Hory a turistika ve Slovinsku

Turistické trasy - Slovinská horská transverzála - Julské Alpy - Karavanky - Kamnišsko-Savinjské Alpy - Pohorje - Ubytování v horských chatách - Kdy se do hor vydat - Slovinsko na kolech

Odpověď na otázku: „Za čím se jezdí do Slovinska?“ je jasná: v první řadě jsou to hory. Mám pocit, že v posledních deseti letech člověk na Čecha narazíte téměř na každém slovinském vrcholu anebo aspoň dole v kempu. Češi si oblíbili hlavně Julky (Julské Alpy) a Kamnišky (Kamnicko-Saviňské Alpy).

Jeďte do Slovinska v dobré partě

Pravdou je, že oproti 90. letům minulého století, kdy Slovinci neměli české turisty moc v lásce, hlavně z důvodu našeho šetřílkovství ve stylu přespávání celé posádky autobusu na odpočívadlech, jsme dnes povětšinou respektovanou klientelou, jak ze strany slovinských poskytovatelů turistických služeb, tak ze strany Slovinců samotných. Kdo by se chtěl vydat do slovinských hor organizovaně, nebude mít problém si vybrat z velkého množství nabídek a termínů známých českých outdoorových cestovek.

Turistické trasy

Troufám si tvrdit, že pro Čecha, který je „rozmazlený“ naší úrovní značení, je Slovinsko milým překvapením. Všechny trasy jsou sice značené stejně (červené kolečko s bílým středem, v exponovaných místech doplněné o šipky), ale velmi kvalitně a přehledně. Díky nadšení spousty dobrovolníků (Slovinci jsou velcí patrioti a horalové) jsou trasy, pokud je to potřeba, také velmi dobře jištěné. Jen pro představu, značené turistické cesty dosahují úctyhodných 7 000 km. Na každém rozcestí jsou ukazatele, které kromě směru udávají také čas potřebný k dosažení cíle. Tento čas odpovídá průměrně zdatnému člověku a většinou sedí, takže je dobrým pomocníkem při plánování celé trasy.

Slovinská horská transverzála (Slovenska planinska transverzala)

K projití celé cesty by člověk potřeboval asi tak čtyři dovolené. Transverzála zahrnuje přechod Pohorje (začíná se v Mariboru), Kamnišek, Karavanek, Julských Alp a stáčí se na jih směrem na Kras a končí až u Jaderského moře. Celkem člověk našlape dobrých 700 km.

Julské Alpy

Nebo taky Julky (Slovinci používají zkrácený název Julijci) jsou každopádně nejnavštěvovanější slovinské hory. Důvod je jednoduchý - nejvyšší vrchol Slovinska Triglav (2 864 m), který se nachází přímo v srdci Triglavského národního parku (mimochodem jediného slovinského NP). Tzv. sávská část je charakteristická úzkými údolími a vysokými stěnami (údolí Planica, Pišnica, Vrata). Úzká údolí, z nichž vybočují menší ledovcová údolí, dominují západní, sočské části. Jihovýchodní bohinjská část byla díky své slunečné poloze v minulosti více osídlována.

Zjednodušeně řečeno jsou Julské Alpy oblastí vysokohorských pastvin a ledovcových jezer (Bohinjské a Bledské jezero, Triglavská jezera). Pozůstatky dřívějšího ledovce najdeme na Kaninu a na severovýchodní straně náhorní plošiny Triglavu. Faktem je, že ledovec doslova mizí před očima. Julky jsou typické množstvím krasových jevů (závrty, škrapy, jeskyně, propasti, podzemní řeky apod.). Pramení zde řeky Sáva Bohinjka, Sáva Dolinka a Soča.

Napříč parkem vede jediná silnice se sedlem Vršič (1 611 m), jeden z oblíbených výchozích bodů, kam se dá vyjet autem či autobusem. Musíte ale počítat s dlouhou řadou serpentin. Na túru je vždy potřeba si vzít dostatek vody. V nižších polohách lze vodu doplnit a osvěžit se z četných potůčků a vodopádů, ale nahoře už zdroje nejsou.

