Hotely, hostely a horské chaty - Kempy a chatky - Nocování „na divoko“
Hotely, hostely a horské chaty
Hotel je největší jistotou každého cestovatele a ani v Norsku rozhodně nebudete mít problém vždy nějaký najít.
Levnější hostely, soukromé penziony a mládežnické ubytovny se už tak snadno nehledají (lze zkusit např. oficiální mládežnické ubytovny - můžete se v nich pohodlně a v suchu vyspat za celkem rozumné ceny v soukromém pokoji (pro dvě až čtyři osoby) nebo ještě o něco levněji ve sdílených pokojích. Spacáky jsou ovšem z hygienických důvodů zakázané, takže pokud nemáte vlastní povlečení, budete si muset obvykle pár desítek NOK připlatit ještě za ně. Rezervovat si místa včas se rozhodně doporučuje.
Horký tip pro přespání v Oslu může být Ankerhostel - je celkem strategicky situovaný, příjemný a levný s relativně velkou kapacitou.
V horách lze využít služeb obsluhovaných i neobsluhovaných horských chat. Ceny se pohybují na podobné úrovni jako u hostelů. Pokud budete chtít přespat na některé z neobsluhovaných chat norského turistického spolku DNT, očekává se, že na místě vyplníte patřičnou obálku a s penězi ji vložíte do instalované schránky. Některé chaty DNT jsou však raději zamčené a klíč je třeba si objednat a zapůjčit jako plnohodnotný člen spolku (členství se vyplatí i na slevách, pokud hodláte navštívit cestou několik chat).
Norské kempy a chatky
Pokud nemáte problém s počasím, můžete se příjemně a pohodlně vyspat v některém z mnoha kempů po celém Norsku ve vlastním stanu (občas se nabízejí i pohodlné chatky, které se mohou ve více lidech vyplatit). Většinou se platí zvlášť za automobil a zvlášť za stan. Pokud automobil nemáte, bude cena možná o pár desetikorun nižší, ale nijak výrazně. Ve stále více kempech se upouští od dodatečných poplatků za osobu, takže je jedno, jestli je ve stanu jeden člověk nebo pět lidí. Teplá sprcha může být někdy i v ceně (a to se zdá být v poslední době rozšiřujícícm se trendem), ale často se platí zvlášť mincemi nebo žetony (k zakoupení na recepci). Chatky bývají většinou pro 4 až 6 osob.
Hledání kempu většinou není velký problém, ale mohou vám pomoci lokální norské turistické brožury nebo internetové stránky Camping, CampingNorge či NAF Camp. I když jejich výčet kempů možná není úplný, najdete tu detailní popis výbavy a aktuálních cen (jako obvykle ne vždy zcela aktuální) každého kempu. V poslední době se také rozmáhá požadavek vlastnictví roční skandinávské kempingové karty (použít lze i nějakou mezinárodní), kterou vám mohou prodat i přímo na místě (v kempu), zatím však není ve skutečnosti ve většině kempů povinná.
Nocování „na divoko“
V Norsku platí asi nejliberálnější právo volného pohybu, které každému umožňuje svobodně se pohybovat dokonce i po soukromých pozemcích (tím se nemyslí dupat po zahrádce nebo jinak zemědělsky využívaném či oploceném pozemku).
Toto pravidlo se vztahuje dokonce i na kempování (pokud to není na místě výslovně zakázáno), alespoň při dodržení jistých pravidel: především samozřejmá povinnost opustit místo ve stejném stavu, v jakém jste jej našli, ale také respekt k široce chápanému soukromí obyvatel (viz kapitola o norské povaze) – stan byste si opravdu neměli postavit někomu pod okny (min. vzdálenost je 150 m), ale nejlépe zcela mimo dohled.
Jak již bylo naznačeno, Norové se chlubí velkou svobodou hlavně proto, že je tu samozřejmostí respektovat nepsaná pravidla ještě více než ta psaná. Proto se očekává, že si stan samozřejmě nepostavíte bezohledně nikde, kde by to někomu mohlo být jakkoliv na obtíž, a vůbec se raději dovolíte majitele pozemku, pokud taková možnost je.
Problémy a rizika divokého kempování
Faktem také je, že narůstající turistický ruch už majitele pozemků přiměl k vyvěšování cedulí explicitně zakazujících kempování. Týká se to především mnohých odpočívadel podél norské hlavní silnice E6, ale také mnoha „pěkných louček“ v hlavních turistických oblastech, kde se to ostatně jen hemží autokempy.
Přesto na mnoha místech najdete u silnic i odpočívadla naopak úmyslně upravená pro příležitostné kempování, občas dokonce i vybavená toaletami a zdrojem vody. Některá jsou spíš divoká a hemží se „podpapíráky“ (často v severním Norsku), ale některá jsou naopak ještě útulnější než mnohé placené kempy. To se – podle očekávání – týká především méně turisticky vytížených tras a oblastí.
K přespávání na odpočívadlech podél frekventované E6 je nutno dodat, že zde samotná správa silnic často kempování zakazuje i z bezpečnostních důvodů. Zvláště z její jižní/švédské části se tradují příběhy nočního vloupání i do zamčených obytných automobilů, napuštěných předem pro jistotu uspávacím plynem, aby se snad majitelé nevzbudili… Inu, ani Skandinávie už dávno není, co bývala.
Kdekoliv v divočině – v lese nebo v horách – se každopádně není třeba nijak ostýchat či obávat divokého stanování. Dělají to i sami Norové, rádi a často, třeba i kousek za městem.
Autorem textu je Pavel Vondřička, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.