem do Chorvatska leží další přímořská města Izola, Piran a Portorož.
Koper – správní město
Dnes jeden z nejrychleji se rozvíjejících přístavů v Jaderském moři. Při vstupu do historické části města člověk ihned cítí vliv italské architektury a kultury. Podnebí je středomořské, takže jsou zde mírné zimy, ale zase poměrně často můžeme zažít „burju“, silný nárazový vítr, který může dosahovat až 200 km/hod. Já jsem jednou, když foukala burja, stopovala na poměrně otevřeném prostoru a můžu říct, že to byl mazec.
Izola
Město původně vzniklo na ostrově a teprve v 19. stol. bylo toto staré jádro spojeno s pevninou, kde se dál rozrůstalo. Původně šlo o klasické rybářské městečko, dnes tu jsou loděnice, továrna na zpracování ryb a marina.
Piran
Moc příjemné historické pobřežní městečko ležící na poloostrově Punta. Veškeré dopravní prostředky je potřeba zanechat na parkovišti před, chtělo by se říci, branami, avšak dnes už jen moderní závorou města. Dominantou města je kostel sv. Jiří vyjímající se na vrchu poloostrova se zvonicí z počátku 17. století, která vznikla dle předlohy zvonice kostela sv. Marka v Benátkách. Z terasy před kostelem je pěkný výhled na Terst a za dobrého počasí i na Benátky, ale hlavně na celý Piran a Piranský a Terstský záliv.
Portorož
Již od poloviny 19. století oblíbené lázeňské letovisko (léčebné kúry využívající mořské bahno). V posledních letech probíhala masivní rekonstrukce starých kdysi luxusních hotelů a vedle nich vyrostly nové moderní hotelové komplexy nabízející kromě ubytování i velmi kvalitní zázemí pro různé národní i mezinárodní kongresy a semináře. Jedna z nejznámějších zdejších akcí konající se již od roku 1969 je mezinárodní sochařské sympozium Forma viva.
Nova Gorica
Pohraniční město vybudované až po 2. světové válce. Na italské straně leží původní město Gorice, obě části jsou oddělené velkým nádražím. Geograficky se nachází na přechodu ze Sočského do Vipavského údolí. Nad městem na kopci je kapucínský klášter ze 17. stol., kde je pohřbený Karel X., poslední panovník z rodu Bourbonů. Jinak ve městě není nic moc k vidění. Starší (hezčí) část zůstala na italské straně.
Zámuří (Prekmurje)
Když sem, do nejvýchodnějšího cípu Slovinska, člověk přijede, má pocit, že se naráz ocitl úplně někde jinde. Všude pole a vinice. Cestou člověk narazí jen na hospodářské usedlosti a neuvěřitelné množství sklípků (průmysl zůstal na druhé straně řeky Mury). Snad ke každému sklípku a statku dnes vede cyklostezka, takže je o zábavu postaráno.
Murska Sobota – správní město
Musím přiznat, že mě tohle město na břehu řeky Lendavy moc neoslovilo. Ve středověku leželo na dopravní křižovatce (spojení střední Evropy s Uhrami). V roce 1919 zde byla vyhlášena Murska republika, která však trvala jen 6 dní.
Slovinský Kras
Oblast Krasu navazující na slovinské pobřeží a rozprostírající se na jihozápadě Slovinska až k Alpám představuje jedno z největších přírodních bohatství Slovinců. Taky sem každoročně míří davy turistů, kteří se zastavují hlavně v Postojnské jeskyni na nedalekém Predjamském hradu a v Škocjanských jeskyních, které jsou pod ochranou organizace UNESCO. Jeskyně Vilenica u Divače byla jako první na světě otevřená pro turisty (v 1. polovině 17. století).
Celkem je ve Slovinsku něco kolem 8 000 krasových jeskyní a závrtů. Není proto divu, že slovo kras dalo světu právě Slovinsko. Do Krasu se kromě přírodních krás jezdí také za výborným vínem. Hlavně ve vinařské sezóně jsou oblíbenou cílovou stanicí tzv. osmice, něco mezi hospůdkou a vinárnou, kde se i vaří a řada z nich nabízí i ubytování.
Postojnská jeskyně
Největší jeskynní systém ve Slovinsku. Veřejnosti je zpřístupněno 6 km, ze kterých se 4 km turisté vezou elektrickým vláčkem (ten už jezdil prý od roku 1872, tehdy ale ještě na pohon lidskou rukou). Jeskynním systémem protéká řeka Pivka, která vytvořila systém chodeb a sálů o celkové délce cca 21 km. V tzv. Koncertním sále se pořádají různé hudební produkce a vejde se sem až 10 tisíc lidí. Zajímavým obyvatelem jeskyně je macarát jeskynní (Proteus Anguinus), Slovinci mu říkají „človeška ribica“, nemá pigment ani oči, světlo vnímá pouze povrchem těla. Návštěvníci si ho mohou prohlédnout ve speciálním akváriu. Postojnská jeskyně je otevřena celoročně, vstupné je cca 20 €.
Predjamski grad (Předjeskynní hrad)
Hrad doslova vlepený pod skalní převis leží cca 9 km od Postojnské jeskyně. Při prvním pohledu na něj jsem měla pocit, že jde jen o nějakou neskutečnou kulisu. Podle pověsti v něm po celý rok odolával útokům terstského kapitána Ravbara rytíř Erasmus. Nepřítel nechápal, jak je možné, že Erasmus ještě odolává, když je odříznutý od světa. Netušil, že Erasmus využíval jeskynního systému, kterým se lze dostat na druhou stranu do Vipavského údolí, odkud se zásoboval jídlem a pitím. Nakonec ho dostali (resp. odstřelili) na jediném nedostatečně krytém místě hradu, a to na latríně.
Škocjanské jeskyně
Od roku 1986 na seznamu UNESCO. Jeskynní systém s ponornou řekou Rekou. Mně osobně se tyto jeskyně líbí daleko více než Postojna. Možná díky tomu, že jsou více přírodní, člověk si celou trasu odšlape po svých. Jedním z nejpůsobivějších zážitků je překonání mostu přes bouřící řeku Reku (většinou průvodce jako na potvoru ještě pro umocnění zážitku zhasne světlo). Celá prohlídka Škocjanské jeskyně trvá asi 1,5 hodiny.
Autorkou textu je Alena Šamonilová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.