Fauna a flóra Julských Alp

Odměnou za propocené tričko a nekonečný výstup jsou horská panoramata a horské „kytičky“, které tu jsou opravdu pestré a hrají všemi barvami. Takovou Krakonošovou zahrádkou je údolí Triglavských jezer. Jedním z poznávacích znamení Julek je endemický druh Campanula Zoysis(tzv. Zoysův zvonek).

Pokud toho někdo nebude mít dost, může navštívit botanickou zahradu Alpinum Iuliana v údolí Trenta (návštěvu doporučuji opravdu jen v době, kdy rostliny kvetou, protože jinak je to spíš ztráta času). Julky jsou domovem řady živočichů. Cílem objektivu se může stát mlok skvrnitý, svišť alpský, běžně jsou k vidění také kamzíci a kozorozi. Pamatuji si, jak k chatě Tržaška koča pod Triglavem přicházel vždy navečer jeden kozoroh a pozoroval dění - turisty, jak posedávají před chatou, klábosí a kochají se západem sluníčka.

Sportovní a odpočinkové aktivity v Julských Alpách

Po náročné túře se nabízí řada odpočinkových aktivit. Např. sjet do údolí Trenty, kde lze udělat nenáročnou procházku k pramenu Soči, ke korytům řeky Mlinarice, popřípadě navštívit Muzeum Triglavského národního parku. Aktivnější odpočinek si člověk může dopřát při vodních radovánkách na řece Soči (rafting, hydrospeeding, canyoning, canoeing – sportovní centrum v městečku Bovec, kde je oblíbený kemp návštěvníků Julek a v posledních několika letech v něm mají své prostory pronajaté i Češi).

Domluvit si je možné i nějakou speleologickou výpravu. Nebo strávit naprosto pohodový den koupáním u Bohinjského jezera s možností navštívení místních malých muzeí, která nabízejí expozice o životě v tomto kraji v minulosti. Příjemný den lze strávit také v Bledu. Po odpočinku a vykoupání se v jezeře, ke kterému patří návštěva ostrůvku uprostřed jezera a zazvonění si v kostele na zvon přání (na ostrov se člověk dostane pomocí dřevěných lodiček s převozníkem), je možné vyrazit vzhůru na hrad tyčící se přímo nad jezerem, odkud je nádherný výhled na jezero a okolní kopečky.

Pro ty, kteří mají poflakování dost, doporučuji vypravit se do soutěsky Vintgar (cca 4 km severozápadně od města), která končí vodopádem Šum (13 m). Kdyby člověk šel pěšky rovnou z Bledu, celá akce potrvá zhruba 3-4 hodiny. Soutěska je přístupná v sezóně (od května do října) a vstupné je cca 3 €. Jde o příjemnou nenáročnou procházku, jen je potřeba nepodcenit obutí (místy to může klouzat).

Jeden celý den pak může zabrat výlet do míst bojů na Sočské frontě, kde mimochodem za první světové války bojovalo nejvíce Čechů mimo území naší republiky. Jejich památce je věnována dokonce samostatná místnost v muzeu Sočské fronty v Kobaridu. Při pohledu na vystavené fotky a relikty je neskutečné, v jakých podmínkách byli vojáci schopní přežít, natož bojovat.

Karavanky

Pokud si v hlavní sezóně chcete užít více klidu a samoty, pak se vydejte do Karavanek. Přece jen nejsou tak „profláknuté“ jako Julky a Kamnišky a z jejich dvoutisícovek jsou nádherné výhledy na panoramata sousedních Julek a Kamnišek, na rakouské kopce nad Villachem a Klagenfurtem, do dálky pak na Schladmingské Alpy a skupinu Ankogel, za ideálních podmínek i masiv Glockneru a na západě Dolomity.

Nejoblíbenějšími výstupy jsou nejvyšší hora Stol (2 236 m), Vrtača, Kepa, Košuta, Peca, Veliki vrh, Begunjščica, Košutica, Dovška Baba, Golica, Klek. Rozhodně doporučuju vydat se sem aspoň na jednu jednodenní túru, za ty úchvatné výhledy se to vyplatí.

