Jídlo
Tradiční slovinská kuchyně vychází z principu, že jídlo musí zasytit. Základem je tedy mouka, tuk, sádlo a máslo. To člověk pochopí a ocení hlavně po náročném horském výšlapu. Výborné jsou husté polévky (např. kyselačka na Pohorje), klobásy (skvostné jsou kraňské klobásy) a různé salámy. Na druhé straně své místo na slovinském jídelníčku má i italská kuchyně (těstoviny, mořské plody na různé způsoby, kukuřičná kaše polenta).
Jeďte do Slovinska v dobré partě
Do čeho se rozhodně vyplatí investovat, je pršut (šunka sušená na větru), k dostání je ve všech obchodech, ale nejlepší je samozřejmě domácí varianta, která chutná nejlépe v kombinaci s čerstvým chlebem a červeným vínem někde ve sklípku. V době lovecké sezóny restaurace nabízejí dobroty ze zvěřiny, jako jsou řízky, guláš nebo pečeně. Raritou je medvědí maso (výborné s omáčkou). Ve Slovinsku je totiž medvědů dost a během sezóny je dovolené je i lovit. Stejně tak mají cizinci většinou psychický problém při pohledu na nabídku steaku nebo pečeně z hříběcího masa.
Co jsem si na slovinské kuchyni oblíbila, jsou saláty, které Slovinci považují za automatickou součást oběda a večeře. Nejčastěji jsou podávány formou samoobslužného bufetu, kde si každý může do misky (velikosti, kterou si vybere, od níž se také odvíjí konečná cena salátu) nabrat a namíchat, co hrdlo ráčí. Neobvyklou lahůdkou (alespoň pro Slovince) je salát z pampelišek.
Ze sladkostí stojí za zmínku gibanica (koláč plněný oříšky, tvarohem, ovocem nebo i mákem), potica (něco na způsob naší bábovky ochucené o ořechy či tvaroh) a klasický štrúdl. Kalorickou bombou je kremšnita (listové těsto plněné máslovým krémem). Kdo má rád koblihy, ať se zastaví v Trojane (odbočka z dálnice Maribor-Lublaň, cca 20 km před Lublaní). Trojanské koblihy jsou asi tak třikrát větší než naše české a jsou poctivě plněné.
Pokud se vydáte na jídlo do restaurace, připravte si cca 10-20 € na hlavní jídlo. O dost levněji, ale pořád dobře se dá najíst v jídelnách velkých Intersparů, kde vás hlavní chod vyjde na 3-5 €, nebo v jídelnách administrativních budov. V Lublani jsem takhle objevila výbornou jídelnu v přízemí budovy WTC na Dunajské ulici (je to hned u sjezdu z obchvatu, takže i ti, co jen projíždějí, se bez problémů mohou na jídlo zastavit, aniž by ztráceli čas popojížděním po městě).
Pití
Vedle klasických nealko drinků typu Coly, Fanty a spol., které v restauraci vyjdou na cca 2 €, doporučuji vyzkoušet slovinské minerálky (nejznámější je Radenska), jsou velmi chutné a cenově přijdou na cca 1,30-1,50 €.
Vydařené je i slovinské pivo (aby ne, když v minulosti zde působilo dost českých sládků). Pivo se vaří v Lašku (Laško a Zlatorog) a v Lublani (Union). Chmelnice jsou dobře vidět z dálnice kousek za Celjem směrem na Lublaň. Mně osobně chutná víc Laško, ale ani Union není špatný. V hospodě pivo vyjde na cca 2,50 €. K dostání je i nealko varianta – pivo Uni.
Jinak je Slovinsko zemí vína. K mání jsou skoro všechny odrůdy. Na bílé víno je dobré zajet do Štýrska a Zámuří, na červené pak na jihozápad země. Moc dobrý je Merlot (Vipava) a Teran (vápencová oblast Přímoří). Posledně jmenovaný jsem si obzvlášť oblíbila. Má vysoký obsah železa (dobré na chudokrevnost) a vysoký podíl kyseliny mléčné. Má svou charakteristickou chuť, takže dle mých zkušeností buď člověku opravdu zachutná, nebo vůbec ne. Dalším typickým zástupcem Slovinska je Cviček (růžové víno z Doleňska), má nízký obsah alkoholu a lisuje se jak z červených, tak bílých hroznů. Výborný je také slovinský šampus (Zlata Radgonska Penina).
Obecné označení pro pálenku je žganje. Vyhlášená je slovinská hruškovice tzv. viljamovka. Jinak Slovinci pálí alkohol ze všeho možného ovoce (klasika jako u nás) a podomácku tomu říkají šnaps. Procento alkoholu je nad 45 %. Pokud se naskytne příležitost, rozhodně neodmítejte pozvání na jakýkoli domácí likér. Zatím jsem se nesetkala s nějakým bolehlavem. Naopak vždycky byly úžasné a „pokec“ s domorodci nad sklenkou ještě lepší.
Mým oblíbeným nápojem je likér z borůvek a likér z mladých zelených borovicových šišek – je to fakt pochoutka. Místem, kde se dá sehnat kvalitní pálenka či likér jsou kupodivu kláštery. Ve Slovinsku už asi leckterým řádům došlo, že se nemůžou spoléhat jen na státní dotace a příspěvky od svých oveček, a tak ve svých obchůdcích v rámci klášterů nabízejí překvapeným turistům vedle klasických suvenýrů s náboženskou tématikou i své výrobky jako medoviny, likéry a viděla jsem i kosmetiku proti vráskám.
Autorkou textu je Alena Šamonilová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.