Kamnišsko-Savinjské Alpy

Druhé nejnavštěvovanější hory se rozkládají mezi Karavankami a Pohorje. Jméno dostaly podle řeky Savinje a města Kamnik. Stejně jako v Julkách a Karavankách i tady si člověk užije adrenalinu na jištěných úsecích s otevřenými výhledy do údolí. Výškově se vrcholy šplhají do blízkosti 2 500 m, které přesahuje Skuta, Kočna a nejvyšší Grintovec.

Grintovec má tu výhodu, že ze směru od Kamniške Bistrice je cesta nahoru bez potřeby jakéhokoli jištění (nejdřív vede lesem, dále suťovým polem a nakonec po kamenech). Ale své vám hlavně po sestupu poví vaše kolena – je totiž potřeba počítat s dvoukilometrovým převýšením. Každoročně je zde pořádán běžecký závod na vrchol. Mezi úspěšné zahraniční běžce patří i Češi (jak muži, tak ženy).

Když se vydáme z Grintovce dál tak kolem či přes vrchol Kočny slezeme k Češke koči (Česká chata), která byla vybudována v roce 1900 Českým odborem Slovinského horského družstva v Praze. Odtud pak sestupujeme do Jezerska. Jen pro zajímavost, jak je to s ledovcem v Kamniškách, ještě před olympiádou v Sarajevu 1984 se jugoslávská reprezentace připravovala na nedalekém ledovci pod vrcholem Skuty. Když jsem tam byla před pěti lety, tak už z ledovce prakticky nic nezbylo...

Nádherná je také Logarska dolina, která je od roku 1987 chráněným parkem o rozloze 24 km2. V samotném údolí jsou k vidění staré zemědělské usedlosti s přilehlými výběhy a pastvinami. Na konci údolí ve výšce necelých 1 300 m pramení řeky Savinja a její ledová voda tvoří vodopád Rinka (Slap rinka). V zimě je podle sněhové pokrývky a ledu krásně vidět, které svahy jsou slunečné a které stinné. Vlivem severního anticyklónu jsou zde časté inverze.

Pohorje

Se svou výškou kolem 1 500 m (nejvyšší vrchol Černi vrh 1 543 m) a jehličnatým a bukovým lesem připomíná trochu naše Beskydy. Díky vulkanickému původu hornin, které zabraňují vsakování dešťové vody, je to místo vodních toků (potoky, jezera, vodopády) a rašelinišť. S tím je spojená i vegetace, místy si člověk připadá skoro jako v pralese. Celým pohořím vedou turistické trasy a cyklotrasy s možností noclehu na horských chatách.

Místa na přespání je dostatek, protože je zde velké množství chat a penzionů zvyklých na nápor lyžařů v zimním období. Kromě přírodních krás lze taky vidět, jak se kdysi v těchto místech žilo a bydlelo - zachovalé stavby (dneska už vlastně památníky) venkovské architektury. Výchozími body jsou na severu horní stanice kabinové lanovky a Ruška koča (Ruská chata) na Arehu, na jihozápadě pak vrchol Rogla a na jihu kostel Tří králů.

Ubytování v horských chatách

Pokud se člověk vydá po vlastní ose, tak hlavně během hlavní sezóny doporučuji předem zarezervovat nocleh, přinejmenším pokud máte v plánu přespat „nahoře“ na některé koči (horské chatě). Nocleh se dá bez problému rezervovat mailem nebo telefonicky. Na to, že si v horách postavíte stan a přespíte, rychle zapomeňte, je to zakázáno a Slovinci si to celkem pozorně hlídají.

Kolik stojí nocleh

Za nocleh dáte ve společné místnosti (skupno ležišče) cca 12 až 18 €, za 4lůžkový pokoj pak 20-27 € (podle kvality a dostupnosti chaty – výše položená chata = vyšší cena), pokud máte pojištění Alpenverein, máte nárok na úžasnou 50 % slevu, takže pokud se chystáte např. strávit týden na horských chatách, tak už stojí za úvahu si toto pojištění pořídit. Dříve stejnou slevu dostali i členové ČHS – ale dle aktuálních info nemají Slovinci s ČHS podepsanou bilaterální smlouvu, takže to záleží na konkrétním chatařovi – ale rozhodně to zkuste!!!!)

Jídlo a pití na horské chatě

Za jídlo dáte na chatách cca 4-6 €, nejčastěji to bude guláš či masová nebo zeleninová enolončnica (my to známe pod názvem eintopf) či o něco lacinější varianta polenta (kukuřičná kaše, co fakt zasytí). Za 1,5litrovou láhev vody pak zaplatíte 2-3,5 €. Rozhodně doporučuji vyzkoušet výborný čaj (bylinkový čaj se sirupem a citrónem). Základem tohoto čaje je tzv. planinski čaj (horský čaj – směs bylin: šípek, lípa, jeřáb, máta peprná, ostružina, trnka), který je k dostání ve všech obchodech (žlutá krabička s motivem horské salaše a hor). Musím však říct, že tu úžasnou chuť dává čaji právě sirup, který se dle chaty může lišit, ale vždycky je výborný.

Pivo vyjde na 3,5-4 €. Pokud jste na chatě ubytováni a objednáte si aspoň něco k pití, chatař konzumaci vlastního jídla toleruje. Ale nesmí se to přehánět. Rozhodně to nezkoušejte, pokud na vaše místo čekají další návštěvníci, co si chtějí něco objednat. V pravidlech slovinského horského svazu je dokonce uvedeno, že vám může být naúčtováno jakési „úklidné“ ve výši 1 € na osobu (pokud si neobjednáte ani čaj a vesele hodujete z vlastních zásob), ale z praxe jsem o tom nikdy neslyšela. Spíš vás může obsluha upozornit, abyste uvolnili místo dalším.

Seznam horských chat

Kdy se do hor vydat

Slovinci mají nepsané pravidlo, že v červenci se jezdí k moři (v drtivé míře do Chorvatska) a v srpnu se chodí do hor. Dokonce se říká, že „nejsi Slovinec, pokud jsi nevylezl aspoň jednou v životě na Triglav“. To potvrzuje i církevní svátek na Nanebevzetí Panny Marie, který ve Slovinsku připadá na 15. 8., kdy vyráží na Triglav zástupy Slovinců - vlastenců, od dětí až po skupiny důchodců, takže je dobré si na tento den naplánovat nějaký méně známý vrchol.

Obecně platí, že v červnu může být ve vyšších polohách ještě dost sněhu, nejstabilnější počasí bývá v srpnu a září. Mimo sezónu a v zimě jsou v podstatě všechny horské chaty zavřené, k dispozici jsou bivaky, a tzv. zimske sobe (většinou jde o část horské chaty, která má samostatný vchod), od kterých si je ale potřeba vyzvednout klíč u místní horské služby, kde vám rádi poskytnou informace o předpovědi počasí a aktuálních podmínkách nahoře. Zbytečně vysoký počet mrtvých Čechů-horalů je bohužel naše smutná reklama ve Slovinsku.

Slovinsko na kolech

Ve Slovinsku si přijde na své jak vyznavač silniční cyklistiky či v poslední době čím dál tím více oblíbenějších vinných stezek (vinske poti), tak i ti, co se rádi vyřádí při sjíždění krkolomných lesních cest a horských terénů. Funguje zde i poměrně hustá síť půjčoven kol a dalších doplňků. Já sama nejsem vášnivým vyznavačem trávení dovolené v sedle kola, takže se nebudu více rozepisovat, ale od známých mám informace, že pro naplánování trasy dobře poslouží vícejazyčný web Slovenia.info, který se obsáhle věnuje cyklistice ve Slovinsku.

Autorkou textu je Alena Šamonilová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Jeďte do Slovinska v dobré partě